Petr Sgall

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. PhDr. Petr Sgall, DrSc.
Narození27. května 1926
České Budějovice
Úmrtí28. května 2019 (ve věku 93 let)
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníjazykovědec, vysokoškolský učitel a spisovatel
Alma materUniverzita Karlova
Tématabohemistika
Manžel(ka)Květuše Sgallová
DětiJiří Sgall
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Sgall (* 27. května 1926, České Budějovice28. května 2019, Praha) byl český jazykovědec, bohemista, odborník na obecnou lingvistiku a také profesor Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Byl členem Pražského lingvistického kroužku. Během celé své vědecké kariéry se zabýval také obecnou češtinou.[1]

V 60. letech 20. století společně s Pavlem Novákem navrhoval natolik rozsáhlou reformu českého pravopisu, že by byla větší než Hankova analogická oprava z poloviny 19. století: návrh zvažoval zjednodušení v oblasti grafických ekvivalentů i, ú, úpravu skupiny ně po m, je a ostatních retnicích, zjednodušení označení znělosti souhlásek a psaní souhláskových skupin, psaní velkých písmen a psaní přejatých slov. Tehdejší jazykovědné kolegium ČSAV se Sgallovým návrhem reformy souhlasilo i přesto, že navrhovaná reforma byla příliš obsáhlá, což odporuje jazykovědnému povědomí o tom, že pravopisné změny v kodifikacích by měly být pozvolné a měly by odrážet živoucí pravopisnou praxi, avšak nakonec reformu zamítlo prezidium Akademie věd. Sgall se však otázkám pravopisné soustavy věnoval i nadále.[2][3] Se svým týmem provedl na svou dobu unikátní experiment – pokus o strojový překlad z angličtiny do češtiny s pomocí počítače SAPO.

Život[editovat | editovat zdroj]

Petr Sgall se narodil 27. května 1926 v rodině litomyšlského advokáta židovského původu, jenž rovněž působil jako překladatel[4]. Většina Sgallových nejbližších příbuzných přišla o život v koncentračním táboře v Osvětimi. Navštěvoval gymnázium v České Třebové, z něhož pak ve školním roce 1942/1943 byl coby míšenec prvního stupně vyloučen, v letech 1944 až 1945 byl vězněn v Postoloprtech.

Vystudoval indoevropeistiku, srovnávací a obecnou lingvistiku a češtinu na Univerzitě Karlově v Praze.[5]

Studium na filozofické fakultě ukončil v roce 1949 a získal titul PhDr.[6] Již v roce 1947 vstoupil do KSČ, takže mohl v září 1949 nastoupit do kádrového oddělení ministerstva školství.[7] Během studia podepsal spolupráci se Státní bezpečností a obdržel krycí jméno Pietro.[8] Na ministerstvu pracoval do března 1950, poté se vrátil na filozofickou fakultu jako asistent profesora Skaličky. V roce 1955 se stal kandidátem věd (CSc.), v roce 1958 docentem a v roce 1966 získal vědeckou hodnost doktora věd (DrSc.) z matematické lingvistiky.[9]

V roce 1951 napsal do stranického týdeníku Tvorba článek o strukturalismu, jenž byl později přetištěn i v časopisu Slovo a slovesnost.[10] V článku ostře napadl profesora Romana Jakobsona, který tehdy již působil v USA.[11]Veliká většina členů Pražského linguistického kroužku byla složena z vynikajících pokrokových jazykovědců, poctivých přívrženců socialistické myšlenky. Tato většina se upřímně domnívala, že i strukturalismem stojí v ostré oposici proti buržoasní ideologii, stavěla se proti fašismu a snažila se o spolupráci se sovětskou vědou. Avšak do Pražského linguistického kroužku pronikl i cizí živel, především protisovětský emigrant, kosmopolita a skrytý trockista Roman Jakobson, který naše pokrokové jazykovědce klamal a zaváděl na scestí…"[12] Jakobson tento útok na svou osobu těžce nesl a veřejně nazval Sgalla profesionálním nactiutrhačem.[13]

