Celje
| Celje | |
|---|---|
 Celje | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°13′45″ s. š., 15°15′51″ v. d. |
| Nadmořská výška | 238 m n. m. |
| Stát |  Slovinsko |
| Region | Savinjský region |
| Občina | Městská občina Celje |
  Celje | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 22,7 km² |
| Počet obyvatel | 37 872 (2020)[1] |
| Hustota zalidnění | 1 667,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1451 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Celje (německy Cilli, latinsky Celeia) je slovinské město v Dolním Štýrsku. Žije zde přibližně 38 tisíc[1] obyvatel.
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Město se nachází v centrální části země, v údolí řeky Savinja. Rozvinulo se přibližně na polovině pomyslné trasy mezi metropolí Slovinska Lublaní a druhým největším městem, Mariborem. Celje je od Lublaně vzdáleno 60 km, od Mariboru 50 km, od Záhřebu 70 km a od Klagenfurtu 85 km. Vyplňuje celou délku širokého údolí řeky Savinji, resp. jejího přítoku, Voglajny. Kromě obou uvedených patří mezi menší vodní toky ještě potoky Ložnicaa Koprivnica.
Název[editovat | editovat zdroj]
Ve starověku bylo známé jako Kelea, Celeia, jehož kořenem bylo pravděpodobně indoevropské slovo *kel- ' vysoký , kopec ', což naznačuje, že bylo opevněnou osadou postavenou na kopci. V latině začala být zmiňována jako latinsky: Civitas Celeia.[2] Podle jiných lze vzít v úvahu i původ staroirského celīd- a nelze opomenout ani spojitost s názvem Keltoi pro Kelty.
Poprvé bylo Celje zmíněno ve středověku pod jménem Cylie , v kronice Wolfholda von Admonta, sepsané mezi lety 1122 a 1137.
V místní slovinské mluvě se název města vyslovuje Cjele nebo Cele.[zdroj?]
Historie a současnost[editovat | editovat zdroj]
První osídlení se v oblasti vyskytuje již v době halštatské. Starořečtí historikové pak Celje uvádějí jako Keleu, což značí úkryt. Podle nálezů zde Keltové za království Noricum razili mince. Historické centrum města vzniklo na soutoku řeky Savinja s potokem Voglajna.
Jakmile byla oblast kolem roku 15 př. n. l. připojena k Římské říši. Z administrativního hlediska bylo součástí provincie Noricum.[3] Některé pozůstatky, které byly z období počátku letopočtu odhaleny během archeologického průzkumu, jsou do dnešní doby dochovány a zpřístupněny veřejnosti. V roce 45 n. l. získala osada městská práva. Zmiňována bývá rovněž i pod latinským názvem Troia Secunda (Druhá Troja). Jednalo se o ekonomicky vzkvétající malé římské město. Koncem 4. století dobyl Celje vizgótský král Alarich. Stěhování národů přivedlo do oblasti Slovany. V období raného středověku bylo Celje přestavěno. První středověká písemná zmínka se objevuje v kronice Wolfholda von Admont, která byla sepsána v letech 1122 až 1137.
Celje bylo v letech 1341 až 1456 sídlem rodu Celjských. Městská práva obdrželo Celje 11. dubna 1451 od hraběte Fridricha II. Celjského. Jakmile rod Celjských vymřel smrtí posledního mužského potomka, Ulricha II., stali se místními pány Habsburkové.[4] V letech 1473 bylo zbudováno městské opevnění. V roce 1515 bylo město zasaženo selským povstáním, v 17. století pak bylo obsazeno Turky.
V roce 1846 byla do města zavedena železnice z Vídně (tzv. Rakouská jižní dráha).[5] Roku 1871 byl založen místní okrášlovací spolek. Později se z něj vyvinula turistická organizace města Celje, která se snažila popularizovat jej jako destinaci nejprve v rámci Rakousko-Uherska, později Jugoslávie.[6]
V roce 1908 bylo otevřeno První gymnázium, které patří mezi nejstarší školy tohoto typu na území dnešního Slovinska. Vzniku této školy předcházela rozsáhlá kampaň mezi místním slovinsky a německy mluvícím obyvatelstvem.[7] Místní plánovali zřídit střední školu tohoto typu již v závěrečném desetiletí 19. století, nicméně neúspěšně. Povolení pro ní se stalo předmětem vládního sporu. Nakonec jej získali roku 1905.
