České dráhy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
České dráhy, a.s.
Logo
Logo
CD-RJ als EC 73.jpg
Základní údaje
Právní forma akciová společnost
Datum založení 2003
Předchůdce České dráhy
Sídlo Praha, Česko
Adresa sídla nábřeží Ludvíka Svobody 45, Praha, 110 15, ČR (Ministerstvo dopravy)
Klíčoví lidé Václav Nebeský
Charakteristika firmy
Oblast činnosti kolejová doprava
Produkty železnice
Obrat 39,1 mld. Kč (2018)[1]
34 mld. Kč (2017)[2]
Provozní zisk 2,6 mld. Kč (2018)[1]
1,7 mld. Kč (2017)[2]
Výsledek hospodaření 1,2 mld. Kč (2018)[1]
984 mil. Kč (2017)[2]
Celková aktiva 84,8 mld. Kč (2018)[1]
86,4 mld. Kč (2017)[2]
Vlastní kapitál 40 mld. Kč (2018)[1]
39 mld. Kč (2017)[1]
Zaměstnanci 23 374 (2018)
Majitel Ministerstvo dopravy České republiky (100 %)
Dceřiné společnosti ČD Cargo (100 %)
Výzkumný ústav železniční (100 %)
Dopravní vzdělávací institut (100 %)
ČD - Telematika (71,0 %)
ČSAD SVT Praha (100 %)
DPOV, a.s. (100 %)
ČD - Informační Systémy (100 %)
Ostravská dopravní společnost (50 %)
CHAPS (100 %)
Poznámky České dráhy, a.s. a vlastněné společnosti
Identifikátory
Oficiální web www.cd.cz
IČO 70994226
LEI 31570010000000034336
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sídlo Českých drah v Praze na Těšnově, v budově ministerstva dopravy
Tento článek je o státem vlastněné akciové společnosti založené k 1. lednu 2003 k funkci železničního dopravce a o jejích dceřiných společnostech. O státní organizaci, národním unitárním železničním podniku existujícím v letech 1993–2002, pojednává článek České dráhy (státní organizace).

České dráhy jsou národní železniční společnost[3][4] v České republice. Skupina České dráhy zahrnuje České dráhy, a. s. (VKM: ČD), železničního dopravce v osobní dopravě a její dceřiné společnosti včetně železničního nákladní dopravce ČD Cargo, a. s. (VKM: ČDC)[5]. V Česku jsou ČD, a. s. dominantním železničním dopravcem v osobní dopravě. Za rok 2019 přepravily rekordních 182 milionů cestujících.

Současná akciová společnost ČD vznikla 1. ledna 2003, kdy byla státní organizace České dráhy na základě zákona č. 77/2002 Sb. rozdělena na stejnojmennou akciovou společnost provozující drážní dopravu a státní organizaci Správu železnic, provozovatele dráhy a správce železniční infrastruktury.[6] Původně byly ČD také provozovatelem (nikoliv však vlastníkem) všech celostátních a většiny regionálních drah, ale tato činnost je od 1. července 2008 vyčleněna do Správy železnic. Samotné řízení dopravy zůstalo v rukou ČD do konce srpna 2011.[7][8][9]

Skupina ČD patří se svými 24 tisíci zaměstnanců mezi největší zaměstnavatele v Česku a mezi největší české společnosti podle konsolidovaných tržeb.[10] Konsolidované výnosy Skupiny ČD z pokračujících činností dosáhly v roce 2018 výše 39 miliard korun, z toho tržby z osobní dopravy 23 miliard korun (62 % úhrada ztráty z veřejných rozpočtů, 27 % vnitrostátní přeprava, 11 % mezinárodní přeprava) a tržby z nákladní dopravy 12 miliard korun (od 1. prosince 2007 vyčleněna do dceřiné společnosti ČD Cargo).[11] Závazky Skupiny ČD vzrostly z 19 miliard korun na konci roku 2006 na 50 miliard korun na konci roku 2016.[12][13]Samotné ČD a. s. provozující osobní železniční dopravu je s 16 tisíci zaměstnanci jedna z největších českých firem.[10]

Organizační struktura[editovat | editovat zdroj]

Řídicí orgány a generální ředitelé[editovat | editovat zdroj]

Řídícími orgány Českých drah a. s. jsou řídící výbor (součást státní správy) a orgány Českých drah představenstvo, dozorčí rada, a valná hromada.

Předsedou představenstva a generálním ředitelem je od 25. září 2019 Václav Nebeský. Dalšími členy představenstva jsou jeho čtyři náměstci.

Do ledna 2008 existovaly funkce náměstků pro ekonomiku, pro nákladní dopravu, pro osobní dopravu a pro dopravní cestu. Organizování a bezpečnost drážní dopravy patřily pod náměstka pro nákladní dopravu, správa všech kolejových vozidel pod náměstka pro osobní dopravu. Od reorganizace v únoru 2008 existují funkce náměstků pro osobní dopravu, pro provoz, pro ekonomiku a pro správu majetku; členem představenstva Českých drah a. s. je i generální ředitel dceřiné společnosti ČD Cargo a. s.

Předsedové představenstva Českých drah a. s.:

Generální ředitelé Českých drah, a. s.

Organizační složky[editovat | editovat zdroj]

Organizačními složkami jsou:[22]

  • generální ředitelství
    • podútvary se nazývají odbor nebo kancelář, spadají buď do úseků některého ze čtyř náměstků nebo přímo pod generálního ředitele. Odbory jsou číslovány (například „O 17“, ostatní útvary mají zkratky z několika písmen)
  • odštěpné závody
    • Železniční zdravotnictví.
  • organizační jednotky
    • Regionální oddělení ekonomiky (ROE)
    • Regionální správa majetku (RSM)
    • Zákaznický personál (ZAP)
    • Regionální obchodní centra (ROC)
    • Zásobovací centrum Praha, Česká Třebová, Přerov
    • Odúčtovna přepravních tržeb Olomouc
  • výkonné jednotky
    • Oblastní centra údržby (OCÚ), do rok 2018 depa kolejových vozidel (DKV), OCÚ se dále dělí na jednotlivá střediska údržby.
      • OCÚ Západ se sídlem v Plzni
      • OCÚ Střed se sídlem v Praze
      • OCÚ Východ se sídlem v Brně
    • Oblastní centra provoz (OCP) - analogicky členěno s rozdílem, že sídlem Oblastního centra provozu Východ je Olomouc. OCP se dále dělí na jednotlivá regionální pracoviště.

Dceřiné společnosti[editovat | editovat zdroj]

Dceřinými společnostmi Českých drah a. s. jsou:

Někdejší dceřiné společnosti:

ČD se v roce 2019 zabývají plánem na vytvoření velké opravárenské společnosti pro středoevropský region, základem má být společnost DPOV.[24]Č D v roce 2019 diskutují případný odprodej ČD-Telematika státu. Kupcem by mohla být Správa železnic nebo některé z ministerstev.[24]

Sídlo[editovat | editovat zdroj]

České dráhy a.s., stejně jako její právní předchůdci, sídlí v budově ministerstva dopravy na nábřeží Ludvíka Svobody v Praze, původně postavené pro československé ministerstvo železnic, která v letech 1960–1990 sloužila jako sídlo Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Tuto budovu výslovně zmiňuje zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a změně dalších zákonů, který v § 20 odst. 5 říká, že státní organizace Správa železnic nehospodaří s majetkem tvořeným budovou umístěnou v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12 a č. p. 1222 na pozemku p. č. 263 a pozemkem p. č. 263 v katastrálním území Nové Město, se kterou hospodaří ke dni vzniku akciové společnosti České dráhy ministerstvo.

Nájemní smlouva Českých drah končí v roce 2020. České dráhy v roce 2019 nepředpokládaly, že v budově zůstanou dalších dvacet let, a uvažovaly o možnosti vybudování vlastního sídla v horizontu čtyř až pěti let, takže nájemní smlouvu pro budovu na nábřeží Ludvíka Svobody by prodloužily jen na překlenovací období.[24]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Historie železniční dopravy v Česku.

1. ledna 2003 zanikl podnik České dráhy, s. o., a vznikly nástupnické podniky České dráhy a. s. a Správa železniční dopravní cesty (SŽDC; 1. 1. 2020 přejmenována naSprávu železnic).[25][26]

1. prosince 2007 vznikla dceřiná společnost Českých drah a. s. s názvem ČD Cargo a. s., do které byla převedena nákladní doprava Českých drah a. s.[27]

4. prosince 2007 vláda rozhodla, že od 1. dubna 2008 má být funkce provozovatele dráhy pro celostátní dráhu i regionální dráhy vlastněné státem převedena z ČD na Správu železnic (tehdy SŽDC).[28] 19. března 2008 poslanecká sněmovna schválila poslanecký návrh zákona, který vláda podpořila a jímž je tento převod s účinností od 1. června 2008 stanoven.[29]

9. ledna 2008 vláda schválila záměr založit dceřinou společnost Českých drah a. s. pro osobní dopravu.[30]

1. července 2008 přešla činnost provozování dráhy na celostátních a regionálních drahách z ČD na SŽDC (od r. 2020 Správa železnic).[7][8] Zároveň přechází k Správě železnic asi 10 000 zaměstnanců a movitý i nemovitý majetek v hodnotě 12 miliard Kč. Vyplacení náhrady Českým drahám za odebraný majetek vzbudilo nevoli některých konkurenčních dopravců.[31]

16. června 2011 proběhla celodenní stávka v dopravě zaměřená proti vládním reformám Nečasovy vlády. České dráhy stávka zasáhla celoplošně, včetně ČD Cargo.

