Buškovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Buškovice
Domy na jižní straně návsi
Domy na jižní straně návsi
Lokalita
Charaktervesnice
ObecPodbořany
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel389 (2011)[1]
Katastrální územíBuškovice (8,8 km²)
PSČ441 01
Počet domů180 (2011)[1]
Buškovice
Buškovice
Další údaje
Kód části obce16322
Kód k. ú.616320
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buškovice (německy Puschwitz) jsou vesnice (bývalé město), část města Podbořany v okrese Louny. Nacházejí se asi 2,5 kilometru západně od Podbořan. Prochází zde silnice II/221. V roce 2011 zde trvale žilo 389 obyvatel.[2]

Buškovice je také název katastrálního území o rozloze 8,8 km².[3] Vesnicí protéká Dolánecký potok.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Buškovicích pochází z roku 1197. V té době patřily Buškovice cisterciáckému klášteru ve Waldsassenu. Od konce 13. století do počátku 15. století zde sídlil rod, který se psal s přídomkem z Buškovic. Ve středověku byly Buškovice hlavním střediskem regionu Podbořanska. Význam Buškovic a Podbořan se vyrovnal teprve v 16. století. V letech 1628 a 1668 získaly Buškovice privilegia od císařů Ferdinanda II. a Leopolda I. Před třicetiletou válkou se Buškovice staly součástí panství Krásný Dvůr. V 17. a 18. století se patřily Buškovice střídavě do panství Nepomyšl, Vroutek a později znovu Krásný Dvůr. Ve dvacátých letech 19. století byla nedaleko Buškovic zahájena těžba kaolinu. V roce 1875 byla v Buškovicích otevřena továrna na porcelán. V období první republiky tvořili většinu obyvatel Buškovic Němci. Češi tvořili jen necelá 2 % obyvatel obce. V roce 1981 přestaly být Buškovice samostatnou obcí a staly se součástí Podbořan.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 458 obyvatel (z toho 706 mužů), z nichž bylo 21 Čechoslováků, 1 415 Němců a 22 cizinců. Až na dvacet evangelíků, jednoho člena jiných nezjišťovaných církví a dva lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 459 obyvatel: 175 Čechoslováků, 1 273 Němců a jedenáct cizinců. Stále převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 27 evangelíků, tři členové církve československé a sedm lidí bez vyznání.[5]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[6] [2]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1 080 1 111 1 262 1 412 1 555 1 458 1 459 657 719 608 466 350 325 389
Domy 154 163 189 224 245 254 263 230 180 174 147 175 178 180

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Severně od vesnice se nachází ložisko kaolinu. Těžbu provádí společnost Kaolin Hlubany, které zde ročně vytěží 180–220 tisíc tun suroviny.[7] Kaolin se nákladními auty odváží do buškovické plavírny a dále se zpracovává v závodu na okraji Hluban, kam se dopravuje potrubím. Po předpokládaném vytěžení ložiska v letech 2023–2025 se těžba posune směrem na východ blíže k Podbořanům.[8]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel Narození Panny Marie – původně gotický ze 14. století v roce 1717 barokně přestavěný.
  • Socha svatého Floriána – stojí západně od návsi naproti domu čp. 17
  • Socha svatého Jana Nepomuckého – nachází se na severozápadním okraji
  • Sloup Nejsvětější Trojice – jižní strana návsi, u domu čp. 127[9]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. a b Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  4. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 253. 
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 264. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401. 
  7. STRNADOVÁ, Miroslava. Lidé z Vroutku na Lounsku se bojí dopadů plánované těžby kaolinu. iDnes.cz [online]. 2019-07-18 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. 
  8. KINŠT, Petr. Těžbu kaolinu chtějí blíž k Podbořanům. Městu to vadí. Žatecký a lounský deník.cz [online]. 2019-03-13 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. 
  9. Buškovice – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Ústí nad Labem: Albis interational, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. 
  • SMETANA, Jan. Podbořany. Dějiny města a okolních obcí. Podbořany: Město Podbořany, 2001. 378 s. ISBN 80-238-8721-1. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]