Přeskočit na obsah

Karel VII. Bavorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel VII.
Portrét
Portrét od Georga Desmaréese, cca 1745
Císař Svaté říše římské
Období24. ledna 1742–20. ledna 1745
PředchůdceKarel VI.
NástupceFrantišek I.
Český (proti)král
Období19. prosince 1741–12. května 1743
PředchůdceMarie Terezie
NástupceMarie Terezie
Bavorský kurfiřt
Období26. února 1726–20. ledna 1745
PředchůdceMaxmilián II. Emanuel
NástupceMaxmilián III. Josef
Narození6. srpna 1697
Brusel, Španělské NizozemíŠpanělské Nizozemí Španělské Nizozemí
Úmrtí20. ledna 1745 (47 let)
Mnichov, Bavorské
kurfiřtstvíBavorské kurfiřtství Bavorské
kurfiřtství
PohřbenTheatinerkirche (Mnichov)
ManželkaMarie Amálie Habsburská
PotomciMaxmiliana Marie Bavorská
Marie Antonie Bavorská
Tereza Benedikta Bavorská
Maxmilián III. Josef
Josef Ludvík Bavorský
Marie Anna Bavorská
Marie Josefa Bavorská
DynastieWittelsbachové
OtecMaxmilián II. Emanuel
MatkaTereza Kunhuta Sobieská
PříbuzníKlement August Bavorský, Josef Ferdinand Bavorský, Emanuel František Josef Bavorský, Filip Mořic Bavorský, Jan Teodor Bavorský, Ferdinand Maria Inocenc Bavorský a Marie Anna Karolína Bavorská (sourozenci)
Fridrich August I. Saský, Karel Maxmilián Saský, Josef Saský, Antonín Saský, Marie Amálie Saská, Maxmilián Saský a Tereza Marie Saská (vnoučata)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Karel Albrecht

Karel VII. Albrecht Bavorský (6. srpna 1697 Brusel – 20. ledna 1745 Mnichov) byl od 26. února 1726 bavorský kníže-kurfiřt a od 24. ledna 1742 do své smrti císař Svaté říše římské. V letech 1741 až 1743 byl také českým králem (jako Karel III.). Karel byl členem rodu Wittelsbachů a jeho vláda jako císaře Svaté říše římské tak znamenala konec tří století nepřetržité habsburské císařské nadvlády, přestože byl s Habsburky příbuzný pokrevně i přes sňatek.

Karel byl nejstarším synem Maxmiliána II. Emanuela, bavorského kurfiřta, a polské princezny Terezy Kunhuty Sobieské. Kurfiřtem se stal po smrti svého otce v roce 1722. V roce 1726 se Karel oženil s arcivévodkyní Marií Amálií Rakouskou, dcerou císaře Svaté říše římské Josefa I. a neteří císaře Karla VI. Pár spolu měl sedm dětí. Po smrti Karla VI. v roce 1740 si kurfiřt Karel nárokoval Rakouské arcivévodství a nakrátko získal český trůn. V roce 1742 byl zvolen císařem Svaté říše římské. Vládl až do své smrti o tři roky později.[1][2][3]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn bavorského kurfiřta Maxmiliána II. a Terezy Sobieské, z matčiny strany byl tedy vnukem polského krále Jana III. Sobieského. Roku 1699, po smrti svého staršího nevlastního bratra Josefa Ferdinanda, se stal dědicem bavorského vévodství. Ve válce o španělské dědictví byl zajat rakouským vojskem a odveden na výchovu do jezuitského gymnázia. Po skončení války pobýval v Itálii a pomáhal v bojích o Bělehrad.