1. září 2011 přechází z Českých drah do tehdejší SŽDC (1. 1. 2020 přejmenována na Správu železnic) cca 9214 pracovníků zajišťujících provozování dráhy, například výpravčí, hláskaři, signalisté či závoráři.[32]

12. dubna 2012 České dráhy vypustily informaci, že dozorčí rada projednávala návrh na zřízení nízkonákladové dceřiné společnosti s majetkovým podílem soukromého vlastníka. Tato společnost by užívala jiné logo a staré vozy a účastnila by se soutěží o dotovanou dopravu nejen v České republice, ale i v sousedních zemích, například Německu, Rakousku[33] či Slovensku.[34] Nově založená společnost by podle návrhu měla exkluzivitu za České dráhy pro soutěže na českém trhu.[34] Návrh odhaduje, že dotace by byly až o 30 % nižší než u dopravy provozované přímo Českými dráhami, resp. oproti konkurenci.[34] Náklady by byly ušetřeny nižšími platy a nižšími náklady na administrativu.[34] Odbory údajně vyjádřily obavy, že v této dceřiné společnosti nebude platit kolektivní smlouva z Českých drah a zaměstnanci tak budou ochuzeni o některé výhody a jistoty.[33]

Provozování železničních drah[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Státní organizace České dráhy, která byla předchůdcem Správy železnic, s.o. i akciové společnosti České dráhy, měla ve správě železniční dráhy vlastněné státem. Správa majetku přešla na Správu železnic (do roku 2020 Správa železniční dopravní cesty, zkráceně SŽDC) ihned při jejím vzniku.

Do 30. června 2008 byly ČD, a.s. provozovatelem (vlastníkem však byla Správa železnic) všech celostátních drah.[8][35] Dále byly provozovatelem všech regionálních drah Správy železnic s výjimkou tratí č. 045 a 145 (které provozoval Viamont), trati 313 (OKD, Doprava) a trati 901 (Klub přátel lokálky).[35]

Provozování dráhy (řízení provozu) v Českých drahách, a.s. od 1. června 2005, po jejich transformaci, připadlo pod náměstka pro nákladní dopravu. Sdružení železničních společností, které sdružuje převážně ostatní dopravce, chtělo, aby provozování dráhy (řízení provozu) v Českých drahách bylo zcela odděleno od ostatních složek tohoto podniku, přičemž ve všech okolních státech včetně Slovenska je tento problém již vyřešen. Řízení provozu bylo podle něj neefektivní a příliš drahé a České dráhy organizovaly provoz své konkurence, čímž ji mohou znevýhodňovat. Tehdejší stav, kdy dominantní dopravce zároveň provozuje většinu drah, byl podle SŽS i v rozporu s evropskými předpisy. Čl. 6 odst. 3 evropské směrnice č. 91/440/EHS, ve znění pozdějších předpisů, stanoví: „členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby funkce určující pro rovný a nediskriminační přístup k infrastruktuře byly svěřeny orgánům nebo firmám, které samy neposkytují žádné železniční dopravní služby. Musí být prokázáno, že tohoto cíle bylo dosaženo, bez ohledu na organizační struktury.“[36]

V souvislosti s vytvořením společnosti ČD Cargo byl ve sdělovacích prostředcích zmiňován uvažovaný záměr, že provozování dráhy, nebo přinejmenším jejich údržba, by měly přejít přímo pod Správu železnic, která tuto činnosti zatím u Českých drah objednává.

4. prosince 2007 vláda rozhodla, že od 1. dubna 2008 má být funkce provozovatele dráhy pro celostátní dráhu i regionální dráhy vlastněné státem převedena z Českých drah, a.s. na Správu železnic (stalo se tak však až 1. července 2008).[28]

12. prosince 2007 podal poslanec Oldřich Vojíř, předseda hospodářského výboru sněmovny, návrh zákona, jimž by měla být od 1. června 2008 změna předmětu činnosti obou organizací účinná s tím, že přechodné ustanovení počítá s pozdějším datem faktického převodu role provozovatele dráhy. 18. ledna 2008 vyjádřila vláda s návrhem zákona souhlas. Podle některých poslanců jde de facto o ministerský návrh, jímž ministerstvo obchází běžný legislativní proces v zájmu urychlení. Pozměňovací návrhy hospodářského výboru umožnily ČD, a.s. i SŽDC podnikání nad rámec povinné základní činnosti, například provozování vleček atd., avšak České dráhy jsou povinny vést pro různé činnosti oddělené účetnictví a to podléhá povinnému auditu. 19. března 2008 poslanecká sněmovna návrh zákona schválila (poslanci KSČM se zdrželi hlasování, poslanci ostatních stran byli z velké většiny pro návrh).[29]

Usnesení hospodářského výboru PSP č. 157 z 27. února 2008 směřuje k převedení majetku tvořícího „živou dopravní cestu“ (výpravní budovy, telekomunikační zařízení, pozemky pod dopravní cestou) na Správu železnic do 30. června 2009 a k oddělení osobní dopravy ČD do jedné nebo více dceřiných společností do 31. prosince 2009 a k témuž datu převedení veškerého zbylého majetku a zaměstnanců ČD do Správy železnic. Žádné z těchto usnesení nebylo sněmovnou schváleno. Bylo však přijato usnesení, že vláda, resp. ministerstvo dopravy má do 31. prosince 2008 předložit koncepci dokončení transformace české železnice.[29]

1. září 2011 přechází z Českých drah do Správy železnic cca 9214 pracovníků zajišťujících provozování dráhy, například výpravčí, signalisté, strážníci oddílů či závoráři.[32]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

České dráhy, a.s. provozují několik krátkých úseků celostátní dráhy a 61 veřejných vleček:[37]

Činnosti související s přijetím pravidel pro výpočet ceny za užití dráhy, s cenou za přidělení kapacity dráhy a přidělováním kapacity dráhy za provozovatele vykonává Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice, přičemž funkci přídělce za ČD, a.s. má vykonávat nestranně.[37]

Železniční stanice[editovat | editovat zdroj]

Podle zákona 77/2002 Sb. k 1. lednu 2003 byl majetek dosavadní státní organizace ČD rozdělen mezi novou akciovou společnost ČD a státní organizaci SŽDC (od 1. 1. 2020 Správa železnic) tak, že SŽDC spravuje a provozuje mimo jiné železniční zastávky a dále nástupiště v železničních stanicích (s výjimkou 1. perónů, pokud jsou tyto spojeny s výpravní budovou). ČD, a.s. je však také vlastníkem některých nemovitostí, které jsou součástí dráhy nebo s ní souvisí, zejména některé nádražní a provozní budovy v areálech železničních stanic a pozemky v areálech železničních stanic, ojediněle i pod širou tratí. Stav, kdy některé součásti dráhy, zejména staniční budovy, nepatří vlastníkovi dráhy, s nímž vstupují do vztahu dopravci, se stal problematickým zejména s postupující liberalizací osobní železniční dopravy a vstupem nových dopravců. Proti takovému stavu směřuje i připravovaná legislativa EU, konkrétně tzv. 4. železniční balíček, který v čl. 7 vyhlašuje neslučitelnost nesení a výkonu některých práv a povinností provozovatele dráhy a dopravce totožnou osobou. Ministerstvo dopravy ve svém návrhu konstatovalo, že z důvodu výkonu práv a plnění povinností vlastníka dráhy je vhodné v případě drah vlastněných státem soustředit u jednoho subjektu vlastnické právo ke všem součástem železniční dráhy. V letech 2008–2011 byly z ČD, a.s. na SŽDC, s.o. (od 1. 1. 2020 Správa železnic, s.o.) převedeny činnosti související s provozováním dráhy včetně zaměstnanců a části majetku, staniční budovy však převedeny nebyly.[38]

Ministerstvo dopravy v červnu 2013 zveřejnilo materiál „Převod nádraží z majetku ČD, a. s. do majetku státu s právem hospodařit pro SŽDC, s. o.“, připravený k projednání v Poradě ekonomických ministrů. Tento záměr předpokládá převod k 1. lednu 2014, avšak cca 9 měsíců od rozhodnutí. Konkrétní vymezení převáděného majetku údajně nebylo v té době zatím provedeno, ačkoliv materiál obsahuje indikativní odhad ceny majetku navrženého k převodu, mechanicky propočtený na základě plochy budov a pozemků na základě hrubého odhadu potřebné části z celkových ploch nemovitostí. Převádět se mají nemovitosti určené pro poskytování služeb dopravcům a jejich cestujícím, tedy veřejně přístupné prostory, k jejichž provozování se vztahují povinnosti vlastníka dráhy vyplývající z právních předpisů. V širším smyslu k nim přísluší též logicky náležející pozemky, tedy pozemky pod vlastní budovou a pozemky rozšiřující její funkce, například přístupové cesty, parkoviště, stanoviště MHD atp. Ostatní zbytný majetek budou ČD prodávat vlastními silami. Materiál předpokládá, že počet železničních stanic bude redukován, přičemž některé ekonomicky nerentabilní dopravny mohou být převedeny do správy a užívání, případně i do vlastnictví, obcím nebo externím subjektům a některé stanice budou změněny na zastávky. Současně má být převedeno asi 470–500 zaměstnanců zabývajících se správou tohoto majetku a průřezovými činnostmi (například právními, personálními, požárními, ekologickými) a dalších zhruba 130 zaměstnanců, kteří v rámci osobní dopravy ČD vykonávají činnosti obsluhy nádraží (úschovny, úklid, provoz veřejně přístupných prostor).[38] Podle návrhu má jít o převod celé agendy, tedy „části podniku“, nikoliv jen holého majetku. Proto má být tato agenda ještě před převodem v Českých drahách soustředěna do společné organizační složky nazvané „Železniční stanice“, která by zajišťovala jak provozuschopnost příslušné části železniční dopravní cesty, tak povinnosti vlastníka, správce a provozovatele železničních stanic. K převodu tohoto majetku a činností z ČD na SŽDC nejsou podle ministerského materiálu nutné úpravy legislativy.[38] Předpokládá se, že provoz stanic bude financován ze tří zdrojů: z komerčních výnosů (nájemného), ze staničního poplatku od dopravců a z dotací (příspěvku na provozuschopnost).[38]

Vzhledem k tomu, že České dráhy jsou akciovou společností (znamenaje, že nelze majetek převádět bezúplatně), by podle návrhu ministerstva měla SŽDC (od 1. 1. 2020 Správa železnic) odkoupit od Českých drah část podniku. Předběžný indikativní odhad v materiálu ministerstva činil cca 6,5 mld. Kč. Vzhledem k výši ceny a možnostem státního rozpočtu materiál předpokládá prodej na splátky, proto ministerstvo zažádalo v rámci přípravy rozpočtu a střednědobého výhledu rozpočtu o přidělení částky 1,5 mld. Kč pro rok 2014 a pro následující roky. Ministerstvo v materiálu upozornilo, že je nutné zajistit, aby nebylo možné platbu napadnout jako poskytnutí veřejné podpory, a proto považuje za nutné postup konzultovat s ÚOHS, resp. Evropskou komisí (notifikace z důvodu právní jistoty).[38]

