Přeskočit na obsah

Podbořany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Podbořany
Masarykovo náměstí
Masarykovo náměstí
Znak města PodbořanyVlajka města Podbořany
ZnakVlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecPodbořany
Obec s rozšířenou působnostíPodbořany
(správní obvod)
OkresLouny
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°13′46″ s. š., 13°24′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel6 253 (2025)[1]
Rozloha60,16 km²[2]
Nadmořská výška331 m n. m.
PSČ438 01, 441 01
Počet domů1 442 (2021)[3]
Počet částí obce13
Počet k. ú.11
Počet ZSJ23
Kontakt
Adresa městského úřaduMírová 615
441 01 Podbořany
info@podborany.net
StarostaRadek Reindl
Oficiální webwww.podborany.net
Podbořany na mapě
Podbořany
Podbořany
Další údaje
Kód obce566616
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podbořany (německy Podersam) jsou město v okrese Louny v Ústeckém kraji v severozápadních Čechách. Nachází se čtrnáct kilometrů jihozápadně od Žatce. Tvoří jej třináct částí, ve kterých žije celkem přibližně 6 300[1] obyvatel.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Původ jména není jasný. Nejstarší záznam z roku 1362 uvádí tvar Podbrzan, rok 1369 Podwarzan, rok 1400 Podborizan, kolem 1405 Podworzan. Antonín Profous se domníval že jde o ves Podbořanů, tj. lidí, kteří žijí pod borovým lesem.[4] Jiní historikové připouštějí i další možnosti Jan Smetana považuje za možné, že jméno mohlo odkazovat na lidi žijící pod dvorem, který vlastnil benediktinský klášter Porta Apostolorum. Dává také k úvaze možnost, že rovněž se vyskytující tvar Podhořany může souviset s Valovským vrchem, nazývaným v minulosti Hora.[5]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší vyobrazení Podbořan z roku 1715

Na odborné úrovni byly historii Podbořan a Podbořanska dosud věnovány tři knihy. Nejstarší z nich je německá vlastivěda okresu, která pod redakcí pedagoga Wenzela Rotta vyšla v roce 1902 a je dílem učitelů v regionu.[6] Další vyšla až po sto letech. Převážně ji napsal litoměřický archivář Jan Smetana. Text doplňují drobnější příspěvky tři dalších autorů. Vydalo ji Město Podbořany.[7] Konečně v roce 2022 vydalo Město Podbořany další monografii věnovanou dějinám města. Na jejím sepsání se pod vedením archeologa Vojtěcha Peksy, který byl iniciátor vzniku publikace, podílelo dalších třináct autorů, převážně archeologů, historiků a archivářů. Textem i obrazovým materiálem do knihy přispěla i Heimatstube Podbořanska a Jesenicka v Kronachu.[8]

Kostel svatého Petra a Pavla

Podle zlomků keramiky se nejstarší středověké osídlení na katastru Podbořan nacházelo na levém břehu Doláneckého potoka mezi vyústěním Mlýnské ulice a spalovnou. Nejmladší archeologické nálezy z tohoto prostoru pocházejí z 12. století. Ve druhé polovině tohoto století bylo sídliště opuštěno. Nová vesnice byla nejpozději v první polovině 13. století založena na kopci v prostoru vymezeném dnes ulicemi Partyzánská, Na kopci a Cyrila a Metoděje, uprostřed kterého stojí barokní kostel svatého Petra a Pavla. Lokátorem vesnice byl pravděpodobně postoloprtský benediktinský klášter Porta Apostolorum. V pořadí třetím sídlištěm, které mělo už městský charakter, se stalo území přibližně stávajícího Masarykova náměstí. Založili ho zřejmě v polovině 15. století tehdejší majitelé Podbořan rytíři z Gutštejna.[9]

