Václav Hrabě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Hrabě
Narození 13. června 1940
Příbram[1], Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí 5. března 1965 (ve věku 24 let)
Praha, Československá socialistická republika
Příčina úmrtí otrava plynem[2]
Místo odpočinku Lochovice
Národnost česká
Alma mater Vysoká škola pedagogická
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Hrabě (13. června 1940 Příbram [1]5. března 1965 Praha) byl český básník a částečně prozaik, jeden z významných představitelů tzv. beat generation v Československu,[3] která se jinak rozmohla především v zemi svého vzniku, v USA.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hrabě se narodil v Příbrami jako syn železničáře Jana Hraběte a Magdaleny rozené Kalinové. Měl o jedenáct let starší sestru Jarmilu. Dětství prožil v Lochovicích poblíž Berouna. Na gymnázium chodil v Hořovicích, maturoval v roce 1957. Dále studoval český jazyk a dějepis na Pedagogickém institutu v Praze, který absolvoval v roce 1961. Po absolutoriu nastoupil základní vojenskou službu v Horšovském Týně. Protože po odchodu do civilu nemohl sehnat v Praze zaměstnání (odmítl umístěnku na pedagogické místo do pohraničních Kraslic), pracoval jako pomocný dělník, vychovatel v učňovském internátě, knihovník v Městské lidové knihovně v Praze a také jako lektor poezie v časopise Tvář. Teprve v říjnu 1964 našel Hrabě uplatnění ve vystudovaném oboru, a to jako zastupující učitel na ZDŠ v Praze 5-Košířích. V roce 1960 se seznámil se svou budoucí manželkou Olgou, v únoru 1962 se vzali a v srpnu se jim narodil syn Jan. V roce 1964 se však manželé rozvedli.

Tvorba Václava Hraběte, stejně jako ostatních beatniků, úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Sám autor se učil hrát na několik hudebních nástrojů, mezi nimi klarinet a saxofon, a koncertoval se studentskými kapelami.[4]

Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor (v roce 1965 u příležitosti jeho vystoupení v Praze).

Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly knižního vydání, všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se nešťastnou náhodou otrávil oxidem uhelnatým. Pohřben je v Lochovicích.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kromě básní a menších próz napsal i jednu divadelní hru, ta se však ztratila. Z jeho prozaických děl se dochovala pouze povídka Horečka.

Autor debutoval roku 1962 v časopise Univerzita Karlova a ve vojenském periodiku Zápisník. Básněmi a publicistikou také přispíval do Tváře, kterou redigoval. Zásadní význam pro udržení Hraběte v čtenářském povědomí měla vytrvalá publikační pozornost, kterou mu věnoval polooficiální literární časopis Divoké víno (Ludvík Hess, Petr Cincibuch).

V letech 1965–1967 se v litvínovském Docela malém divadle jeho básně staly podkladem pro poetické pásmo Stop-time (v roce 1967 vyšlo knižně) a některé byly i zhudebněny, například Vladimírem Mišíkem (deska Pár tónů, které přebývají z roku 1989).

Verše působí velmi autenticky, k čemuž přispívá i volný verš, kterým jsou psány.

V roce 1983 začal básníkův syn Jan Miškovský pátrat po osudu otcovy literární pozůstalosti, nezvěstné od konce 60. let. Cesty vedly většinou za železnou oponu. V roce 1985 vyšel v Mnichově nákladem 350 výtisků výbor Hrabětovy poezie Černé nebe nad městem. Dvacet let pohřešovaná literární pozůstalost Václava Hraběte se do rukou jeho syna vrátila až v roce 1986.[5]

Když vyšel kompletní Hrabě. Zakladatel Divokého vína Ludvík Hess, editor díla Václava Hraběte Jaromír Pelc a redaktor Klubu přátel poezie Jiří Žáček v roce 1990. Na stole leží v KPP právě vydaný svazek úplné básníkovy pozůstalosti Blues pro bláznivou holku

Próza (chronologicky)

  • Třicet a jedna noc aneb Zápisky z živého domu. Tvář. 1964, č. 7. [Reportáž V. Hraběte z poetické kavárny Viola.]
  • Cestou Ne cestou. Tvář. 1964, č. 9–10. [Reportáž V. Hraběte o autostopu napříč republikou.]
  • Horečka. Divoké víno. 1967, č. 6–7. [Povídka – jediná dochovaná.]

