Hradec Králové hlavní nádraží

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hradec Králové hlavní nádraží
Pohled na nádražní budovu po přestavbě Riegrova náměstí v roce 2011
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Královéhradecký
Město Hradec Králové
Souřadnice
Hradec Králové hl.n.
Hradec Králové hl.n.
Provozovatel dráhy SŽDC
Kód stanice 531202[1]
Tratě 020 (km 27,959), 031 (km 22,432) , 041 (km 0,000)
Nadmořská výška 235[2] m n. m.
V provozu od 1857
Zabezpečovací zařízení elektromechanické + RZZ ve středovém obvodu stanice[3]
Dopravních kolejí 18 (bez kusých)[3]
Nástupišť (hran) 5 (8)[3]
Seřaďovací výkonnost 639 vozů / 24 h[4]
Prodej jízdenek Ano
Návazná doprava MHD v přednádražním prostoru, autobusové a trolejbusové nádraží cca 300 m.
Poznámky Výpravní budova byla 3. května roku 1958 vyhlášena kulturní památkou.[5]
Služby ve stanici Vnitrostátní a mezinárodní pokladní přepážkaČD centrumSamoobslužné úschovní skříňkyBezbariérové WCČekárna pro cestujícíRychlé občerstveníVeřejné parkovištěPošta
Kód památky 16153/6-4536 (PkMnMISSezObr)

Hradec Králové hlavní nádraží[6] je železniční stanice v Hradci Králové. Nádraží je železničním uzlem, trati odtud směřují do Velkého Oseka, Chocně, Pardubic, Jaroměře a do Turnova.

Stanice je elektrifikovaná.[7] Nádražní budova je majetkem SŽDC,[8] oproti původní budově z roku 1857, je o několik metrů blíže městu.[9] Název Hradec Králové hlavní nádraží nese stanice od roku 1952.[10]

Hlavní nádraží je situováno v části města Hradec Králové-Pražské Předměstí, na adrese Riegrovo náměstí 914/2.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První nádraží[editovat | editovat zdroj]

Původní hrázděná budova z roku 1857 a po přestavbě v roce 1873. Rozšíření spočívalo v přístavbě dvou krajních rizalitů a zřízení nástupištní verandy.
Pohled z kolejiště.
Autobusy a taxíky před starým nádražím v roce 1929. Tato nádražní budova se nacházela někde na úrovni dnešního druhého nástupiště, byla postavena v roce 1871 (část budovy pocházela z roku 1857)[11]. Na levé straně vystupuje druhá budova, která byla přistavěna v roce 1893.[12]

První železniční stanice v Hradci Králové s ne příliš reprezentativní staniční budovou byla vystavěna v roce 1857 na hranici katastrů Kuklen a Pražského Předměstí na pozemku zvaném „husinec“[9] (jednalo se o bývalé pastvisko), byť kuklenští radní žádali výstavbu stanice na území jejich obce a to bez ohledu na potřeby města Hradce Králové. Kukleny v té době měly několik továren a mlýnů, obec trvala na tom, že Hradec Králové se nikdy nestane průmyslovým městem.[9] Do poloviny 19. století sloužilo město Hradec Králové jako bastionová pevnost, tehdejší železniční stanice byla vystavěna až za ochranným pásmem pevnosti ve vzdálenosti asi 1,5 km od pevnostního mostu, pevnostních nábřežních zdí[13], proto postrádala reprezentativní staniční budovu. Veškeré úsilí obyvatel zhatily požadavky vojenské správy. V té době to bylo chápáno jako ohromná prohra, avšak oddálená výstavba stanice později napomohla rozvoji města.

Jednalo se o železniční stanici s jednopatrovou hrázděnou výpravní budovou v novogotickém slohu, kterou navrhl Vincenc Daniel[14][10] (zatímco většinu budov na Jihoseveroněmecké spojovací dráze navrhl František Riesemann). Ve své době nesla název Königgrätz a spadala do II. třídy.[9][15] Skromná hrázděná stavba byla zvolena čistě z vojenských účelů, z obav, aby při případném válečném konfliktu nepadla do rukou nepřítele a nestala se tak jeho strategickým zázemím. Po úmyslném zapálení by budova velice rychle vzplála, hrázděné zdivo puklo, požár by budovu zcela zlikvidoval. [p 1] Stavební projekty vznikaly v liberecké stavební kanceláři dráhy a to v letech 18551856 pod vedením Jana Schebka, který také řídil stavbu dráhy.[14]

Skutečný rozvoj železnice nastal až po zrušení pevnostního pásma.[11] Do té doby byla doprava zajišťována poštovními dostavníky a formany, cesta do Prahy trvala několik dní, také se jezdilo do Brna, Vídně a Uher, železnice byla v podstatě jediným konkurentem a to ještě po dlouhou dobu.[11] Mezi hlavní důvody této stavby patřil požadavek na železniční spojení mezi Pardubicemi a Libercem a propojení pevností Hradec Králové – Josefov, rovněž blížící se prusko-rakouská válka.

