Celje
| Celje | |
|---|---|
 Celje | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°13′45″ s. š., 15°15′51″ v. d. |
| Nadmořská výška | 238 m n. m. |
| Stát |  Slovinsko |
| Region | Savinjský region |
| Občina | Městská občina Celje |
  Celje | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 22,7 km² |
| Počet obyvatel | 37 872 (2020)[1] |
| Hustota zalidnění | 1 667,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1451 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Celje (německy Cilli, latinsky Celeia) je slovinské město v Dolním Štýrsku. Žije zde přibližně 38 tisíc[1] obyvatel.
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Město se nachází v centrální části země, v údolí řeky Savinja. Rozvinulo se přibližně na polovině pomyslné trasy mezi metropolí Slovinska Lublaní a druhým největším městem, Mariborem. Celje je od Lublaně vzdáleno 60 km, od Mariboru 50 km, od Záhřebu 70 km a od Klagenfurtu 85 km. Vyplňuje celou délku širokého údolí řeky Savinji, resp. jejího přítoku, Voglajny.
Historie a současnost[editovat | editovat zdroj]
První osídlení se v oblasti vyskytuje již v době halštatské. Starořečtí historikové pak Celje uvádějí jako Keleu, což značí úkryt. Podle nálezů zde Keltové za království Noricum razili mince. Historické centrum města vzniklo na soutoku řeky Savinja s potokem Voglajna.
Jakmile byla oblast kolem roku 15 př. Kr. připojena k Římské říši, začala být zmiňována jako latinsky: Civitas Celeia.[2] Z administrativního hlediska bylo součástí provincie Noricum.[3] Některé pozůstatky, které byly z období počátku letopočtu odhaleny během archeologického průzkumu, jsou do dnešní doby dochovány a zpřístupněny veřejnosti. V roce 45 n. l. získala osada městská práva. Zmiňována bývá rovněž i pod latinským názvem Troia Secunda (Druhá Troja). Jednalo se o ekonomicky vzkvétající malé římské město. Koncem 4. století dobyl Celje vizgótský král Alarich. Stěhování národů přivedlo do oblasti Slovany. V období raného středověku bylo Celje přestavěno. První středověká písemná zmínka se objevuje v kronice Wolfholda von Admont, která byla sepsána v letech 1122 až 1137.
Celje bylo v letech 1341 až 1456 sídlem rodu Celjských. Městská práva obdrželo Celje 11. dubna 1451 od hraběte Fridricha II. Celjského. Jakmile rod Celjských vymřel smrtí posledního mužského potomka, Ulricha II., stali se místními pány Habsburkové.[4] V letech 1473 bylo zbudováno městské opevnění. V roce 1515 bylo město zasaženo selským povstáním, v 17. století pak bylo obsazeno Turky.
V roce 1846 byla do města zavedena železnice z Vídně (tzv. Rakouská jižní dráha).
V roce 1908 bylo otevřeno První gymnázium, které patří mezi nejstarší školy tohoto typu na území dnešního Slovinska. Vzniku této školy předcházela rozsáhlá kampaň mezi místním slovinsky a německy mluvícím obyvatelstvem.[5] Místní plánovali zřídit střední školu tohoto typu již v závěrečném desetiletí 19. století, nicméně neúspěšně. Povolení pro ní se stalo předmětem vládního sporu. Nakonec jej získali roku 1905.
V roce 1896 bylo postaveno sídlo městské rady a starosty, v roce 1902 byl do města zaveden telefon a elektrifikace se Celje dočkalo v roce 1913. V této době zde žilo něco okolo sedmi tisíc lidí. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se město stalo baštou německého nacionalismu. Sčítání z roku 1910 ukázalo, že 66,8 % obyvatel jsou Němci. V květnu 1907 byl otevřen Německý dům jako symbol místní německé dominance. Místní Němci se v této době obávali, že by byla ohrožena jejich pozice, agitují-li Slovinci pro svůj jazyk a kulturu aktivně iv Mariboru, kde představovali tehdy menšinu, méně početnou, než v Celje.[6]
Po první světové válce se Celje stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Jugoslávie. V meziválečném období došlo k industrializaci města. Počet obyvatel se tak zvýšil až na dvacet tisíc. Německý dům byl vyvlastněn městem a dán na užívání všem obyvatelům jako Celjski dom. V dubnu 1941 město obsadily jednotky říšskoněmecké branné moci. V průběhu války pak bylo město poškozeno bombardováním.
V předválečném období mělo Celje s přilehlými osadami přibližně dvacet tisíc obyvatel. V průběhu války zemřelo 575 občanů, převážně ve věku od dvaceti do třiceti let, přes jeden a půl tisíce obyvatel bylo deportováno do Srbska nebo do Říše, kolem tisíce osob bylo uvězněno a šest set místních dětí bylo převezeno do Německa ke germanizaci.