Vyvinula se tak dvoudílná městská dispozice. Obě části odděloval tok Kyselého potoka (též Podbořanská strouha), který se severně od města vlévá do Doláneckého potoka. Západní část má rozměrné náměstí, zatímco jádrem východní části je návrší s kostelem svatého Petra a Pavla, obklopeným koncentricky uspořádanou zástavbou. Případné opevnění města je neznámé. Doložena je pouze existence tří bran: Kadaňské na severu, Vroutecké na jihozápadě a Blšanské (či Letovské) na jihovýchodě. Menší branka údajně směřovala k Hlubanům.[10]

První písemná zmínka o Podbořanech pochází z roku 1362. V listopadu ustanovil opat postoloprtského kláštera František duchovním správcem v Podbořanech slavětínského kněze Hanka. Dosavadní farář Jan totiž zemřel.[11] Znamená to, že už tehdy byly Podbořany sídlem duchovní správy. První kostel, založený snad ve druhé polovině 12. století, byl ještě dřevěný. Ve 14. století ho nahradil zděný kostel, jehož základy objevila v roce 2021 archeologická sonda na jižní straně stávající barokní stavby.[12]

Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice

V květnu 1420 byl postoloprtský klášter husity zničen a už nebyl obnoven. Podbořan se zmocnil Žatec, ale v roce 1426 je Zikmund Lucemburský zapsal bratřím Janovi a Burianovi z Gutštejna. Někdy po tomto roce udělil Jan z Gutštejna Podbořanům právo obchodovat se solí a trhové právo. Z roku 1436 pochází nejstarší údaj o podbořanské samosprávě, respektive existenci konšelů a rychtáře. Ještě v polovině 16. století se městečko dělilo na hořejší (kolem kostela) a dolní.[13] Není známo, kdy Podbořany získaly formální statut města. S největší pravděpodobností se tak stalo někdy za Gutštejnů. Naznačuje to městský znak se třemi jeleními parohy ve štítu, který měli právě oni.[14]

V průběhu 16. století se šlechtické rody, vlastnící Podbořany, které tehdy většinu času patřily do panství Chyše, často střídaly. Byli to od roku 1535 Veitmilové, pak opět Gutštejnové, které vystřídali Lobkovicové a od roku 1575 Kryštof mladší Šlik z Holiče a na Doupově.[15]

Rok poté, co se stal Šlik majitelem Podbořan, vydal pro město významnou listinu. Pro měšťany mělo především význam posílení jejich svobod. Směli se bez souhlasu vrchnosti z panství odstěhovat a disponovat svým majetkem. Z ekonomického aspektu bylo pro město významné, že mu Šlik postoupil pivovar a zřekl se cla z obchodu se solí. Týdenní trhy se konaly ve středu, měšťané směli lovit ryby v rybnících a v potoce. Při soudních jednáních se smělo mluvit výhradně česky, v městské radě ale směli zasedat i Němci.[16] Originál privilegia je uložený ve Státním okresním archivu v Lounech.

Bývalá radnice

V roce 1586 prodal Šlik městečko Kryštofovi z Fictumu. Kryštofovi patřil mj. i Klášterec nad Ohří a zastával funkci císařského rady. Za stavovského povstání se stal jedním z třiceti členů direktoria. Zemřel v roce 1620, čímž unikl trestu nebo emigraci, nicméně všechny jeho statky byly v roce 1623 konfiskovány. Za Fictuma postihl město 15. června 1590 obrovský požár. Ze 77 převážně dřevěných domů zůstalo stát jen třináct. Vyhořela radnice, škola, fara i kostel.[17]

Kostel Československé církve husitské z roku 1902

V roce 1626 koupil Podbořany s Valovem císařský polní maršál Julius Jindřich, vévoda sasko-lauenburský. Správa panství sídlila v zámečku, který stával v místech kulturního domu a zbořen byl roku 1724. Třicetiletá válka přinesla do města pobyty armád, jak císařských (1635), tak švédských (1639, 1645, 1646). Měšťané museli platit výpalné, byli jim rekvírováni koně a dobytek a utrpěli další škody na majetku od vojáků obou válčících stran. Proto uspořádali na konci července 1650 velkou oslavu na počest konce války. V té době ale už pokročila germanizace města; od roku 1638 jsou zápisy v městských knihách vedeny jen v němčině.[18]