Poezie (chronologicky)

  • STOPtime. Litvínov : [Docela malé divadlo], 1967. 60 s. [Z básníkovy pozůstalosti sestavil Miroslav Kovářík – první souborné vydání Hrabětových básní, které vyšly místo programu k představení, resp. poetickému pásmu Stoptime, rekviem za Václava Hraběte v litvínovském Docela malém divadle, a to v nákladu 1200 výtisků.][6]
  • Stop-time. 1. vyd. [K vydání připravil a ediční poznámku napsal Miroslav Kovářík.] Praha: Mladá fronta, 1969. 65 s. Edice Mladé cesty – poezie, sv. 30.
  • Blues v modré a bílé. 1. vyd. [Z básníkových publikovaných sbírek a z pozůstalosti uspořádal, k tisku připravil, doslov a životopisnou poznámku napsal Jaromír Pelc.] Praha: Melantrich, 1977. 89 s. Edice Poesie, sv. 90.
  • Korunovační blues: pásmo z veršů Václava Hraběte. Sest. Zdeněk Šimanovský. 1. vyd. Praha: Dilia, 1981. 48, [1] s. Edice Dilia, sv. 11047.
  • Černé nebe nad městem. 1. vyd. [Sest., do tisku připravil a závěrečnou pozn. napsal Daniel Strož.] München: PmD – Poezie mimo domov, ©1985. 70 s. Edice Nová řada poezie, sv. 12.
  • Blues pro bláznivou holku. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1990. 257 s. Klub přátel poezie. Výběrová řada. ISBN 80-202-0201-3. [Kompletní vydání básnického díla včetně nově objevené rukopisné pozůstalosti k vydání připravili a uspořádali Miroslav Kovářík, Jan Miškovský a Jaromír Pelc.
  • Blues: Blues pro bláznivou holku a jiné básně. V nakl. Labyrint 1. vyd., 1. dotisk. Praha: Labyrint, 1995, ©1994. 142 s. Edice Česká knihovna, sv. 3. ISBN 80-901289-8-X. [V nakl. Labyrint 2. vyd.: 1999. 172 s. ISBN 80-85935-11-2.]

Drama: Královna Margot (někdy uváděno Margot) – divadelní hra, jejíž rukopis se později ztratil.

Zhudebněné dílo[editovat | editovat zdroj]

Václav Hrabě byl sám muzikantem a jeho básně, jak napsal Michal Bystrov, přímo vybízejí k hudebnímu doprovodu.[7] Přesto ho pro českou hudební scénu objevil až Vladimír Mišík na přelomu 70. a 80. let 20. století, kdy vyšly na jeho druhém albu se skupinou Etc... s názvem „Etc...2 (1980) tři Mišíkem zhudebněné Hrabětovy básně Variace na renesanční téma, Ty II. a Jam Session. K Hrabětovi se Vladimír Mišík pak ještě několikrát vrátil (Tma stéká do kaluží na albu Etc...3 a Kdybych už měl umřít na albu Umlkly stroje). Později Hraběte zhudebňoval také písničkář Vladimír Veit. Na albu Jménem poezie jsou básně Déšť, Variace na renesanční téma, Jednou, Jam Session a Noční obraz, Veitovo album Variace na renesanční téma (2004) je celé složené z Hrabětových básní. Čas od času zhudební některou báseň některá z českých folkových či rockových kapel (viz seznam[8]).

Kulturní odkaz[editovat | editovat zdroj]

Hořovicích se, počínaje rokem 1994, každý sudý rok koná literární soutěž Hořovice Václava Hraběte.[9] V témže městě je po Hraběti pojmenováno gymnázium.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BARÁK, Jan Václav Hrabě - Mrtví milovat nemohou. Novinky.cz, 13. června 2011
  2. Václav Hrabě - básník
  3. HŘIVNA, Jiří. Čeští beatnici a jazz. Olomouc, 2013. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Přibil. s. 41. Dostupné online.
  4. http://www.vaclavhrabe.com/
  5. VÁCLAV HRABĚ 13. 6. 1940 – 5. 3. 1965 [online]. [Medailon.] [Ústí nad Labem] Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem, [b. r.]. Dostupné z: http://oldwww.svkul.cz/dat/bib/aut/00117-medailon.pdf
  6. MRÁZEK, Ondřej. Prokletý básník jazzového jara. In: Literární noviny [online]. 1. března 2010 16:11, aktualiz. 2. března 2010 10:54 [cit. 21. 8. 2017]. Dostupné z: http://www.literarky.cz/kultura/95-literatura/2081-proklety-basnik-jazzoveho-jara
  7. Michal Bystrov: Zbytečná variace na Hraběte (recenze alba Vladimíra Veita Variace na renesanční téma), Lidové noviny 9. září 2004. dostupné on-line
  8. Seznam podle článku Milan Tesař: Básníci ve folku - Václav Hrabě. Folk & Country 2/2006, únor, s. 37
  9. Ústav pro českou literaturu AV ČR – literární ceny [online]. [cit. 2013-05-17]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]