Pago Senonago
Pago Senonago či Sennonago (příp. pagus Senonagus, Senonacus atp.), překládáno nejčastěji jako „kraj senonský“, je ve Fredegarově kronice označení oblasti, z níž měl pocházet kníže Sámo.
Města[editovat | editovat zdroj]
Sens[editovat | editovat zdroj]
Vzhledem k tomu, že Sámo je v kronice označen za „franského kupce“, nejčastěji bývá pago Senonago spojováno s francouzským, galskými Senony založeným městem Sens jako významným centrem Franské říše a hlavním městem Senonie. Napomáhá tomu i podobnost s pozdějším výrazem pagus Senonicus, který okolí města Sens (senskou arcidiecézi) vskutku označuje; stejně jako skutečnost, že kronika byla sepsána v Burgundsku, celkem nedaleko Sensu.
Soignies[editovat | editovat zdroj]
Někdy je naopak uvažováno belgické město Soignies (Soniacus) v oblasti Sallande na řece Senne v Dolním Lotrinsku. I tato úvaha dává smysl: pokud byl Sámo Frank (nebo působil ve franských službách), pak jde nejspíše o Sálské Franky právě z této oblasti.[1] Tato úvaha, zastávaná především Belgičany, kteří variantu Sens důrazně rozporují,[2] na druhou stranu nahrává kacířské myšlence, že ve skutečnosti nejde ani o Sens, ani o Soignies,[3] ale o jiné, pravděpodobně jižněji umístěné sídlo.[4]
Schongau[editovat | editovat zdroj]
František Pluskal Moravičanský v roce 1883 určil pago Senonago jako Schongau v jižním cípu Bavorska, ovládaném v Sámově době Franky.[5] Na poměry 19. století střízlivý a relevantní odhad. Zbývá jen praktická otázka – proč zrovna toto město?
Oblasti[editovat | editovat zdroj]
Sála[editovat | editovat zdroj]
Lze-li v kraji senonském vidět oblasti obývané Senony nebo Semnony, pak se tato poněkud vágní určení pokusila upřesnit domněnka Heinricha Kunstmanna, který v pago Senonago tušil oblast kolem řeky Sály.[6]. Logická etymologická úvaha má zřejmý nedostatek, který sama nemůže nijak ovlivnit: na území německých Franků se střetávají dvě prakticky stejnojmenná území, sálské (podle řeky Sály) a salické (podle Salického zákoníku (Lex Salica)), přičemž je však pravděpodobnější druze jmenované označení. Terra Salica tak označuje dominikál, zboží osvobozené od léna (Freilehngut); slovo „Sala“ označuje obecně panství, zemanství. V ještě vágnějším významu Saal = vysoký sál, salon, hala (i Halle).
Lučanské Žatecko[editovat | editovat zdroj]
Josef Lacina v roce 1879 učinil z pago Senonago „kraj senový“, který spojil s žateckými Lučany. Jeho asociace (louka → žatva → seno) je z těch lacinějších; spíše než o seriózní myšlenku mu však šlo o vlastenecký námět.[7]
Další podobné názvy[editovat | editovat zdroj]
Určitou relevanci ke galořímskému, slovanskému, nebo i židovskému živlu, jaké mají být v případě Sáma podstatné, chovají i následující sídla. Pokud snad pago Sennonago neznamená Sens ani Soignies, pak je pravděpodobné, že skutečná spojnice tkví v některém z nich.
- 1. Sologny (Selonacus, Selonacium) – obec v Burgundsku v departementu Saône-et-Loire, sídlo galských Senonů
- 2. Sonnay (vicus Solonacus)[8] – obec v regionu Auvergne-Rhône-Alpes v departementu Isère poblíž Lyonu; sídlo gal. Senonů. (Vicus a pagus jsou pravděpodobně různá označení keltských sídel.)[9]
- 3. Solin (Salona, Sulona) – město v Chorvatsku, velmi pravděpodobně obývané i gal. Senony; prastaré biskupské sídlo (po zničení Avary kolem roku 640 bylo přeneseno do blízkého Splitu)
- 4. Solothurn (Salodorum, Salingostadium) na Rýně – hlavní město stejnojmenného švýcarského kantonu
- 5. Maria Saal (Selo, Selno) – obec v Korutanech poblíž Karnburgu (Canburgu?). Selo znamená zkrátka sídlo či sedlo; podobného základu je např. i dolnoštýrská (slovinská) Celje
- 6. Senj (Senia) – kromě Sensu nebo Senigallie (Sena Gallica) ve střední Itálii založili galští Senoni i město Senj na severozápadě Chorvatska
- 7. Lublaň (Sennius, Semona) – konečně i slovinská metropole (která již se Senony nemá přímou souvislost) oplývá jistou podobností s pago Senonago, je-li v některých pramenech zmiňována jako Semona a v keltštině označována jako Sennius – podle řeky Sávy (řec. Saos/Σάος). V 7.–8. století se v oblasti kolem Senje i Lublaně střetávali, na pozadí bojů Slovanů s Avary, Langobardi s Bavory a Franky
- 8. Soluň (Salonico, Saloniki, Selânik) – zejména v případě Sámova židovského původu nelze zcela pominout tuto jinak spíše symbolickou variantu.[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MARX, Karel; ENGELS, Bedřich. Spisy 39 (Dopisy 13). Praha: Nakladatelství Svoboda, 1975. Dostupné online. S. 488.
- ↑ COLLIN DE PLANCY, Jacques Albin Simon. Fastes militaires des belges ou Histoire des guerres, sièges, conquêtes, expéditions et faits d'armes; Svazek 1. [s.l.]: [s.n.], 1835. Dostupné online. S. 203.
- ↑ WEISSGERBER, Klaus. Ungarns wirkliche Frühgeschichte – Árpád eroberte schon 600 das Karpatenbecken. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. S. 195.
- ↑ PÍČ, Josef Ladislav. Starožitnosti země české, Svazek 2, Díl 3. [s.l.]: [s.n.], 1906. Dostupné online. S. 38.
- ↑ PLUSKAL–MORAVIČANSKÝ, František. Nákres dějin starého Slezska – Kritickohistoricky dle starých pramenů. [s.l.]: [s.n.], 1883. Dostupné online. S. 46.
- ↑ KUNSTMANN, Heinrich, Über die Herkunft Samos, Die Welt der Slaven 25, 1980, S. 293–313
- ↑ LACINA, Josef. Komenský – Týdenník vychovatelský, Svazek 7. [s.l.]: [s.n.], 1879. Dostupné online. S. 490.
- ↑ Mémoires De La Société Archéologique De Touraine, Svazek 32. [s.l.]: [s.n.], 1884. Dostupné online. S. 19.
- ↑ BRADLEY, Guy. Ancient Umbria – State, Culture, and Identity in Central Italy from the Iron Age to the Augustan Era. [s.l.]: [s.n.], 2000. Dostupné online. S. 58.
- ↑ LEONTIS, Artemis. Culture and Customs of Greece. [s.l.]: [s.n.], 2009. Dostupné online. S. 4.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Senones“.