Po třicetileté válce se Podbořany po hospodářské stránce zřejmě rychle konsolidovaly. Berní rula z roku 1654 eviduje ze 76 usedlostí jen jednu opuštěnou. Pole měšťanů měly v průměru rozlohu osm hektarů. Všechna byla obdělávaná, ladem neležela žádná. Kromě jiných řemesel ve městě působilo pět řezníků, po třech pekařích a kovářích a dva hokynáři. Ve městě byl samozřejmě hostinec, mlýn o dvou kolech a pivovar, který vařil pro měšťany i vrchnost.[19]

Po vévodovi Juliu Jindřichovi zdědil panství Podbořany jeho syn Julius František Sasko-Lauenburský. Když zemřel, stala se jeho dědičkou dcera Sibyla, jejímž manželem byl Ludvík Vilém I. Bádenský. V majetku tohoto rodu zůstaly Podbořany do roku 1771, kdy se na základě smlouvy mezi Bádenskými a Marií Terezií dostaly pod správu královské komory. V roce 1843 koupil panství kníže Hugo Karel Eduard ze Salm-Reifferscheidt-Raitze, který byl největším feudálním vlastníkem na Podbořansku a patřila mu i řada panství na Moravě.[20]

Nejstarším spolkem v Podbořanech byl pěvecký, založený už v roce 1861. V roce 1874 začal vycházet týdeník s názvem Podersam-Jechnitzer Wochenblat, od roku 1828 vycházela historicko-vlastivědná ročenka Unsere Heimat. Roku 1883 byla postavena městská nemocnice, v roce 1874 byl u Hluban otevřen první lom na kaolin.[21]

Torzo Schillerova památníku z roku 1907

V zahradě komunistického spolkového domu byl v roce 1928 odhalen první pomník Vladimira Iljiče Lenina mimo Sovětský svaz a jediný v tehdejším Československu. Jeho autorem byl Václav Fürst. Na základě úředního rozhodnutí z roku 1931 byl odstraněn.[22][23] Jako připomínka tohoto pomníku byl v Podbořanech vybudován památník, který byl památkově chráněn od roku 1958 do roku 1993[24] a následně přeměněn v památník Města Podbořany. Při rekonstrukci přilehlé křižovatky v roce 2007 byl památník kompletně demontován a dnes se na jeho místě nachází malý parčík.[25][26]

V letech 1938 až 1945 byly Podbořany (v důsledku uzavření Mnichovské dohody) přičleněny k nacistickému Německu.[27] Po válce byli místní Němci vysídleni a na jejich místo přišli především volyňští Češi a české obyvatelstvo z vnitrozemí.[28]

Do roku 1960 byly Podbořany sídlem okresu v Karlovarském kraji. V té době to byl rozlohou největší okres ČSR. V roce 1960 byl okres Podbořany zrušen, převážná část obcí se stala součástí okresu Louny, další obce byly začleněny do okresů Chomutov, Karlovy Vary, Rakovník a Plzeň-sever.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]
Barokní dům z 18. století v Dukelské ulici, bývalá knihovna

