Občanská demokratická strana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Sarajevský atentát (ODS))
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo ODS. Další významy jsou uvedeny v článku ODS (rozcestník).
Občanská demokratická strana
Zkratka: ODS
Datum založení: 20. dubna 1991 v Olomouci
Předseda: Pet Fiala
Petr Fiala
1. místopředseda: Alexandra Udženija
Tiskový mluvčí: Jana Havelková
Sídlo: Truhlářská 1106/9,
110 00 Praha 1
Ideologie:
Politická pozice: pravice
Stát. příspěvek (mil. Kč): 192,1 (2009)[3]
Mezinárodní org.: Mezinárodní demokratická unie
Evropská strana: Aliance evropských konzervativců a reformistů
Politická skupina EP: Evropští konzervativci a reformisté
Mládežnická org.: Mladí konzervativci (neoficiální)
Počet členů: 14 123 (duben 2016)[4]
Barvy:
     Modrá
Volební výsledek: 7,72 % (PSP ČR 2013)
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna 2013
16 / 200
Senát
14 / 81
Evropský parlament
2 / 21
Zastupitelstva krajů
102 / 675
[5]
Zastupitelstva obcí 2014
2398 / 62300
[p 1][6][7]
Oficiální web
www.ods.cz

Občanská demokratická strana (ODS) je česká liberálně konzervativní pravicová strana, vládní v letech 19921996, 19961997, potřetí od podzimu 2006 do jara 2009 a opět od července 2010 do července 2013 jako nejsilnější koaliční partner v kabinetu Petra Nečase. Strana se profiluje jako konzervativníekonomicky liberální na domácí scéně a euroskeptická na scéně evropské. ODS je společně s britskými Konzervativci a polskou Právo a Spravedlnost jednou ze zakládajících stran třetí největší evropské skupiny Evropští konzervativci a reformisté. Hlavními hesly programu strany jsou „nízké daně, zdravé veřejné finance, nezadlužená budoucnost, podpora rodin s dětmi a sociálně potřebnými, adresný sociální systém, snižování byrokracie, uvolnění podnikání, bezpečný stát a transatlantická vazba.“[8]

ODS vznikla na ustavujícím kongresu v dubnu 1991 po rozpadu Občanského fóra. Jejím zakladatelem a předsedou do roku 2002 byl Václav Klaus, následně zvolený prezidentem. Druhým předsedou v období 2002–2010 byl Mirek Topolánek, který v letech 2006–2009 vykonával i funkci předsedy vlády. V roce 2010 byl zvolen třetím předsedou strany Petr Nečas, kterého roku 2014 vystřídal Petr Fiala. První místopředsedkyní je Alexandra Udženija, řadovými místopředsedy Martin Kupka, Evžen Tošenovský, Miloš Vystrčil a Drahomíra Miklošová.

K 1. dubnu 2009 měla ODS celkem 33 916 členů, kteří byli organizováni v 1 461 místních, 92 oblastních a 14 regionálních sdruženích.[9] Na jaře 2015 klesl počet členů pod 15 tisíc. Za neoficiální mládežnickou organizaci jsou označováni Mladí konzervativci.

Program[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam volebních programů Občanské demokratické strany.

Svůj volební program pro volby v roce 2006 nazvala ODS „Společně pro lepší život“[10] či také „ODS Plus“. Tato kampaň následovala po tzv. „Modré šanci“, která se jasně měla vymezit k tehdejším koaličním vládám pod vedením ČSSD a nabídnout pravicové alternativy tehdejších programů. Program z roku 2006 ODS označila za opatření nutná k tomu, aby bylo zastaveno plýtvání penězi ze státního rozpočtu, zneužívání sociálních dávek a zadlužování státu, snížena míra korupce, posílena udržitelnost sociálního a zdravotního systému, zvýšena motivace pracovat a snížena nezaměstnanost. Základní součástí tohoto programu byla tzv. rovná daň, která poukazovala na přínosy podobného daňového systému, který zavedla SDKÚ-DS na Slovensku, kterou si ODS vyvolila za svůj vzor k následování.