Podle informace z počátku října 2014 České dráhy připravily veškeré náležitosti nutné k převodu, což umožní, aby návrh ministerstva byl postoupen vládě. První etapa má zahrnovat převod budov a pozemků pod nimi za cenu kolem 5 miliard Kč, druhá etapa se týká převodu pozemků pod kolejišti, vyžaduje předchozí úpravy vymezení parcel a cena je odhadována až na 2 miliardy Kč. Podezření z nedovolené státní podpory Českých drah, a.s. má na podnět ostatních dopravců posoudit Evropská komise a případně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Problematický je převod budov, které České dráhy spoluvlastní s developerskými společnostmi, například smíchovské, holešovické a Masarykovo nádraží v Praze nebo hlavní nádraží v Brně, na základě nevypověditelných smluv se skupinou Penta z let 2004–2006.[39]

Řídící výbor Českých drah, složený ze zástupců ministerstev, 4. února 2016 vyjádřil souhlas s převodem nádraží na Správu železniční dopravní cesty (od 1. 1. 2020 Správa železnic) a uložil představenstvu, aby pokračovalo v přípravě převodu, jestliže to bude pro akciovou společnost ČD ekonomicky výhodné i s ohledem na budoucí strategii rozvoje společnosti. Rozhodnutí podléhá ještě schválení dozorčí rady a představenstva ČD, v nichž není názor na transakci jednotný. Vláda ČR již údajně transakci schválila. Ředitelka právního odboru ČD Daniela Kovalčíková zpracovala materiál s názvem Rizika převodu železničních stanic, v němž převod výrazně nedoporučuje. Záměru například vytýká, že tržní hodnota stanic byla stanovena posudkem v roce 2015 a od té doby se změnila, a dále uvádí, že u ČD tím ztratí konkurenční výhodu a stoupnou jí náklady, jde o vyvedení majetku ze společnosti bez restrukturalizačního projektu a transakce může vést též k předčasné splatnosti dluhopisů. ČD údajně původně počítaly s cenou 8 miliard korun, ale posudek znalců z PwC stanovil cenu lehce nad tři miliardy korun. Ministerstvo dopravy a SŽDC údajně počítají s převodem k 1. dubnu 2016 a MF Dnes uvádí, že u nich ze zmíněného materiálu zavládlo zděšení. Odpůrcům převodu nádraží se nyní hodí i žaloba RegioJetu, který prodej tzv. mrtvé dopravní cesty SŽDC napadá jako nedovolenou veřejnou podporu Českých drah.[40]

Osobní železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Postavení na trhu[editovat | editovat zdroj]

Na státních tratích zpravidla České dráhy provozují přinejmenším větší podíl osobní dopravy, mnohde veškerou pravidelnou osobní dopravu. Na některých tratích, kde dříve provozovaly drážní dopravu ČD, nyní jezdí či nějakou dobu jezdily vlaky jiných železničních firem.

9. ledna 2008 vláda schválila záměr založit dceřinou společnost Českých drah a. s. pro osobní dopravu.[30] V parlamentní diskusi se ministr Aleš Řebíček 31. ledna 2008 vyjádřil, že jsou ještě zvažovány různé varianty, zda bude vytvořena jen jedna dceřiná společnost pro osobní dopravu, nebo dvě (jedna pro rychlíkovou a druhá pro regionální dopravu) nebo zda dceřiné společnosti pro provozování regionální dopravy budou založeny pro každý kraj zvlášť.[41] V únoru 2008 se Petr Moravec, dosavadní generální ředitel Veolia Transport Česká republika a. s. od roku 2004, stal náměstkem pro osobní dopravu u společnosti České dráhy a. s. Do té doby vystupoval jako kritik Českých drah i ministerstva dopravy, které neumožnilo firmě Connex získání zakázky na rychlíkovou dopravu. Moravec se měl podílet na vzniku dceřiné společnosti Českých drah pro osobní dopravu.[42] Hned po svém nástupu, v únoru 2008, Petr Moravec oznámil záměr postupovat provozování některých spojů ve výběrovém řízení subdodavatelům, pokud by linku provozovali efektivněji.[43] V březnu 2009 byl Moravec pověřen zřízením autobusové divize ČD a na postu náměstka pro osobní dopravu jej nahradil dosavadní ředitel dceřiné společnosti Výzkumný Ústav Železniční Antonín Blažek.[44] Ke zřízení dceřiné společnosti ČD pro osobní dopravu nakonec nedošlo a provozování autobusové dopravy se nakonec na krátký pokus objednání dopravy na jedné návazné lince u autobusového dopravce. Petr Moravec poté od dubna 2011 působil ve společnosti Abellio CZ, která však na trhu železniční dopravy v Česku vůbec neuspěla.

Naprostou většinu osobní dopravy provozují České dráhy v závazku veřejné služby, tedy na objednávku krajů a ministerstva dopravy a s jejich dotacemi. Pod tlakem konkurence byly zrušeny státní dotace pro vlaky kategorií EuroCity a InterCity, proto České dráhy převedly většinu svých dosavadních vlaků IC (všechny kromě SC Pendolino) do nižší a stále dotované kategorie expresů. Na některých tratích však kvůli mezinárodním smlouvám zůstaly zachovány i dotace pro vlaky EC, resp. EN. Na vlastní podnikatelské riziko tak provozují prakticky pouze vlaky kategorie SC Pendolino na trati z Prahy na Ostravsko, kde jim konkurují dva další dopravci (RegioJet a LEO Express).

V souvislosti s pokračující liberalizací železniční dopravy České dráhy k počátku platnosti jízdního řádu od prosince 2019 přišly asi o 5 % objednaných spojů, resp. výkonů v osobní dopravě, z dálkových vlaků se jednalo o rychlíky Brno - Ostrava - Bohumín (RegioJet), Praha - Rakovník, Praha - Příbram - České Budějovice, Praha - Mladá Boleslav - Turnov - Tanvald a Kolín - Mladá Boleslav - Česká Lípa - Nový Bor (Arriva Vlaky).[45] ČD tak budou muset zeštíhlit flotilu vozidel a vyřešit problémy s opravárenskými a jinými kapacitami, které zůstanou na tratích, kde dopravou převezmou jiní dopravci (RegioJet, Leo Express, Arriva Vlaky a Die Länderbahn). Dopravce situaci využije k vyřazení nejopotřebovanějších vozidel. ČD hledají třeba možnosti využití svých opravárenských kapacit ostatními dopravci například vyjednávají se společností Arriva o spolupráci na údržbě jejích vozidel v depu ve Vsetíně, protože oba dopravci provozují motorové jednotky 646 Stadler.[24]

Vlaky[editovat | editovat zdroj]

České dráhy a Správa železnic tradičně rozlišují kategorie vlaků (spojů) pro přepravu cestujících: osobní vlak (Os), spěšný vlak (Sp), rychlík (R) a expresní vlaky neboli vlaky vyšší kvality. Expresní vlaky (vlaky vyšší kvality) se rozlišují na expres (Ex), InterCity (IC), mezi které patří i vlaky s obchodním označením SuperCity (SC), EuroCity (EC), EuroNight (EN) a od jízdního řádu, který vstoupil v platnost 9. 12. 2018 rakouské dráhy ve spolupráci s dalšími dopravci (m.j. i s ČD) provozují noční vlaky kategorie NightJet.[46][47] Vlaky neurčené pro přepravu cestujících (manipulační jízdy) se označují jako soupravový vlak (Sv).[48] Vybrané vlaky Českých drah nesou kromě zařazení do kategorie a čísla spoje také své pojmenování, od jízdního řádu 2019 mají všechny dálkové vlaky název sjednocený podle linky (např. všechny vlaky Praha - Vídeň - Št. Hradec nesou název Vindobona, vlaky Praha - Budapešť Metropolitan, rychlíky Liberec - Pardubice Ještěd atp.).[49]

Od prosince 2014 do prosince 2018 České dráhy provozovaly kategorii rychlík vyšší kvality (Rx).[50] Na těchto vlacích ČD garantovaly, že alespoň 80 % soupravy bude sestaveno z nových či modernizovaných vozů, přičemž se za modernizované vozidlo nepovažovaly např. vozy řady B (byť by byly revitalizovány). V každém vlaku byla alespoň část vozů klimatizována a disponovala zásuvkami 230 V. Hlášení o jízdě, následujících zastávkách a mimořádnostech probíhalo prostřednictvím vlakového rozhlasu a velká část vozidel byla vybavena i elektronickým informačním systémem.[51] Na relacích Praha - Brno přes Českou Třebovou a Brno - Olomouc přes Břeclav byly spolu se zavedením kategorie Rx na těchto trasách nasazeny elektrické jednotky InterPanter, které nahradily dosud provozované klasické soupravy .

S ohledem na vozový park zděděný po Českých drahách, s.o., potažmo Československých státních drahách, jsou využívány jak vlaky složené z klasických souprav tažených lokomotivou, tak dieselové motorové vozy (doplňované k nim navrženými přívěsnými vozy), zejména na vytížených příměstských tratích též elektrické vlakové jednotky. Na vlacích vyšší kvality jsou využívány téměř výhradně vlaky s klasickou soupravou tažených lokomotivou s výjimkou vlaků SC Pendolino, pro které jsou charakteristické elektrické jednotky určené výhradně pro tento účel, a vlaků vedenými netrakční jednotkou Railjet s lokomotivami Taurus. Zhruba od počátku 21. století sílí tendence vytvářet obousměrné soupravy, a to nákupem či výrobou jednotek či souprav s řídícími vozy.

Mezinárodní vlaky jsou podle v Evropě tradičních zvyklostí provozovány tak, že jsou často složeny z vozů různých dopravců nebo jednoho cizího dopravce, ale v úseku na území České republiky jsou oficiálně dopravcem České dráhy a.s. Z toho důvodu na území České republiky jezdí jen minimum spojů provozovaných zahraničním dopravcem a České dráhy a.s. neprovozují žádné železniční spoje v zahraničí. ČD také pronajímala nebo stále pronajímá svá vozidla cizím dopravcům, např. GW Train Regio nebo PKP InterCity.

