Jan Pelc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Pelc
Pelc jan.jpg
Narození 15. dubna 1957 (63 let)
Podbořany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Pelc (* 15. dubna 1957, Podbořany) je český spisovatel, představitel českého literárního undergroundu. Většinu 80. let 20. století strávil v emigraci. Jeho styl je typický syrovostí, krutostí a explicitou, s níž popisuje zejména dekadentní život a ubíjející svět maloměstské revoltující mládeže a lidí z okraje společnosti za normalizace. Jeho nejznámějším dílem je kontroverzní třídílný román ...a bude hůř, který byl i zfilmován.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Pelc vyrůstal v Klášterci nad Ohří. V letech 1972–74 studoval střední školu v Mladé Boleslavi, odkud byl ale vyhozen, načež roku 1977 absolvoval (stejně jako jeho otec) učební obor strojní zámečník v učilišti podniku ZKL Klášterec. Tomuto řemeslu se ostatně učil i Olin, hlavní postava Pelcova stěžejního románu ...a bude hůř. Po dvouleté vojenské službě Pelc pracoval v prunéřovské elektrárně.

Roku 1981 Pelc emigroval přes Jugoslávii, Itálii a Rakousko do Francie, což je trasa, kterou kopíruje putování Olina v poslední, třetí části románu. Po několikaměsíčním pobytu v Marseille se Pelc usadil v Paříži, kde v letech 1982 až 1990 pracoval v redakci čtvrtletníku Svědectví, jehož šéfredaktorem byl Pavel Tigrid a v němž byla otištěna ukázka Dětí ráje, prostředního dílu románu ...a bude hůř. V Paříži Pelc v roce 1983 řídil také knižní edici Světlík. Paralelně s tím vydával Kus řeči, které vyšlo v pěti číslech. V době své emigrace se také podílel na programu rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

Po Sametové revoluci se Pelc vrátil a žil v Praze, ale rád se vracel do Paříže, kde v polovině devadesátých let necelý rok i pracoval na českém velvyslanectví.[1] Později se přestěhoval do Břeclavi, odkud pochází jeho žena.[2][3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pelc přispíval do mnichovské Národní politiky, římských Listů, vídeňského Paternosteru nebo do samizdatového časopisu Vokno. Je také autorem rozsáhlého rozhovoru s Mejlou Hlavsou - Bez ohňů je underground.

Jeho trojromán ...a bude hůř vznikal tak, že jako první byl napsán druhý díl, následně třetí a poté první. Pelc se snaží o věrné napodobení jazyka undergroundové mládeže. Pro román je typická konkrétnost a otevřený popis scén, kdy se Olin a jeho přátelé ocitají v alkoholovém nebo drogovém deliriu. Explicitně popsané – a také velmi frekventované – jsou sexuální scény. Na svou trilogii Jan Pelc volně navázal prózou ...a výstupy do údolí (2000, uprav. 2001). V ještě větší míře se podobně expresivní monology i dialogy a detailně vykreslené lačné sexuální akty soustředí v novele Šmírák (2002). Sexuální voyeurství je zde stavěno na stejně patologickou rovinu jako normalizační šmírování.

Sexualitou protkané jsou také Pelcovy kratší prózy, ...a povídky aneb Sexuální mizérie a jiné story (1991), ...a máš mě rád? (1995, rozšiř. 1999), založené na jednoduché dějové kostře. „Paradoxní spojení kontrastních stránek lidského života“[4] nacházíme nejen v jeho povídkách, ale i v novele…a to mi nemůžete udělat. Téma nadsázky vyvrcholilo v novele Basket Flora (Šéf přichází, 2004; Démon zločinu kandiduje, 2006), kde se policejní velitel projevuje po morální stránce poklesleji než pronásledovaní zločinci.

Pelc v některých svých novějších textech, například ...a golpotoni táhnou (2002) nebo ...a vyberte si (2004), kombinuje prvky sci-fi s politicko-společenskými reflexemi.V případě díla ...a poslední kouř (2006) psané slovo doplnil o fotodokumentaci. Fotografiemi je opatřená také Kauai (2009), mapující autorovu cestu na Havaj a obracející se vzpomínkami k Pavlu Tigridovi a ke všemu, co minulý režim dal a vzal.[5]

Díla[editovat | editovat zdroj]

  • ... a bude hůř (1990)
  • ... a povídky aneb Sexuální mizérie a jiné story (1991)
  • Bez ohňů je underground (1992)
  • ... a to mi nemůžete udělat (1993)
  • Basket Flora (1995)
  • ... a máš mě rád? (1995)
  • … a výstupy do údolí (2000)
  • Šmírák (2002)
  • … a golpotoni táhnou (2002)
  • ... a vyberte si (2004)
  • Basket Flora I. – Šéf přichází (2004)
  • Basket Flora II. – Démon zločinu kandiduje (2006)
  • …a poslední kouř (2006)
  • Kauai (2009)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Česká televize - Fenomén Underground: Pekelná kotlina dětí ráje - Jan Pelc
  2. newtonmedia.cz: MF Dnes Brno - Soukromé (ne)jasnosti. nitweb01.newtonmedia.cz [online]. [cit. 2016-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-01. 
  3. e15.cz - Napsal ... a bude hůř. Teď je mu lépe
  4. BLAŽÍČEK, Přemysl; MALÁ, Zuzana. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 1998, rev. 2009-01-30 [cit. 2016-10-26]. Dostupné online. 
  5. Bakalářské práce – Kašičková, Michaela: Přijetí románu Jana Pelce ...a bude hůř v proměnách politického režimu [online]. [is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/108808/?lang=en Dostupné online]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]