Ivan Pilip

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ing. Ivan Pilip
Ivan Pilip na konferenci „Federalismus a Evropa“ pořádané Knihovnou Václava Havla na UNYP (2012)

2. ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Ve funkci:
2. května 1994 – 2. června 1997
Předseda vlády Václav Klaus
Předchůdce Petr Piťha
Nástupce Jiří Gruša

2. ministr financí ČR
Ve funkci:
2. června 1997 – 17. července 1998
Předseda vlády Václav Klaus
Josef Tošovský
Předchůdce Ivan Kočárník
Nástupce Ivo Svoboda

2. předseda KDS
Ve funkci:
1993 – 1996
Předchůdce Václav Benda
Nástupce KDS sloučena s ODS

Místopředseda ODS
Ve funkci:
19. listopadu 1995 – 14. prosince 1997

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 11. června 1997
Ve funkci:
20. června 1998 – 20. června 2002

Viceprezident EIB
Ve funkci:
7. června 2004 – 15. července 2007
Stranická příslušnost
Členství OF
KDS (do 1996)
ODS (1996–1998)
US-DEU (1998–2011)

Narození 4. srpna 1963 (54 let)
Praha
Československo Československo
Choť Lucie Pilipová
Děti Tereza, Sylvie a Štěpán
Alma mater VŠE v Praze
Profese ekonom a politik
Náboženství katolicismus[zdroj?]
Webová stránka ivanpilip.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Pilip (* 4. srpna 1963 Praha) je český ekonompolitik, bývalý ministr školství, mládeže a tělovýchovy v letech 19941997ministr financí v letech 19971998 v obou vládách Václava Klause, a poté také Josefa Tošovského. Od roku 2004 do července 2007 byl viceguvernérem (viceprezidentem) Evropské investiční banky.[1]

Než jako člen Křesťanskodemokratické strany (KDS) vstoupil po pádu komunismu v roce 1989 do politiky, získal ekonomické vzdělání. Pilip byl členem vlády od roku 1992 do 1998. Byl lídrem KDS do doby, než se sloučila s Občanskou demokratickou stranou. Patřil mezi poslance, kteří z ODS odešli a založili Unii svobody, která od roku 1998 působila v opozici.

Pilip byl na začátku roku 2001 zadržen na Kubě[2], a to měsíc poté, co se setkal s odpůrci režimu. Propuštěn byl až po mezinárodním tlaku. V roce 2002 ztratil mandát v Poslanecké sněmovně, ale po dobu dalšího období pracoval jako prozatímní předseda Unie svobody[3]. Mezi lety 2004 a 2007 pak zastával funkci viceguvernéra Evropské investiční banky[4].

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Začátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Ivan Pilip vystudoval obor mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE) a absolvoval post-graduální studium na Madridské univerzitě. Před sametovou revolucí na konci roku 1989 se Pilip v politice nijak neangažoval, věnoval se své práci na VŠE a na Československé akademii věd. Po konci komunistické éry se Pilip stal manažerem ve společnosti, která se zaměřuje na zdravotnické vybavení. Brzy také vstoupil do Křesťanskodemokratické strany[5] (KDS), která byla založena v roce 1990.

Pilip je ženatý, jeho žena Lucie Pilipová pracovala jako tisková mluvčí na Ministerstvu zahraničí. Pozici opustila poté, co se Ivan Pilip stal předsedou KDS, aby nedošlo ke konfliktu zájmů.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

KDS šla do voleb v roce 1992 ve spojení s Občanskými demokraty (ODS) a stala se menším partnerem v koalici, kterou vedla ODS. V srpnu 1992 byl Pilip jmenován náměstkem ministra školství v koaliční vládě. O dva roky později už zastával funkci samotného ministra školství, když nahradil Petra Piťhu, který ho do vlády přivedl[6]. Pilip byl v prosinci 1993 zvolen předsedou KDS, pozici převzal po Václavu Bendovi.

V roce 1995 se KDS rozhodla sloučit s občanskými demokraty a pět z deseti jejích poslanců, včetně Pilipa, přijalo členství v ODS. Pilip nadále zastával roli ministra školství, ve straně nicméně získával čím dál významnější postavení a v létě 1997 již pracoval na postu ministra financí.

