Kostel Božího Spasitele (Podbořany)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Božího Spasitele
v Podbořanech
Kostel Božího Spasitele
Kostel Božího Spasitele
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Louny
Obec Podbořany
Souřadnice
Podbořany
Podbořany
Podbořany, Česko
Základní informace
Církev československá husitská
Diecéze pražská
Vikariát lounský
Farnost náboženská obec CČSH v Podbořanech
Architektonický popis
Architekt Victor Schwerdtner
Stavební sloh novorománský
Výstavba 1902
Další informace
Adresa Husova 37, 441 01 Podbořany
Oficiální web http://husiti-podborany.hys.cz/
Kód památky 101313 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Božího Spasitele v Podbořanech je novorománský kostel postavený v roce 1902 německými luterány. Od roku 1945 jej spravuje Husův sbor Podbořany. Kostel je kulturní památkou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Protestantismus v Podbořanech zcela vymizel v době po Bitva na Bílé hoře (1620). Ještě v roce 1864 se k protestantskému vyznání v celém soudním okrese Podbořany hlásilo pouhých 11 osob. Dva protestanti žili tehdy v Blšanech a ve Vroutku, po jednom v Podbořanech, Kašticích, Libořicích, Nepomyšli, Očihovci, Oplotech a Železné. Evangeličtí věřící (augsburské konfese) na Podbořansku podléhali superintendentuře pro Čechy se sídlem v Opatovicích na Čáslavsku, a pastorátu v severočeských Teplicích. Věřící kalvínského vyznání české superintendentuře (helvetské konfese) v Čermné na Lanškrounsku a seniorátu i pastorátu v Nebuželích u Mělníka.

K určité kvantitativní proměně náboženských poměrů došlo až po vydání demokratické Ústavy v 60. letech 19. století a v souvislosti s přílivem několika rodin podnikatelů z Německa, které byly evangelického vyznání. Mezi nimi přední místo zaujímala rodina Martinova, zakladatelů porcelánky v Hlubanech. Tito nově příchozí se v 70. letech rozhodli spojit se svými spoluvěřícími v Žatci a založit kazatelskou stanici. Ta vzrostla do roku 1889 natolik, že byla 1. listopadu téhož roku povýšena na evangelickou filiální obec. První evangelický kostel v okolí byl dokončen 8. prosince 1898 v Žatci.

Evangelická obec v Podbořanech vzrostla postupně natolik, že se od žatecké oddělila a založila vlastní kazatelskou stanici. Na základě rozhodnutí okresní školní rady dostala k dispozici kreslírnu měšťanské školy ke konání prvních novodobých evangelických bohoslužeb v Podbořanech, které se zde konaly dne 7. května 1899. Jednalo se však o provizorium nepostačující narůstajícímu počtu věřících a obec začala pomýšlet na vybudování vlastního kostela. Za tímto účelem vznikl 16. února 1900 Německý evangelický spolek pro stavbu kostela. Již v listopadu téhož roku se mu podařilo zakoupit potřebný pozemek. Vlastní výstavba začala 13. května 1901, 6. června byl slavnostně položen základní kámen a již 9. listopadu 1902 mohl být kostel vysvěcen.

Od roku 1904 působil v Podbořanech evangelický vikář Walter Reinhard. Pastorem byl Ernst Piesch z Chomutova. Zřejmě v souvislosti s výstavbou kostela došlo na počátku 20. století k výraznému nárůstu počtu osob hlásících se k evangelickému vyznání. V Podbořanech se k evangelickému vyznání hlásilo na konci roku 1900 celkem 26 protestantů, zatímco počet evangelíků v celém politickém okrese Podbořany, a to podle sčítání lidu v roce 1900, byl 126 osob, k 1. červenci 1904 jich bylo už 495, o rok později 530 a v roce 1910 celkem 567 osob augsburské konfese a 23 kalvínského vyznání. Na začátku 1. světové války žilo v samotných Podbořanech 60 protestantů. Evangelické kazatelské stanice se tehdy nacházely také v Libořicích, Širokých Třebčicích, Oráčově a Hořovičkách, kde byl postaven další evangelický kostel.