Život

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 1722 se ve Vídni oženil s Marií Amálií Habsburskou, mladší dcerou císaře Josefa I. V roce 1726 se stal jako Karel I. Albert nástupcem svého otce a po smrti císaře Karla VI. neuznal Pragmatickou sankci a postavil se proti Marii Terezii. V rámci válek o rakouské dědictví uchvátil vojensky část rakouského dědictví Habsburků včetně Království českého. Francouzské vojsko pod velením maršála de Saxe dobylo 26. listopadu 1741 Prahu a Karel Albrecht se dne 9. prosince 1741 nechal provolat protikrálem (korunovační klenoty byly ukryty ve Vídni) jako Karel III. Legálním králem českým byla od roku 1740 Marie Terezie, nicméně značná část české šlechty vzdala Karlu Albrechtovi 19. prosince hold.[4][pozn. 1] V lednu 1742 byl – za podpory francouzských vojsk – zvolen císařem jako Karel VII. a ve Frankfurtu nad Mohanem korunován svým bratrem, kolínským arcibiskupem a kurfiřtem Klementem Augustem. Po několika porážkách v roce 1744 a znovudobytí uchvácených území (včetně Království českého), jakož i Bavorska vojsky Marie Terezie však fakticky byl císařem bez území (neměl oporu ani v jedné části monarchie a musel uprchnout i z Bavorska). Jeho nástupce v Bavorsku, syn Maxmilián III., se vzhledem k rakouské vojenské převaze vzdal císařských ambicí a v dubnu 1745 uzavřel s Marií Terezií mír.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

S manželkou Marií Amálií Habsburskou (22. 10. 1701 – 11. 12. 1756) měl následující potomky:

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 Vilém V.
 
 
 Maxmilián I.
 
 
 
 
 
 
 Renata Lotrinská
 
 
 Ferdinand Maria Bavorský
 
 
 
 
 
 
 Ferdinand II. Štýrský
 
 
 Marie Anna Habsburská
 
 
 
 
 
 
 Marie Anna Bavorská
 
 
 Maxmilián II. Emanuel
 
 
 
 
 
 
 Karel Emanuel I. Savojský
 
 
 Viktor Amadeus I.
 
 
 
 
 
 
 Kateřina Michaela Španělská
 
 
 Jindřiška Adéla Marie Savojská
 
 
 
 
 
 
 Jindřich IV. Francouzský
 
 
 Kristina Bourbonská
 
 
 
 
 
 
 Marie Medicejská
 
Karel VII. Bavorský
 
 
 
 
 
 Marek Sobieski
 
 
 Jakub Sobieski
 
 
 
 
 
 
 Jadwiga Snopkowska
 
 
 Jan III. Sobieski
 
 
 
 
 
 
 Jan Daniłowicz
 
 
 Zofia Teofila Daniłowiczówna
 
 
 
 
 
 
 Zofia Żółkiewska
 
 
 Tereza Kunhuta Sobieská
 
 
 
 
 
 
 Antoine de La Grange d'Arquien
 
 
 Henri de la Grange d'Arquien
 
 
 
 
 
 
 Antoine de La Grange d'Arquien
 
 
 Marie Kazimíra d’Arquien
 
 
 
 
 
 
 Baptiste de La Châtre of Bruillebault
 
 
 Françoise de la Châtre
 
 
 
 
 