V letech 1945 až 1946 byli v městské částí Teharje (Tüchern) popraveni domnělí kolaboranti, nacisté a přisluhovači Domobrany. Přeživší Němci byli vysídleni. Obětem z Teharje byl po osamostatnění Slovinska postaven pomník.
V dobách socialistické Jugoslávie bylo město průmyslovým centrem a počet obyvatel se oproti meziválečnému období zdvojnásobil. Od roku 1991 je Celje součástí samostatného Slovinska.
Město Celje je administrativním centrem Městské občiny Celje.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Celje, Horní hrad
Náměstí a katedrála sv. Daniela
Kostel sv. Mikuláše
Městský park
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Ekonomický rozvoj města v 19. století umožnil rychlý růst Celje. Ještě na počátku předminulého století bylo město na třetím místě mezi jihoštýrskými městy, hned za Mariborem a Ptují. Hodnotu 20 000 obyvatel dosáhlo těsně před začátkem druhé světové války. Obyvatelstvo bylo historicky většinově slovinské zastoupena byla i německá (rakouská) menšina. V roce 2014 mělo Město Celje 48 868 obyvatel, s okolím potom přes sedmdesát tisíc.
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
V 19. století bylo město industrializováno. Roku 1873 byla založena místní zinkovna (slovinsky Cinkarna Celje), která se stala do budoucna jedním z klíčových zaměstnavatelů místního obyvatelstva, iniciátor růstu a rozvoje města a hlavní udavatel běhu ekonomiky města. Později byl také v Celji vyráběn stavební materiál, který se vyvážel do celé Jugoslávie a emailované nádoby. Vyráběly se zde rovněž i nástroje pro výrobu automobilů. Silně zastoupen byl i textilní průmysl, který se však nedokázal přizpůsobit podmínkám po roce 1991 a globalizovanému trhu, a stejně jako všude ve východní Evropě zanikl. Na severovýchodním okraji města se nachází masokombinát.
Kultura[editovat | editovat zdroj]
Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]
Mezi kulturní památky navštěvované v Celji patří mimo jiné:
- Celjský hrad (též Starý hrad, Horní hrad, hrad Celje), přestavovaný původní hrad s nejstaršími částmi až ze 13. století
- Dolní hrad, též Knížecí dvůr, postavený ve 14. století
- městské opevnění, které je poprvé doloženo k roku 1473
- Budova radnice (magistrát), postavená okolo roku 1750
- Celjský dům (původně německy Deutsches Haus), z r. 1906, architekt Peter Paul Brang
- vodárenská věž z 15. století.
- Lidová spořitelna (architekt Jože Plečnik, 1928–1929)
- Palác Prothasi z roku 1770.
- Mestska hranilnica, zbudovaná v roce 1887 podle vídeňského vzoru.
- Mariánský sloup z roku 1776.
- Železný dvůr (slovinsky Železni dvor, německy Eisenhof).
- Budova nádraží z poloviny 19. století
- památník Válka a mír připomínající partyzánské vojsko za druhé světové války. Byl odhalen v 50. letech 20. století.
Ve městě rovněž sídlí také regionální muzeum (slovinsky Pokrajinski muzej), Muzeum pro děti Hermanov Brlog (slovinsky Otroški muzej Hermanov Brlog) a Muzeum novějších dějin Celje (slovinsky Muzej novejše zgodovine Celje).
V Celje se také nachází Galerie současného umění a Galerie erotiky.
Životní prostředí a příroda[editovat | editovat zdroj]
V okolí Celje se nachází navštěvované Šmartinské jezero.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Celje je dobře napojeno na slovinskou dálniční síť (prochází tudy hlavní dálnice spojující Lublaň a Maribor. Je rovněž i významnou železniční křižovatkou, jedna z procházejících tratí byla součástí Rakouské jižní dráhy. Odbočuje odtud trať do města Velenje.
Kromě hlavního nádraží, které je umístěno východně od historického centra města, se zde nachází i několik menších zastávek, jako např. Celje-Lava. Hlavní autobusová stanice je umístěna v blízkosti té železniční. Městská doprava v Celje je zajištěna pomocí několika málo autobusových linek.
Školství[editovat | editovat zdroj]
Ve městě se nachází celkem 9 základních škol, dále potom tři gymnázia a 8 středních odborných škol a čtyři vyšší odborné školy.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Celje na anglické Wikipedii, Celje na slovinské Wikipedii a Celje na německé Wikipedii.
- ↑ a b Prebivalstvo - izbrani kazalniki, naselja, Slovenija, letno. Dostupné online. [cit. 2021-04-28]
- ↑ LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 31. (angličtina)
- ↑ LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 42. (angličtina)
- ↑ LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 131. (angličtina)
- ↑ COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. 15. (angličtina)
- ↑ COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. 18. (angličtina)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Celje na Wikimedia Commons - Galerie Celje na Wikimedia Commons
- Oficiální slovinský turistický průvodce po městě (anglicky) (německy) (slovinsky) (italsky) (francouzsky) (rusky) (čínsky)
