Adolf Liebscher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Adolf Liebscher
Jan Vilímek: Adolf Liebscher (1887)
Jan Vilímek: Adolf Liebscher (1887)
Narození11. března 1857
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. června 1919 (ve věku 62 let)
Potštejn
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
Povolánímalíř
Manžel(ka)Aloisie Barochová
Děti
Příbuzní
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Liebscher (11. března 1857 Praha[4] – 11. června 1919 Potštejn) byl český malíř-figuralista, příslušník generace Národního divadla, jeden z nejpopulárnějších umělců 80. a 90. let 19. století. Bratr malíře Karla Liebschera. Otec architekta a malíře Adolfa Liebschera mladšího.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze na Novém Městě jako nejmladší ze čtyř synů c. a k. stavebního inženýra Josefa Liebschera (1819–1877)[5] a jeho ženy Marie, rozené Fischerové (1826–1896). Rodina se po asanaci přestěhovala na Staré Město do novostavby domu V Kolkovně č. 3; dům je dodnes zkrášlen jeho malbami. Adolf vystudoval v Praze českou reálku, po ní navštěvoval tříletý kurs pro učitele kreslení na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Upozornil na sebe účastí v soutěži na výzdobu foyeru Národního divadla, v níž dostal druhou cenu a jeho lunety (Melodrama, Operetta, Fraška, Epos, Veselohra, Ballet, Opera a Drama) byly umístěny na chodbě. Poté strávil několik měsíců v Itálii a od roku 1881 byl učitelem kreslení na pražské technice. V roce 1882 se oženil[6] s Aloisií Barochovou, s níž měl jediného syna Adolfa mladšího, který studoval techniku, ale věnoval se malování stejně jako otec.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Řadí se ke generaci výtvarníků Národního divadla (kde vytvořil lunety do spojovací chodby, ostatní soutěžní návrhy včetně opony byly zamítnuty). Mnohé dekorativní historické, alegorické, žánrové malby a ilustrace vytvořil se starším bratrem Karlem. Obdržel první cenu v soutěži na malovaná okna pro kostel sv. Ludmily na Vinohradech. Zúčastnil se soutěží na zhotovení sgrafit pro Rudolfinum (1884) a pro dvorní fasádu Národního muzea (1887). Zhotovil řadu dekorativních maleb pro budovy v Čechách a na Moravě – Gröbeho vilu v Havlíčkových sadech (Senoseč) , činžovní dům v Praze 2 – Trojické ulici čp.397/II, vilu Ottomara Klingera v Novém Městě pod Smrkem, Besední dům ve Vyškově, průčelí radnice a záložny v Kolíně, kaple v Lochovicích, Všenorech, kostely Nanebevzetí Panny Marie v Klecanech, Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích, sv. Vavřince v Jilemnici nebo sv. Jakuba v Ratenicích. Je autorem slavnostní opony divadla v Lublani[7] Vytvořil řadu historických výjevů (Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou, Karel IV. zakládá vinohrady, Žižka před Kutnou Horou, Poslední zápas Moravanů v bitvě na Bílé Hoře), krojových studií (Morava a Slovensko,Valašská Madonna) a oltářních obrazů. Byl rovněž plodným ilustrátorem – například Vrchlického Sv. Prokopa, Čechova Václava z Michalovic, Ottovy výpravné publikace Čechy nebo Sedláčkova monumentálního díla Hrady, zámky a tvrze Království českého. Mnoho jeho ilustrací uveřejnily časopisy Zlatá Praha a Světozor. Své práce založil na pečlivém studiu a vyjadřoval je efektní, dramaticky živou kresbou. Spolu s bratrem Karlem vytvořili roku 1891 pro Zemskou jubilejní výstavu panoramatický obraz Švédové na Karlově mostě, umístěný v petřínském bludišti.

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie hlavního města Prahy
  • Muzeum umění Olomouc
  • Národní galerie v Praze
  • Národní muzeum
  • Budova České spořitelny v Praze I, Rytířská ulice
  • Severomoravská galerie výtvarného umění Ostrava
  • Zámek Hrubý Rohozec
  • Zámek Klenová

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Adolf Liebscher – Portrét císaře Františka Josefa I. (1903)

    Adolf Liebscher – Portrét císaře Františka Josefa I. (1903)

  • Adolf Liebscher – Dáma se slunečníkem (1884)

    Adolf Liebscher – Dáma se slunečníkem (1884)

  • Adolf Liebscher – Pobřeží

    Adolf Liebscher – Pobřeží

  • Adolf Liebscher – Dobytí Prahy Jiříkem Poděbradským roku 1448

    Adolf Liebscher – Dobytí Prahy Jiříkem Poděbradským roku 1448

  • Adolf Liebscher – Černohorská idyla

    Adolf Liebscher – Černohorská idyla

  • Adolf Liebscher – Zalíbení

    Adolf Liebscher – Zalíbení

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ hrob malíře Adolfa Liebschera na Vyšehradském hřbitově v Praze
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Boženy Liebscherové farnosti při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Josefa Liebschera farnosti při kostele sv.Františka na Starém Městě pražském
  4. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Adolfa Liebschera farnost při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
  5. ↑ Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Liebscher, Joseph (*1819) s rodinou
  6. ↑ Matriční záznam o sňatku Adolfa Liebschera s Aloisií Barochovou farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském
  7. ↑ její návrhy jsou ve sbírkách Národní galerie v Praze a České spořitelny v Praze.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Výstava obrazů zemřelého akademického malíře Adolfa Liebschera: Česká elegie a jiné obrazy, autorský. katalog, Topičův salon, Praha 1928
  • Mžyková Marie a kolektiv, editorka Marie Potůčková: Olomoucká obrazárna IV, Evropské malířství 19. století z olomouckých sbírek, MU Olomouc 2016, ISBN 978-80-88103-02-8
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., A_M, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 450-451 (heslo Marie Mžykové).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adolf_Liebscher&oldid=21986108“