Žloukovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Žloukovice
pohled na Žloukovice od jihozápadu
pohled na Žloukovice od jihozápadu
Lokalita
Charaktervelká vesnice
ObecNižbor
OkresBeroun
KrajStředočeský kraj
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel252 (2011)[1]
Katastrální územíŽloukovice (5,84 km²)
PSČ267 05
Počet domů96 (2011)[1]
Žloukovice
Žloukovice
Další údaje
Kód části obce197661
Kód k. ú.797669
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žloukovice (3. pád Žloukovicím, německy Žlaukowitz, latinsky Slukowicz) jsou vesnice, část obce Nižbor v okrese Beroun ve Středočeském kraji. Vesnice je vzdálená zhruba 10 km severozápadně od okresního města Beroun a 12 km jihovýchodně od Rakovníka. Žloukovice se rozkládají na ploše necelých 6 kilometrů čtverečních v severovýchodní části Křivoklátské vrchoviny a CHKO Křivoklátsko v nadmořské výšce 235 m n. m. Zastavěné území dělí řeka Berounka na dvě části – na pravém břehu leží historické jádro vsi, Žloukovická hájovna a nepravidelná chatová zástavba (včetně osady Červánek s tábořištěm Jitřenka), na levém břehu potom reakreační objekty drtivě převažují. Do katastrálního území Žloukovic spadají lesy kolem Ježkova vrchu (393 m n. m.) a Křížového potoka. Obcí prochází regionální železniční trať Beroun–Rakovník, která překonává Berounku na příhradovém mostě z roku 1974. Žije zde 252[1] obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1357.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Et ne super decimis huius ulla possit imposterum oriri dubietas/ eo quod nostre intentionis existit/ quod si futuris temporibus census nostros/ ad Castrum ipsum spectantes/ ampliari/ seu augeri contigerit/ ex hoc nichil ipsis utilitatis accrescat Nec eciam de censuum eorum diminutione/ deputate ipsis decime in aliquo minuantur . Idcirco decimas easdem tam in pecunia quam in blado specifice duximus per singula exprimendas. Et sunt hec . (...) In Villa Slukowicz Quadragintasex grossi . et duo parui.
A aby o těchto desátcích nemohla v budoucnu vzniknout žádná pochybnost, protože naším úmyslem je, stane-li se v budoucích časech, že se naše příjmy, náležející k tomu hradu, rozmnoží nebo zvýší, z toho aby jim požitky nevzrůstaly, avšak také, kdyby se ty příjmy zmenšily, aby se určené jim desátky v ničem nezmenšily, proto tedy jsme se rozhodli ony desátky, jak peněžité tak v zrní, zvláště určit v jednotlivostech. Jsou takovéto: (...) Ve vsi Žloukovicích čtyřicet šest grošů a dva malé peníze.

— zakládací listina karlštejnské kapituly, latinský originál a český překlad

Jméno vesnice je odvozeno od sousedního potoka jménem Žloukava, jehož celý tok se ovšem nachází v katastrálním území obce Račice. Žloukovice jsou poprvé zmiňovány v zakládací listině karlštejnské kapituly z roku 1357. V roce 1382 je král Václav IV. natrvalo připojil k nižborskému panství, ke kterému patřily až do konce vrchnostenské éry v roce 1848. Tehdejší ves v majetku Karla Egona knížete z Fïrstenbergu čítala 309 obyvatel žijících v 41 domech.[3] V té době stála zvonička i všechny dochované roubené chalupy.

Pro svoji odlehlost od obchodních cest, hornatost katastru i horší kvalitu půdy nepředstavovaly Žloukovice významnější sídelní útvar. V místech dnešní kapličky si postavili chalupy především chalupníci a uhlíři, kteří v okolních lesích pálili dřevěné uhlí pro nižborskou huť. Spojení se světem umožnilo až vybudování železniční trati, jejíž zdejší výstavbu řídil Ing. Jan Baptista Urban. V letech 1873–1874 včetně velmi tvrdého zimního období spojil oba břehy řeky příhradový most o třech pilířích. Jeho současná podoba však pochází až z přestavby z roku 1974. Železniční zastávku zřídila obec teprve v roce 1921. Odstřel části čerchovské skály v roce 1935 umožnil vybudování silnice do Nižboru.

Od roku 1863 začala v obci působit knihovna a v témže roce nastoupily místní děti do nové jednotřídní školy. Pro celkový úbytek obyvatel po druhé světové válce došlo roku 1949 k jejímu zrušení a od té doby docházejí žáci do Nižboru. V roce 1898 vznikl zásluhou učitele Dominika Juppy Sbor dobrovolných hasičů. Pro zakoupenou čtyřkolovou stříkačku na koňský potah byla v roce 1908 u žloukovické hospody postavena první hasičská zbrojnice.

V osmdesátých letech dvacátého století zanikla připojením k Nižboru samostatnost obce. V současnosti ve vesnici bydlí zhruba 200 stálých obyvatel. Existence téměř 600 rekreačních objektů však zvláště v letních měsících přivádí do Žloukovic násobně více lidí. Ve vesnici působí Sbor dobrovolných hasičů a Klub přátel Žloukovic. Dříve ve Žloukovicích měly svoje pobočky i Mezinárodní červený kříž, Sokol a další organizace.

