Karel VII. Bavorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel VII. Bavorský
Císař Svaté říše římské
Období 24. ledna 174220. ledna 1745
Předchůdce Karel VI.
Nástupce František I.
Český král
Období 19. prosince 174112. května 1743
Předchůdce Marie Terezie
Nástupce Marie Terezie
Bavorský kurfiřt
Období 26. února 172620. ledna 1745
Předchůdce Maxmilián II. Emanuel
Nástupce Maxmilián III. Josef

Narození 6. srpna 1697
Brusel, Španělské Nizozemí
Úmrtí 20. ledna 1745 (47 let)
Mnichov, Bavorské kurfiřtství
Pochován Theatinerkirche (Mnichov)
Manželky Marie Amálie Habsburská
Potomci Maxmiliana Marie Bavorská
Marie Antonie Bavorská
Tereza Benedikta Bavorská
Maxmilián III. Josef
Josef Ludvík Bavorský
Marie Anna Bavorská
Marie Josefa Bavorská
Dynastie Wittelsbachové
Otec Maxmilián II. Emanuel
Matka Tereza Kunhuta Sobieská
Karel VII. Albrecht na obraze G. Desmareese (výřez), kolem roku 1766, dnes na zámku Nymphenburg

Karel VII. Albrecht Bavorský (6. srpna 1697 Brusel20. ledna 1745 Mnichov) byl císař Svaté říše římské v letech 17421745.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Karel Albrecht Narodil se jako syn bavorského kurfiřta Maxmiliána II. a Terezy Sobieské, z matčiny strany byl tedy vnukem polského krále Jana III. Sobieského. Roku 1699, po smrti svého staršího nevlastního bratra Josefa Ferdinanda, se stal dědicem bavorského vévodství. Ve válce o španělské dědictví byl zajat rakouským vojskem a odveden na výchovu do jezuitského gymnázia. Po skončení války pobýval v Itálii a pomáhal v bojích o Bělehrad.

Život[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 1722 se ve Vídni oženil s Marií Amálií Habsburskou, mladší dcerou císaře Josefa I. V roce 1726 se stal jako Karel I. Albert nástupcem svého otce a po smrti císaře Karla VI. neuznal Pragmatickou sankci a postavil se proti Marii Terezii. V rámci válek o rakouské dědictví uchvátil vojensky část rakouského dědictví Habsburků včetně Království českého. Francouzské vojsko pod velením maršála de Saxe dobylo 26. listopadu 1741 Prahu a Karel Albrecht se dne 9. prosince 1741 nechal provolat protikrálem (korunovační klenoty byly ukryty ve Vídni) jako Karel III. Legálním králem českým byla od roku 1740 Marie Terezie, nicméně značná část české šlechty vzdala Karlu Albrechtovi 19. prosince hold.[1] V lednu 1742 byl – za podpory francouzských vojsk – zvolen císařem jako Karel VII. a ve Frankfurtu nad Mohanem korunován svým bratrem, kolínským arcibiskupem a kurfiřtem Klementem Augustem. Po několika porážkách v roce 1744 a znovudobytí uchvácených území (včetně Království českého), jakož i Bavorska vojsky Marie Terezie však fakticky byl císařem bez území (neměl oporu ani v jedné části monarchie a musel uprchnout i z Bavorska). Jeho nástupce v Bavorsku, syn Maxmilián III., se vzhledem k rakouské vojenské převaze vzdal císařských ambicí a v dubnu 1745 uzavřel s Marií Terezií mír.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Manželka Marie Amálie Habsburská:

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Z. Míka, Dějiny Prahy v datech. Praha: Panorama 1988, str. 140.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Karel II.
Znak z doby nástupu Český král
Karel III.
17411743
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Marie Terezie
Předchůdce:
Maxmilián II. Emanuel
Znak z doby nástupu Kurfiřt bavorský
Karel I. Albert
17261745
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Maxmilián III. Josef
Předchůdce:
Karel VI.
Znak z doby nástupu Císař Svaté říše římské
Karel VII.
17421745
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František I. Štěpán