Vévodská hrobka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Katedrála sv. Štěpána ve Vídni, kde se Vévodská hrobka nachází

Vévodská hrobka (německy Herzogsgruft) je pohřební komora pod kněžištěm katedrály sv. Štěpána ve Vídni v Rakousku. Obsahuje 78 schránek s těly, srdci nebo vnitřnostmi 72 členů habsburské a habsbursko-lotrinské dynastie.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vévodská hrobka (červeným písmem Ducal Crypt) je jedním z několika pohřebišť pod svatoštěpánským dómem. Kosti více než 11 tisíc osob ze zrušených hřbitovů okolo katedrály jsou uloženy v katakombách.
Sousedící stará a nová komora hrobky s tunelem pro denní světlo na východním konci (vlevo) a schodištěm sestupujícím do staré komory ze západu.

Před svou smrtí (ve věku pouhých 25 let) v roce 1365 nařídil vévoda Rudolf IV. zbudovat pro své ostatky kryptu v jím založené katedrále. V ní jsou ostatky uloženy už 650 let. Pro sebe také zřídil kenotaf umístěný nad kryptou před hlavním oltářem. Tento symbolický hrob byl později přestěhován do severního kněžiště, na jehož stěně byl umístěn i epitaf psaný tajnými symboly.

Po Rudolfu IV. zde byla pohřbívána rodina vládnoucí linie rakouských vévodů, avšak poté, co se Habsburkové stali císaři, byli pochováváni v různých městech (Vídeň dosud nebyla stálým sídlem císaře). V roce 1633 byla dokončena Císařská hrobka v kapucínském kostele ve Vídni a stala se novým pohřebištěm dynastie.

Balzamovači věděli již od dob starých Egypťanů, že je třeba odstranit vnitřní orgány, pokud se má zbytek těla zachovat. Schránky s těmito orgány byly obvykle vloženy do rakve, ale když v roce 1654 zemřel římský král Ferdinand IV., byla na jeho přání urna s jeho srdcem uložena v augustiniánském kostele, jeho tělo v Císařské hrobce v kapucínském kostele a schránka s jeho vnitřnostmi v kryptě svatoštěpánské katedrály. Jeho instrukce vedly k založení Hrobky srdcí (Herzgruft) v augustiniánském kostele. Jeho mladší bratr, císař Leopold I., se rozhodl pokračovat v tradici, kdy byly ostatky rozděleny, a také rozšířil Císařskou kryptu, aby měla dostatečnou kapacitu pro budoucí pohřby. Následně byly urny s vnitřnosti pravidelně ukládány ve Vévodské kryptě svatoštěpánského dómu. Následkem této tradice byl každý jeden z celkového počtu 39 osob pohřben na třech různých místech.

Do roku 1754 byla malá obdélníková Vévodská hrobka přeplněna 12 sarkofágy a 39 urnami, proto byla na východním konci rozšířena o oválnou komoru (přímo pod současným umístěním arcibiskupského stolce). Pro některá těla byly vyrobeny nové sarkofágy. V roce 1956 byla krypta zrekonstruována a umístění rakví a uren bylo změněno. Sarkofágy vévody Rudolfa IV. a jeho manželky Kateřiny byly umístěny ve středu na podstavci a 62 uren s vnitřními orgány byly přesunuty z dvou řad polic kolem nové komory do skříní v původní hrobce.

Pohřbení v kryptě nemuselo být vždy natrvalo. Císař Fridrich III. zde ležel pouhých 20 let, dokud nebyl hotov jeho skvostný hrob nahoře v jižním kněžišti. Tělo jeho bratra arcivévody Albrechta VI. (1418-1463) bylo odstraněno po 300 letech.