Podle kritiky levicových politických stran se jednalo o šanci jen pro bohatší menšinu společnosti a vedoucí zejména k dalšímu „rozevírání nůžek“ mezi sociálními skupinami. ČSSD kritické hlasy vtělila do vlastní „antikampaně“ s názvem ODS Mínus, ve které zpochybnila například zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví a požadovala diskuze o školném a reformách klíčových zákonů.

Zahraniční orientace[editovat | editovat zdroj]

Občanská demokratická strana je od roku 1992 členem Evropské demokratické unie (EDU), společného pravicového uskupení několika desítek evropských politických stran liberálníhokřesťansko-demokratického zaměření.

Občanská demokratická strana spoluzakládala (společně s britskými Konzervativci) evropskou politickou stranu Hnutí za evropskou reformu a evropskou parlamentní skupinu Evropští konzervativci a reformisté.

Orgány strany[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kongresů Občanské demokratické strany.

Nejvyšším orgánem ODS je podle stanov kongres. Schází se každoročně, obvykle na podzim. V sudých letech se volí vedení.

Základní jednotkou ODS jsou místní sdružení. Ta se seskupují do oblastních sdružení a ta dále do regionálních. Nejvyšším orgánem každého sdružení je sněm (místní, oblastní a regionální), který se koná podle stanov aspoň 1× ročně. Mezi sněmy řídí činnost sdružení jeho rada.

Mezi kongresy rozhodují o činnosti strany výkonná rada, která má v současnosti 22 členů (členové předsednictva a po jednom zástupci z každého regionálního sdružení), a republikový sněm (členové předsednictva, předsedové regionálních sdružení a předsedové oblastních sdružení). Výkonná rada se schází podle potřeby, nejméně 1× měsíčně.[11]

Předsednictvo průběžně řídí činnost strany mezi zasedáními výkonné rady. Skládá se z předsedy strany, jejích místopředsedů a předsedů parlamentních klubů.

Historie Občanské demokratické strany[editovat | editovat zdroj]

Od vzniku po rozštěpení[editovat | editovat zdroj]

Občanská demokratická strana byla založena 20. dubna 1991 na ustavujícím kongresu v Olomouci.[12] Občanské fórum se tím rozpadlo na dva subjekty: ODS a středolevé Občanské hnutí. Předsedou se stal dosavadní předseda OF Václav Klaus. V listopadu 1991 ODS uzavřela koaliční dohodu s Křesťanskodemokratickou stranou (KDS) a na SlovenskuDemokratickou stranou. Ve volbách v roce 1992 zvítězila koalice ODS-KDS ve všech zákonodárných orgánech, ODS pak na federální úrovni uzavřela koalici s Hnutím za demokratické Slovensko, v České republice pak s KDS, KDU-ČSLODA. Premiérem Československa se stal Jan Stráský, premiérem České republiky pak Václav Klaus.

V průběhu roku 1992 se ODS z českých stran nejzásadněji zasloužila o rozpad Československa, hlavně díky iniciativě předsedy Václava Klause.[13] V čele nezávislé České republiky pak provedla ODS zásadní transformační kroky a podílela se na začleňování země do západoevropských struktur; podala přihlášku ke vstupu do NATOEU.

Dne 18. března 1996 se ODS sloučila s KDS, již společně tak šly do parlamentních voleb v červnu. V nich ODS znovu zvítězila, ovšem pravicová koalice získala pouze 99 poslaneckých křesel kvůli úspěchu tzv. nesystémových stran[zdroj?] (KSČMSPR-RSČ). Po jednáních, do nichž se výrazně zapojil prezident Václav Havel, byla dohodnuta menšinová koalice ODS, KDU-ČSL a ODA, tolerovaná Českou stranou sociálně demokratickou, jejíž předseda Miloš Zeman se na oplátku stal předsedou Poslanecké sněmovny. Na podzim 1996 získala ODS v prvních volbách do senátu 32 mandátů.