Dne 3. října roku 1857 přijel do prostoru stanice první parovůz, který nesl jméno „Pardubitz“, česky „Pardubice“ (č. 290)[17]. Týž den odpoledne přijel z Pardubic i parovůz „Königgrätz“ (č. 291, „Hradec Králové“)[17], spřažený s vozy první, druhé a třetí třídy. 22. října projel po dráze [kolaudační vlak]], který byl doprovázen zástupci společnosti Jihoseveroněmecké spojovací dráhy (SNDVB), zkušebními komisaři vídeňské generální inspekce; dráha byla uznána provozuschopnou. Vlak byl složen ze čtyř vozů, který byly spřaženy s lokomotivou „Bohemia“ (č. 289, „Čechy“).

4. listopadu roku 1857 byl zahájen pravidelný provoz mezi Pardubicemi a Josefovem přes Opatovice nad Labem, Hradec Králové, Smiřice. První vlak vjížděl do stanice za doprovodu rakouské národní hymny v 11 hodin 18 minut, předtím absolvoval zastávku v Opatovicích nad Labem (do roku 1924 nesla stanice jednoslovný název Opatovice[18]). Byl sestaven ze čtrnácti osobních a tří zavazadlových vozů. Celá trať mezi Pardubicemi a Josefovem byla tehdy projeta za 54 minut (po odečtení cca 20 minut na zastávky, běžně se uvádí celkový čas včetně zastávek).[18] Zpáteční jízdy z Josefova do Hradce Králové využili zejména lidé z okolí Jaroměře a Smiřic, byť jízda vlakem přišla na 10 krejcarů a do svých domovů se poté museli navracet pěšky.[19][20]

Ve své době sloužila stanice Jihoseveroněmecké spojovací dráze (známá spíše pod názvem Pardubicko-liberecká dráha). Byla obsluhována třemi vlaky do Josefova a čtyřmi do Pardubic.[19] Jízdné v té době činilo za půlhodinovou jízdu 20, 30 či 40 krejcarů, podle zvolené vozové třídy. Jízda dostavníkem mezi Pardubicemi a Josefovem přišla na 1 zlatý a 36 krejcarů, kdežto jízda vlakem ve 3. třídě přišla na 35 krejcarů, dalo by se říci, že nový způsob cestovaní byl určen široké veřejnosti bez rozdílu.[17][p 2] V listopadu téhož roku byl v nádražní budově zřízen poštovní úřad.[18]

Několik dní po zahájení provozu a to 15. listopadu se stala první železniční nehoda v historii nádraží. Ve večerních hodinách vykolejila ve stanici lokomotiva osobního vlaku jedoucího z Josefova, při incidentu nebyl nikdo zraněn.[9] 3. prosince 1857 byl zrušen jeden pár osobních vlaků, byly nahrazeny vlaky nákladními, v té době bylo obnoveno dostavníkové spojení k rannímu vlaku do Pardubic, které zajišťoval hradecký forman A. R. Riedel.[9] Stavba dráhy pokračovala z Josefova dál k Liberci.[21] O rok později 1. prosince roku 1858 byl uveden do provozu úsek dráhy z Josefova do Turnova.[22]

Uspořádání kolejiště v roce 1878.