Podbořany stojí na jižním okraji Mostecké pánve na soutoku Doláneckého a Kyselého potoka, které patří k povodí povodí Ohře. Do katastrálního území města na západě zasahují východní výběžky Doupovských hor, konkrétně jejich geomorfologický okrsek Rohozecká vrchovina. Samotné město se nachází v geomorfologickém podcelku Žatecká pánev a vede jím hranice mezi okrsky Pětipeská kotlina a Čeradická plošina. Do nejjižnější části území jižně od Valova zasahuje také Rakovnická pahorkatina.[29]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 ve městě žilo 3 342 obyvatel (z toho 1 594 mužů), z nichž bylo 457 Čechoslováků, 2 798 Němců, 35 Židů, jeden příslušník jiné národnosti a 51 cizinců. Kromě 76 evangelíků, 121 židů a sta lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[30] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 3 730 obyvatel: 690 Čechoslováků, 2 974 Němců, patnáct Židů, dva příslušníci jiné národnosti a 49 cizinců. Stále převládali římští katolíci, ale žilo zde také devadesát evangelíků, třicet členů církve československé, 108 židů a 146 lidí bez vyznání.[31]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021[32][33][34]
Město Podbořany
186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Obyvatelé 5 2216 2706 5977 3457 8467 6418 2895 7925 8515 7235 9175 9136 1126 4536 315
Místní část Podbořany
Obyvatelé 1 6492 3492 5333 0683 4053 3423 7303 6003 6383 8154 4294 6834 9095 1174 938
Domy 186231261330386422554617699585566629659757873
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Hlubany, Letov a Valov.

Židovská komunita

[editovat | editovat zdroj]

Počátky židovského osídlení Podbořan se datují k druhé polovině 18. století. Početnější komunita však byla ve městě až v druhé polovině následujícího století, kdy i dosáhla svého vrcholu (v roce 1880 zde žilo 232 židů). V letech 1873 až 1874 byla v Podbořanech postavena novorománská synagoga v dnešní ulici Antonína Dvořáka. V roce 1938 bylo její vybavení zničeno nacisty a v roce 1948 byly dvě třetiny budovy zbourány a na jejich místě vyrostly garáže. Zbytek byl zakomponován do sousedního obytného domu čp. 201, dříve obecního domu s židovskou školou a bytem rabína. Do dnešní doby se naopak dochoval židovský hřbitov z roku 1889, který se nachází asi dva kilometry jihovýchodně od Podbořan. Hřbitov byl těžce poničen nacisty, kteří odvezli většinu náhrobků – dochovalo se jich pouze šest.[35]

Městská správa

[editovat | editovat zdroj]

Místní části

[editovat | editovat zdroj]

Městské symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 15. července 1993.[36]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]
Železniční stanice

Ve městě se kříží tři silnice II. třídy: silnice II/221, silnice II/224 a silnice II/226. Městem vede železniční trať Plzeň–Žatec, u které zde stojí stanice Podbořany.

Školství

[editovat | editovat zdroj]

Poprvé je škola zmíněna k roku 1590, kdy společně s celým městem vyhořela.[37]

V roce 1628 se stavěla škola nová. V místní farní kronice je uvedeno k roku 1730 jméno nejstaršího známého školního správce, kterým byl Johann Christoph Philipp. V 18. a 19. století, do roku 1864, se škola nacházela v čp. 109 naproti kostelu. Toho roku ji nahradila nová, původně trojtřídní budova rovněž v ulici Na kopci, a to čp. 174. Od roku 1875 usilovalo město o zřízení chlapeckých a dívčích měšťanských škol. Po schválení zemskou školní radou pro ně byla postavena nová školní budova a otevřena roku 1891. Jedná se o značně přestavěnou 1. základní školu v Husově ulici.[38]

Po vzniku republiky byla v Podbořanech roku 1919 zřízena česká národní obecná škola, kterou první rok navštěvovalo 123 dětí z města a okolí. Umístěna byla nejprve v bývalé škole čp. 174, později, ve 20. letech, byl zakoupen dům čp. 278 v ulici Přátelství. Těsně před válkou, roku 1937, se podařilo v Podbořanech otevřít české reálné gymnázium.[39]

Po válce byly všechny školy obnoveny. Kromě toho vznikly hned v roce 1945 Základní odborná škola, zaměřená na řemeslnickou výrobu, a Lidová škola zemědělská. V roce 1949 vznikla hudební škola. Výsledkem bylo, že v roce 1953 mělo město 35-členný symfonický orchestr a dechovou hudbu.[40] V dalších letech prošlo školství v Československu mnoha reformami, které se projevily i v podbořanských školách.

