Vinařice (okres Louny)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vinařice
Celkový pohled na Vinařice
Znak obce VinařiceVlajka obce Vinařice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0424 566918
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Louny (CZ0424)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Louny
Historická země Čechy
Katastrální výměra 9,59 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 233 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 305 m n. m.
PSČ 439 15
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Vinařice 3
43915 Vinařice u Loun
Starosta Miroslav Janoušek
Oficiální web: www.vinarice.cz
Email: obec.vinarice@worldonline.cz
Vinařice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Vinařice
Vinařice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Vinařice se nachází v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije v ní 233[1] obyvatel.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1238.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[2][3]
Obec Vinařice
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 759 832 903 910 811 804 824 571 483 436 322 231 227 231
Místní část Vinařice
Obyvatelé 420 458 515 504 437 417 488 344 317 307 226 160 151 149
Domy 64 72 74 77 83 87 112 114 162 91 76 105 106 105
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místní části Divice.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Jiljí je poprvé připomínán v roce 1356. Ke gotickému presbytáři byla v baroku přistavěna obdélná loď s věží v západním průčelí. Oltáře jsou rokokové a další součásti vybavení převážně barokní.[4]
  • Na návsi stojí barokní socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1725, ale její hlava je nově přitesaná.[4]
  • Hrad Vinařice – na ostrožně nad jihovýchodním okrajem vesnice se dochovaly nenápadné terénní relikty středověkého hradu poprvé zmiňovaného roku 1328 a opuštěného v 16. století. Dochoval se pouze oválný pahorek hradního jádra a část příkopu kolem něj.[5]
  • národní přírodní rezervace Malý a Velký štít

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Řehoři Houdovi z Vinařic se zdál zvláštní sen, v němž ho duch přivedl na kopec Dřevíč a ukázal mu, kde je ukrytý poklad. Duch mu rovněž poradil, aby z části nalezených peněz koupil zvon pro kostel sv. Jiljí. Houda se vypravil na kopec a opravdu tam nalezl hrnec zlaťáků. Poté se převlékl za žebráka, vydal se ke zvonaři a vybral zvon. Zvonař myslel, že Houda nemá peněz, a tak řekl, že zvon stojí 400 zlatých. Tu se zjevil duch a řekl, že je svědkem této úmluvy. Když potom Houda přišel ke zvonaři, ten se pokusil předtím zvon vyměnit za jiný, ale duch dal Houdovi proutek, jímž měl švihnout přes zvon a který zvolá: „Houda koupil zvon!“, ten je pravý. Takto Houda zvon poznal, ale zvonař jej přece ošidil, protože mu poradil, aby si na zvon nechal vyrýt podobu a jméno, za což si pak účtoval víc, než kolik stojí dva obyčejné zvony. Na památku této příhody byl potom zvon na věky známý jako Houda.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 402, 403. 
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 307. 
  4. a b POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Vinařice, s. 235. 
  5. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Vinařice, s. 596–597. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]