ODS však musela čelit vzrůstajícímu tlaku ze strany veřejnosti (způsobený především zhoršením ekonomické situace), strany koaličních partnerů a i z vlastních řad. V souvislosti s finančními skandály na podzim 1997 odstoupil ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec a později místopředsedové strany Jan RumlIvan Pilip vyzvali Václava Klause k odstoupení. Následně vládu opustili ministři za KDU-ČSL a ODA, což vedlo k premiérově demisi. Pro tyto události ODS zpopularizovala označení Sarajevský atentát, neboť výzva přišla během Klausovy návštěvy na summitu středoevropských zemí ve válkou zničeném Sarajevu. Přesto byl Václav Klaus v prosinci 1997 na 8. kongresu strany znovu zvolen předsedou ODS, což vedlo po krátkém problematickém období ke stabilizaci strany; Pilipovo a Rumlovo křídlo ji opustilo a v lednu 1998 založilo Unii svobody. ODS se pak nepodílela na dočasné polo-úřednické Tošovského vládě.

Od roku 1998[editovat | editovat zdroj]

Předvolební billboard ODS do Poslanecké sněmovny v roce 2006

Po předčasných volbách v červnu 1998, v nichž dosáhla ODS nečekaně dobrého výsledku (druhá za ČSSD s 28 % hlasů), existovala možnost koalice některé z velkých stran s US a lidovci: unionisté však vládu s vítěznou ČSSD odmítli.[14] Václav Klaus však podle novináře Erika Taberyho nabídl Unii svobody a KDU-ČSL „velmi kruté podmínky“, které tyto strany odmítly jako vydírání.[14] V této situaci ODS překvapivě uzavřela tzv. Opoziční smlouvu s ČSSD, podle níž se měl stát předsedou vlády Miloš Zeman výměnou za předsednictví obou komor parlamentu a důležitá správní místa pro ODS. Občanští demokraté také měli zajistit schválení zákonů navržených ČSSD včetně reformy volebního zákona, která měla posílit většinové prvky (a byla zamítnuta Ústavním soudem). To se setkalo s velkou nelibostí veřejnosti (Děkujeme, odejděte!), nicméně vláda přežila do konce volebního období.

Před volbami 2002 opustila ODS skupina okolo tehdejšího pražského primátora Jana Kasla. Nová strana se pojmenovala Evropští demokraté, roku 2006 se spojila se Sdružením nezávislých kandidátů do politické strany SNK Evropští demokraté.

Ve volbách v červnu 2002 dosáhla ODS historicky třetího nejhoršího výsledku (24,5 % hlasů). Václav Klaus na podzim dal svou funkci k dispozici; na 13. kongresu ODS v prosinci 2002 byl novým předsedou zvolen ostravský senátor Mirek Topolánek, když o 11 hlasů porazil Petra Nečase.[15] Od té doby ODS vyhrávala všechny volby, kterých se účastnila, až do drtivé porážky na podzim 2008. Jednalo se o následující hlasování:

Po volbách v roce 2006, v nichž ODS po deseti letech opět zvítězila s historicky nejlepším výsledkem jakékoliv strany od vzniku republiky, sestavila ODS koaliční vládu s KDU-ČSLStranou zelených. Koaliční strany však získaly pouze 100 poslaneckých mandátů a tudíž se neobešly bez podpory poslanců Michala PohankyMiloše Melčáka, kteří opustili ČSSD. Patová situace vedla k několika měsícům křečovitého vyjednávání mezi stranami a politické nestabilitě.

Na konci roku 2006 tak ODS držela nejdůležitější ústavní i mocenské posty v zemi: post prezidenta republiky (Václav Klaus v té době ještě podporoval ODS), předsedy vlády (Mirek Topolánek), 12 ze 13 krajských hejtmanů (všechny mimo Jihomoravského kraje), primátory většiny statutárních měst (Praha, Brno, České Budějovice atd. mimo Ostravy). Jediný důležitý post, jehož nedržela ODS, byl post předsedy Poslanecké sněmovny (tím byl Miloslav VlčekČSSD).