1. května roku 1859 byl slavnostně zahájen provoz na odbočce Jihoseveroněmecké spojovací dráhy (známá též jako Svatoňovická dráha) z Josefova do Svatoňovic, nacházely se zde uhelné doly knížete Schaumburg-Lippe.[23][24] 1. června roku 1859 byl uveden do provozu poslední úsek Pardubicko-liberecké dráhy mezi Turnovem a Liberecem. Od té doby bylo zajištěno železniční spojení mezi Pardubicemi a Libercem.[22] Dne 26. června roku 1866 projížděl stanicí zvláštní vlak z Olomouce, který byl doprovázen rakouským vojevůdcem maďarského původu Ludwig von Benedekem a generálním štábem při cestě do Josefova. Ludwig von Bedenek velel rakouským vojskům v bitvě u Hradce Králové, která se odehrála 3. července 1866.[25]

První vlak s raněnými projel stanicí 28. června 1866, neboť největší bitvy prusko-rakouské války se odehrály právě ve východních Čechách, první z nich byla bitva u Náchoda. V případě vojenského ohrožení měla být nádražní budova zničena, nestalo se tak.[17] V době války, od 29. června až do 23. srpna, byl vypravován jeden vlak denně. 1. července přijel do Hradce Králové císařův zmocněnec podplukovník Friedrich von Bek, aby zjistil stav rakouské armády, po jednání s velitelem Severní armády Ludvíkem Augustem Bedenekem se týž den přesunul vlakem do Pardubic a odtud pokračoval dále do Vídně. Po podpisu mírové smlouvy v Praze, přijel do Hradce Králové 2. listopadu 1866 zvláštním vlakem z josefovské pevnosti císař František Josef I. (také tudy projížděl 7. června 1880 a to u příležitosti k oslavě sta let josefovské pevnosti).[17]

Po prusko-rakouské válce pokračovala výstavba dráhy z Malých Svatoňovic dále k pruským hranicím do Královce. 1. srpna roku 1868 byl zprovozněn úsek dráhy mezi Svatoňovicemi, Poříčím a Královcem[26] , 29. října 1870 byl uveden do provozu poslední úsek odbočky Jihoseveroněmecké spojovací dráhy mezi Poříčím a Trutnovem. Od té doby bylo zajištěno železniční spojení mezi Josefovem a Trutnovem.[24] V roce 1870 měla stanice pouhé tři dopravní koleje, jednu manipulační, dvě kusé u skladů, také vlečku do cukrovaru na jaroměřské straně a první české akciové strojírny (dnes ZVU) na straně pardubické. Cukrovar byl vystavěn v roce 1863, strojírna o šest let později.[27]

Teprve až v roce 1871[11] byla postavena první reprezentativní staniční budova (jednalo se o rozšíření původní budovy z roku 1857 podle návrhu Rudolfa Freye ve stylu ÖNWB)[16], neboť vojenská pevnost byla zrušena po debaklu při bitvě u Hradce Králové v roce 1866. Budova pravděpodobně stála někde na úrovni dnešního druhého nástupiště. Doprava na nádraží byla zprvu zajišťována drožkami a později i omnibusy, což nejspíše ocenila movitější klientela. K hradeckým průkopníkům v této oblasti patřili nájemci a majitelé Grandhotelu.[11]

Obec Kukleny měla po celá desetiletí zájem na transformaci nádraží, neboť se nacházelo na jejich území. 28. února 1872 poslala písemnou žádost na ministerstvo železnic a ředitelství drah s tím, aby se nádraží nazývalo „Kukleny-Hradec Králové“. Žádost byla zamítnuta, byť v následujících letech obec odeslala několik dalších žádostí, což samozřejmě mělo dopad na budoucí spolupráci s obcí. V roce 1910 byl přijat návrh na výstavbu mimoúrovňového přejezdu (dnešní kuklenský podjezd na jižním zhlaví), ovšem ten se měl nacházet v katastru obce, ta natruc s výstavou nesouhlasila a to dalších devatenáct let.[17]

V letech 18731874 byla zahájena doprava na části dráhy Rakouské severozápadní dráhy, zkráceně ÖNWB, mezi Chlumcem nad Cidlinou a Týništěm nad Orlicí, i tato dráha byla rovněž privátní železniční společností, jejíž síť se nacházela na území dnešního Česka a Rakouska.[28] Úsek dráhy mezi Chlumcem nad Cidlinou a královéhradeckým nádražím byl uveden do provozu 4. října 1873[28], od té doby bylo zajištěno železniční spojení mezi Prahou, respektive prozatímním koncovým nádražím na Rohanském ostrově, od roku 1875 Prahou-Těšnovem a Hradcem Králové přes Velký Osek a Nymburk.[29] Zbývající část dráhy do Lichkova přes Kyšperk, Týniště nad Orlicí a Slezské Předměstí byla slavnostně otevřena 10. ledna 1874.[28][30] 14. prosince 1873 vyjel z Hradce Králové výstrojní vlak, který byl spřažen s parní lokomotivou „Vitruvius“. Tento vlak údajně vezl nábytek a potřebný materiál pro všechny stanice nacházející se mezi Hradcem Králové a Kostelcem nad Orlicí, ovšem tato jízda je některými historiky zpochybňována.[17] Dráhu z Týniště nad Orlicí do Chocně a Broumova vlastnila privátní železniční společnost StEG, provoz na této dráze byl zahájen 25. července 1875.[31]

