Soběslav I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Soběslav I.
Český kníže
Soběslav I., freska ve Znojemské rotundě.
Soběslav I., freska ve Znojemské rotundě.
Doba vlády 11251140
Narození 1090
Praha
Úmrtí 14. února 1140
Hostin Hradec, dnes Debrné či Hradec Králové[1]
Pochován Vyšehrad kostel Petra a Pavla, Vyšehrad
Předchůdce Vladislav I.
Nástupce Vladislav II.
Manželky Adleyta Arpádovna (1123–1140)
Potomci Vladislav Olomoucký
Marie Česká
Soběslav II.
Oldřich (syn Soběslava I.)
Václav II.
Dynastie Přemyslovci
Otec Vratislav II.
Matka Svatava Polská

Soběslav I. (1090?14. února 1140, Debrné, část obce Mostek, či Hradec Králové[2]) byl českým knížetem od 12. dubna 1125 do 14. února 1140 a zakladatelem větve Soběslavovců. V letech 11151123 byl také knížetem brněnského znojemského údělu[3]. Byl nejmladším ze synů krále Vratislava II. (I.) a Svatavy Polské.

Nastolení knížetem a bitva u Chlumce[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva u Chlumce (1126).

Se svým bratrem Vladislavem I. měl Soběslav vleklé spory, které usmiřoval Boleslav III. Křivoústý a usmířili se až díky jejich matce Svatavě krátce před Vladislavovou smrtí. Soběslav se vrátil z vyhnanství zpátky do Čech 2. února 1125. Usmíření iniciovali kněžna matka Svatava[4] a biskup Ota Bamberský a podle Kosmy k němu došlo ve středu o velikonočním týdnu. Vladislav nakonec přece jen uznal za svého nástupce Soběslava. Ten byl nakonec zvolen na knížecí stolec také českými velmoži.

Vládu si však nárokoval Ota II. Olomoucký (Ota Černý) jako nejstarší Přemyslovec a získal si podporu německého krále Lothara III. Ten nároky Oty II. uznal a vyzval Soběslava k projednání do Řezna. Soběslav se však nedostavil. Místo sebe vyslal za králem pouze nepříliš reprezentativní delegaci. Lothar na to reagoval vojenskou výpravou do Čech. V řadách německého vojska byl vedle Oty II. i Albrecht Medvěd, budoucí braniborský markrabě.

Lothar si zřejmě sliboval jednoduché vítězství, podcenil ovšem Soběslavovy vojenské schopnosti. Říšská vojenská výprava skončila katastrofální porážkou v bitvě u Chlumce 18. února 1126. Ota II. Olomoucký padl, Lothar III. i Albrecht Medvěd padli do Soběslavova zajetí. Vzápětí se Soběslav s Lotharem smířili a bylo uzavřeno spojenectví. Soběslav přijal české knížectví v léno a obdržel titul nejvyššího číšníka s právem hlasu při volbě německého panovníka.

Domácí politika[editovat | editovat zdroj]

Soběslavův denár

Soběslav, poté, co upevnil svou vládu, „panoval chvalitebně, veda všemožnou péči o zvelebení země a bezpečnost její“. Ve 30. letech nechal nově opevnit Pražský hrad a zahájil jeho stavební úpravy.

Soběslav I. zbavil vlády potomky Oty II. Olomouckého – na Olomoucku vládl sám prostřednictvím biskupa Jindřicha Zdíka. Vrátil úděly Konrádu Znojemskému a Vratislavu Brněnskému (1126), ale již o dva roky později je jejich panství zbavil. Došlo k tomu v době, kdy se proti pražskému knížeti zformovala rozsáhlá opozice vedená biskupem Menhartem.

V létě 1130 bylo dokonce odhaleno spiknutí s cílem zavraždit Soběslava. Ten se se zatčenými krutě vypořádal: původce dal vedle tradičního oslepení také „čtvrtit a lámat kolem“, což byla v Čechách novinka. Dal oslepit i syna Břetislava II., rovněž Břetislava, který se spiknutí účastnil. Soběslav se snažil upevnit svoji moc již dříve. V bitvě u Chlumce zemřel Ota Olomoucký, zajati byli i jeho další odpůrci – Konrád II. Znojemský a zřejmě i Vratislav Brněnský. Po smrti Václava Olomouckého v roce 1130 Soběslav získal i Olomoucko. V roce 1130 tedy kníže držel nejen Čechy, ale také Znojemsko, Brněnsko a Olomoucko. To byl zřejmě důvod spiknutí.

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

V zahraniční politice byl věrným spojencem Lothara III., na jehož straně se několikrát účastnil bojů proti Štaufům. Došlo také ke smíru s Uhrami. Naopak napjaté vztahy panovaly s Polskem. Po neúspěšné výpravě Boleslava III. Křivoústého do Uher v roce 1132 přišly vpády českého knížete do Slezska. Vztahy se upravily až r. 1137, rok před smrtí Křivoústého.

V květnu 1138 se Soběslav účastnil dvorského sjezdu v Bamberku, který svolal nový německý král Konrád III. Štaufský. Český kníže si vymohl udělení Čech v léno pro svého syna Vladislava.

V červnu téhož roku svolal své stoupence do Sadské a donutil je potvrdit nástupnictví pro Vladislava. Soběslavův syn se však nakonec českým knížetem nestal, velmoži zvolili panovníkem Vladislava II., Soběslavova synovce, syna někdejšího knížete Vladislava I. Ten jim ovšem brzy dokázal, že rozhodně není snadno ovladatelnou loutkou.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Soběslav I. měl s Adleytou Uherskou (1105/7 – 1140) pět dětí:

1138 Leopold IV. Babenberský
∞ po 1141 Heřman III. Bádenský
1173/1177 Eliška Polská
∞ Cecílie
∞ Žofie

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. jiný výklad pramenů nabízí jako místo možného úmrtí Hostin Hradec ztotožnit s Hradcem Králové, neboť dvorec Chvoyno v lesích za Hradcem může být Vysoké Chvojno [2]
  3. SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha : Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 43-44.  
  4. KAREŠOVÁ, Z.; PRAŽÁK, J. Královny a kněžny české. Prague : X-Egem, 1996.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Vladislav I.
Znak z doby nástupu Český kníže
Soběslav I.
11251140
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Vladislav II.