Vozový park[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2008 měly České dráhy přibližně 1000 lokomotiv a 4000 osobních vozů o průměrném stáří kolem 20 let. Roční náklady na udržení takového stavu vyčíslily na 20 miliard Kč, z veřejných rozpočtů na tento účel dostávaly kolem 3 miliard Kč ročně.[43]

Průměrné stáří vozového parku ČD bylo v roce 2009 uváděno 26 let, což řadilo Českou republiku na jedno z posledních míst v Evropě.[52] K obnově vozového parku mělo být určeno 12 miliard Kč, které ČD získaly v roce 2008 prodejem části svého majetku SŽDC, avšak většina z této částky byla ještě v témže roce použita na pokrytí provozních nákladů.[53][54]

České dráhy s. o. od roku 1997 kupovaly vozy s maximální rychlostí 200 km/h pro zařazení do vlaků vyšších kategorií. Od roku 2007 mají ČD a. s. takových vozů 83 včetně 12 lůžkových.[55] Na rychlost 160 km/h mají[kdy?] České dráhy asi 460 vozů, ne všechny je však možno, s přihlédnutím k jejich stáří, zařadit do souprav vlaků vyšší kategorie.[55]

České dráhy modernizují vozový park nejen pomocí nákupu nových vozidel, ale také pomocí rozsáhlých rekonstrukcí, od roku 2009 např. revitalizací interiéru zastaralých rychlíkových vozů řad A, B, případně AB nebo BDs v designovém provedení interiéru od studia Najbrt, které je obecně autorem korporátního stylu ČD. Přestože se rekonstrukcí výrazně zvyšuje komfort cestujících, po technické stránce se vozy v podstatě nemění.[56] Modernizace proběhla i na regionálních tratích – část motorových vozů řady 810 a přívěsných vozů řady 010 byla v letech 2004–2012 postupně přestavěna na jednotky Regionova.

Pro příměstský provoz České dráhy uzavřely mj. smlouvy na čtyři série o celkem 83 dvoupatrových elektrických jednotek řady 471 známých pod názvem CityElefant, které byly dodávány mezi roky 1997–2013,[57] nebo čerstvější uzavřený kontrakt na 15 jednopodlažních elektrických jednotek Škoda 7Ev, obchodně zvané RegioPanter, které by měly být dodány během druhé poloviny roku 2012.[58] Od roku 2011 České dráhy nakupují též polské motorové jednotky řady PESA Link, které provozují pod obchodním názvem RegioShark, a německé motorové vozy typu Stadler RegioShuttle RS1 provozované pod marketingovým názvem RegioSpider.

V rámci modernizace vozového parku pro dálkovou dopravu České dráhy zakoupily sedm italských jednotek Pendolino, které by výhledově mohly dosáhnout rychlosti až 230 km/h. Od roku 2004 byl jeden rychlovlak Pendolino ve zkušebním provozu na trati PrahaDěčín. Pravidelný provoz na více trasách začal 11. prosince 2005. Vlaky jsou vedeny v komerční kategorii SuperCity SC 500–511 mezi stanicemi Praha hlavní nádraží a Ostrava hl. n., dopravní kategorií na této trase je IC. V úseku Praha–Břeclav pak byla také vedena na některých EC vlacích a od prosince roku 2006 jezdila Pendolina z Prahy až do Vídně a Bratislavy. Na začátku roku 2006 měla Pendolina různé problémy, a proto musela být na několik týdnů stažena z provozu.[zdroj?] V současné době[kdy?] už jsou zpátky a fungují bez problémů. Provoz Pendolin do zahraničí byl zcela ukončen v jízdním řádu 2012/2013 z důvodu nezájmu partnerských železničních správ. Naopak se ale poměrně dobře uchytilo spojení na západ Čech, v sobotu Pendolino z Bohumína do Prahy pokračuje do Františkových Lázní, v neděli jede pouze z Prahy. Dále jezdí jeden pár Pendolina do Plzně.

V srpnu 2012 se České dráhy rozhodly koupit celkem 7 jednotek Railjet.[59] Tyto jednotky dopravce nasazuje od prosince 2014 ve spolupráci s Rakouskými spolkovými dráhami na lince Praha – Brno – Vídeň – Graz,[60] od června 2019 také na lince Praha - Bratislava[61] a podle plánů by měli od léta 2020 jezdit i do Berlína, čímž by bylo obnoveno přímé spojení Berlína s Vídní přes Prahu,[62] které bylo zrušeno v prosinci 2014.[63]

Podrobnější informace jsou v článcích o jednotlivých depech kolejových vozidel a v seznamech českých a slovenských lokomotiv, českých a slovenských motorových vozů, českých osobních vozů a českých a slovenských přípojných vozů.

Od listopadu 2008 používají České dráhy pro nová a rekonstruovaná či přetíraná vozidla nový korporátní styl označovaný podle studia, které je vytvořilo, Najbrt. Jeho nejnápadnějším projevem jsou modrošedá barevná schémata exteriérů vozidel, styl ale zahrnuje i specifické provedení interiérů, zejména potahů sedaček. Do roku 2011 prošel několika změnami.

Od roku 2015 jezdí nově jednotka Interpanter. Plně pokrývá trasu Brno-Břeclav-Olomouc. V průběhu první poloviny roku 2016 bude tato jednotka postupně nasazována na trasu Praha-Česká Třebová-Brno-Vyškov-Olomouc-Šumperk/Jeseník. První vlak byl nasazen 27.1.2016. V pracovní dny R914/872 Slavkov a R 869 Špilberk/915 v trase Šumperk-Olomouc-Vyškov-Brno-Česká Třebová-Praha a zpět. O víkendech R912/870 Punkva a R871 Punkva/915. Další Interpantery budou postupně nasazovány: 2 v březnu, 2 v květnu a zbytek do poloviny června. Stará soupravy bude jezdit jenom na posilovém večerním vlaku R902/858 Josef Václav Myslbek na trase Šumperk-Olomouc-Vyškov-Brno-Česká Třebová. V opačném směru jede tato souprava jako Sp1973 Peklák/R905. Stavba jednotky Interpanter je dělána s 1 párem dveří a oddělenými prostory 1. a 2. třídy.

Jízdné a jízdenky[editovat | editovat zdroj]

Ve větších stanicích České dráhy prodávají jízdenky v tradičních prodejních okéncích na nádražích, přičemž stanice jsou kategorizovány podle toho, jaký sortiment jízdenek či doplňkových služeb je v nich k dispozici. Všechny pokladny jíž tisknou jízdenky prostřednictvím počítače. V nověji rekonstruovaných stanicích zřizují ČD též přepážkově uspořádaná ČD centra poskytující komplexnější služby včetně prodeje doplňkového zboží (propagačních předmětů). V některých malých stanicích prodej smluvně zajišťuje pracovník SŽDC řídící dopravu (výpravčí). V některých významnějších stanicích jsou kromě prodejních okének též automaty, které umožňují nákup jízdenky za peníze z elektronické peněženky na In-kartě.

Postupně narůstá počet zastávek a méně významných stanic, kde se jízdenky vůbec neprodávají nebo je jejich prodej časově omezen. Cestujícím, kteří nastupují ve stanicích nebo zastávkách, kde výdejna jízdenek není nebo je v době odjezdu vlaku neobsazená (a s přirážkou též cestujícím, kteří si jízdenku v nástupní stanici nestačili koupit), prodává jízdenky obsluha vlaku, tedy zpravidla průvodčí nebo vlakvedoucí, kteří průběžně procházejí vlakem; na některých regionálních tratích obsluhovaných motorovým vozem jsou tyto funkce kumulovány s funkcí strojvedoucího a jízdenky se kupují v okénku jeho kabiny. Tito pracovníci jsou vždy vybaveni zařízením pro čtení čipových karet, které zároveň je schopno i tisknout a vydávat jízdenky, případně i tisknout dopravní a další informace, dokumentaci k přirážkám atd. Novější zařízení v zastávkách i u průvodčích tisknou na jízdenky i QR kódy, které slouží efektivnější kontrole jízdenek.

Na některých regionálních tratích jsou zavedeny specifické způsoby odbavování cestujících, kdy si cestující buď musí ve vlaku v označovacím strojku označit jízdenku zakoupenou v předprodeji nebo využít prodejní automat jízdenek přímo ve vozidle či si zakoupit jízdenku u strojvedoucího; způsob a pravidla odbavování se na různých tratích navzájem liší. Na těchto tratích však platí i běžné jízdenky, zejména pokud cestující přejíždí z jiné trati.

Jízdenky za obyčejné jízdné se vydávají pro jízdu mezi dvěma konkrétními stanicemi a konkrétní trasou, přičemž jízdné se počítá pro všechny tratě podle jednotného ceníku, v němž jsou stanoveny podle kilometrických pásem. Krom toho existují různé typy zákaznických, akčních a relačních slev, z nichž mezi nejběžnější patří In-karta a slevy pro studenty, žáky a seniory. Významný podíl cestujících je držitelem režijní jízdenky zaměstnance nebo jeho rodinného příslušníka, ti platí časové jízdné spíše symbolické.