Mezi nejdůležitější kroky vlády ODS, která nakonec vznikla, patřila reforma veřejných financí, příprava Evropského předsednictví, důchodová a zdravotnická reforma. Volební prohra v říjnu 2008 ve volbách do Senátu a krajských zastupitelstev, kdy drtivě zvítězila opoziční ČSSD, se stala živnou půdou pro kritiky Topolánkova vedení strany a posílila konzervativněji zaměřené tzv. „rebely“, do jejichž čela se postavili Vlastimil Tlustý, prezident Václav Klaus a Pavel Bém. Mezi nimi a vedením ODS došlo k rychlému zhoršení vztahů, které vyvrcholilo demonstrativním odchodem Václava Klause z 19. kongresu ODS a vzdání se postu čestného předsedy. Na tomto kongresu se zároveň pokusil Topolánka vystřídat v čele strany Pavel Bém, ale Topolánek svůj post obhájil. V průběhu roku 2008 nicméně ODS i další koaliční strany přišly o podporu několika svých poslanců a v lednu 2009 vznikly nové strany, které se zaměřily na nespokojence z ODS. 24. března 2009 proběhlo hlasování o nedůvěře vládě. PSP ČR vyjádřila nedůvěru kabinetu vedeného Mirkem Topolánkem; dva poslanci za ODS a dva za Stranu Zelených se rozhodli vládu nepodpořit, hlavním z důvodů byl ostrý nesouhlas s tehdejšími praktikami.

Předseda strany Mirek Topolánek rezignoval oficiálně na svou funkci 13. dubna 2010.[16] Jeho pravomoci do volebního kongresu převzal z rozhodnutí výkonné rady již 1. dubna pověřený místopředseda Petr Nečas. Toho pak 21. kongres Občanské demokratické strany zvolil předsedou strany.

Volby do Poslanecké sněmovny 2010[17][editovat | editovat zdroj]

Volbám do Poslanecké sněmovny v roce 2010 předcházela turbulentní a vůbec nejdelší volební kampaň běžící prakticky od vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě v březnu 2009. Původně se volby měly uskutečnit jako předčasné již v říjnu 2009. Ústavní soud však na návrh Miloše Melčáka, poslance zvoleného za ČSSD, zrušil parlamentem přijatý ústavní zákon, který předpokládal uskutečnění předčasných voleb stejnou cestou jako při obdobné situaci v roce 1998. Následně sice došlo k široké politické shodě na změně Ústavy, která zakotvila možnost samorozpuštění Poslanecké sněmovny. Těsně před hlasováním o rozpuštění Poslanecké sněmovny však ČSSD vedená Jiřím Paroubkem porušila přijaté dohody a neumožnila z důvodu obav o vlastní úspěch konání voleb v listopadu 2009. Volby tak proběhly až v řádném termínu v květnu 2010 a funkční období původně „letní překlenovací“ vlády Jana Fischera se protáhlo na více než rok.

V průběhu volební kampaně odstoupil 1. dubna 2010 z pozice volebního lídra předseda Mirek Topolánek. O 12 dní později pak rezignoval i na funkci předsedy. Výkonná rada ustavila novým volebním lídrem místopředsedu Petra Nečase.

Ve volbách skončila ODS druhá (20,22 % hlasů a 53 mandátů) za vítěznou ČSSD, která získala 22,08% hlasů a 56 mandátů. Pětiprocentní uzavírací klauzuli překročily dále TOP 09 (41 mandátů), KSČM (26 mandátů) a VV (24 mandátů).

ODS opět ve vládě[18][editovat | editovat zdroj]

Přestože ODS ve volbách nezvítězila, zahájila prakticky bezprostředně po volbách koaliční jednání s TOP 09 a VV. Prezident republiky reflektoval vůli středopravicových stran vytvořit vládu podporovanou jejich bezprecedentní 118mandátovou většinou v Poslanecké sněmovně a pověřil Petra Nečase vedením jednání o vzniku vlády.

Koaliční smlouva podepsaná mezi ODS, TOP 09 a VV rozdělila vládní křesla mezi smluvní strany v poměru 6 : 5 : 4. ODS vyslala do vlády Petra Nečase (premiér), Alexandra Vondru (ministr obrany), Jiřího Pospíšila (ministr spravedlnosti a předseda legislativní rady vlády), Pavla Drobila (ministr životního prostředí), Martina Kocourka (ministr průmyslu a obchodu) a Ivana Fuksu (ministr zemědělství).