Školy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1. Základní škola Podbořany
  • Základní škola T. G. Masaryka
  • Gymnázium Podbořany
  • SOŠ a SOU Podbořany
  • Základní umělecká škola Podbořany

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Podbořanech.
Busta Tomáše Garrigue Masaryka před stejnojmennou základní školou

Zaniklé památky

[editovat | editovat zdroj]
  • Pomník V. I. Lenina (na jeho místě je nyní malý parčík)
  • Pomník se sochou T. G. Masaryka (před stejnojmennou ZŠ, zničen roku 1953. Dne 28. září 2018 byla socha nahrazena bustou T. G. Masaryka.)
  • Pomník se sochou Hanse Kudlicha (Masarykovo náměstí, zrušen roku 1945)

Historické podzemí Podbořan

[editovat | editovat zdroj]

Pod centrem města Podbořany se nachází stovky metrů podzemních chodeb z let 1820–1880. Chodby jsou pozůstatkem těžby arkózového kaolinového pískovce v 19. století. Chodeb je pod Podbořany celkem třináct. V roce 2001 byl proveden jejich průzkum a na podzim téhož roku bylo zastupitelstvem města Podbořany rozhodnuto, že podzemí bude kompletně zasypáno.

Rodáci

[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Podbořany, s. 392.
  5. ↑ SMETANA, Jan. Podbořany. Dějiny města a okolních obcí. Podbořany: Město Podbořany, 2001. 378 s. Dále jen Smetana 2001.
  6. ↑ ROTT, Wenzel. Der politische Bezirk Podersam. Podersam: Verlag des Bezirkslehrervereines Podersam, 1902. 918 s. Dostupné online. Dále jen Rott 1902.
  7. ↑ Smetana 2001
  8. ↑ PEKSA, Vojtěch, kol. Podbořany. 660 let od první písemné zmínky. Podbořany: Město Podbořany, 2022. 552 s. ISBN 978-80-11-02233-4. Dále jen Peksa 2022.
  9. ↑ Peksa 2022, s. 111, 119.
  10. ↑ RAZÍM, Vladislav. Středověká opevnění českých měst. 1. vyd. Díl 2. svazek 2. – katalog Čechy P–Ž. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2020. 575 s. ISBN 978-80-88339-07-6. S. 652.
  11. ↑ Liber primus confirmationum 1354–1362. Příprava vydání František Antonín Tingl. Praha: Ed. Grégr, 1867. 212 s. Dostupné online. S. 187.
  12. ↑ Peksa 2022, s. 114–115.
  13. ↑ Peksa 2022, s. 118–119.
  14. ↑ MYSLIVEČEK, Milan. Erbovník aneb kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě. Praha: Nakladatelství Horizont, 1993. 159 s. ISBN 80-7012-070-3. S. 42.
  15. ↑ SEDLÁČEK, August. Místopisný slovník Království českého. Praha: Bursík a Kohout, 1909. 1052 s. Dostupné online. S. 705.
  16. ↑ Rott 1902, s. 432–434.
  17. ↑ Smetana 2001, s. 52, 58.
  18. ↑ Peksa 2022, s. 126.
  19. ↑ Berní rula. Příprava vydání Marie Lišková. Svazek 32, Kraj žatecký I. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954. 341 s. S. 287–288.
  20. ↑ Smetana 2001, s. 65–66.
  21. ↑ Lexikon historických míst Čech a Moravy. Příprava vydání Eduard Bahlcke. Praha: Argo, 2001. 811 s. ISBN 80-7203-402-2. S. 428.
  22. ↑ Das Lenindenkmal in Podersam muss entfernt werden. Reichenberger Zeitung [online]. 1931-05-18 [cit. 2021-10-22]. Čís. 117. Dostupné online.
  23. ↑ Beseitigung des einzigen Lenin-Denkmal in der Tschechoslowakei. S. 3. Die Rote Fahne [online]. 1931-09-05 [cit. 2021-10-22]. S. 3. Dostupné online.
  24. ↑ Pomník V. I. Lenina [online]. Národní památkový ústav [cit. 2026-04-06]. Dostupné online.
