Sirotčí svaz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sirotčí svaz
Orphani
Účast na husitských válkách, křížových výpravách proti kacířům a spanilých jízdách
Korouhev sirotčí polní obce (v hypotetických barvách)
Korouhev sirotčí polní obce (v hypotetických barvách)
Česká koruna za husitských válek

Česká koruna za husitských válek

Základní info
Aktivní 14231434
Vznik jako Orebité + Táborský svaz (Menší či Nový Tábor)
Operační 
území
Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg Svatá říše římská
Ideologie Česká reformace
husitský radikalismus
chiliasmus
Velitel Znak Jana Žižky z Trocnova Jan Žižka z Trocnova
Jan Roháč z Dubé
Jan Čapek ze Sán
Základny Hradec Králové
Spojenci Tabori.jpg Táborský svaz
Prague banner c1477.png Pražský svaz
Žatecko-lounský svaz
Oponenti Sede vacante.svg Římskokatolická církev

Husitská korouhev.svg Umírnění kališníci

Konflikty/boje Křížové výpravy proti husitům

Spanilé jízdy

Sirotčí svaz (označovaný také jako východočeský husitský svaz nebo sirotčí bratrstvo; lat.: Orphani) byl radikálním husitským uskupením měst a šlechty ustanoveným z iniciativy Jana Žižky v roce 1423. Východočeský svaz byl zformován splynutím Žižkovy části táborského svazu (bratrstvo Menšího či Nového Tábora) s orebity. Po Žižkově smrti 11. října 1424 se příslušníci východočeského svazu začali označovat jako sirotci. Na rozdíl od táborského svazu zde výraznou roli stejně jako v původním orebském svazu hrála šlechta, na úkor měst a radikálních kněží, jak tomu bylo právě v Táboře. Mezi nejdůležitější osobnosti sirotků patřili Jan Žižka z Trocnova (vlastně ještě v době Menšího Tábora), kněz Ambrož z Hradce, Viktorin z Kunštátu na Liticích a Pardubicích, Jan Královec z Hrádku, Kuneš z Bělovic, Jan Roháč z Dubé, Jan Čapek ze Sán, Prokop Malý či Jakub Vlk. Hlavním centrem svazu bylo královnino věnné město Hradec Králové.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pod vedením Jana Žižky[editovat | editovat zdroj]

Jan Žižka v rozhovoru s Janem Rokycanou před Prahou roku 1424

Na jaře roku 1423 se vojevůdce Jan Žižka ve zlém rozešel s táborským svazem a začal ve východních Čechách budovat tzv. Menší Tábor. Pod Žižkovu moc byli postupně zahrnuti i původní východočeští husité-orebité vedení Žižkovým přítelem knězem Ambrožem z Hradce. Svaz Menšího Tábora se po svém založení v Německém Brodě 8. března 1423 zpočátku opíral zejména o bývalou táborskou polní obec a orebskou a táborskou šlechtu. Vzrůstající moc slepého hejtmana se nelíbila zemskému panstvu a Čeněk z Vartemberka proti Žižkovi vytáhl. 20. dubna 1423 jej Jan Žižka porazil v bitvě u Hořic. V červenci Žižka obsadil Hradec Králové, který do té doby patřil husitskému šlechtici Diviši Bořkovi z Miletínka. V létě došlo k vůbec prvnímu střetu mezi husitskými vojsky. 4. srpna 1423 porazil slepý hejtman bývalého spojence Diviše Bořka z Miletínka v bitvě u Strachova dvora. Patrně v září 1423 byl vydán Žižkův vojenský řád, který byl sirotky vždy dodržován.

6. ledna 1424 porazil Žižka katolické šlechtice v bitvě u České Skalice a 7. června 1424 rozdrtil spojené pražany a kališnickou a katolickou šlechtu v bitvě u Malešova. K bratrstvu Menšího Tábora postupně připojil města Hradec Králové, Čáslav, Jaroměř, Dvůr Králové a Trutnov. Pod tíhou krvavých porážek se téměř rozpadl pražský městský svaz. Vojsko východočeského svazu poté táhlo k samotné Praze, kterou byl Žižka rozhodnut za její zradu ztrestat. Od krveprolití ho až 14. září odradil Jan Rokycana smírem na Špitálském poli. Místo boje došlo k vzájemné dohodě a spojené husitské armády vytáhly na Moravu proti vojsku Albrechta Habsburského. Před obleženou Přibyslaví však Jan Žižka 11. října 1424 zemřel.

