Sámova říše
Sámova říše
| |||||||||||||||||
geografie
| |||||||||||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||||||||||
národnostní složení:
|
|||||||||||||||||
| státní útvar | |||||||||||||||||
kmenová konfederace s vládou monarchie
| |||||||||||||||||
vznik:
|
|||||||||||||||||
zánik:
|
|||||||||||||||||
| státní útvary a území | |||||||||||||||||
| |||||||||||||||||
Sámova říše byl kmenový svaz Slovanů existující ve střední Evropě v letech 623/624–659 (podle Fredegarovy kroniky)[1] a historicky první slovanský stát střední Evropy. Pojil se s osobou franského kupce Sáma, který si získal velkou prestiž jako velitel během bojů Slovanů s Avary, ovládajícími dlouhá léta střední a jihovýchodní Evropu. Kmenový svaz bývá někdy označován jako „Sámovo království“, „Sámův stát“ apod.
Hlavní město[editovat | editovat zdroj]
O městech (resp. hradištích) Slovanů té doby není nic známo, a to ani včetně toho, které tehdy plnilo funkci hlavního města nebo alespoň bylo Sámovým sídlem. Jeho název je neznámý, dochovalo se pouze jméno jakéhosi Wogastisburgu, který je připomínán v souvislosti s podrobnou zmínkou ve Fredagarově kronice týkající se vojenského konfliktu s franským králem Dagobertem. Nejedná se o název hlavního města, ale vzdálené hradiště, poblíž kterého byla svedena bitva s Franky. Hlavní město Sámovy říše je stále předmětem diskuzí. K možným kandidátům patří Nitra, nicméně někteří usuzují, že jím mohl být Devín (Děvín).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Státní útvar vznikl spojením slovanských kmenů, které byly do té doby podřízeny, ne však poddány, avarskému kaganátu v Panonii, který byl rovněž kmenovým svazem. Na začátku 7. století ve však nacházel ve vnitropolitickém rozvratu v důsledku bojů mezi několika nástupci chána Bajana. Franský kupec Sámo využil situace a spojil slovanské kmeny proti nim. Poté byl zvolen jejich vůdcem (Historia Francorum: latinsky ...eum super se eligunt regem...).
Charakter kmenového svazu[editovat | editovat zdroj]
Nově vzniklá Sámova říše měla charakter blízký avarskému (turko-tatarskému) kaganátu, který byl posílen prozíravou sňatkovou politikou (Fredegar píše o 12 manželkách). Říše dosáhla nemalého významu. Již v době před Sámovou říší byly slovanské kmeny velmi schopnou pěší armádou. Svou bojeschopnost (hlavně však díky dobrému vedení) dokázaly také, asi v jediném písemně dochovaném utkání, v bitvě u Wogastisburgu v roce 631, kde porazily franská vojska krále Dagoberta I. V následujících pěti letech byly podnikány nájezdy na franské území.
Konec a pokračování říše[editovat | editovat zdroj]
Má se za to, že po Sámově smrti (658 nebo 661) se jeho říše rozpadla, čemuž pravděpodobně velmi napomohl fakt, že Sámo měl početné potomstvo (snad 22 synů a 15 dcer podle Fredegara). Odstředivé kmenové tendence byly posíleny tím, že téměř každý mocnější kmen svazu měl mezi Sámovými manželkami svou zástupkyni a jejího syna – pretendenta trůnu, se kterým se mohl identifikovat. To, co bylo za Sámova života při udržování říše výhodou, se po jeho smrti stalo naopak překážkou.
O období po rozpadu Sámovy říše nejsou žádné písemné prameny, přesto podle archeologických nálezů lze usuzovat, že říše fungovala nadále, ale samozřejmě ne v takovém měřítku. Byla pravděpodobně roztříštěna mezi Sámovy následovníky, kteří vládli na svých územích. V určitých pozdějších pramenech se postupně objevují jména Moravod, Vladuc, Suanthos, Samoslav, Hormidor a Mojmír, ale jejich skutečnost je velice neurčitá. Velice pravděpodobně jde o pouhou literární fikci kronikářů Tomáše Pěšiny a Gelasia Dobnera, kteří se pokusili po vzoru českých mýtů vytvořit přímou návaznost Sámova rodu na mojmírovská knížata. Hradiště, která byla na vzestupu za Sámovy vlády, nezanikla, ba dokonce se dále rozvíjela. Z tohoto lze usuzovat, že byla jádrem pro založení budoucí Velkomoravské říše, kdy se moci chopili Mojmírovci.
Prameny[editovat | editovat zdroj]
Všechny teorie o Sámově říši vycházejí z jediné zprávy v tzv. Fredegarově kronice. Nejstarší (tendenční a v tomto bodě nespolehlivé) zprávy pocházejí z textu spisku O obrácení Bavorů a Korutanců na víru (Libellus de conversione Bagoariorum et Carantonorum, rok 870) ze Solnohradu (Salcburk), který je ve více částech přímo odvozen z Fredegara. Třetí text – také odvozený z Fredegara – jsou Gesta Dagoberti I. regnis Francorum z první třetiny 9. století z opatství Saint-Denis u Paříže.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- The fourth book of the Chronicle of Fredegar with its continuations. Překlad J. M. Wallace-Hadrill. London: T. Nelson, 1960. lxvii, 137 s.
- BERANOVÁ, Magdalena; LUTOVSKÝ, Michal. Slované v Čechách : archeologie 6.-12. století. Praha: Libri, 2009. 475 s. ISBN 978-80-7277-413-5.
- BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
- COLLINS, Roger. Die Fredegar-Chroniken. Hannover: Hahnsche Buchhandlung, 2007. 152 s. (Monumenta Germaniae historica). ISBN 978-3-7752-5704-6.
- CHARVÁT, Petr. Zrod českého státu: 568-1055. Praha: Vyšehrad, 2007. 263 s. ISBN 978-80-7021-845-7.
- LUTOVSKÝ, Michal; PROFANTOVÁ, Naďa. Sámova říše. Praha: Academia, 1995. 89 s. ISBN 80-200-0420-3.
- LUTOVSKÝ, Michal. Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2001. 431 s. ISBN 80-7277-054-3. Heslo Sámo, Sámova říše, Wogastisburg.
- MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu. Praha: Libri, 2009. 564 s. ISBN 978-80-7277-407-4.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sámova říše na Wikimedia Commons - Bohové a mýty staré Evropy - Sámo a Wogastisburg na YouTube
- KUČERA, Vladimír, et al. Praotec Sámo [online]. Praha: Česká televize, 2012-07-10 [cit. 2012-09-16]. Dostupné online.
- ŠIMÍK, Petr. Kronika tak řečeného Fredegara [online]. Moravia Magna, 2007 [cit. 2012-09-16]. Dostupné online.