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • Železniční most – příhradový most o třech pilířích s cestou pro pěší, původní z let 1873–1874, současný z roku 1974
  • Kaplička se zvoničkou – u usedlosti čp. 40, stavba s čtvercovým půdorysem z přelomu 18. a 19. století, zakončená jehlancovitou střechou s dřevěnou lucernou
  • Pomník padlým v první světové válce – umístěný u usedlosti čp. 17, s nápisem „Obětem války ve Žloukovicích. 1914–1918. V. Čermák, B. Koželuh, P. Leiprt, F. Moravec, V. Novák, F. Petrbok čp. 5, F. Petrbok čp. 17.“
  • Usedlosti čp. 3 a 5 – areál se zděným domem, roubenými hospodářskými objekty a zahradou z přelomu 18. a 19. století
  • Usedlost čp. 16 – roubený přízemní dům z konce 18. století, dlouhodobě chátrající, zapsán na seznamu ohrožených památek
  • Sýpka – u usedlosti če. 514, roubený patrový jednokomorový špýchar z konce 18. století, upravený pro rekreační účely
  • Kříž – u usedlosti čp. 2
  • Kříž a lípa s posezením – na rozcestí polních cest západně od vesnice
  • Křížová cesta – čtrnáct zastavení vede od Žloukovické hájovny směrem na Hrachovku do místa zvaného U Obrázku, kde je vztyčen renovovaný litinový kříž z Milevska; cesta byla vysvěcena 22. srpna 2020[4]; v katastru obce Račice
  • Historický mezník fürstenberského panství – u lesní cesty západně od vesnice, v katastru obce Račice
  • Přírodní rezervace Kabečnice – na levém břehu Berounky v katastru obce Sýkořice


Demografie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů[5]
rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
počet obyvatel 397 337 283 271 263 250 266 210 248 259 220 164 179 252
počet domů 49 53 52 52 50 51 59 77 70 79 77 83 87 96

Správa[editovat | editovat zdroj]

Starostové[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Kouba, 1850–1857
  • Václav Luc, 1857–1861
  • František Petrbok, 1862
  • Jan Šretr, 1862–1867
  • Jan Kouba, 1867
  • Jan Šretr, 1867–1898
  • František Petrbok, 1898–1909
  • František Tarant, 1909–1913
  • Antonín Petrbok, 1913–1919
  • František Novák, 1919–1922
  • Antonín Petrbok, 1922–1945

Předsedové MNV[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Šťastný, 1945–1951
  • Karel Horák, 1951–1952
  • Karel Tesař, 1952–1961
  • František Lemon, 1961–1964
  • Karel Horák, 1964
  • Josef Kos, 1964–1971
  • František Lemon, 1971–1979

Žloukovice patřily do majetku karlštejnské kapituly, roku 1382 přešly mezi statky panství Nižbor.

Na Lothově mapě z roku 1847 jsou Žloukovice zakresleny v hranicích historického Rakovnického kraje. V době krajského zřízení v letech 1855–1862 se předmětným samosprávným krajem stal kraj pražský. Od roku 1948 příslušela obec do Pražského kraje, od roku 1960 do Středočeského kraje a do stejnojmenného i po roce 2000.

Historicky spadala obec do politického okresu Rakovník a soudního okresu Křivoklát. Pod dosavadní okres Beroun přešla až r. 1950. K 1. 1. 1980 se Žloukovice staly součástí obce Nižbor.

Církevní správu vykonává římskokatolická farnost Beroun, kostel Povýšení sv. Kříže na nižborském zámku je filiální.

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Nacházejí se zde restaurace s tanečním sálem (čp. 20), staré a nové budovy hasičské zbrojnice, dvě půjčovny lodí, tábořiště Jitřenka a Blackfoot.

Žloukovice téměř ze všech stran obepínají lesy, které jsou vhodné pro turistiku. Podél potoka Vůznice a Benešova luhu se rozkládá národní přírodní rezervace se zříceninou hradu Jenčov, výhled na Berounku se turistovi naskytne z vyhlídek na Čerchově a Kabečnici. Berounka nabízí možnosti koupání. Zámky Dřevíč a Leontýn v blízkosti vesnice nejsou veřejnosti přístupné.

Během posledních let bylo opraveno několik vodních zdrojů pro veřejné užívání. U Žloukovické hájovny si mohou návštěvníci napustit vodu z pumpy. Do míst na pravém břehu plánuje obec zavést vodovod.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Po pravém břehu řeky vede z Nižboru do Žloukovic silnice III. třídy. Ostatní automobilové trasy včetně obslužnosti celého levého břehu jsou možné pouze po nezpevněných cestách. Z důvodu rekreačního charakteru většiny území žádá obec o jízdu se sníženou rychlostí. Autobusový spoj č. 649 zajišťuje v pracovní dny spojení mezi Žloukovicemi, Nižborem a Stradonicemi. V Nižboru lze přestoupit na Beroun a Králův Dvůr. Přes území obce vede regionální železniční trať Beroun–Rakovník se zastávkou Žloukovice na pravém břehu. Spoje jezdí zhruba v dvouhodinových intervalech. Železniční most nabízí i přechod pro pěší.

Parkování je volné.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Růžková (2006), s. 92
  3. Palacký (1848), s. 20
  4. Obermajer Jaroslav. Křížová cesta ve Žloukovicích. In Nižborský list, roč. 16 (č. 3), s. 4. Obec Nižbor, Nižbor 2020.
  5. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]