Vláda byla jmenována 13. července a Poslanecká sněmovna jí vyslovila důvěru 10. srpna. Během prvního roku vlády došlo k výměně některých ministrů nejmenšího koaličního partnera a také ke změně na postu ministra životního prostředí, kterým se v lednu 2011 stal Tomáš Chalupa. V říjnu pak na pozici ministra zemědělství vystřídal Ivana Fuksu dřívější ministr dopravy Petr Bendl.

Komunální a senátní volby 2010[19][editovat | editovat zdroj]

V komunálních volbách, které se uskutečnily spolu s prvním kolem voleb do Senátu 15. a 16. října 2010, obhájila ODS své prvenství mezi politickými stranami v počtu získaných mandátů. V dresu ODS tak bylo zvoleno celkem 5 112 zastupitelů.

Výchozí situace před senátními volbami byla pro ODS obtížná. Strana obhajovala vůbec nejvyšší počet mandátů, 18 z celkového počtu 27. Ve dvoukolovém senátním klání ODS získala 8 mandátů, když celkovým ziskem 12 mandátů zvítězila ČSSD. Rozložení sil v Senátu nezměnily ani doplňovací volby, ve kterých v březnu 2011 na Kladensku uspěla ČSSD.

Krajské a senátní volby 2012[20][editovat | editovat zdroj]

Volby do zastupitelstev krajů se v roce 2012 uskutečnily 12. a 13. října. ODS zvítězila v Plzeňském kraji a celkově obsadila s 12,28 % hlasů třetí místo. Občanští demokraté potvrdili roli lídra pravice, když více hlasů dokázali získat jen sociální demokraté a komunisté.

Ve stejné dny roku 2012 proběhlo i první kolo voleb do Senátu. ODS obhajovala 14 mandátů, do druhého kola postoupilo 10 kandidátů. Nejvýraznější úspěch zaznamenal Jaroslav Kubera, který v prvním kole získal 40,49 % hlasů a následně, společně s dalšími třemi kandidáty, uspěl i ve druhém kole.

Předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013[21][editovat | editovat zdroj]

Předčasným volbám konaným ve dnech 25.–26. října 2013 předcházela politická krize, kterou odstartoval policejní zásah na úřadu vlády a následná demise (17. června) premiéra Petra Nečase. Přestože následné vyšetřování premiérova okolí nepřineslo konkrétní výsledky, ODS čelila tvrdým útoků i neopodstatněným odsudkům ze strany médií a názorových oponentů.

Několik dní po podání demise se ODS, TOP 09 a LIDEM dohodly na pokračování koaliční spolupráce, kterou by vedla Miroslava Němcová. Prezident Miloš Zeman ale s tímto postupem navzdory ústavním zvyklostem nesouhlasil a jmenoval vládu Jiřího Rusnoka, která ovšem nezískala důvěru Sněmovny. V důsledku těchto událostí poslanci odhlasovali rozpuštění Sněmovny a otevřeli tak cestu k předčasným volbám. Do nich vedla občanské demokraty Miroslava Němcová. Po rezignaci Petra Nečase na stranické funkce tuto agendu zastal úřadující předseda Martin Kuba. ODS ve volbách získala 7,72 % hlasů, což stačilo na 16 mandátů, a odešla do opozice.

Volby do Evropského parlamentu 2014[22][editovat | editovat zdroj]

V České republice přišli lidé k volbám do Evropského parlamentu 23. a 24. května 2014. ODS ve své předvolební kampani představila jako jediná strana vizi eurorealistické politiky. Občanští demokraté odmítli pouhý antagonismus vůči EU, stejně tak nesouhlasili s dalším přesouváním pravomocí do Bruselu. Hlavním motivem kampaně se stala Petice pro korunu, v rámci které se podařilo shromáždit více než 40 000 podpisů občanů, kteří tak vyjádřili přání zachovat korunu a nepřijímat euro. Post europoslance ohájili Jan Zahradil a Evžen Tošenovský.