V roce 1896 bylo postaveno sídlo městské rady a starosty, v roce 1902 byl do města zaveden telefon a elektrifikace se Celje dočkalo v roce 1913. V této době zde žilo něco okolo sedmi tisíc lidí. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se město stalo baštou německého nacionalismu. Sčítání z roku 1910 ukázalo, že 66,8 % obyvatel jsou Němci. V květnu 1907 byl otevřen Německý dům jako symbol místní německé dominance. Místní Němci se v této době obávali, že by byla ohrožena jejich pozice, agitují-li Slovinci pro svůj jazyk a kulturu aktivně i v Mariboru, kde představovali tehdy menšinu, méně početnou, než v Celje.[8]
Po první světové válce se Celje stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Jugoslávie. V meziválečném období došlo k industrializaci města. Počet obyvatel se tak zvýšil až na dvacet tisíc. Německý dům byl vyvlastněn městem a dán na užívání všem obyvatelům jako Celjski dom. V dubnu 1941 město obsadily jednotky říšskoněmecké branné moci. Po skončení rychlé invaze navštívil město Heinrich Himmler, který zde navštívil věznici Stari Pisker. Německé okupační síly tuto věznici intezivně využívaly po celou dobu války. Zabito zde bylo několik set lidí a spácháno nemálo válečných zločinů. V průběhu války pak bylo město poškozeno bombardováním.
V předválečném období mělo Celje s přilehlými osadami přibližně dvacet tisíc obyvatel. V průběhu války zemřelo 575 občanů, převážně ve věku od dvaceti do třiceti let, přes jeden a půl tisíce obyvatel bylo deportováno do Srbska nebo do Říše, kolem tisíce osob bylo uvězněno a šest set místních dětí bylo převezeno do Německa ke germanizaci.
V letech 1945 až 1946 byli v městské částí Teharje (Tüchern) popraveni domnělí kolaboranti, nacisté a přisluhovači Domobrany. Přeživší Němci byli vysídleni. Obětem z Teharje byl po osamostatnění Slovinska postaven pomník.
V dobách socialistické Jugoslávie bylo město průmyslovým centrem a počet obyvatel se oproti meziválečnému období zdvojnásobil. U Lublaňské ulice vyrostla nová panelová sídliště přiléhající téměř až k historické zástavbě. Další byla postavena na severním okraji města. Od roku 1991 je Celje součástí samostatného Slovinska.
Město Celje je administrativním centrem Městské občiny Celje.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Ekonomický rozvoj města v 19. století umožnil rychlý růst Celje. Ještě na počátku předminulého století bylo město na třetím místě mezi jihoštýrskými městy, hned za Mariborem a Ptují. V roce 1900 bylo domovem pro 6700 obyvatel, hodnotu 20 000 lidí dosáhlo těsně před začátkem druhé světové války. Obyvatelstvo bylo historicky většinově slovinské zastoupena byla i německá (rakouská) menšina. V roce 2014 mělo Město Celje 48 868 obyvatel, s okolím potom přes sedmdesát tisíc. Od té doby počet obyvatel se ani příliš neroste, ani neklesá.
V posledním jugoslávském sčítání lidu z roku 1991 se 82,1 % obyvatelstva přihlásilo k slovinské národnosti, 4,6 % k srbské a 4,1 % k chorvatské. Zastoupeny byly i další národnosti bývalé Jugoslávie.
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
Značnou část plochy města zabírají průmyslové podniky. Jedná se přibližně o celou jeho část východně od ulice Mariborska cesta.
V 19. století bylo město industrializováno. Roku 1873 byla založena místní zinkovna (slovinsky Cinkarna Celje), která se stala později jedním z klíčových zaměstnavatelů místního obyvatelstva, iniciátor růstu a rozvoje města a hlavní udavatel běhu ekonomiky města. Jedním z hlavních znečišťovatelů ve městě byl právě tento závod. Jeho původní areál byl zbořen a následně nahrazen novým; dnes původní lokalitu připomíná jen ulice Cinkarniška pot. Podnik vyrábí také stavební materiály a zahradní substráty. Sanace nejvíce znečištěné oblasti v blízkosti továrny probíhá teprve několik posledních let.
Později byl také v Celji vyráběn stavební materiál, který se vyvážel do celé Jugoslávie a emailované nádoby (továrna EMO). Dnes je rozlehlý areál rozdělen do několika menších celků, hlavní činností firem je výroba nástrojů pro automobilový průmysl. Silně zastoupen byl i textilní průmysl, který se však nedokázal přizpůsobit podmínkám po roce 1991 a globalizovanému trhu, a stejně jako všude ve východní Evropě zanikl. Na severovýchodním okraji města se nachází masokombinát a v nedaleké Arji vsi mlékárna.
V Celje sídlí společnost Tuš Holding, která se z malého místního maloobchodního řetězce postupně stala majitelem celostátní sítě supermarketů. Obchodní a podnikatelské aktivity se soustřeďují na sever od centra podél Mariborské cesty a na východě města, kde se nacházely závody zinkovny. Podél Mariborské cesty se nachází také výstaviště Celje (slovinsky Celjsko sejmišče), které je známé každoročním veletrhem.
Kultura[editovat | editovat zdroj]
Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]
Mezi kulturní památky navštěvované v Celji patří mimo jiné:
- Celjský hrad (též Starý hrad, Horní hrad, hrad Celje), přestavovaný původní hrad s nejstaršími částmi až ze 13. století
- Dolní hrad, též Knížecí dvůr, postavený ve 14. století
- městské opevnění, které je poprvé doloženo k roku 1473
- Budova radnice (magistrát), postavená okolo roku 1750
- Celjský dům (původně německy Deutsches Haus), z r. 1906, architekt Peter Paul Brang
- vodárenská věž z 15. století.