České dráhy jsou zapojeny do několika integrovaných dopravních systémů. Prakticky ve všech případech platí tarifní nabídka IDS vedle běžného tarifu ČD a cestující si může zvolit. Jízdenky IDS se v pokladnách Českých drah a u obsluhy vlaků prodávají jen v omezeném sortimentu nebo vůbec. Například krátkodobé pásmové jízdenky pro Pražskou integrovanou dopravu se v pokladnách ČD neprodávají vůbec; pouze na některých stanicích ČD umožnily Dopravnímu podniku hl. m. Prahy umístění prodejního automatu. Pokladny ČD s elektronickým výdejem jízdenek a obsluha vlaků však vydává 24hodinové síťové jízdenky (ve variantě pro Prahu a ve variantě pro celou síť PID) a skupinovou jízdenku SONE+ MHD PRAHA, která platí pro síť PID a zároveň pro síť ČD buď jen ve Středočeském kraji, nebo v celé republice. Pokladny ČD také vydávají časové jízdenky pro vnější tarifní pásma PID (dříve tzv. doplňkové kupóny, dnes v elektronické verzi na Opencard.[64]

Do roku 2013 se České dráhy dohodly na vzájemném prodeji jízdenek jen s několika jinými osobními železničními dopravci na malých regionálních tratích, ale ne s komerčními konkurenty na hlavní trati mezi Prahou a Ostravou.[65]

V souvislosti se zahájením své komerční dálkové linky RegioJet žádal České dráhy, aby mu poskytovaly provizní prodej jízdenek, protože je zákonná povinnost prodat jízdenku na danou trasu bez ohledu na to, kolik dopravců se na přepravě podílí, ale České dráhy o tom odmítly jednat. Rovněž odmítly uzavřít provizní smlouvu, aby RegioJet mohl prodávat jízdenky pro vlaky Českých drah. RegioJet proto čekal na zásah Úřadu pro hospodářskou soutěž.[66] Ministerstvo dopravy podle idnes dopravce ke vzájemnému uznávání jízdenek tlačilo.[65]

Po nástupu Rusnokovy vlády a výměně vedení Českých drah v srpnu 2013 nový ředitel ČD Dalibor Zelený oznámil, že už zahájil jednání s RegioJetem i s Leo Expressem. Kromě vzájemného prodeje jízdenek (které předpokládá i propojení rezervačních systémů) je podle idnes.cz předmětem jednání i vzájemné uznávání jízdenek. Vedení RegioJetu uvítalo možnost prodávat jízdenky Českých drah a vyjádřilo souhlas s tím, aby ČD prodávaly jízdenky RegioJetu. Rovněž vedení Leo Expressu uvítalo snahu ČD o dohodu.[65]

Propagace a informace[editovat | editovat zdroj]

Akciová společnost České dráhy převzala logo, které v roce 1993 pro státní organizaci České dráhy navrhl Gustav Šeďa. Od listopadu 2008 zavádějí České dráhy modře laděný korporátní styl, nazývaný podle autorského studia Najbrt.

Společnost České dráhy vydává od roku 1995 časopis s názvem ČD pro vás, s podtitulem Reklamní magazín Českých drah. Je bezplatný, barevný, k dostání ve stojanech na vlakových nádražích, ve vlacích vyšší kategorie a je také dostupný on-line. Redakce časopisu je v sídle Generálního ředitelství ČD v Praze 1, šéfredaktorem je Václav Rubeš. [67] Stejná redakce tvoří i čtrnáctideník Železničář. Šéfredaktorem je Petr Slonek, bratr novinářky Sabiny Slonkové.

České dráhy provozují podnikový web, přes který je mimo jiné možné vyhledávat dopravní spojení či kupovat elektronické jízdenky či objednávat další služby (ČD Kurýr aj.). Vyhledávač spojení na tomto webu defaultně vyhledává pouze vlaky Českých drah a tzv. „smluvních dopravců“, nelze jej přepnout tak, aby zahrnoval i železniční spoje konkurenčních dopravců a není schopen kombinovat železniční spojení s dopravou v síti autobusové dopravy a v sítích MHD, připadně jiných typů dopravy. Pro komplexnější vyhledávání spojení lze využít například systém IDOS, který sice v letech 1997–2007 vyvíjely a provozovaly České dráhy, nyní však z webu Českých drah není nijak nápadně odkazován.

Vydávání celostátního knižního jízdního řádu železniční osobní dopravy převzala SŽDC, České dráhy jej však ve svých pokladnách a zákazníckých centrech prodávají a například v roce 2013 byly na první straně obálky uvedeny jako jediný vydavatel a na hřbetě bylo logo ČD uvedeno jako první před logem SŽDC, ačkoliv na úvodní stránce A1 byla jako jediný vydavatel uvedena SŽDC. Celostátní knižní jízdní řády nejsou registrovány jako periodická ani jako neperiodická publikace. Vlastním nákladem vydávají České dráhy různé regionální jízdní řády, zejména sešitový jízdní řád pro Prahu a přilehlou část Středočeského kraje. Ve vlacích vyšší kvality (od expresu výše) a občas i na některých rychlících a regionálních linkách dávají ČD ve vozech zdarma k dispozici vlakové průvodce, což je většinou jednoduchá papírová skládačka či útlý sešitek s podrobným rozpisem jízdního řádu daného spoje nebo linky včetně údajů o návazných spojích v přestupních stanicích. Služby vyhledávání spojení včetně bezplatného vytištění výsledku poskytují prostřednictvím zařízení pro výdej jízdenek všechny pokladny a všichni průvodčí.

V září 2015 začaly ČD používat na vozidlech nápisy Národní dopravce.[68] V srpnu 2015 si ČD podaly žádost o registraci této obchodní známky, Úřad průmyslového vlastnictví ji v únoru 2019 zaregistroval a zamítl rovněž námitky konkurence.[69] Velkým zastáncem označení byl údajně náměstek Michal Štěpán.[70] ČD se odvolávaly na zákon č. 77/2002 Sb., podle jehož § 8 akciová společnost České dráhy vystupuje v mezinárodní železniční přepravě podle mezinárodních smluv jako národní železniční podnik České republiky.[68] [68] RegioJet i Leo Wxpress v roce 2015 prohlásily, že jsou rovněž národními dopravci, přičemž stát nesmí poskytovat výhody jen jedné společnosti a ovlivňovat tak soutěž.[68] Koncem srpna 2019 úřad po čtyřletém řízení rovněž dopravci Leo Express zapsal značky LEO Express Národní dopravce a LEO Express Mezinárodní dopravce.[70] Také RegioJet má zažádáno, a to o značky „RegioJet národní dopravce“ a obrazovou značku REGIOJET STUDENT AGENCY VÁŠ NÁRODNÍ DOPRAVCE.[70]

Nákladní železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku ČD Cargo.

Nákladní doprava se zaměřovala hlavně na suroviny, polotovary a kontejnery. Zisky z nákladní dopravy činily ročně přes 600 miliónů korun.[19]

Od prosince 2007 proběhlo vyčlenění nákladní dopravy do dceřiné společnosti ČD Cargo. Její základní kapitál je 8,8 miliardy korun, od Českých drah a. s. má být celkem převedena třetina všech lokomotiv Českých drah, všech 32 000 nákladních vagonů a 13 000 z původních asi 55 000 zaměstnanců.[19] Proběhla jednání mezi českou a slovenskou vládou o propojení ČD Carga se slovenským dopravcem Železničná spoločnosť Cargo Slovakia, který vznikl v lednu 2005. K dohodě však nedošlo z důvodu rozdílného pohledu obou stran na majetkové podíly a případnou privatizaci takto vzniklé společnosti.[71]

Josef Bazala, dosavadní ředitel Českých drah a. s., byl do června 2010 předsedou představenstva a generálním ředitelem ČD Cargo.[19]

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže udělil v červenci 2008 Českým drahám pokutu 270 milionů Kč za zneužití dominantního postavení v oblasti nákladní železniční dopravy tím, že zvýhodňovaly některé své klienty nižšími cenami, aby si je zavázaly ke dlouhodobé spolupráci, zatímco jiným klientům nabízely tak nevýhodné podmínky, že jim znemožňovaly vstoupit na trh železniční nákladní dopravy a působit na něm. Stížnost podala společnost ŠPED-TRANS Levice.[72] České dráhy protestovaly proti tomu, že byla v rozhodnutí jako relevantní trh vymezena pouze železniční doprava, nesouhlasily s postihem za snížení ceny v reakci na nabídky konkurence, žádaly o odklad splatnosti a také požadovaly, aby pokuta přešla na dceřinou společnost ČD Cargo, do které byla mezitím převedena nákladní doprava. V tom jim nebylo vyhověno, ÚOHS ale v květnu 2009 sníženou na 254 milionů Kč. I tak je tato pokuta nejvyšší, jakou kdy tento úřad jedné firmě pravomocně udělil.[72][73] Krajský soud v Brně 21. dubna 2011 rozhodnutí o pokutě potvrdil, přestože nalezl v rozhodnutí ÚOHS některé chyby, které však na rozhodnutí neměly vliv.[74]

Další druhy dopravy[editovat | editovat zdroj]

Lanové dráhy[editovat | editovat zdroj]

V minulosti ČSD a ČD nejméně do roku 1995 provozovaly lanovky (Janské Lázně – Černá Hora (903), Pec pod Sněžkou – Sněžka (904), Bohosudov – Kněžiště (901), Horní Hanychov – Ještěd (902), Oldřichovice – Javorový vrch u Třince (905). V následujících letech však byla většina českých lanovek zprivatizována.

V současné době České dráhy provozují již pouze visutou kabinovou lanovou dráhu na Ještěd (nyní pod číslem 900).[75]

Autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Od 11. prosince 2005 objednávají České dráhy u Dopravního podniku hl. m. Prahy provozování linky Airport Express, která je součástí smlouvy o závazku veřejné služby mezi hlavním městem Prahou zastoupeným organizací ROPID a Českými drahami. Platí na ní speciální nepřestupný tarif PID i tarif Českých drah. Původně byla zavedena současně s vlaky SC Pendolino, které byly provozovány jako společné (codesharové) spoje ČD a ČSA pod kódovým označením SC*/OK.