Němečtí luteráni kostel využívali do roku 1945. Po druhé světové válce začala kostel s přílivem českého obyvatelstva využívat Církev československá husitská, která jej 3. dubna 1951 získala do své správy. Českobratrská církev evangelická však využívala kostel k bohoslužbám také, a to až do roku 1968, kdy koupila vlastní budovu s modlitebnou. Ale i poté využívala kostel příležitostně nebo zde probíhaly společné ekumenické bohoslužby.[1]

V polovině 50. let začali probíhat jednotlivé stavební opravy a úpravy. Nejprve se v interiéru kostela nahradily německé nápisy českými. V roce 1956 proběhla oprava střešních žlabů včetně svodů. Během válečného období přišel tento kostel i o zvony a teprve v květnu 1959 byl ve věži osazen nový zvon dovezený z Kadaně. Výměna střešní krytiny byla dokončena v roce 1960 (kolaudace 17.8.1960). V první polovině 80. let se již objevily závady na okapech, oplechování střechy, opadávání vnější fasády i nepřijatelná elektroinstalace. V roce 1982 byla řešena problematika s holubem obecným, který roznášel holubí trus do prostoru věže a do podkroví. Dále v roce 1985 byla realizována oprava poškozené střešní krytiny kostela, vyčištění střešních žlabů a okapů, oplechování štítu a říms na věži včetně zabezpečení veškerých otvorů proti náletu holuba obecného. Vítr opět poškodil střešní krytinu v roce 1986. Po dvou letech byla provedena oprava střechy u sakristie a zimní modlitebny. V roce 1993 byla realizována nová přípojka vody a o rok později byla provedena střecha u modlitebny a sakristie. Kompletní oprava střechy a věže včetně vnější omítky byla realizována v roce 1995.

Dne 15.9.1975 zde byl v tomto kostele pokřtěn knězem Františkem Mocem (kmotr Michael Moc) místní rodák, současný plzeňský biskup Církve československé husitské, Filip Michael Štojdl (Filip Štojdl).

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V kostele probíhají bohoslužby pouze příležitostně. Prostor slouží občanům města Podbořany pro pořádání kulturně společenských akcí, jako jsou koncerty, besedy, přednášky, výstavy apod. Zahrada u kostela je přístupná veřejnosti.

Popis stavby[editovat | editovat zdroj]

Kostel Božího Spasitele byl postaven německými luterány Luteránství žijícími ve městě Podbořany (Podersam) a okolí začátkem 20. století. Základní kámen byl slavnostně položen 6. června 1901. Jedná se o pseudorománskou stavbu ze začátku 20. století, kterou projektoval stavební rada Victor Schwerdtner, profesor Státní živnostenské školy v Plzni. Provedení kostela zajistil podbořanský stavitel Ferdinand Schindler. Hotová novostavba byla vysvěcena 9. listopadu 1902. Ženský spolek Gustava Adolfa ze Šlesvicka-Holštýnska daroval vyřezávaný oltář, který spolu s kazatelnou vyrobilo umělecké řezbářství Franze Grobla z Kadaně. Čtyři okna se zobrazením Matouš (evangelista), Marek Evangelista, Svatý Lukáš a Jan Evangelista darovali členové podbořanské a žatecké evangelické obce, stejně jako obě prostřední okna hlavní kostelní lodi s medailony, na kterých je vyobrazen Martin Luther a Filip Melanchton. Vyrobil je ateliér firmy E. L. Turck ze Žitavy a v Hrádku nad Nisou. Původní zvon, během válečného období roztavený a použitý pro válečné účely, pocházel ze slévárny Franze Schillinga z Apolda v Durynsku.

Technické parametry kostela:
zastavěná plocha – 300 m²
půdorysný rozměr – 12 x 25 m
výška kostela – 18 m
výška věže – 35 m
materiál – pálená cihla klasického formátu
podlahová plocha hlavní lodě – 200 m²
podlahová plocha sakristie – 30 m²
podlahová plocha 1 místnosti s chodbou – 20 m²
podlahová plocha kůru – 50 m²
strop – rovný, dřevěný

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SMETANA, Jan. Podbořany, dějiny města a okolních obcí. [s.l.]: Město Podbořany, 2001. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]