Petr Sgall

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. PhDr. Petr Sgall, DrSc.
Narození27. května 1926
České Budějovice
Úmrtí28. května 2019 (ve věku 93 let)
Praha
Povoláníjazykovědec, vysokoškolský učitel a spisovatel
Alma materUniverzita Karlova
Tématabohemistika
Manžel(ka)Květuše Sgallová
DětiJiří Sgall
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Sgall (* 27. května 1926, České Budějovice28. května 2019, Praha) byl český jazykovědec, bohemista, odborník na obecnou lingvistiku a také profesor Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Byl členem Pražského lingvistického kroužku. Během celé své vědecké kariéry se zabýval také obecnou češtinou.[1]

V 60. letech 20. století společně s Pavlem Novákem navrhoval natolik rozsáhlou reformu českého pravopisu, že by byla větší než Hankova analogická oprava z poloviny 19. století: návrh zvažoval zjednodušení v oblasti grafických ekvivalentů i, ú, úpravu skupiny ně po m, je a ostatních retnicích, zjednodušení označení znělosti souhlásek a psaní souhláskových skupin, psaní velkých písmen a psaní přejatých slov. Tehdejší jazykovědné kolegium ČSAV se Sgallovým návrhem reformy souhlasilo i přesto, že navrhovaná reforma byla příliš obsáhlá, což odporuje jazykovědnému povědomí o tom, že pravopisné změny v kodifikacích by měly být pozvolné a měly by odrážet živoucí pravopisnou praxi, avšak nakonec reformu zamítlo prezidium Akademie věd. Sgall se však otázkám pravopisné soustavy věnoval i nadále.[2][3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Petr Sgall se narodil 27. května 1926 v rodině litomyšlského advokáta židovského původu, jenž rovněž působil jako překladatel[4]. Většina Sgallových nejbližších příbuzných přišla o život v koncentračním táboře v Osvětimi. Navštěvoval gymnázium v České Třebové, z něhož pak ve školním roce 1942/1943 byl coby míšenec prvního stupně vyloučen, v letech 1944 až 1945 byl vězněn v Postoloprtech.

Vystudoval indoevropeistiku, srovnávací a obecnou lingvistiku a češtinu na Univerzitě Karlově v Praze.[5]

Studium na filozofické fakultě ukončil v roce 1949 a získal titul PhDr.[6] Již v roce 1947 vstoupil do KSČ, takže mohl v září 1949 nastoupit do kádrového oddělení ministerstva školství.[7] Během studia podepsal spolupráci se Státní bezpečností a obdržel krycí jméno Pietro.[8] Na ministerstvu pracoval do března 1950, poté se vrátil na filozofickou fakultu jako asistent profesora Skaličky. V roce 1955 se stal kandidátem věd (CSc.), v roce 1958 docentem a v roce 1966 získal vědeckou hodnost doktora věd (DrSc.) z matematické lingvistiky.[9]

V roce 1951 napsal do stranického týdeníku Tvorba článek o strukturalismu, jenž byl později přetištěn i v časopisu Slovo a slovesnost.[10] V článku ostře napadl profesora Romana Jakobsona, který tehdy již působil v USA.[11]Veliká většina členů Pražského linguistického kroužku byla složena z vynikajících pokrokových jazykovědců, poctivých přívrženců socialistické myšlenky. Tato většina se upřímně domnívala, že i strukturalismem stojí v ostré oposici proti buržoasní ideologii, stavěla se proti fašismu a snažila se o spolupráci se sovětskou vědou. Avšak do Pražského linguistického kroužku pronikl i cizí živel, především protisovětský emigrant, kosmopolita a skrytý trockista Roman Jakobson, který naše pokrokové jazykovědce klamal a zaváděl na scestí…"[12] Jakobson tento útok na svou osobu těžce nesl a veřejně nazval Sgalla profesionálním nactiutrhačem.[13]

V roce 1956 zveřejnil Sgall v časopisu Slovo a slovesnost článek, v němž některé své předešlé výroky odvolal: „Je třeba uznat bez ohledu na politické názory R. Jakobsona, že v jeho obsáhlých vědeckých pracích je mnoho cenného materiálu i originálních vědeckých myšlenek, které podstatně přispěly k poznání vývoje české kultury."[14]

Sgall se postupně oprostil od komunistické ideologie a na počátku sedmdesátých let byl vyškrtnut z KSČ „pro pasivitu".[15] Ozvala se však Státní bezpečnost a tvrdila, že stále platí závazek, který podepsal během studia. Podlehl nátlaku, stal se agentem a zvolil si krycí jméno Oskar. Ze spolupráce s StB se mu podařilo vyvázat se asi za dva roky, a to „s pomocí psychiatrů".[16]

Poněvadž jeho působení na filozofické fakultě bylo nežádoucí, byl v roce 1973 převeden na Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity, kde se věnoval matematické lingvistice. Profesorem byl jmenován v roce 1990.[17]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

výběr
  • Čeština bez příkras
  • Jazyk, mluvení, psaní
  • Language in its multifarious aspects
  • Úvod do syntaxe a sémiotiky
  • Zažil jsem toho dost

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAJIČOVÁ, Eva. 80th Birthday of Petr Sgall. Linguistica Pragensia, 2006, č. XVI/1, s. 40.
  2. Petra Burdová: Adverbializovaná předložková spojení v kodifikaci z let 1957 a 1993, bakalářská diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filosofická fakulta, Katedra bohemistiky, 2019, vedoucí práce Ondřej Bláha
  3. Petr Sgall, Pavel Novák. Diskuse o pravopise. K racionalizaci českého pravopisu. Slovo a slovesnost. 1964, 25 (2)
  4. SGALL, Petr. Zažil jsem dost. Praha: Karolinum, 2014. 166 s. ISBN 9788024624457. S. 90. 
  5. VYKYPĚL, Bohumil. Proti černobílé spisovnosti. A2, 2006, č. 43, s. 24.
  6. SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 48. 
  7. SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 42, 48. 
  8. SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 43. 
  9. SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 48–49. 
  10. SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 45. 
  11. ZAVACKÁ, Marína. Dobrodružstvá akademickej mobility: Roman Jakobson na Slovensku. Historický časopis. Vedecký časopis o dejinách Slovenska a strednej Európy. 2018, roč. 66, čís. 1, s. 107–132, viz str. 112–114. Dostupné online. (slovensky) 
  12. SGALL, Petr. Stalinovy články o jazykovědě a pražský linguistický strukturalismus. Slovo a slovesnost. 1952, roč. 13, čís. 1, s. 1–11, citováno ze s. 2. Dostupné online. 
  13. CHROMÝ, Jan, ed. Rozhovory s českými lingvisty I. V Praze: Dauphin, 2007. 379 s. ISBN 978-80-7272-107-8. Kapitola „Prof. PhDr. František Daneš, DrSc.", s. 9–64, citováno ze s. 20. 
  14. SGALL, Petr. Ještě k otázkám strukturalismu. Slovo a slovesnost. 1956, roč. 17, čís. 3, s. 181. Dostupné online. 
  15. PETRÁŇ, Josef; PETRÁŇOVÁ, Lydia. Filozofové dělají revoluci: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy během komunistického experimentu (1948-1968-1989). 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 1132 s. ISBN 978-80-246-2994-0. S. 545. 
  16. SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 43–44. 
  17. PETKEVIČ, Vladimír. Profesor Petr Sgall sedmdesátiletý. Slovo a slovesnost. 1996, roč. 57, čís. 2, s. 154–156. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]