  25. ↑ V Podbořanech začíná oprava křižovatky u památníku. Žatecký a lounský deník. 2007-07-06. Dostupné online [cit. 2018-08-05].
  26. ↑ V Podbořanech rozebrali pomník kvůli stavbě křižovatky. Žatecký a lounský deník. 2007-07-16. Dostupné online [cit. 2018-08-05].
  27. ↑ Seznam obcí a okresů republiky Česko-Slovenské, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku (Stav ke dni 28. listopadu 1938). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  28. ↑ Peksa 2022, s. 284–292.
  29. ↑ CENIA. Katastrální mapy a geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-07-20]. Dostupné online.
  30. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 254.
  31. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 265.
  32. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401.
  33. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-17. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306.
  34. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
  35. ↑ ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno: Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 301.
  36. ↑ Udělené symboly – Podbořany [online]. 1993-07-15 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  37. ↑ Smetana 2001, s. 61.
  38. ↑ Rott 1902, s. 428–430.
  39. ↑ Smetana 2001, s. 142–143.
  40. ↑ Smetana 2001, s. 213.
  41. ↑ Podbořany – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-15.
  42. ↑ Památkový katalog
  43. ↑ Langenauer Josef Ignác [online]. Štěpán Svoboda [cit. 2024-07-19]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • 50 let od odhalení památníku V. I. Lenina v Podbořanech, Louny 1978
  • 100 let požárního sboru v Podbořanech, Podbořany 1970
  • Demel, Christel, Das Massaker am Elementenwald bei Podersam/Podbořany am 7. Juni 1945 an 68 deutschem Männern, Kronach 2017
  • Dobeš, Miroslav, Archeologická sbírka bývalého muzea v Podbořanech, in: Zprávy české archeologické společnosti, Supplement 15, Praha 1992, s. 1–48.
  • Gutzer, Martin, Na památku zmizelých židovských rodin z Podbořan, Podbořany 2013
  • Marek, Miroslav, Ze zápasů o české Podbořany, Krajem Lučanů 14, 1947, s. 47–51
  • Palacký, František, Čtyřicet let české školy v Podbořanech 1919–1959, Podbořany 1959
  • Patrovská, Zdena/Roedl Bohumír, Biografický slovník okresu Louny, Louny 2001
  • PEKSA, Vojtěch a kol. Podbořany. 660 let od první písemné zmínky. Podbořany: Město Podbořany, 2022. 552 s. ISBN 978-8085036-81-7. 
  • Podbořany, 400 let města Praha 1975
  • Polánek, Karel A., Sborník podbořanský a žlutický, Kralovice 1923
  • Rampichová, Miluše, Hospodářství Podbořan před třicetiletou válkou, diplomová práce na UJEOP Ústí nad Labem, uloženo ve Státním okresním archivu Louny
  • Ratt, Wenzel, Ein altes Uebereinkommen zwischen den beiden Städtlein Podersam und Rudig, Unsere Heimat 1, 1928, s. 5
  • Renner, Jan, Podbořany před 300 lety, Krajem Lučanů 11, 1937, s. 3–4
  • Smetana, Jan a kol., Podbořany – dějiny města a okolních obcí, Podbořany 2001
  • Šlajs, Václav, Podbořany a okolí, Krajem Lučanů 8, 1934, s. 71–77

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Podbořany&oldid=26146798“