17. března 2009 se objevila v médiích zpráva, že České dráhy hodlají vybudovat divizi pro autobusovou dopravu. Koncepci má vytvořit dosavadní náměstek pro osobní dopravu Petr Moravec,[44] který do konce ledna 2008 byl generálním ředitelem Veolia Transport Česká republika a od února 2008 přešel do vedení Českých drah.[76]

Od 9. srpna 2009 se České dráhy spoluúčastní provozování autobusové linky DB-Expressbus / SuperCity Bus na trase PrahaNorimberk. Šest párů spojů budou autobusy SETRA s dvěma cestovními třídami provádět německé dráhy DB. Linka je integrována do tarifních nabídek DB i Českých drah, přičemž České dráhy linku řadí do sítě spojů SuperCity. České dráhy přitom potvrdily, že rozvoj autobusové dopravy doplňující páteřní železniční dopravu patří k jejich strategickým záměrům do budoucna a že spoluúčast na této lince je jednou z prvních vlaštovek realizace.[77] Pro dálkové spojení mezi Mnichovem a Prahou, zavedené v prosinci 2011, si však DB vybraly jako partnera konkurenta Českých drah, soukromou společnost Student Agency.[78]

Původně se uvažovalo o tom, že by autobusy Českých drah nahrazovaly nerentabilní regionální železniční dopravu, ale protože stát prozatím pro rok 2010 garantoval, že ji bude dotovat, rozvojová koncepce se soustředila na návaznou dopravu k nádražím. V listopadu 2009 tým vedený Petrem Moravcem informoval, že prověřil dopravní situaci tří tisíc českých měst a došel k závěru, že ve dvaceti z nich je nedořešená doprava k nádraží a z nich 7 je pro ČD zajímavých.[79] 8. dubna 2010 České dráhy informovaly o svých záměrech provozovat regionální autobusovou dopravu dotovanou kraji. Služba měla nést název ČD Line a měla se zaměřit na malokapacitní autobusy (minibusy a midibusy s obsaditelností do 25 osob) navazující na železnici. Podrobně zpracovány byly návrhy 7 linek o délce 2 až 38 kilometrů a návrhy dalších 18 linek se připravovaly.[80][81] Trasy ani oblasti, jichž se návrhy týkají, ani předpokládaný termín zavedení ČD v té době nezveřejnily, zmínily však vstřícnou reakci zastupitelů západočeského města Chodov nebo Bělé pod Bezdězem a trasu OlbramoviceVotice.[81] Rovněž byla zmíněna možnost okružní linky z obytných čtvrtí v Českém Brodě.[79]

V autobusech ČD Line by měl platit tarif ČD i jejich systém slev.[81] Vozidla by si České dráhy údajně měly pronajímat od jiných dopravců.[81]

Od 1. května 2012 začala, pod značkou ČD Bus, jezdit první taková linka, v trase Hranice na MoravěNový Jičín město – PříborFrýdek-Místek (číslo linky 920089.[82]) Zastávky jsou vesměs přímo u staničních budov, pouze v Příboru u kostela. Na lince jezdí dvě vozidla ve dvouhodinovém taktu, v Hranicích na Moravě je garantován přestup na vlakové spojení s Prahou. Autobus je povinně místenkový, všechna místa 2. třídy, místenku lze bezplatně získat i u autobusu. Jízdné je podle vlakového tarifu a s 25% slevou i bez IN-karty u jednoduchých a zpátečních jízdenek, jízdenky IDS zde neplatí, jde o podnikání na komerční riziko. Podle tiskové zprávy ČD autobusový provoz pro ČD zajišťuje Veolia Transport Morava,[83] podle BUSportálu však jsou však na linku nasazeny vozy Veolia Transport Východní Čechy.[82] Na autobusy navazují expresní vlaky Českých drah směrem do Prahy; tato nabídka je reakcí na síť RegioJetu, který rovněž sváží cestující z Frýdku-Místku autobusy ke svým vlakům do Olomouce.[84] Na konci října 2013 České dráhy oznámily, že od 15. prosince 2013 provoz této linky skončí. Čtyřletou smlouvu s Arriva Transport vypověděly. ČD zrušení linky zdůvodnily tím, že se zlepšily přípojné vazby mezi vlaky v Ostravě směrem do a z Frýdku-Místku. IDnes změnu dává do souvislosti s nástupem nového managementu ČD a zrušením železniční linky D1 Express.[85]

Další linka ČD BUS byla zavedena od 1. března 2015 pod licenčním číslem 000083[86] v trase Ostrava – Krakov, mezi hlavními nádražími v obou městech s mezizastávkou na krakovském letišti (vnitrostání přeprava v Polsku mezi krakovským letištěm a nádražím je povolena), a to jedním párem spojů denně v sezóně od března do října.[87] Na základě výběrového řízení ji provozuje Arriva Morava a. s. autobusy MAN LIONS COACH s kapacitou 49 míst, s klimatizací, Wi-Fi, TV a WC, spoje jsou povinně místenkové. Linka byla prezentována jako pilotní projekt, další záměry však ČD v tiskové zprávě nenaznačily.[88] Jízdní řád byl schválen s platností do 28. února 2020.[89]

Taxislužba[editovat | editovat zdroj]

České dráhy po vzoru pražského letiště uvažovaly od druhé poloviny roku 2010 zavést nádražní taxislužbu pod značkou ČD Taxi v Praze, Brně a Ostravě.[81] V listopadu 2009 bylo zahájení této služby plánováno na červenec 2010.[79]

Službu měl ve všech třech městech provozovat na vlastní koncesi a s pětiletou smlouvou jediný subdodavatel, který měl vzejít z výběrového řízení vyhlášeného Českými dráhami, tržby a zisk by se měly dělit mezi ČD a provozovatele.[79] ČD uvedly, že preferují modrou barvu těchto vozidel, ale počítaly s tím, že v Praze by se musely přizpůsobit žluté barvě.[79] Logo ČD mělo být pouze magnetické a vozy neměly být vyhrazeny jen pro službu ČD Taxi, ale předpokládalo se i jejich využití pro standardní taxislužbu mimo rámec ČD.[79] Tarif taxislužby měl být pásmový.[79]

Do užšího kola výběr se dostali tři dispečinky. Podle původních představ ČD měla být propojena on-line rezervace mezi taxi dispečinkem a Českými drahami, takže by si zákazník spolu s jízdenkou na vlak koupil i voucher na taxi. Takový systém se jim však zavést nepodařilo.[90]

Služba ČD taxi byla zavedena od 1. září 2011, a to u stanic ze stanic Praha hl. n., Brno hl. n., Ostrava hl. n. a Ostrava-Svinov, provozovatelem je společnost City taxi, s. r. o. Cestujícímu je garantována cena za kilometr, profesionalita řidiče či kvalitní klimatizovaný vůz. Taxi je možné objednávat několika způsoby, podmínkou získání výhod služby Českých drah je sdělení hesla „ČD Taxi“ a předložení jízdenky či In-karty s libovolnou aplikací – v Ostravě však byla cena pro zákazníky ČD shodná jako pro ostatní zákazníky, rovněž v Brně se cena ČD taxi nelišila od cen jiných taxislužeb. Cena při zavedení služby činila v Praze 25 Kč nástupní sazba, 20,10 Kč/km a za čekání 4 Kč/min, v Brně nástupní sazba 40 Kč, 28 Kč/km a čekání 3 Kč/min, v Ostravě nástupní sazba 20 Kč, 30 Kč/km a čekací sazba 6 Kč/min.[91]

Vzhledem k tomu, že zejména v Brně a Ostravě nenabízela tato služba žádná skutečné výhody oproti běžným taxislužbám, a proto byly jen málo využívané, jednaly České dráhy s provozovatelem od roku 2011 o snížení cen zejména v Brně.[90] Od 1. května 2012 byly ceny ve všech třech městech téměř sjednoceny na nástupní sazbu 25 Kč, jízdu za 20 Kč/km (v Praze 20,10 Kč/km) a čekání 4 Kč/min.[92]

Hospodaření[editovat | editovat zdroj]

Hospodaření Českých drah je dlouhodobě ztrátové. Zisk v roce 2011 způsobil zejména prodej řízení provozu Správě železniční dopravní cesty a prodej dalšího majetku.[93]

V trvalé ztrátě byla osobní doprava, naopak nákladní byla dlouhodobě v zisku.[94] Stát jako stoprocentní vlastník (jediný akcionář) pokrývá veškerou ztrátu společnosti, především prostřednictvím dotací[95] a formou smlouvy o závazku veřejné služby. Výroční zpráva Českých drah za rok 2004 uvádí celkem dotace do osobní dopravy 7,178 mld. Kč a investiční dotace ve výši 1,1496 mld. Kč,[96] ale jiný zdroj uvádí přímé i nepřímé dotace do Českých drah 34,216 mld. Kč.[97]

V poslední době však začínají ČD vykazovat účetní zisky. Za první pololetí roku 2007 to bylo 31,34 mil. Kč.[98] ČD zvyšují efektivitu práce a dostávají se do zisku i v roce 2009 a s růstem zisku lze počítat i v roce 2010.[99][100]

Na regionální železniční dopravu byly v roce 2008 uváděny tržby 2,7 miliardy Kč, dotace od krajů 4,7 miliardy Kč a ztráta 3,2 miliardy Kč, kterou přislíbilo uhradit ministerstvo dopravy.[52]

K obnově vozového parku mělo být určeno 8 miliard Kč, které ČD získaly prodejem části svého majetku SŽDC, avšak z této částky začátkem roku 2009 zbývalo již jen 3,6 miliard Kč.[52] Zhruba 2 miliardy Kč byly použity k pokrytí ztráty z regionální osobní dopravy za rok 2008, což konkurenční železniční dopravci kritizovali jako nedovolenou státní podporu.[52] Jako nedovolená státní podpora byl rovněž kritizován fakt, že 2 miliardy Kč, které vláda v roce 2008 schválila na podporu dopravní obslužnosti, měly být použity pouze na sanaci ztrátového hospodaření jednoho z dopravců, Českých drah.[52] Martin Špryňar, generální tajemník ČESMAD BOHEMIA, v souvislosti s penězi získanými ČD za majetek prodaný SŽDC hovořil o Českých drahách jako o „černé díře našich železnic“, kritizoval například nevýhodný systém pronájmu lokomotiv a vyjádřil obavy, že ČD využijí státní peníze k nerovné konkurenci s ostatními autobusovými dopravci.[52] V podobném smyslu podal k Evropské komisi stížnost i konkurent Radim Jančura, ale neúspěšně.[101]

Investice Českých drah do železničních vozidel v letech 2003–2010:[102]

  • 2003: 1,081 mld. Kč
  • 2004: 2,488 mld. Kč
  • 2005: 3,174 mld. Kč
  • 2006: 3,199 mld. Kč
  • 2007: 3,283 mld. Kč
  • 2008: 4,223 mld. Kč
  • 2009: 4,196 mld. Kč
  • 2010: 5,6 mld. Kč (odhad ČD, a. s.)
  • 2011: 6,5 mld. Kč[103]

Hospodářské výsledky Českých drah v letech 2008–2014:

  • 2008: -5,330 mld. Kč[104]
  • 2009: -0,464 mld. Kč[104]
  • 2010: -0,981 mld. Kč[105]
  • 2011: 0,491 mld. Kč[105]
  • 2012: -1,594 mld. Kč[106]
  • 2013: -1,953 mld. Kč[107]
  • 2014: 0,156 mld. Kč[108]

Poskytování informací[editovat | editovat zdroj]