Ve druhé polovině roku 1997 byl tlak na premiéra Václava Klause kvůli daru pro ODS od podnikatele, který před tím získal významný podíl ve vládou privatizované společnosti. Poté, co v říjnu 1997 odstoupil ministr zahraničí Josef Zieleniec, Ivan Pilip 28. listopadu vyzval Klause, aby rezignoval[7]. Této události se též říká Sarajevský atentát[8], jelikož Václav Klaus se v té době nacházel na oficiální návštěvě v Sarajevu[9][10]. Ve stejnou chvíli 2 menší koaliční strany opustily vládu. Klaus odstoupil z postu premiéra 30. listopadu a Pilip vyzval Klause k vedení ODS, pokud to neudělá nikdo jiný. 7. prosince vybuchla před Pilipovým domem bomba[11], která nezpůsobila žádná zranění, ale mnoho lidí vyděsila. Klaus byl znovu zvolen předsedou občanských demokratů, Pilip však dále pokračoval jako ministr financí, spolu s dalšími 3 rebelujícími občanskými demokraty, v prozatímní vládě, vedené guvernérem České národní banky Josefem Tošovským.

Rebelující členové občanské demokracie, včetně Pilipa a 30 ze 69 poslanců ODS, založili novou politickou stranu, Unii svobody, pod vedením bývalého ministra vnitra Jana Rumla. Ve volbách v roce 1998 však Unie svobody získala pouze 19 křesel, v porovnání s 63 pro občanské demokraty. Ivan Pilip byl jedním ze zvolených poslanců. Po volbách přešla Unie svobody do opozice, poté co Česká strana sociálně demokratická sestavila menšinovou vládu, kterou tolerovali občanští demokraté[12].

Zatčení na Kubě[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. ledna 2001 byli Ivan Pilip a Jan Bubeník, někdejší vůdce studentů během sametové revoluce, zatčeni v kubánském Ciego de Ávila. Podle kubánských úřadů se tak stalo proto, že se setkali s kubánskými disidenty během své cesty, která byla částečně hrazena americkou organizací Freedom House. Byli vzati do vazby v Havaně s pohrůžkou, že ve vězení zůstanou dlouho, možná až dvacet let, aby byli varováním pro ostatní.

Zadržení Pilipa a Bubníka vyvolalo mezinárodní protesty. Evropské i jihoamerické země požadovaly jejich propuštění a vztahy mezi Českou republikou a Kubou v důsledku toho ochladly. Pilipova manželka Lucie odcestovala do Havany, setkala se se zadrženým manželem a vyžádala si mezinárodní pomoc ve věci jeho propuštění. Kubánské úřady však prohlásily, že se jednalo o „úklady proti revoluci“ a oficiální deník tamní komunistické strany Gamma zadržené označil za „agenty pracující pro kubánsko-americkou mafii ve Spojených státech“[13]. Na počátku února se předseda českého senátu Petr Pithart setkal na Kubě s Fidelem Castrem a během šestihodinové schůzky usiloval o souhlas k jejich propuštění[14].Pithart se vrátil domů 4. února, bez Pilipa s Bubeníkem, ale zřejmě přispěl k jejich následnému propuštění.

Dne 5. února byli Pilip a Bubeník propuštěni po schůzce na kubánském Ministerstvu zahraničních věcí, kde uvedli, že porušili kubánské zákony nevědomky. Schůzce byli přítomni členové organizace Inter-Parliamentary Union, kteří uvedli, že Pilip a Bubeník opustili Kubu jako turisté[15].

Pozdější působení[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 se Unie svobody zúčastnila voleb v koalici s KDU-ČSL, ale koalice nakonec získala v poslanecké sněmovně pouhých 31 křesel, o 8 méně, než když se v roce 1998 zúčastnily tyto strany voleb každá zvlášť[16]. Pilip nebyl zvolen poslancem, ale stal se prvním místopředsedou Unie svobody a po rezignaci Hany Marvanové jednal v roli předsedy strany o podobě nové vlády. Unie svobody se stala novým členem koalice vedené sociálními demokraty a Pilip působil jako předseda strany až do doby, než byl novým předsedou v roce 2003 zvolen Petr Mareš[17].

V červnu 2004 byl Pilip zvolen jedním z osmi vice-prezidentů Evropské investiční banky, jako první zástupce států, které se v roce 2004 připojily k Evropské unii. Pilip zde v této funkci působil tři roky do léta 2007[1].

Aktivity po konci politické kariéry[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 se vrátil do České republiky, začal opět podnikat, zpočátku zejména v oboru nemovitostí a ekonomického poradenství, a zároveň přednášel ekonomiku a národní hospodářství v několika vzdělávacích institucích (VŠEM, Diplomatická akademie). Kromě toho byl a je členem vedení několika společností a také institutu CASLA, který se zaměřuje na podporu demokratických změn v zemích Latinské Ameriky[18].

