Celje
| Celje Celje | |
 Celje | |
| Poloha | |
|---|---|
| Souřadnice | 46°14′9″ s. š., 15°16′3″ v. d. |
| Stát |
 Slovinsko |
| Region | Savinjský region |
| Občina | Městská občina Celje |
  Celje | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 37 834 (občina 48 081)[1] (2002) |
| Správa | |
| Vznik | 1451 |
| Oficiální web |
www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Celje (německy: Cilli, latinsky: Celeia) je slovinské město v Dolním Štýrsku. Má přibližně 40 000 obyvatel.
Obsah
Historie a současnost[editovat | editovat zdroj]
První osídlení se v oblasti vyskytuje již v době halštatské. Starořečtí historikové pak Celje uvádějí jako Keleu. Podle nálezů zde Keltové za království Noricum razili mince.
Jakmile byla oblast kolem roku 15 př. Kr. připojena k Římské říši, začala být zmiňována jako latinsky: Civitas Celeia. V roce 45 n. l. získala osada městská práva. Koncem 4. století dobyl Celje vizgótský král Alarich. Stěhování národů přivedlo do oblasti Slovany. V období raného středověku bylo Celje přestavěno. První středověká písemná zmínka se objevuje v kronice Wolfholda von Admont, která byla sepsána v letech 1122 až 1137.
Celje bylo v letech 1341 až 1456 sídlem rodu Celjských. Městská práva obdrželo Celje 11. dubna 1451 od hraběte Fridricha II. Celjského. Jakmile rod Celjských vymřel, stali se místními pány Habsburkové. V letech 1473 bylo zbudováno městské opevnění. V roce 1515 bylo město zasaženo selským povstáním, v 17. století pak bylo obsazeno Turky.
V roce 1896 bylo postaveno sídlo městské rady a starosty, v roce 1902 byl do města zaveden telefon a elektrifikace se Celje dočkalo v roce 1913.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se město stalo baštou německého nacionalismu. Sčítání z roku 1910 ukázalo, že 66,8 % obyvatel jsou Němci. V květnu 1907 byl otevřen Německý dům jako symbol místní německé dominance.
Po první světové válce se Celje stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Jugoslávie. V meziválečném období došlo k industrializaci města. V dubnu 1941 město obsadily jednotky říšskoněmecké branné moci. V průběhu války pak bylo město poškozeno bombardováním.
V předválečném období mělo Celje s přilehlými osadami přibližně dvacet tisíc obyvatel. V průběhu války zemřelo 575 občanů, převážně ve věku od dvaceti do třiceti let, přes jeden a půl tisíce obyvatel bylo deportováno do Srbska nebo do Říše, kolem tisíce osob bylo uvězněno a šest set místních dětí bylo převezeno do Německa ke germanizaci.
V letech 1945 až 1946 byli v městské částí Teharje (Tüchern) popraveni domnělí kolaboranti, nacisté a přisluhovači Domobrany. Přeživší Němci byli vysídleni. Obětem z Teharje byl po osamostatnění Slovinska postaven pomník.
V dobách socialistické Jugoslávie bylo město průmyslovým centrem a počet obyvatel se oproti meziválečnému období zdvojnásobil. Od roku 1991 je Celje součástí samostatného Slovinska.
Kolem Celje vede významná dálnice spojující Maribor a Lublaň. Mimo této dálnice zde vede jedna z hlavních železničních tepen Slovinska z Mariboru do Zidani Most a Lublaně.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Celje, Horní hrad
Náměstí a katedrála sv. Daniela
Kostel sv. Mikuláše
Městský park
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Celje na anglické Wikipedii, Celje na slovinské Wikipedii a Celje na německé Wikipedii.
- ↑ Statistični urad Republike Slovenije. Population by age groups and sex - total, settlements, Slovenia, 2002 Census [online]. 2007 [cit. 2011-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Celje ve Wikimedia Commons - Galerie Celje ve Wikimedia Commons
- (anglicky) Oficiální slovinský turistický průvodce po městě