Druhé nádraží[editovat | editovat zdroj]

Budova se dvěma nárožními pavilony byla přistavěná v roce 1893 z jihu k budově původní. Původní hrázděná budova od té doby sloužila jako provozní objekt. Podobnou budovu dnes můžeme vidět v Turnově.[32]
Detailní pohled na jižní část.

19. března 1882 byl zahájen provoz na části dráhy z Hradce Králové do Ostroměře, jež postavila a zprovoznila konkurenční společnost České obchodní dráhy, zkráceně BCB. Tehdy došlo k propojení Jičína a Hradce Králové. Nádraží BCB a SNDVB nebyla původně propojena, přestože z nádraží BCB vedla vlečka do cukrovaru. Společnost SNDVB se obávala ztrát v drážní dopravě, proto končily BCB v Plotišti nad Labem a až později se mohly napojit do nádraží ÖNWB. V Plotišti byla vystavěna výtopna s točnou pro otáčení lokomotiv. Společnost ÖNWB byla z právního hlediska v podstatě dceřinou společností v té době již delší dobu existující SNDVB. Spojení Plotiště s Hradcem Králové bylo uskutečněno až 20. srpna 1906, do té doby se na nádraží chodilo pěšky.[17] Úsek dráhy z Ostroměře do Jičína vlastnila společnost ÖNWB, která tento úsek provozovala od 17. prosince 1871.[33] Úsek dráhy z Jičína do Turnova byl vystavěn mnohem později. Vlastníkem dráhy byla Státem garantovaná místní dráha, provozovatelem dráhy pak Císařsko-královské státní dráhy.[34] Provoz na tomto úseku byl zahájen 19. října 1903, avšak k propojení obou úseků nedošlo okamžitě. V roce 1925[34] byl úsek dráhy mezi Jičínem a Turnovem zestátněn, mezi oběma tratěmi byla zřízena spojka v roce 1927, kdy vlastníkem i provozovatelem všech úseků dráhy byl stát.[33] Od roku 1886 započala „vlaková pošta“ přepravu poštovních zásilek mezi Hradcem Králové, Velkým Osekem a Kyšperkem, v té době se jednalo o pouhé doprovázení zaplombovaných poštovních pytlů s korespondencí poštovním průvodčím, skutečná vlaková pošta začala sloužit až od roku 1898.[35] Rychlý rozvoj železniční sítě do roku 1894 vyžadoval další strukturální změny v prostoru stanice, kdy byla kupříkladu postavena nová administrativní budova k jižní straně budovy té původní (1893)[11]. Jednalo se o budovu s patrovými krajními křídly.[12] V té době měla stanice osvětlená nástupiště a dvě nádražní budovy. Původní budova sloužila provozním účelům, byly zde byty a kanceláře, druhá budova sloužila jako odbavovací.[16] Ze staniční statistiky společnosti ÖNWB za rok 1893 vyplývá, že tehdejší stanice obsloužila 71 120 cestujících, 7 451 vojáků, odbavila 171 tun zavazadel, 424 tun spěšnin, 44 390 tun nákladu a to z celkovým příjmem 127 831 zlatých.[36]

Panoramatický pohled na nádražní budovy po roce 1895.