Velký přísun ostatků, zcela jiný než pravidelné ukládání uren s vnitřnostmi, nastal jako důsledek rušení klášterů za vlády císaře Josefa II. v roce 1782. Když byly uzavřeny církevní instituce, ve kterých byli někteří členové dynastie pochováni, bylo nutné těla přesunout. Císařská hrobka byla v porovnání s dneškem poloviční a bylo v ní už uloženo 57 těl. Proto císař nařídil, aby těla dvou osob (č. 1 a 14), které zemřely před vybudováním Císařské hrobky, byla uložena ve Vévodské hrobce. Tělo další osoby, císařovny Eleonory (č. 16), která by za normálních okolností měla nárok být pochována v Císařské hrobce, bylo také posláno do Vévodské hrobky, protože ani její manžel (č. 19) nebyl u kapucínů pohřben.

Pravděpodobně v tomto období bylo odstraněno tělo vévody Albrechta VI., aby vzniklo místo pro ostatní, a dorazilo tělo (č. 15), na jehož sarkofágu je napsán pouze rok a jména rodičů. Na základě jiných důkazů bylo tělo ztotožněno s jednoroční Annou Lotrinskou, jejíž bratr Karel V., vévoda lotrinský, se oženil s arcivévodkyní Eleonorou Marií Josefou (1653-1697) (ovdovělou polskou královnou a dcerou císaře Ferdinanda III., č. 21) v roce 1678. Snad toto manželství může mít nějakou souvislost, proč zde tato ne-Habsburkovna byla pohřbena, ale přesný důvod není jasný.

Jako poslední zde byla v roce 1878 uložena urna s vnitřnostmi arcivévody Františka Karla (č. 78), otce císaře Františka Josefa.

Seznam osob pohřbených ve Vévodské hrobce[editovat | editovat zdroj]

Rytina z roku 1739 zobrazuje původní hrobku a zmatek v uspořádání uren a sarkofágů. Nová komora byla připojena o několik let později, přičemž byla propojena zdí vlevo. Motiv kříže vyrytého do zdi byl přenesen do nové komory.

Těla[editovat | editovat zdroj]

Ve Vévodské hrobce jsou pochována těla následujících osob:

  • 1. Fridrich III. Sličný (1289-1330), římský (proti)král (1314-1330), syn římského krále (1298-1308) Albrechta I. (1255-1308), děd vévody Rudolfa IV. (č. 3). Jeho ostatky sem byly převezeny v roce 1782, když byl byl Josefem II. zrušen kartuziánský klášter v Mauerbachu, který založil a kde byl původně pohřben.
  • 2. Fridrich (1347 Vídeň – 1362 Vídeň), druhý syn vévody Albrechta II. (1298-1358) a bratr Rudolfa IV. (č. 3).
  • 3. Rudolf IV. Zakladatel (1. 11. 1339 – 27. 7. 1365 Milán), vévoda rakouský (1358-1365), nejstarší syn Albrechta II. (1298-1358). Zadal stavbu současné katerály sv. Štěpána ve Vídni a založil Vídeňskou univerzitu (1365). Původně byl pochován v kostele S. Giovanni in Concha v Miláně a později přesunut sem. Univerzita každoročně pokládá věnec na jeho hrob 12. března jako vzpomínku na svého zakladatele.
  • 4. Kateřina Lucemburská (Česká; 19. 8. 1342 – 26. 4. 1395 Praha), manželka (∞ 1353 Praha) vévody Rudolfa IV. (č. 3), dcera císaře Karel IV. (1316-1378) a jeho první ženy Blanky z Valois (1316-1348). Po smrti prvního manžela se provdala za Otu V. (1346-1379), vévodu bavorského (společně s 5 bratry 1347-1350) a markraběte braniborského (1365-1373).
  • 5. Albrecht III. "s copem" (1349 Vídeň – 29. 8. 1395 Laxenburg), rakouský vévoda (1365-1395, v letech 1365-1386 společně s Leopoldem III.), třetí syn vévody Albrechta II. (1298-1358) a mladší syn Rudolfa IV. (č. 3).
  • 6. Albrecht IV. (19. 9. 1377 Vídeň – 14. 9. 1404 Klosterneuburg), rakouský vévoda (1395-1404), syn Albrechta III. (č. 5).
  • 7. Vilém (1370 Vídeň – 15. 7. 1406 Vídeň), vévoda, nejstarší syn Leopolda III., synovec Rudolfa IV. (č. 3).
  • 8. Leopold IV. Tlustý (1371 – 3. 6. 1411 Vídeň), mladší syn Leopolda III., synovec Rudolfa IV. (č. 3).
  • 9. Jiří (1435-1435), nedospělý syn Albrechta V./II (10. 8. 1397 Vídeň – 27. 10. 1439 Neszmély), krále římského, uherského a českého, rakouského vévody a Alžběty Lucemburské (28. 2. 1409 – 19. 12. 1442 Győr).
  • 10. Beatrix Norimberská (asi 1360 Norimberk – 10. 6. 1414 Perchtoldsdorf) z rodu Hohenzollernů, dcera norimberského purkrabího Fridricha V. (1333-1398), manželka (∞ 1375) Albrechta III. (č. 5).
  • 11. Karel (1565-1566), arcivévoda, devítiměsíční syn císaře (1564-1576) Maxmiliána II. (31. 7. 1527 Vídeň – 12. 10. 1576 Řezno).
  • 12. Ferdinand (1551–1552), arcivévoda, patnáctiměsíční syn císaře (1564-1576) Maxmiliána II. (31. 7. 1527 Vídeň – 12. 10. 1576 Řezno).
  • 13. Marie (1564-1564), arcivévodkyně, měsíční dcera císaře (1564-1576) Maxmiliána II. (31. 7. 1527 Vídeň – 12. 10. 1576 Řezno).
  • 14. Alžběta (5. 7. 1554 Vídeň – 22. 1. 1592 Vídeň), francouzská královna (1570-1574), vdova po francouzském králi (1560-1574) Karlu IX. (27. 6. 1550 Saint-Germain-en-Laye – 30. 5. 1574 Vincennes), který zemřel mlád ve věku 24 let. Dcera císaře (1564-1576) Maxmiliána II. (31. 7. 1527 Vídeň – 12. 10. 1576 Řezno). V roce 1782 sem bylo převezeno její tělo z Královnina kláštera (Königinkloster) (konkrétně z kostela Andělské Matky Boží) ve Vídni, který založila pro klarisky.
  • 15. Anna (1645-1646), vévodkyně, nedospělá dcera vévody Mikuláše II. (6. 12. 1609 Nancy – 25. 1. 1670 Nancy), vévody lotrinského (1634), předtím biskupa v Toul, opata v Commendam a kardinála (1626).
  • 16. Eleonora Mantovská z rodu Gonzaga (23. 9. 1598 Mantova – 27. 6. 1655 Vídeň), císařovna (1622-1637), druhá manželka (∞ 1622 Innsbruck) císaře Ferdinanda II. (č. 19). Její ostatky sem byly převezeny v roce 1782 z kláštera karmelitek u sv. Josefa (Siebenbüchnerinnen) ve Vídni, který sama založila.

Vnitřnosti[editovat | editovat zdroj]

Rytina z roku 1758 zobrazuje novou komoru, jak v podstatě vypadá i dnes. Okno za sarkofágem Rudolfa IV. má dlouhý parapet naklánějící se k povrchu, aby přes něj mohlo jít světlo. Urny s vnitřními orgány byly přesunuty do sousední původní komory.

Zamřížované výklenky v původní komoře (před vchodem do komory s rakvemi) schraňují 62 měděných uren obsahujích vnitřní orgány jednotlivých členů habsburské dynastie.

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Rudolf IV. Hasburský držící model katedrály sv. Štěpána, zakladatel Vévodské hrobky, vlevo jeho štítonoš.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ducal Crypt, Vienna na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]