Komunální a senátní volby 2014[23][editovat | editovat zdroj]

Navzdory předpovědím mnohých komentátorů ODS uspěla v komunálních volbách, které se uskutečnily 10. a 11. října 2014. Z hlediska procentuálního přepočtu získaných hlasů byla 3 nejsilnější parlamentní stranou, když „modré“ předstihlo pouze hnutí ANO 2011 a ČSSD.

Občanští demokraté obhájili více než 2 500 mandátů, do čela obcí se postavilo na 250 starostů zvolených za ODS.

První kolo senátních voleb se uskutečnilo společně s komunálními volbami, ODS v něm obhajovala 3 mandáty. Do druhého kola, které se konalo 17. a 18. října, postoupilo hned 7 kandidátů občanských demokratů, místo v horní komoře Parlamentu získali 2 z nich.

Preference[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 90. let měla ODS velikou podporu u veřejnosti a preference se tehdy pohybovaly kolem 35 %. Po sarajevském atentátu podpora ODS slábla, nicméně po roce 1998 se preference začaly zvedat a pohybovaly se kolem 25 %. Po nástupu vlády sociální demokracie roku 2002 pak podpora sílila, volby v roce 2006 přinesly největší zisk přes 35 % hlasů. Po pádu vlády se preference s ČSSD vyrovnaly, ale volby roku 2010 nakonec straně přinesly jen 20 %. Popularita pak prudce slábne, předčasné sněmovní volby v roce 2013 strana získala pouze 7,7 % a na konci roku se její preference pohybovaly už jen kolem 4 %. Po volbě nového vedení strany v lednu 2014 se nicméně propad preferencí zastavil,[24] od té doby setrvávají v rozmezí 6–9 %, což potvrdily i volby do Evropského parlamentu v květnu 2014.[25] Květen 2016 11 %.[26]

Politici ODS[editovat | editovat zdroj]

Předsedové strany[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Foto Osoba Období
1. Václav Klaus Václav Klaus 21. duben 1991 – 15. prosinec 2002
2. Mirek Topolánek Mirek Topolánek 14. prosinec 2002 – 13. duben 2010
Petr Nečas Petr Nečas
(pověřen řízením)
13. duben 2010 – 20. červen 2010
3. Petr Nečas Petr Nečas 20. června 2010 – 17. června 2013
Martin Kuba Martin Kuba
(pověřen řízením)
17. června 2013 – 18. ledna 2014
4. Petr Fiala Petr Fiala 18. ledna 2014 – úřadující

Vedení strany[editovat | editovat zdroj]

Současné vedení ODS bylo zvoleno na 27. kongresu, který se konal 16. a 17. ledna 2016 v Ostravě.

předseda 1. místopředsedkyně místopředseda místopředseda místopředseda místopředsedkyně
Petr Fiala Alexandra Udženija Martin Kupka Evžen Tošenovský Miloš Vystrčil Drahomíra Miklošová
Petr Fiala Alexandra Udženija Martin Kupka Evžen Tošenovský Miloš Vystrčil Drahomíra Miklošová

Ostatní členové předsednictva

předseda
poslaneckého klubu
předseda
senátorského klubu
předseda
europoslaneckého klubu
Zbyněk Stanjura Jaroslav Kubera Jan Zahradil
Zbyněk Stanjura
Jaroslav Kubera
Jan Zahradil

Členové vlády[editovat | editovat zdroj]

V současnosti nemá ODS ve vládě žádného zástupce.

Poslanci Parlamentu České republiky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Poslanecký klub Občanské demokratické strany.

V současnosti je členem poslaneckého klubu strany 16 poslanců. Předsedou klubu je Zbyněk Stanjura, 1. místopředsedkyní Jana Černochová a řadovými místopředsedy Marek Benda. Dalšími členy vedení poslaneckého klubu jsou Ivan Adamec a Jan Zahradník. ODS nemá v předsednictvu Poslanecké sněmovny žádného zástupce. ODS má zastoupení ve všech výborech, k tomu má i přes špatný volební výsledek na starosti vedení mandátového a imunitního výboru. Tento výbor vedl nejdříve Marek Benda, poté co Miroslava Němcová nebyla zvolena místopředsedkyní dolní komory, jí tuto pozici přenechal.