Kolejiště stanice bylo rozšířeno v roce 1897, 1900 a později v letech 19231925. Výtopna pro 35 lokomotiv byla postavena v roce 1901 Johannem Čermákem z Jaroměře, administrativní budova depa o rok později.[16] V roce 1907 bylo ve stanici 13 dopravních kolejí a dvě příjezdné koleje, které zaúsťovaly do výtopny s točnou, rovněž vlečky do cukrovaru a strojírny[17], další rozšíření a renovace železniční stanice proběhly v následujících letech.[20] V témže roce proběhla velká stávka drážních zaměstnanců společnosti ÖNWB a SNDVB, po dobu dvou týdnů byla doprava úplně zastavena. Společnost ÖNWB neměla zájem na dalším rozvoji železniční sítě a to kvůli plánovanému zestátnění, stávkujícím nakonec ustoupila. Plánované zestátnění tak bylo realizováno v bližším termínu.[36] V roce 1909 byly soukromé rakouské železniční společnosti SNDVB[37], ÖNWB[28], BCB[34], StEG[31] zestátněny Císařsko-královskými státními drahami, zkráceně kkStB. Pojem zestátnění nelze v tomto případě srovnávat se znárodněním, kterak ho známe z bývalého Československa z 50. let 20. století. Zestátnění v Rakousko-uherské monarchii probíhalo vždy podle platných zákonů a v souladu s koncesními podmínkami, nebo s podmínkami privilegií a akcionáři firem, kteří nepřišli zkrátka. V roce 1910 bylo ve stanici vybudováno zabezpečovací zařízení, které bylo tvořeno vjezdovými a odjezdovými návěstidly, předvěstmi, též byly nahrazeny petrolejové svítilny elektrickým osvětlením.[17] V době první světové války se rakouské železnice postupně zcela podřídily potřebám armády, kdy došlo k zavedení tzv. válečného grafikonu, který znamenal radikální omezení civilní osobní dopravy. Po první světové válce, zániku Rakousko-Uherska a vzniku Československa se Císařsko-královské státní dráhy, potažmo Rakouské státní dráhy rozdělily do státních drah nástupnických států. V roce 1918 vznikly Československé státní dráhy.[38] Podle Vilímkova jízdního řádu republiky československé z let 1918/1919 urazil rychlík vzdálenost 115 km mezi Prahou a Hradcem Králové za 2 hodiny 47 minut, vzdálenost mezi Hradcem Králové a Týništěm urazil osobní vlak za 37 minut. Tehdy byla trať Praha – Kyšperk v jízdním řádu pro cestující označená č. 54.[39] Vzdálenost mezi Pardubicemi a Hradcem Králové urazil osobní vlak za 46 minut. Vzdálenost mezi stanicemi Hradec Králové a Josefov-Jaroměř taktéž za 46 minut. Tehdy byla trať Německý BrodSeidenberg v jízdním řádu pro cestující označená č. 62.[40] Vzdálenost mezi Hradcem Králové a Ostroměří urazil osobní vlak za 1 hodinu 58 minut. Tehdy byla trať Hradec Králové – Hořice – Ostroměř v jízdním řádu pro cestující označená č. 55.[41] 1. března 1919 zavítal na královéhradecké nádraží papežský nuncius Valfré di Bonzo a to u příležitosti návštěvy královéhradeckého biskupa Dr. Josefa Doubravy.[9] 1. února 1920 započaly státní Poštovní autobusy přepravu cestujících mezi nádražím a Novým Hradcem Králové.[11] Vesměs se jednalo o suplování tehdy neexistující městské hromadné dopravy. Spojení města s nádražím bylo zajišťováno 20 jízdami v obou směrech s návazností na železniční dopravu. Jízda z města na nádraží trvala 5 minut. Jednalo se o autobusy tuzemské výroby Laurin & Klement, Praga a od roku 1927 také o autobusy Walter PN. Rychlost autobusů se pohybovala okolo 25 km/h, každý z nich byl vybaven poštovní schránkou. Zavedení státní autobusové linky se nelíbilo zejména místním povozníkům, kteří obstarávaly osobní dopravu z města na nádraží. Podali písemnou žádost městské radě s tím, aby autobusová doprava byla okamžitě zastavena.[11] Městská rada jim samozřejmě nevyhověla. Jízda z města na nádraží poštovním autobusem přišla na 2 , avšak nikdo z povozníků nikoho nesvezl za méně než 8 Kč, mnohdy povozník požadoval i 15 Kč. 1. dubna roku 1920 byla linka poštovních autobusů prodloužena do Vysokého Mýta přes Býšť, Holice a Horní Jelení.[11] 22. ledna 1921 přijela vlakem předsedkyně československého červeného kříže Alice Masaryková a to u příležitosti přednášky v městském muzeu.[9] V roce 1924 byly zrušeny Schreberovy zahrádky, které se nacházely v prostorách před nádražím. 29. června téhož roku došlo k nehodě na železničním přejezdu v Plotišti, nákladní vlak č. 4156 zachytil jednospřežný kočár. Při incidentu nebyl nikdo zraněn, kůň musel být posléze utracen.[9] Spolu s rozšířením kolejiště v roce 1925 byla vystavěna nová betonová rampa pro překládku zboží (stojí dodnes[42]), původní překladištní budova byla záhy zbourána.[9] 13. července 1926 přijel z Kostelce nad Orlicí rychlík č. 27, který byl doprovázen prezidentem republiky T. G. Masarykem, po několika minutách odejel do Prahy (T. G. Masaryk Hradcem Králové také projížděl dne 26. června 1929).[17] Teprve až v roce 1928 a to ve dnech 31. března až 2. dubna započaly tehdejší Autodráhy města Hradce Králové přepravu cestujících zkušebními jízdami na lince Kukleny – nádraží – Slezské Předměstí a to dvěma autobusy. Jednalo se o šestikolový autoomnibus Tatra a menší vůz Škoda.[43] 20. září 1928 převzaly Autodráhy dva autobusy Škoda, o dva dny později byla provedena přejímací jízda po stanovené trase, které se zúčastnili členové městské rady. Podnik Autodráhy města Hradce Králové byl oficiálně založen 1. listopadu roku 1928, v týž den se uskutečnila další jízda Autodrah na trase od Grandhotelu na nádraží, prvním řidičem autobusu byl Alois Bartoš. 4. listopadu mohli cestující využít autobusy zadarmo a to u příležitosti otevření okresní nemocnice. 1. prosince započaly Autodráhy každodenní pravidelný provoz na lince Kukleny – Pražské Předměstí – Hradec Králové – Slezské Předměstí, cestující mohli v tento den využít autobusy zadarmo. Od 2. prosince byla zahájena pravidelná doprava na lince Hradec Králové, nádraží – Nový Hradec Králové. Ve své době se spíše jednalo o příměstské autobusové linky, než o městskou hromadnou dopravu, neboť stávající městské části byly v té době samostatnými obcemi.[11] Rozvoj silniční dopravy do roku 1929 vyžadoval výstavbu železničního podjezdu mezi Pražským Předměstím a Kuklenami, rovněž úpravu plotišťského viaduktu s přilehlou silnicí, neboť v té době už nesplňoval podjezdnou výšku (byl zvednut o 45 cm).[9]

