Veles (město)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Veles
Велес
Veles se zvonicí
Veles se zvonicí
Veles – znak
znak
Veles – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška225 m n. m.
StátSeverní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie
Statistický regionVardarský
OpštinaVeles
Veles
Veles
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha427,45 km²
Počet obyvatel43 716 (2002)
Hustota zalidnění102,3 obyv./km²
Etnické složeníMakedonci (84,86%)
Správa
StarostaGoran Petrov
Oficiální webwww.veles.gov.mk
Telefonní předvolba(+389) 043
PSČ1300
Označení vozidelVE
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veles (makedonsky a v dalších jihoslovanských jazycích Велес / Veles, turecky Köprülü) je město a sídlo opštiny v Severní Makedonii. Leží přibližně uprostřed země, na obou březích řeky Vardar, na půli cesty mezi Skopje a hranicí s Řeckem. V roce 2002 zde žilo 43 716 obyvatel, z toho přes 90 % tvoří Makedonci; nejvýraznější národnostní menšinou jsou Turci.

Významným rodákem je básník a revolucionář Kočo Racin (1908–1943).

Název[editovat | editovat zdroj]

Město bylo pojmenováno patrně po slovanském bohu Velesovi. Etymologie tohoto názvu nicméně odkazuje nejspíše na slovo les a okolní husté lesy, které spatřili první Slované při příchodu na Balkán v pozdním středověku. Historický název města zněl Vilazor. V letech 19461996 neslo na počest jugoslávského vůdce Josipa Tita název Titov Veles (Титов Велес).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na místě dnešního města Veles bylo první město zbudováno v roce 168 př. n. l. a to pod názvem Bila Zora. V 7. století město osídlili Slované. Současný název města je doložen od 11. století. Ze středověku pochází např. klášter sv. Dimitrije.

Veles byl pod nadvládou Turků v letech 13951912. V tureckém záznamu o sčítání lidu z let 1467/68 měl Veles 190 křesťanských rodin a 12 muslimských rodin. Cestopisec Evlija Čelebi při popisování balkánských měst si v případě Velesu povšiml nově zbudovaného dřevěného mostu přes řeku Vardar. Na přelomu 19. století náboženské složení obyvatel Velesu tvořili ze 2/3 křesťané (pravoslavní) a 1/3 muslimové. Menší skupina Romů žila v okolí města.

V roce 1831 a znovu v roce 1840 se ve Velesu rozšířila cholera, v roce 1833 zasáhly město nebývalé mrazy a v roce 1847 došlo k velkým povodním. I přesto však v 19. století došlo k hospodářskému vzestupu města. Reformy a liberalizace v Osmanské říši umožnily výstavbu nových kostelů. Dnes mezi hlavní památky ve městě pak patří kostel sv. Panteleimona z 19. století. Během turecké nadvlády byl administrativně součástí sandžaku (turecké správní jednotky) se sídlem ve Skopje, po roce 1877 se stal součástí Kosovského vilájetu.

Na začátku 20. století byly ve Velesu v provozu dvě základní školy s bulharským vyučovacím jazykem a jedna se srbským, rumunským a řeckým. Řekové rovněž ve Velesu provozovali střední školu. V období existence meziválečné Jugoslávie zde měla značný vliv ilegálně působící komunistická strana.

Město bylo osvobozeno od okupace dne 9. listopadu jednotkami Osmé veleské brigády jugoslávských partyzánů.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Ve Velesu sídlí divadlo Jordana Hadži Konstantinova a knihovna Goce Delčeva. Svoji pobočku zde má rovněž i makedonské národní muzeum. Dochován je rovněž i dům Koči Racina.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Turisté navštěvují často ruiny historického města Stobi, které se nachází nedaleko. Oblíbeným výletním místem je potom jezero Mladost. Navštěovována je rovněž i místní pevnost (makedonsky Велеско Кале), která se však nachází dále od středu Velesu.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Veles je důležitou železniční stanicí na trase BělehradSkopjeSoluň a z severomakedonských měst má nejlepší vlakové spojení s hlavním městem. Dále odtud vedou regionální dráhy do Bitoly a přes Štip do Kočani.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]