Senátoři Parlamentu České republiky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Senátorský klub Občanské demokratické strany.

V současnosti je členem senátního klubu strany 15 senátorů. Předsedou klubu je Jaroslav Kubera, 1. místopředsedou Miloš Vystrčil a řadovým místopředsedou Miroslav Škaloud. Dalšími členy vedení senátního klubu jsou Tomáš KladívkoJiří Oberfalzer. Značný podíl na vedení klubu, i když neoficiálně má i místopředseda Senátu a neúspěšný prezidentský kandidát Přemysl Sobotka.

Poslanci Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Zahradil – předseda europoslaneckého klubu ODS, místopředseda frakce ECR, předseda Aliance evropských konzervativců a reformistů
  • Evžen Tošenovský - místopředseda ODS

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 1996
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 1998
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 2002
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 2006
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 2010
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 2013

Volby do Federálního shromáždění[editovat | editovat zdroj]

Volby Komora Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
1992[27] Sněmovna lidu 2 200 937 33,9 42
1992[27] Sněmovna národů 2 168 421 33,43 34

Volby do Poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy v % Změna Mandátů Postavení
1992 (ČNR)[27] 1 924 483 29,73 66 Koalice (ODA, KDU-ČSL, KDS)
1996 1 794 560 29,6 −0,13 68 Koalice (ODA, KDU-ČSL)
1998 1 656 011 27,74 −1,86 63 Opozice (tzv. opoziční smlouva)
2002 1 166 975 24,47 −3,27 58 Opozice
2006 1 892 475 35,8 +11,33 81 Koalice (KDU-ČSL, SZ)
2010 1 057 792 20,22 −15,58 53 Koalice (TOP 09, VV/LIDEM)
2013 384 174 7,72 −12,5 16 Opozice

Volby do Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy % Změna Mandátů
2004 700 942 30,04 9
2009 741 946 31,45 +1,41 9
2014 116 389 7,67 −23,78 2

Volby do Senátu[editovat | editovat zdroj]

Volby Mandáty
1996 32
1998 9
2000 8
2002 9
2003 1
2004 19
2006 14
2008 3
2010 8
2012 4
2014 2

Volby do zastupitelstev obcí[editovat | editovat zdroj]

Volby Hlasy v % Mandáty
1994 29,56 7 289
1998 24,16 5 697
2002 25,21 5 715
2006 36,2 7 011
2010 18,78 5 112
2014 9,01 2 398

Krajské volby[editovat | editovat zdroj]

Volby Hlasy v % Počet hejtmanů
2000 23,82 9
2004 36,36 12
2008 23,57 0
2012 12,28 0

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Kampaň ODS minus se stala jedním ze symbolů ostré rivality dvou největších stran, ODS a ČSSD

Kritika Občanské demokratické strany vychází z různých ideových pozic a je běžnou součástí politického boje. Velkých rozměrů dosáhla při skandálu s financováním strany a ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2006, kdy na kritice ODS postavila Česká strana sociálně demokratická svou volební kampaň nazvanou ODS Mínus. ODS byla též kritizována ze strany politické pravice za nedostatečné prosazování pravicových hodnot v Topolánkově vládě.[28] Zejména šlo o podpis Lisabonské smlouvy Mirkem Topolánkem a snahu prosadit ji v parlamentu, schválení antidiskriminačního zákona nebo uznání nezávislosti Kosova.

Kromě kritiky ideologické je ODS též terčem kritiky věcné, nejčastěji v souvislosti s korupčním jednáním svých členů. Zvlášť silnou nevoli vyvolal například bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček, za jehož působení ve vládě získala jeho „bývalá“ firma Viamont miliardové státní zakázky.[29][zdroj?] Jde přitom o firmu s netransparentní vlastnickou strukturou, která využívá listinné akcie na majitele. Proto lze předpokládat, že zde Aleš Řebíček stále vlastní nemalý obchodní podíl a při rozhodování o veřejných zakázkách se jako ministr dopustil střetu zájmů a obohatil se o stovky miliónů korun.[30][zdroj?]