V roce 1956 zveřejnil Sgall v časopisu Slovo a slovesnost článek, v němž některé své předešlé výroky odvolal: „Je třeba uznat bez ohledu na politické názory R. Jakobsona, že v jeho obsáhlých vědeckých pracích je mnoho cenného materiálu i originálních vědeckých myšlenek, které podstatně přispěly k poznání vývoje české kultury."[14]

Sgall se postupně oprostil od komunistické ideologie a na počátku sedmdesátých let byl vyškrtnut z KSČ „pro pasivitu".[15] Ozvala se však Státní bezpečnost a tvrdila, že stále platí závazek, který podepsal během studia. Podlehl nátlaku, stal se agentem a zvolil si krycí jméno Oskar. Ze spolupráce s StB se mu podařilo vyvázat se asi za dva roky, a to „s pomocí psychiatrů".[16]

Poněvadž jeho působení na filozofické fakultě bylo nežádoucí, byl v roce 1973 převeden na Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity, kde se věnoval matematické lingvistice. Profesorem byl jmenován v roce 1990.[17]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

výběr
  • Čeština bez příkras
  • Jazyk, mluvení, psaní
  • Language in its multifarious aspects
  • Úvod do syntaxe a sémiotiky
  • Zažil jsem toho dost

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAJIČOVÁ, Eva. 80th Birthday of Petr Sgall. Linguistica Pragensia, 2006, č. XVI/1, s. 40.
  2. Petra Burdová: Adverbializovaná předložková spojení v kodifikaci z let 1957 a 1993, bakalářská diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filosofická fakulta, Katedra bohemistiky, 2019, vedoucí práce Ondřej Bláha
  3. Petr Sgall, Pavel Novák. Diskuse o pravopise. K racionalizaci českého pravopisu. Slovo a slovesnost. 1964, 25 (2)
  4. SGALL, Petr. Zažil jsem dost. Praha: Karolinum, 2014. 166 s. ISBN 9788024624457. S. 90. 
  5. VYKYPĚL, Bohumil. Proti černobílé spisovnosti. A2, 2006, č. 43, s. 24.
  6. SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 48. 
  7. SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 42, 48. 
  8. SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 43. 
  9. SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 48–49. 
  10. SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 45. 
  11. ZAVACKÁ, Marína. Dobrodružstvá akademickej mobility: Roman Jakobson na Slovensku. Historický časopis. Vedecký časopis o dejinách Slovenska a strednej Európy. 2018, roč. 66, čís. 1, s. 107–132, viz str. 112–114. Dostupné online. (slovensky) 
  12. SGALL, Petr. Stalinovy články o jazykovědě a pražský linguistický strukturalismus. Slovo a slovesnost. 1952, roč. 13, čís. 1, s. 1–11, citováno ze s. 2. Dostupné online. 
  13. CHROMÝ, Jan, ed. Rozhovory s českými lingvisty I. V Praze: Dauphin, 2007. 379 s. ISBN 978-80-7272-107-8. Kapitola „Prof. PhDr. František Daneš, DrSc.", s. 9–64, citováno ze s. 20. 
  14. SGALL, Petr. Ještě k otázkám strukturalismu. Slovo a slovesnost. 1956, roč. 17, čís. 3, s. 181. Dostupné online. 
  15. PETRÁŇ, Josef; PETRÁŇOVÁ, Lydia. Filozofové dělají revoluci: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy během komunistického experimentu (1948-1968-1989). 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 1132 s. ISBN 978-80-246-2994-0. S. 545. 
  16. SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 43–44. 
  17. PETKEVIČ, Vladimír. Profesor Petr Sgall sedmdesátiletý. Slovo a slovesnost. 1996, roč. 57, čís. 2, s. 154–156. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]