 
 Gabrielle Lamy
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Holdování podléhalo 1323 osob z panského a rytířského stavu. První termín holdování byl 19. prosince 1741, účastnil se ho král osobně. K holdu se dostavilo 292 jedinců, to jest 23 %. Druhý a třetí termín byl 8. ledna a 8. února 1742, osobně přijelo 170 osob a 120 mandatářů – zplnomocněných osob. Dohromady tedy složilo hold 582 šlechticů, to jest 44 % celkového počtu. Ze sedmnácti českých místodržících jich holdovalo třináct vesměs osobně v prvním termínu, jeden prostřednictvím mandatáře v druhém termínu. Pouze tři hold nesložili vůbec – nejvyšší purkrabí Jan Arnošt Antonín ze Schaffgotsche, podkomoří a vrchní válečný komisař Marie Terezie Václav Kazimír Netolický z Eisenberka a rovněž František z Pöttingu.[5] Prelátský stav tvořilo 44 osob, z nich pouze osm odmítlo holdovat, mezi nimi představení tří klášterů v jižních Čechách, které byly obsazeny armádou Marie Terezie.[6] Z městského stavu holdovali zástupci všech věnných a téměř všech královských měst. Holdu se nezúčastnily České Budějovice a Pelhřimov, které byly obsazeny vojsky Marie Terezie, a Mladá Boleslav. Na druhou stranu z osmnácti královských horních město holdovalo jen pět. Bez oprávnění vyslala k holdu své zástupce i některá poddanská města – Velvary, Kostelec nad Labem, Unhošť, Jirkov, Jičín a Česká Lípa.[7]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ BIOGRAPHIE, Deutsche. Karl VII. - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2023-05-07]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Die Herrscher Bayerns: 25 historische Portraits von Tassilo III. bis Ludwig III.. [s.l.]: C.H.Beck 456 s. Dostupné online. ISBN 978-3-406-54468-2. S. 250. (německy) Google-Books-ID: EQUNNfK5524C. 
  3. ↑ BRAUN, Bettina; KELLER, Katrin; SCHNETTGER, Matthias. Nur die Frau des Kaisers?: Kaiserinnen in der Frühen Neuzeit. [s.l.]: Böhlau Verlag Wien 274 s. Dostupné online. ISBN 978-3-205-20085-7. S. 194. (německy) Google-Books-ID: MpdVDAAAQBAJ. 
  4. ↑ Z. Míka, Dějiny Prahy v datech. Praha: Panorama 1988, str. 140.
  5. ↑ MAUR, Eduard. 12. 5. 1743. Marie Terezie. Korunovace na usmířenou. Praha: Havran, 2003. 200 s. (Dny, které tvořily českék dějiny). ISBN 80-86515-22-2. S. 72–73. Dále jen 12. 5. 1743. Marie Terezie. Korunovace na usmířenou. 
  6. ↑ 12. 5. 1743. Marie Terezie. Korunovace na usmířenou, s. 91
  7. ↑ 12. 5. 1743. Marie Terezie. Korunovace na usmířenou, s. 100–101
  8. ↑ Maximiliane von Bayern, Prinzessin. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ Princess Maria Antonia Walpurgis of Bavaria. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ Maria Antonia Walpurgia von Bayern (1724-1780) -.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Friedrich Christian von Sachsen, Kurfüst. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ Theresia Benedicte Maria Prinzessin von Wittelsbach. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ Maximilian III Joseph, Kurfürst von Bayern. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ Princess Maria Anna Sophia of Saxony. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  15. ↑ Joseph Ludwig Leopold von Bayern, Prinz. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  16. ↑ Maria Anna Josepha von Bayern (1734-1776) - Find.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Ludwig Georg Simpert, Markgraf von Baden-Baden. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  18. ↑ Maria Josefa of Bavaria (1739-1767) - Find a.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Joseph II and Domestic Reform | History of Western Civilization II. courses.lumenlearning.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Marie Terezie 		Znak z doby nástupu Český (proti)král
Karel III.
1741–1743 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Marie Terezie
Předchůdce:
Maxmilián II. Emanuel 		Znak z doby nástupu Kurfiřt bavorský
Karel I. Albert
1726–1745 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Maxmilián III. Josef
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Mytičtí Přemyslovci
Přemyslovci
(9. století–1306)

Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)

Nedynastičtí
(1306–1310)

Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)

Lucemburkové
(1310–1437)

Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437)

Habsburkové
(1437–1457)

Albrecht II. Habsburský (1438–1439) • interregnum (1439–1453) • Ladislav Pohrobek (1453–1457)

Nedynastičtí
(1457–1471)

Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490)

Jagellonci
(1471–1526)

Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)

Habsburkové
(1526–1780)

Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)

Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)

Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)

¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_VII._Bavorský&oldid=24860783“