Zatímco ještě v říjnu 2011 Nejvyšší správní soud v rozhodnutí 9 As 48/2011 potvrdil, že České dráhy jako státem plně vlastněný i řízený podnik jsou veřejnou institucí ve smyslu zákona o veřejném přístupu k informacím, v roce 2017 judikaturní situaci změnil nález Ústavního soudu který z působnosti zákona vyňal polostátní společnost ČEZ a zároveň nastavil nová pravidla pro určení, kdo musí či nemusí veřejnosti informace poskytovat. Pod vlivem rozhodování vrcholných soudů, týkajících se společností se smíšeným vlastnictvím, pak Městský soud v Praze změnil svou praxi tak, že ve sporu Českých drah a soukromého dopravce RegioJet rozhodl (čj. 8 A 80/2017 - 50 ze dne 26. září 2017), že České dráhy informace poskytovat nemusejí, protože jsou podnikatelským subjektem, který nehospodaří s veřejnými prostředky, ale se svým vlastním majetkem a věnuje se podnikatelské činnosti v konkurenčním prostředí s jinými soukromoprávními subjekty, přičemž se nijak nepodílí na veřejné moci. Na postoji Českých drah nic nezměnil ani nález Ústavního soudu ve vztahu ke společnosti Pražská plynárenská Servis distribuce, který podmínky pro poskytování informací opět zpřesnil ve prospěch žadatelů o informace. Podle Oldřicha Kužílka tak nastala situace, kdy na jedné straně České dráhy měly platné rozhodnutí městského soudu, že povinným subjektem nejsou, a na druhé straně byl k dispozici nález Ústavního soudu, ze kterého plyne, že typově povinný subjekt jsou. Situace, že se soudní soustava „iteračně přibližuje výsledku“, je podle něj běžná, přičemž v mezičase by podle Kužílka mělo zasáhnout ministerstvo dopravy tak, že by mělo Českým drahám vyřizování dotazů občanů přikázat na základě politické odpovědnosti resortu zajistit transparentnost ČD. Ministr dopravy Dan Ťok k tomu v listopadu 2018 napsal, že „ČD podle rozhodnutí soudu nejsou povinný subjekt a informační povinnost prostě nemají.“[109] Až v dubnu 2019 plénum ústavního soudu konstatuje, že i nadále akcentuje smysl zákona o svobodném přístupu k informacím, tzn. v maximální možné míře umožnit přístup veřejnosti k údajům, které se týkají činnosti povinných subjektů, přičemž efektivní veřejná kontrola výkonu veřejné moci zahrnuje též kontrolu hospodaření s majetkovými hodnotami, jež jsou veřejnou mocí přímo nebo nepřímo ovládány. Tento smysl ovšem bude zcela naplňován nikoliv tím, že bude omezován okruh povinných subjektů, nýbrž naopak tím, že v pochybnostech bude voleno řešení pro jejich rozšíření. Prostředkem způsobilým dosáhnout uvedeného účelu je přitom také podřazení právnických osob, v nichž má stát nebo jiná veřejnoprávní korporace stoprocentní majetkovou účast, pod pojem „veřejná instituce“ podle zákona o svobodném přístupu k informacím.[110] V ministerském návrhu novely informačního zákona, zpracovaném v červnu 2019, však vyjasnění okruhu povinných subjektů nebylo obsaženo, což ministerstvo v důvodové zprávě zdůvodnilo tím, že „jejich určení ponechává judikatuře, která se do jisté míry v současnosti ustálila“. Po kritice ministr vnitra Jan Hamáček oznámil stažení návrhu zákona z jednání vlády.[111]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f výroční zpráva. 2019. Dostupné online. [cit. 2020-02-15]
  2. a b c d Dostupné online.
  3. SŮRA, Jan. Další střet Českých drah a soukromníků. Kvůli logu Národní dopravce. iDNES.cz [online]. 2015-09-25 [cit. 2017-04-05]. Dostupné online. 
  4. Zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 2002. Dostupné online. § 8. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  5. RICHTER, Jan. Železnice nestíhá. Současný provoz měl nastat až za 30 let, páteřní tratě jsou na hraně kapacity. Ekonom.cz [online]. 2020-02-20 [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. (česky) 
  6. Zákon č. 77/2002 Sb. o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů (2MB PDF)
  7. a b Novela zákona přesouvá některé drážní činnosti z ČD na SŽDC [online]. Praha: SŽDC, 2008-06-30 [cit. 2008-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-27. (česky) 
  8. a b c Zákon č. 179/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty atd.
  9. http://www.ct24.cz/ekonomika/128095-tisice-zeleznicaru-ceka-presun-do-szdc-az-na-podzim/
  10. a b Annual Report of the České dráhy, a.s. for the Year 2013, auditor Deloitte Audit s.r.o.
  11. Výroční zpráva Skupiny České dráhy za rok 2018
  12. Výroční zpráva skupiny České dráhy za rok 2016, PricewaterhouseCoopers Audit, s.r.o.
  13. Výroční zpráva Českých drah za rok 2006, aktiva 54,4 mld. Kč, vlastní kapitál 35,7 mld. Kč
  14. Výroční zpráva ČD, a.s. 2003 [online]. České dráhy [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. 
  15. a b Šéfem Českých drah se stal úředník Václav Nebeský, iDnes.cz, 25. 9. 2019, cfr (Tomáš Cafourek)
  16. a b Nový šéf drah chce zeštíhlit vedení, idnes, ČTK, 3. března 2003
  17. a b Štěpán Kotrba: České dráhy: Psycholog Matoušek a psychologie Pendolina Archivováno 9. 2. 2008 na Wayback Machine, Britské listy, 7. 3. 2006
  18. Petr Kousal – Ředitel Českých drah končí, Kuba Turek, horydoly.cz, 5. 5. 2005
  19. a b c d Generálním ředitelem Českých drah bude Petr Žaluda, novinky.cz, ČTK, 9. 12. 2007
  20. Žaluda v čele Českých drah skončil, nahradil ho Dalibor Zelený, novinky.cz, ČTK, 30. 7. 2013
  21. a b http://ekonomika.idnes.cz/sef-ceskych-drah-daniel-kurucz-byl-odvolan-fih-/eko-doprava.aspx?c=A141110_095817_eko-doprava_nio [online]. 
  22. České dráhy a. s., organizační struktura k 1. 4. 2007
    České dráhy a. s., organizační struktura k 1. 5. 2006 Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine
  23. ČTK. České dráhy schválily prodej dcery za 600 milionů. HospodářskéNoviny.cz [online]. 2010-06-11, rev. 2010-06-11 [cit. 2010-12-29]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  24. a b c d Tomáš Cafourek: Konkurenti vezmou drahám část zakázek. Příští rok bude krušný, říká šéf ČD, idnes.cz, 22. 6. 2019
  25. Obchodní rejstřík [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČR, rev. 2011-01-11 [cit. 2011-01-11]. Kapitola IČ 48118664. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-27. 
  26. Rozdělení státní organizace ČD. In: Stránky přátel železnic
  27. Archivovaná kopie. www.ceskedrahy.cz [online]. [cit. 2008-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-13. 
  28. a b Usnesení vlády ČR č. 1352 z 4. 12. 2007[nedostupný zdroj], k převodu funkce provozovatele celostátní železniční dráhy a regionálních drah ve vlastnictví státu a převodu výkonu některých činností, které jsou obsahem provozování dráhy, (což představuje také převod části majetku a asi 13 000 zaměstnanců) ze společnosti České dráhy, a. s., na organizaci Správa železniční dopravní cesty, státní organizace.
  29. a b c Novela zákona o akciové společnosti České dráhy, sněmovní tisk 380, návrh poslance Oldřicha Vojíře z 12. 12. 2007
  30. a b Usnesení vlády ČR č. 9 z 9. 1. 2008[nedostupný zdroj], k záměru založení dceřiné společnosti Českých drah, a. s., pro osobní dopravu
  31. Zbyněk Zlinský: SŽDC provozovatelem dráhy Archivováno 14. 4. 2009 na Wayback Machine, vlaky.net, 1. 7. 2008
  32. a b Pracovníci drah mění zaměstnavatele, za tři dny obléknou uniformy SŽDC, iDnes.cz, 29. 8. 2011, spi (Iva Špačková)
  33. a b ČD plánují vlastní nízkonákladovku, chtějí expandovat i za hranice, iDnes.cz, 13. 4. 2012
  34. a b c d České dráhy chtějí vlastní nízkonákladovou firmu, Finanční noviny, 13. 4. 2012
  35. a b Prohlášení o dráze celostátní a regionální pro období platnosti jízdního řádu 2008/2009 [online]. Praha: Správa železniční dopravní cesty, 2007-11-30 [cit. 2008-07-12]. Dostupné online. (česky) [nedostupný zdroj]
  36. K nové organizaci Českých drah Archivováno 7. 10. 2007 na Wayback Machine, Sdružení železničních společností, 17. 6. 2005
  37. a b Prohlášení o dráze celostátní a o veřejně přístupných vlečkách provozovaných společností České dráhy, a. s. (JŘ 2018/2019), České dráhy a.s., s účinností od 9. 12. 2017
  38. a b c d e Poskytnuté informace – Seznam majetku Českých drah, a.s.[nedostupný zdroj], Ministerstvo dopravy, 26. 6. 2013 Archivováno 4. 12. 2011 na Wayback Machine
    Převod nádraží z majetku ČD, a.s. do majetku státu s právem hospodařit pro SŽDC, s.o. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine, návrh Ministerstva dopravy k projednání v Poradě ekonomických ministrů
  39. Převod majetku Českých drah do SŽDC může vynést až sedm miliard, E15, 5. 10. 2014, ČTK
  40. Řídící výbor ČD kývl na převod nádraží, podle právníků je ale riskantní, iDnes.cz, 5. 2. 2016, js (Jan Sůra)