Významné osobnosti v historii strany[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Strana získala 2 214 mandátů na samostatných kandidátkách. Dále získala celkem 184 mandátů v rámci společných kandidátek různých koalic a sdružení (jako navrhující strana).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kdo jsme [online]. Občanská demokratická strana, [cit. 2015-12-12]. Dostupné online.  
  2. a b c Czechia [online]. Parties and Elections in Europe, [cit. 2010-05-25]. Dostupné online.  
  3. http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/politicke_strany_52416.html#T1
  4. Moje ODS, 1. 4. 2016
  5. http://volby.cz/pls/kz2008/kz63?xjazyk=CZ&xdatum=20081017
  6. Výsledky dle volebních stran
  7. V obcích posílili nezávislí, KDU-ČSL a STAN, města ovládlo ANO, ceskenoviny.cz, 12. 10. 2014
  8. Preambule [online]. Občanská demokratická strana, [cit. 2010-05-25]. Dostupné online.  
  9. Kdo jsme
  10. Společně pro lepší život [online]. Občanská demokratická strana, [cit. 2010-05-25]. Dostupné online.  
  11. Stanovy Občanské demokratické strany [online]. Občanská demokratická strana, [cit. 2010-05-25]. Dostupné online.  
  12. Historie ODS [online]. Občanská demokratická strana, [cit. 2014-11-10]. Kapitola Vznik ODS. Dostupné online.  
  13. Životopis [online]. Pražský hrad, 2003-03-05, [cit. 2010-05-25]. Dostupné online.  
  14. a b TABERY, Erik. Vládneme, nerušit [online]. Respekt, 2006, [cit. 2013-01-12]. Kapitola Vyjednávání o vládě 1998. Ukázky z knihy. Dostupné online.  
  15. Historie ODS [online]. Občanská demokratická strana, [cit. 2014-11-10]. Kapitola Odchod Václava Klause z čela ODS. Dostupné online.  
  16. OVČÁČEK, Jiří. Topolánek: Na pracovním úřadě neskončím. Novinky.cz [online]. 2010-04-14 4:29 CET [cit. 2010-05-25]. Dostupné online.  
  17. Volby.cz - Český statistický úřad | ČSÚ. www.volby.cz [online].  [cit. 2016-07-07]. Dostupné online.  
  18. ODS. ODS – Občanská demokratická strana. Občanská demokratická strana [online].  [cit. 2016-07-07]. Dostupné online.  (cs-CZ) 
  19. Volby.cz - Český statistický úřad | ČSÚ. www.volby.cz [online].  [cit. 2016-07-07]. Dostupné online.  
  20. Volby.cz - Český statistický úřad | ČSÚ. www.volby.cz [online].  [cit. 2016-07-07]. Dostupné online.  
  21. Volby.cz - Český statistický úřad | ČSÚ. www.volby.cz [online].  [cit. 2016-07-07]. Dostupné online.  
  22. Volby.cz - Český statistický úřad | ČSÚ. www.volby.cz [online].  [cit. 2016-07-07]. Dostupné online.  
  23. Volby.cz - Český statistický úřad | ČSÚ. www.volby.cz [online].  [cit. 2016-07-07]. Dostupné online.  
  24. ODS s novým vedením posílila, tvrdí průzkum. Novinky.cz [online].  [cit. 2014-03-23]. Dostupné online.  
  25. http://www.volby.cz/pls/ep2014/ep11?xjazyk=CZ
  26. http://www.sanep.cz/pruzkumy/volebni-preference-cerven-2016-publikovano-10-6-2016/
  27. a b c Koalice s Křesťanskodemokratickou stranou
  28. Marek Skřipský: Strana těžkého srdce
  29. Zpráva ČTK (7. 6. 2009 19:06) „Týden: Firma Viamont loni vydělala rekordních 430 milionů Kč“
  30. Obchodní rejstřík

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]