Podle výpisu z obchodního rejstříku:[19]

  • od prosince 1991 do května 1993 ředitel společnosti, od května 1995 do října 2002 společník HEMA Malšice s. r. o. se sídlem v Malšicích
  • od května 1993 do září 1994 člen dozorčí rady Mladá fronta a. s. se sídlem v Praze
  • od prosince 2002 do května 2004 jednatel, od června 2003 do června 2004 společník Mediterránea Real Estate Investments CZ, s. r. o. (Vantropa s. r. o.) se sídlem v Praze
  • od března 2003 do května 2004 jednatel, od března 2003 společník Nikolajka City Park s. r. o se sídlem v Praze
  • Od roku 2012 je členem představenstva nakladatelství Bourdon, a.s.

Od ledna 2008 Ivan Pilip zastává post generálního ředitele a předsedy představenstva investiční společnosti Fortius Global Investments, která se zabývá obchodováním a vytvářením podílových a investičních fondů v oblasti realit.[20] V této firmě spolupracuje se severomoravskými miliardáři Rudolfem Ovčařím a Reném Holečkem.[21]

V roce 2006 koupil společně s manželkou zámek Trnová a do roku 2008 jej kompletně zrekonstruovali. V minulosti byl nabízen a pronajímán na komerční akce, například svatby a rauty.[22] Pilip rekonstruoval luxusní byty v Praze na Janáčkově nábřeží a jeho manželka obchodovala s nemovitostmi ve Španělsku.

Od roku 2015 působil jako poradce KDU-ČSL v oblasti hospodářské politiky.[23]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b FATUROVÁ, Marie. HN: Pilip končí v Evropské investiční bance. iDNES.cz [online]. 2007-07-09 [cit. 2015-09-18]. Dostupné online. 
  2. Poslanec Ivan Pilip je od pátku zadržován na Kubě. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-04-23]. (česky) 
  3. A.S., Economia,. Unie svobody má nejvíc nových tváří. Hospodářské noviny. 1998-05-12. Dostupné online [cit. 2018-04-23]. (česky) 
  4. HN: Pilip končí v Evropské investiční bance. iDNES.cz [online]. 2007-07-09 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. 
  5. Pilip je znovu na scéně. Za lidovce jednal o daních kvůli vládě. iDNES.cz [online]. 2013-11-20 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. 
  6. 'Korunní princ' ODS i pučista. Ivan Pilip slaví padesátku | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2013-08-04 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (česky) 
  7. EXTRASTORY.CZ. Sarajevský atentát v roce 1997 odstartoval nejhlubší politickou krizi v historii samostatné České republiky. ExtraStory.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-23]. (česky) 
  8. Sarajevský atentát bych dnes lépe promyslel, říká po letech Ivan Pilip. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-04-25]. (česky) 
  9. Dvacet let od sarajevského atentátu: Vyhrál jsi morálně i lidsky, psal otci Klaus mladší. Plus. 2017-11-28. Dostupné online [cit. 2018-04-25]. (česky) 
  10. TELEVIZE, Česká. Jak dnes vzpomínají na tzv. „sarajevský atentát“ ti, kteří byli při tom?. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-04-25]. (česky) 
  11. Výbuchy, které otřásly Prahou. PŘEHLED explozí za 20 let. tn.nova.cz. 2009-07-10. Dostupné online [cit. 2018-04-23]. (česky) 
  12. Od 'sarajevského atentátu' po koalici s opozicí. Jak si Zeman s Klausem rozdělili Česko. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-04-23]. (česky) 
  13. Kuba označila Pilipa a Bubeníka za agenty USA. iDNES.cz [online]. 2001-01-17 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. 
  14. Pithart: Pilip a Bubeník nebudou na Kubě souzeni. iDNES.cz [online]. 2001-02-04 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. 
  15. Pilip s Bubeníkem dorazili do Prahy. iDNES.cz [online]. 2001-02-06 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. 
  16. Kühnl: Za porážku může rozpad 4koalice. iDNES.cz [online]. 2002-06-19 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. 
  17. Novým předsedou US-DEU Petr Mareš. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-04-23]. (česky) 
  18. TELEVIZE, Česká. Změna v Havaně. Prezidentem Kuby se po šesti dekádách stane někdo jiný než Castro. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-04-23]. (česky) 
  19. MSp ČR – Výsledky výběru Ivan Pilip
  20. http://www.finmag.cz/zpravicky/p6/ – neplatný odkaz !
  21. Miliardáři a Pilip. Tyden.cz [online]. 2007-10-28 [cit. 2015-09-18]. Dostupné online. 
  22. Zámek Trnová [online]. Zámek Trnová [cit. 2015-09-18]. Dostupné online. 
  23. Exministr je zpět. Pilip radí lidovcům s expertními tématy | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje. 2015-03-19. Dostupné online [cit. 2018-04-23]. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]