Období 1424–1434[editovat | editovat zdroj]

Sirotčí velitel Jan Čapek ze Sán

Ambrož z Hradce odvezl tělo mrtvého velitele do Hradce Králové, kde bylo pohřbeno v kostele sv. Ducha a o něco později v Čáslavi. Pravděpodobně na popud samotného Ambrože si od té doby východočeští husité začali říkat sirotci. Pod vrchním velením táborského hejtmana Prokopa Holého, se sirotci zúčastnili krvavé bitvy u Ústí. Po vítězství v bitvě u Světlé v roce 1427 se husitům otevřela cesta pro spanilé jízdy. V květnu vyplenila spojená vojska sirotků a táborů Horní Lužici a Slezsko. 4. srpna 1427 byla spojenými kališníky rozehnána třetí křížová výprava v bitvě u Tachova. Od roku 1428 stál v duchovním čele sirotků kněz Prokop Malý zvaný Prokůpek. Na jaře roku 1428 spojená husitská vojska protáhla skrz Horní Uhry a Slezsko. Zmocnila se měst Uherského Brodu, Ostravy, Osoblahy, Hlohova a dalších a s obrovskou kořistí se vrátila domů. V roce 1429 plenili sirotci Horní Falc a v roce 1430 Horní Uhry.

V letech 1431-1434 se vrchním sirotčím hejtmanem stal Jan Čapek ze Sán. 14. srpna 1431 byla poslední křížová výprava rozprášena spojenými husitskými vojsky v bitvě u Domažlic. Na podzim byli sirotci vedení Janem Čapkem drtivě poraženi uherským vojskem na jižním Slovensku v Pováží. V létě roku 1433 podnikli sirotčí oddíly vedené Janem Čapkem ze Sán slavnou rejsu na pomoc polskému králi Vladislavu Jagellovi, přičemž se dostali až k Baltu. Po nezdaru u obležené Plzně, se radikálové (sirotci a táboři) pod vrchním velením Prokopa Holého střetli s panskou jednotou (umírněná husitská šlechta a katolíci) 30. května 1434 v bitvě u Lipan. Radikálové byli drtivě poraženi. V boji padli vůdci Prokop Holý a Prokop Malý. Jan Čapek ze Sán s jízdou opustil bojiště. Po bitvě bylo ve stodolách nedaleko bitevního pole upáleno na 700 zajatých radikálů. Z této rány se již sirotčí svaz nevzpamatoval a v podstatě zaniknul. Pouze načas se ještě naposledy od 27. září 1436 do 3. března 1437 vlády v Hradci Králové zmocnil radikální kněz Ambrož. Poté se Hradec Králové usmířil s císařem Zikmundem Lucemburským.

Města ovládaná sirotčím svazem[editovat | editovat zdroj]

Čáslav v roce 1650. V pravém dolním rohu je zobrazen údajný Žižkův hrob.

Šlechta na straně sirotčího svazu[editovat | editovat zdroj]

Sirotčí hejtman Kuneš z Bělovic na ilustraci Mikoláše Alše z roku 1897

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTOŠ, František Michálek. České dějiny II./8. Husitská revoluce. 2. Vláda bratrstev a její pád 1426-1437. Praha : Academia, 1966. 263 s.  
  • ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437 : Lucemburkové na českém trůně II. Praha : Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2.  
  • ČORNEJ, Petr. Lipanská křižovatka : příčiny, průběh a historický význam jedné bitvy. Praha : Panorama, 1992. 277 s. ISBN 80-7038-183-3.  
  • ČORNEJ, Petr. Lipanské ozvěny. Jinočany : H & H, 1995. 203 s. ISBN 80-85787-80-6.  
  • ČORNEJ, Petr. Světla a stíny husitství. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 482 s. ISBN 978-80-7422-084-5.  
  • ČORNEJ, Petr. Tajemství českých kronik : cesty ke kořenům husitské tradice. 2. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2003. 456 s. ISBN 80-7185-590-1.  
  • ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha : Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1.  
  • JUROK, Jiří. Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce. České Budějovice : Veduta, 2006. 420 s. ISBN 80-86829-22-7.  
  • ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha : Karolinum, 1996. 420 s. ISBN 80-7184-075-0.  
  • ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 4. Epilog bouřlivého věku. Praha : Karolinum, 1996. 550 s. ISBN 80-7184-076-9.  
  • ŠMAHEL, František. Husitské Čechy : struktury, procesy, ideje. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 758 s. ISBN 80-7106-468-8.  

Související články[editovat | editovat zdroj]