  41. Vyjádření ministra dopravy v rámci rozpravy k návrhu poslance Oldřicha Vojíře na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 77/2002 Sb.
  42. České dráhy zlákaly šéfa Veolie Transport, Hospodářské noviny, 6. 2. 2008
  43. a b České dráhy chtějí další peníze na obnovu osobních vozů, týdeník Dopravní noviny 8/2008, 21. 2. 2008
  44. a b České dráhy začnou budovat autobusovou divizi, idnes.cz, 17. 3. 2009, autor vern (Veronika Němcová)
  45. SŮRA, Jan. RegioJet a Arriva mají jisté rychlíky od prosince. Povinná je nálepka, režijky neplatí. Zdopravy.cz [online]. 6. února 2019 [cit. 28.3.2020]. Dostupné online. 
  46. Změny v jízdním řádu 2019 | České dráhy. www.cd.cz [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  47. SŮRA, Jan. ÖBB odhalily jízdní řád Nightjetu, který spojí i Ostravu s Berlínem. Zdopravy.cz. 2018-09-13. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (česky) 
  48. ČD D2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy (účinnost od 28. 12. 1997)
  49. ŠINDELÁŘ, Jan. Velké přejmenování vlaků: Končí názvy podle osobností, vrací se Vindobona. Zdopravy.cz [online]. 4. října 2018 [cit. 28.3.2020]. Dostupné online. 
  50. http://ekonomika.idnes.cz/drahy-zavadi-rychliky-vyssi-kvality-dv6-/eko-doprava.aspx?c=A140811_164821_eko-doprava_suj
  51. http://www.zelpage.cz/zpravy/9221
  52. a b c d e f ČESMAD BOHEMIA: ČD chtějí podnikat na silnici za peníze daňových poplatníků, BUSportál.cz, 23. 3. 2009, tisková zpráva ČESMAD BOHEMIA
  53. HOLÝ, Tomáš. Poslanci přiklepli ČD 12 miliard, Student Agency si bude stěžovat v Bruselu. Novinky.cz [online]. 2008-05-14, rev. 2008-05-14 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. 
  54. redakce. Staré a nepohodlné vlaky? Často jsou vizitkou krajů. Deník.cz [online]. 2008-10-01 [cit. 2011-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-23. 
  55. a b ČD Osobní vozy
  56. http://www.ceskedrahy.cz/assets/tiskove-centrum/magaziny-a-periodika/zeleznicar/zel11_nahled.pdf
  57. Archivovaná kopie. www.skoda.cz [online]. [cit. 2011-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. 
  58. http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/4225-Skodovacky-RegioPanter-se-predvedl-pred-skokem-do-schvalovaci-dzungle/
  59. http://ekonomika.idnes.cz/ceske-drahy-koupi-po-roce-a-pul-jednani-sedm-railjetu-f9m-/eko-doprava.aspx?c=A120816_110934_eko-doprava_spi
  60. Archivovaná kopie. magazin.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2015-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-11. 
  61. ŠINDELÁŘ, Jan. Potvrzeno: České dráhy pošlou Railjet do Bratislavy. Zdopravy.cz [online]. 29. dubna 2019 [cit. 28.3.2020]. Dostupné online. 
  62. SŮRA, Jan. České dráhy začaly posílat railjet do Německa, zatím bez cestujících. Zdopravy.cz [online]. 10. března 2020 [cit. 28.3.2020]. Dostupné online. 
  63. Lubos. Vlak Vindobona se vrací. V Česku ale nezastaví.. Vysokorychlostní železnice [online]. 1. listopadu 2017 [cit. 28.3.2020]. Dostupné online. 
  64. Kupte si jízdenky PID na nádraží i ve vlaku, ROPID a České dráhy, listopad 2012
  65. a b c Jan Sůra: Do všech vlaků bude stačit jedna jízdenka. Dráhy jednají s konkurencí, 22. 8. 2013
  66. Radim Jančura on-line: Nemůžeme zastavovat všude, jinak budeme courák, iHNed.cz, 25. 9. 2011
  67. tiráž. ČD pro Vás. 2010, roč. I, čís. 11, s. 3. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. ISSN 1210-9142. 
  68. a b c d Další střet Českých drah a soukromníků. Kvůli logu Národní dopravce, iDnes.cz, 25. 9. 2015, js (Jan Sůra)
  69. Jan Šindelář: Úřad přiřkl Českým drahám pojmenování „národní dopravce“. Další řízení běží, Zdopravy.cz, 17. 2. 2019
  70. a b c Jan Šindelář: Češi už mají dva národní dopravce. Nově se jím stal i Leo Express, Zdopravy.cz, 19. 9. 2019
  71. TURČÍK, Peter. Slovensko navzdory připomínkám obnovuje železniční holding. E15.cz [online]. 2010-02-12 [cit. 2010-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-14. 
  72. a b Tereza Peprnková: České dráhy dostaly od ÚOHS pokutu 254 milionů, Mediafax.cz, 12. 5. 2009
  73. Krajský soud potvrdil pokutu 254 mil. Kč pro České dráhy + Výběr nejvyšších pokut, které udělil ÚOHS, České noviny.cz, 21. 4. 2011, ČTK
  74. Soud potvrdil drahám obří pokutu 254 milionů, Lidovky.cz, 21. 4. 2011, ČTK
  75. Jízdní řád 2007/2008. Úřední vydání Českých drah a.s., str. 738
  76. České dráhy zlákaly šéfa Veolie Transport, Hospodářské noviny, 6. 2. 2008, ČTK
  77. České dráhy budou provozovat autobusy Archivováno 4. 7. 2009 na Wayback Machine, Naše peníze, 2. 7. 2009
  78. Přímé autobusové spojení DB Expressbus mezi Mnichovem a Prahou od 11. 12. 2011, BUSportál.cz, 22. 9. 2011, dabra, tisková zpráva DB a Student Agency
  79. a b c d e f g Roman Šitner: Dráhy od července plánují jízdenky na taxi, iHNed.cz, 23. 11. 2009
  80. České dráhy chtějí provozovat dotované autobusy, Finanční noviny.cz, 8. 4. 2010
  81. a b c d e České dráhy chtějí jezdit i autobusy. Dotovat je mají kraje, iHNed.cz, 8. 4. 2010 (mil)
  82. a b Z provozu právě zahájeného projektu ČD BUS, BUSportál.cz, 2. 5. 2012, dabra, Stanislav Trunečka s využitím tiskových materiálů ČD
  83. ČD přichází s novou nabídkou: Hranice na Moravě a Frýdek-Místek spojí nová linka „ČD BUS“. Tisková zpráva ČD, 22.3.2012
  84. ČD pošlou proti žlutým autobusům vlastní spoje, ČT24, 22. 3. 2012
  85. České dráhy zruší od prosince svoji jedinou autobusovou linku, iDnes.cz, 29. 10. 2013, js (Jan Sůra)
  86. ČD Bus Ostrava-Krakov vyjel. Dopravcem je společnost Arriva Morava, Busportál.cz, Stanislav Trunečka s využitím TZ Českých drah, 2. 3. 2015
  87. Autobusový spoj ČD BUS do Krakova, ČD, Speciální nabídky, platné od 1. 3. 2015
  88. Vyjíždí nová linka ČD BUS z Ostravy do Krakova, tisková zpráva, České dráhy, 17. 2. 2015
  89. 000083 Ostrava–Kraków[nedostupný zdroj], jízdní řád, platí od 1. 3. 2015 do 28. 2. 2020, CIS JŘ
  90. a b Bohdana Jarošová: Taxíky s logem Českých drah v Brně zřejmě zlevní, není o ně zájem, iDnes.cz, 29. 11. 2011
  91. Dráhy spouští službu ČD Taxi, ŽelPage, Michal Jaroš, 2. 9. 2011, zdroj: České dráhy
  92. České dráhy snížily ceny služby ČD Taxi, ŽelPage, Michal Jaroš, 2. 6. 2012, zdroj: České dráhy
  93. http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-57262060-ceske-drahy-v-pololeti-prohloubily-ztratu-na-temer-pul-miliardy-korun
  94. Výroční zprávy Českých drah. www.ceskedrahy.cz [online]. [cit. 2011-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. 
  95. Ukazatele kapitoly státního rozpočtu pro Ministerstvo dopravy[nedostupný zdroj]
  96. http://www.ceskedrahy.cz/assets/skupina-cd/fakta-a-cisla/vyrocni-zpravy/vz2004.pdf
  97. Masarykova univerzita – Etapová zpráva grantu Masarykovy univerzity: Ekonomické aspekty železniční dopravy
  98. České dráhy vykázaly v prvním pololetí zisk 31,34 milionu Archivováno 13. 4. 2009 na Wayback Machine NašePeníze.cz 2007-07-24
  99. http://www.finance.cz/zpravy/finance/289941-ceske-drahy-chteji-pristi-rok-hospodarit-se-ziskem-320-milionu-kc/
  100. Archivovaná kopie. www.e15.cz [online]. [cit. 2011-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. 
  101. Jančura v Bruselu nepochodil se stížností proti Českým drahám, financninoviny.cz, 4.6.2012
  102. http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/zpravy/ceske-drahy-chteji-letos-zvysit-investice-do-vlaku-na-7-1-mld-kc/578939
  103. Prezentace výsledků hospodačení Skupiny ČD za rok 2011, PDF, 126 kB
  104. a b http://www.ceskedrahy.cz/assets/pro-investory/financni-zpravy/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-skupiny-cd-za-rok-2009.pdf
  105. a b http://www.ceskedrahy.cz/assets/skupina-cd/fakta-a-cisla/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-skupiny-cd-2011.pdf
  106. http://www.ceskedrahy.cz/assets/pro-investory/financni-zpravy/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-skupiny-cd-2012.pdf
  107. www.ceskedrahy.cz [online]. [cit. 12-05-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-05-2014. 
  108. http://www.ceskedrahy.cz/assets/pro-investory/financni-zpravy/vyrocni-zpravy/prezentace-rocnich-vysledku-hospodareni-skupiny-cd2014final.pdf
  109. Jan Cibulka, Kristýna Guryčová, Markéta Chaloupská: ‚Nemusíme odpovídat.‘ České dráhy se vyhýbají dotazům veřejnosti, nahrály jim mimoběžné rozsudky, iROZHLAS, 12. 11. 2018
  110. K výkladu pojmu „veřejná instituce“ podle zákona o svobodném přístupu k informacím, TZ 39/2019, Ústavní soud, 9. 4. 2019, dle nálezu sp. zn. II. ÚS 618/18
  111. Jan Cibulka, Zdeňka Trachtová: Ministerstvo vnitra si zahrává s právem na informace nás všech, iROZHLAS, 1. 7. 2019

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]