- Lidová spořitelna (architekt Jože Plečnik, 1928–1929)
- Palác Prothasi z roku 1770
- Mestska hranilnica, zbudovaná v roce 1887 podle vídeňského vzoru
- Mariánský sloup z roku 1776
- Železný dvůr (slovinsky Železni dvor, německy Eisenhof)
- Budova nádraží z poloviny 19. století
- Joštův mlýn, dnes nepoužívaný k původnímu účelu
- památník Válka a mír připomínající partyzánské vojsko za druhé světové války. Byl odhalen v 50. letech 20. století
- Herkulův chrám, archeologická lokalita s pozůstatky antického chrámu
- Kapucínský klášter v centru města
Ve městě rovněž sídlí také regionální muzeum (slovinsky Pokrajinski muzej), Muzeum pro děti Hermanov Brlog (slovinsky Otroški muzej Hermanov Brlog) a Muzeum novějších dějin Celje (slovinsky Muzej novejše zgodovine Celje). Svoji pobočku zde má mimo jiné i Slovinské národní divadlo.
V Celje se také nachází Galerie současného umění a Galerie erotiky.
Každoročně se v Celje dne 11. dubna koná městský festival, na památku získání městských práv.[zdroj?]
Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]
Město Celje se dělí celkem na 10 obvodů: Center, Dečkovo Naselje, Dolgo POlje, Gaberje, Hudinja, Karel Destovnik Kajuh, Lava, Nova Vas, Savinja, Slavko Šlander.
Životní prostředí a příroda[editovat | editovat zdroj]
Ze staroměstské strany je břeh řeky Savinji upraven jako promenáda s alejí. Lemují ji různé rozsáhlejší parky, např. městské sady, nábřežní park apod.
V okolí Celje se nachází navštěvované Šmartinské jezero. Jihovýchodním směrem od Celje se nachází soutěska Hudičev graben. Krajina se zvedá jižně od města.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Celje je dobře napojeno na slovinskou dálniční síť (prochází tudy hlavní dálnice spojující Lublaň a Maribor. Silnice celostátního významu č. 5 směřuje údolím řeky Savinja k Zidanému Mostu a dále k chorvatské hranici. Samotné město prochází několik frekventovaných čtyřproudých tříd; kromě již zmíněné Mariborské cesty je to také Kidričeva ulice, která splňuje roli západo-východní magistrály.
Město je rovněž i významnou železniční křižovatkou, jedna z procházejících tratí byla součástí Rakouské jižní dráhy. Odbočuje odtud trať do města Velenje. Kromě hlavního nádraží, které je umístěno východně od historického centra města (poblíž soutoku obou řek), se zde nachází i několik menších zastávek, jako např. Celje-Lava.
Hlavní autobusová stanice je umístěna v blízkosti té železniční. Městská doprava v Celje je zajištěna pomocí několika málo autobusových linek.
Letiště Celje má význam pro účely sportovního létání.
Školství[editovat | editovat zdroj]
Ve městě se nachází celkem 9 základních škol, dále potom tři gymnázia a 8 středních odborných škol a čtyři vyšší odborné školy.
Od roku 2005 zde je nicméně dislokována jedna fakulta Univerzity v Mariboru. V roce 2006 bylo založeno technologické centrum a mezinárodní univerzita Tehnopolis Celje, která byla dokončena v roce 2013.
Sport[editovat | editovat zdroj]
V Celji se nachází fotbalový Stadion Z’dežele s kapacitou 13 600 míst. Místní fotbalový tým FK Celje získal v sezoně 2019/2022 slovinské 1. fotbalové ligy první místo. Uvedený tým byl založen již roku 1919. V městských sadech, které jsou umístěny na druhé straně řeky Savinji se nachází tenisová hala a další rekreační zařízení.
Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Anna Celjská, polská královna, druhá manželka polského krále Vladislava
- Anna Celjská (1438), dcera Heřmana II. Celjského.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Celje na anglické Wikipedii, Celje na slovinské Wikipedii a Celje na německé Wikipedii.
- ↑ a b Prebivalstvo - izbrani kazalniki, naselja, Slovenija, letno. Dostupné online. [cit. 2021-04-28]
- ↑ LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 31. (angličtina)
- ↑ LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 42. (angličtina)
- ↑ LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 131. (angličtina)
- ↑ MELIK, Anton. Razvoj železnic na ozemlju Jugoslavije. [s.l.]: [s.n.], 1938. S. 120. (slovinština)
- ↑ Društvo, ki je spremljalo in spreminjalo mesto ob Savinji. Delo [online]. [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. (slovinsky)
- ↑ COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. 15. (angličtina)
- ↑ COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. 18. (angličtina)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Celje na Wikimedia Commons - Galerie Celje na Wikimedia Commons
- Oficiální slovinský turistický průvodce po městě (anglicky) (německy) (slovinsky) (italsky) (francouzsky) (rusky) (čínsky)
