Přeskočit na obsah

Ferdinand Karel Josef Rakouský-Este

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ferdinand Karel Josef Rakouský-Este
Polní maršál Ferdinand Karel v roce 1841, autor portrétu Josef Kriehuber
Polní maršál Ferdinand Karel v roce 1841, autor portrétu Josef Kriehuber
Rodné jménoFerdinand Karl Joseph von Österreich-Este
Narození25. dubna 1781
Milán
Úmrtí5. listopadu 1850 (ve věku 69 let)
Ebenzweier, Horní Rakousy
Místo pohřbeníCísařská hrobka ve Vídni
ObčanstvíRakouské císařství a Modenské vévodství
Alma materTereziánská vojenská akademie
Povolánívoják
OceněníŘád zlatého rouna
Královský uherský řád sv. Štěpána
Vojenský řád Marie Terezie
RodičeFerdinand Karel Habsbursko-Lotrinský
Marie Beatrice d’Este
RodRakouští-Este
PříbuzníMarie Ludovika Beatrix Rakouská-Este, Marie Tereza Rakouská-Este, Marie Leopoldina Rakouská-d'Este, František IV. Modenský, Karel Ambrož Rakouský-Este, Maxmilián Josef Rakouský-Este a Josefa Rakouská-Este (sourozenci)
ZnakZnak
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Karel Josef Rakouský-Este (25. dubna 1781, Milán – 5. listopadu 1850, Ebenzweier, Horní Rakousy) byl rakouský arcivévoda, princ modenský a polní maršál z vedlejší habsbursko-lotrinské linie Rakouských d’Este.

Byl třetím synem arcivévody Ferdinanda Karla Antonína, syna královny Marie Terezie, a Marie Beatrice d’Este, dcery modenského vévody Ercola III. Jeho nejstarší sestra Marie Tereza se stala sardinskou královnou a nejmladší sestra Marie Ludovika rakouskou císařovnou.

Do roku 1796 žila rodina se šesti dětmi v Miláně a po jeho dobytí Napoleonem ve Vídeňském Novém Městě, navštěvoval vojenskou akademii. Už od mládí chtěl být vojákem a jako dvanáctiletý vlastnil 3. husarský pluk.

Vojenská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení studia, vstoupil v roce 1799 do armády a zapojil se do bojů proti Francii. Ještě v témže roce se jako velitel zúčastnil bitev u Pfullendorfu, Stockachu a Mannheimu. Další boje ho čekaly r. 1800 v Německu u Biberachu za což obdržel rytířský kříž Marie Terezie. V bitvě u Štoků v prosinci roku 1805 ještě porazil generála Wreda, nicméně válka byla ukončena dva dny před tím, porážkou Rakouska a jeho spojenců u Slavkova.

Poté převzal generální velení v Čechách a na Moravě, kde zřizoval zeměbranu. V roce 1809 velel rakouské armádě v Haliči v boji proti Polsku. O šest let později se stal velitelem záložní armády ve Francii. Roku 1816 byl generálním velitelem v Uhrách. V letech 1832–1846 působil v Haliči jako civilní a vojenský guvernér a mimo to byl v letech 1834–1838 císařským komisařem v Sedmihradsku, kde zažehnal povstání. V roce 1836 byl povýšen na polního maršála.

Po roce 1838 odešel z armády a přesídlil do Modeny ke svému synovci Františku V. Modenskému. Zemřel svobodný roku 1850 u svého bratra Maxmiliána v Ebenzweieru. Pochován byl v kapucínské kryptě ve Vídni.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Karel V. Lotrinský
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Marie Josefa Habsburská
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Filip I. Orleánský
 
 
Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Šarlota Falcká
 
 
Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Leopold I.
 
 
Karel VI.
 
 
 
 
 
 
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Luisa Öttingenská
 
'Ferdinand Karel Josef Rakouský-Este'
 
 
 
 
 
Rinaldo d’Este
 
 
František III. d’Este
 
 
 
 
 
 
Šarlota Brunšvicko-Lüneburská
 
 
Ercole III. d’Este
 
 
 
 
 
 
Filip II. Orléanský
 
 
Šarlota Aglaé Orléanská
 
 
 
 
 
 
Františka Marie Bourbonská
 
 
Marie Beatrice d’Este
 
 
 
 
 
 
Carlo II. Cibo-Malaspina
 
 
Alderano I. Cybo-Malaspina
 
 
 
 
 
 
Teresa Pamfili
 
 
Marie Tereza Cybo-Malaspina
 
 
 
 
 
 
Camillo III. Gonzaga
 
 
Richarda Gonzagová
 
 
 
 
 
 
Matylda d’Este
 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]