Pražský svaz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Pražský svaz
Účast na husitských válkách, křížových výpravách proti kacířům a spanilých jízdách

Grafická rekonstrukce pražské husitské korouhve (1477). Roku 1649 byla původní korouhev ukořistněna švédskými vojsky, dnes je ve špatném stavu umístěna ve vojenském muzeu ve Stockholmu.

Grafická rekonstrukce pražské husitské korouhve (1477). Roku 1649 byla původní korouhev ukořistněna švédskými vojsky, dnes je ve špatném stavu umístěna ve vojenském muzeu ve Stockholmu.
Česká koruna za husitských válek

Česká koruna za husitských válek

Základní info
Aktivní 14211434
Transformace Panská jednota
Operační 
území
Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg Svatá říše římská
Ideologie Česká reformace
utrakvismus
chiliasmus
Velitel Jan Želivský
Diviš Bořek z Miletínka
Základny Staré a Nové město pražské
Spojenci Tabori.jpg Táborský svaz
Sirotci 2.jpg Sirotčí svaz
Žatecko-lounský svaz
Svatohavelská koalice
Oponenti Sede vacante.svg Římskokatolická církev

Tabori.jpg Táborský svaz
Sirotci 2.jpg Sirotčí svaz

Konflikty/boje Křížové výpravy proti husitům

Spanilé jízdy

Pražský svaz nebo také pražský městský svaz či pražané bylo husitské uskupení měst a šlechty, které vzniklo na jaře roku 1421, kdy Jan Žižka z Trocnova spolu s Pražany ovládl řadu měst ve východních Čechách. Pražský svaz se rozpadl poté, co vojensky vystoupil proti Janu Žižkovi a byl jím 7. června 1424 rozdrcen v bitvě u Malešova. Nejvýznamnějšími osobnostmi pražského svazu byli Jan Želivský a Diviš Bořek z Miletínka. Centrem svazu byla města Staré a Nové Město pražské.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky husitství v Praze[editovat | editovat zdroj]

První pražská defenestrace na obraze Adolfa Liebschera

Praha se jako město, kde kázali první husitští kněží a kde sídlila Karlova universita, stala prvním centrem husitského hnutí v Českých zemích. Poté, co do Čech přišla zpráva o upálení mistra Jana Husa, získal ve městě velkou oblibu (především mezi městskou chudinou) radikální kněz Jan Želivský. Král Václav IV. dosadil po nátlaku svého bratra Zikmunda 6. července 1419 na novoměstskou radnici nové konšely, kteří ostře vystoupili proti husitům ve městě. To vedlo v Praze k bouři nevole a rozhořčený dav vedený Želivským vtrhl na radnici a usmrtil konšely vyhozením z oken. Král Václav, poté co se dozvídá o těchto znepokojujících zprávách, umírá 16. srpna raněn mrtvicí na svém hrádku u Kunratic. Hlavní město, do kterého se z celé země hrnou husité, zachvacuje bezvládí a propuká v něm vlna obrazoborectví, jemuž padnou za oběť mnohé pražské kostely a kláštery. Vdova, královna Žofie spolu s předními českými pány uzavírá spolek na obranu země, který měl chránit pokoj v zemi do příjezdu Václavova bratra Zikmunda. K tomuto spolku se připojuje i Staré město pražské. Venkovští husité vedení Janem Žižkou a Břeňkem Švihovským na protest proti tomuto usmíření Prahy se Zikmundem opouštějí na konci roku 1419 hlavní město a míří do Plzně. Poté, co jednání mezi Zikmundem a husity z Čech ztroskotají na zemském sněmu v Brně, odjíždí Zikmund do Vratislavi, kde je 17. března 1420 papežským legátem vyhlášena první křížová výprava proti husitům.

První křížová výprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku První křížová výprava proti husitům.
Bitva na hoře Vítkově od Adolfa Liebschera

Římský a uherský král Zikmund Lucemburský se v čele 30 000 vojáků vydal podrobit si vzpurné Čechy. Křižácká vojska zamířila z Vratislavi do Čech přes Kladsko, bez boje obsadila Hradec Králové a směřovala ku Praze. Nejvyšší pražský purkrabí Čeněk z Vartemberka přechází na královu stranu a vydává mu Pražský hrad. Poslední pokus o dohodu mezi Prahou a Zikmundem v Kutné Hoře skončí nezdarem a tak hlavní město povolává na pomoc venkovské husity, především Žižkovi tábory, východočeské orebity, ale také husity z Loun, Žatce a Slaného. Na počátku července jsou v Praze vydány Čtyři artikuly pražské, v nichž je shrnut program pražské a táborské strany. Pražská města jsou obklíčena křižáckým vojskem a Zikmund, na jehož straně jsou také posádky Pražského hradu a Vyšehradu slavnostně vjíždí na Pražský hrad. 14. července dochází k bitvě na Vítkově, v níž jsou křižáci odraženi při pokusu o obsazení strategického vrchu Vítkova. Zikmund se nechává narychlo korunovat arcibiskupem Konrádem z Vechty na českého krále a opouští město. Křižácké vojsko se bez dalších bojů rozchází a křížová výprava končí. Zikmund Lucemburský nebyl po své korunovaci převážně husitskou většinou národa přijat za krále. Poté, co jsou katolíci poraženi, dochází mezi tábory a Pražany k rozporům a táboři hlavní město opouštějí.

Založení pražského svazu[editovat | editovat zdroj]

1. listopadu je královské vojsko drtivě poraženo Pražany a jejich spojenci v bitvě pod Vyšehradem. Vyšehrad je husity vypleněn. Na jaře roku 1421 se za výrazné pomoci táborského hejtmana Jana Žižky postupně formuje pražský městský svaz. Při společném tažení s tábory obsazují pražané mnohá města ve východních Čechách. 21. dubna je mezi pražskými husity a arcibiskupem Konrádem z Vechty uzavřena dohoda, v níž se arcibiskup zavázal respektovat čtyři pražské artikuly a neuznávat krále Zikmunda. 3.-7. června se konal v Čáslavi tzv. Čáslavský sněm, na kterém byla ustanovena dočasná dvacetičlenná zemská vláda. Čtyři zástupce měla v zemské vládě právě Praha. Jan Želivský byl spolu s Janem z Příbrami zvolen rozhodčím v náboženských otázkách. Na přelomu června a července provedl radikální kněz Jan Želivský převrat na obou městských radnicích a dosazením konšelů z řad svých přívrženců ovládl obě pražská města. Pražské vojsko vedené Želivským je 6. srpna poraženo při tažení na sever v bitvě u Mostu míšeňskými žoldnéři. Jan Želivský je spolu se svými druhy 9. března 1422 zajat a popraven na Staroměstské radnici svými odpůrci. I přes velký odpor chudiny je toto konec radikálního období v Praze a k moci se dostávají umírněnější husité.

Rozpad svazu[editovat | editovat zdroj]

Věnceslav Černý: Pražané obléhají Karlštejn

Koncem dubna dorazil na pozvání husitských diplomatů do Českých zemí synovec litevského velkoknížete Vitolda, Zikmund Korybutovič. Litevský kníže se na druhém sněmu v Čáslavi zavázal dodržovat body čtyř pražských artikulů a byl uznán Prahou i Táborem za správce země. Vzápětí v čele pražského vojska oblehl Karlštejn. Na pomoc obléhanému hradu se braniborský kurfiřt pokusil zorganizovat křížovou výpravu, avšak pro špatné vedení a koordinaci křižácká vojska vůbec nezasáhla do bojů. Obránci Karlštejna však obléhání přečkali a pražané se museli stáhnout. Na počátku roku 1423 litevský velkokníže Vitold a polský král Vladislav II. Jagellonský uzavřeli se Zikmundem Lucemburským dohodu a Zikmund Korybutovič byl svým strýcem odvolán z Čech.

Adolf Liebscher - Bitva u Lipan

Počátkem roku 1423 se slepý táborský hejtman Jan Žižka za neznámých okolností rozešel s tábority a začal ve východních Čechách budovat nové bratrstvo, tzv. Nový nebo Menší Tábor. V rámci této snahy v červenci téhož roku, po předem připravené dohodě se stranou radikálního kněze Ambrože, ovládl Hradec Králové, který byl od návštěvy litevského knížete součástí pražského svazu. Pro tuto akci využil nepřítomnosti pražského vojska, jež se toho času nacházelo na Moravě. Po jeho urychleném návratu z markrabství se vojáci obou husitských frakcí utkali v bitvě u Strachova dvora (4. srpna), v níž dosáhly triumfu Žižkovy oddíly. V polovině října téhož roku zástupci české metropole svolali do Prahy příslušníky umírněné kališnické a katolické šlechty k tzv. svatohavelskému sněmu. Přestože usnesení přijaté na tomto rokování nikoho nejmenuje, je patrné, že bylo namířeno zejména proti Žižkovi.[1] Vojsko, jež bylo složeno z oddílů zúčastněných stran, však 7. června 1424 utrpělo výrazný neúspěch v bitvě u Malešova. O tři měsíce později přitáhl slepý hejtman k Praze, rozhodnutý s metropolity tvrdě zúčtovat. Od krveprolití jej však před pražskými branami odradil teolog Jan Rokycana a zaplacení vysoké jistiny. Smír mezi oběma tábory husity opět stmelil do jedné unie a během několika dní dospěli k vzájemné dohodě o společné výpravě na Moravu, kde operovala vojska vévody Albrechta, zetě krále Zikmunda. Postavení vedoucích sil v zemi však v té době převzaly táborský a východočeský svaz. Pražští husité spolupracovali s tábory a sirotky až do vytvoření Panské jednoty v roce 1434. Panská jednota zastoupená spojenou kališnickou i katolickou šlechtou a pražany drtivě poráží spojená táborská a sirotčí vojska 30. května v bitvě u Lipan.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Města ovládaná pražským svazem[editovat | editovat zdroj]

Staré Město pražské Nové Město pražské Kouřim Čáslav Český Brod Mělník Litoměřice Kolín Litomyšl Nymburk Kutná Hora

Šlechta na straně pražského svazu[editovat | editovat zdroj]

Diviš Bořek z Miletínka Čeněk z Vartenberka

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0. S. 144 a 145. 

Související články[editovat | editovat zdroj]