Třetí nádraží[editovat | editovat zdroj]

Stávající nádražní budova byla postavena za první republiky, cestujícím slouží od roku 1935. Snímek zachycuje dopravní situaci před nádražím koncem 30. let. 20. století.

Stávající staniční budovu, která se nachází v části Riegrova náměstí, navrhl v duchu moderního klasicismu a to v letech 19281929 Ing. arch. Václav Rejchl.[44] Projekt na výstavbu vzešel ze společné spolupráce s Ing. arch. Janem Rejchlem[45] , který byl bratrem Václava Rejchla. Statické výpočty zhotovila firma Dr. tech. ing. Hacar a Dr. tech. ing. Klouček. Stavbu uspíšila větrná smršť, která v červenci téhož roku poškodila původní nádraží.[16] V roce 1929 začal základní výkop pro založení stavby. Samotná stavba byla zahájena roku 1930, trvala téměř 6 let. Stavbu vedl Ing. František Komárek, stavební práce prováděla firma ze Svobodných Dvorů téhož stavitele. O pět let později, dne 5. května roku 1935, oslavilo město Hradec Králové a železniční společnost inauguraci nové nádražní budovy. Původní nádraží odbavilo poslední motorový vlak č. 634 v 15.33, v 16.18 byl vlak č. 4108 odbaven v budově nové, cestující vycházeli podchodem.[17] Před slavnostním otevřením a to 16. dubna 1935 přijel na hradecké nádraží salonním vozem generální ředitel čínských drah pan Huang, mimo jiné prohlédl si i novou nádražní budovu.[17] Stavba byla dokončena v roce následujícím. Ve své době se jednalo o moderní multifunkční budovu, která právem patřila mezi nejmodernější ve střední Evropě. 152 metrů dlouhá monumentální stavba, rozkládající se na ploše 5 000 metrů čtverečních, byla rozdělena na dvě části střední hranolovou věží. V nádražní hale byla umístěna busta T. G. Masaryka, 21. února 1936 pak i pamětní bronzová deska s nápisem „Dostavěno k jubileu 85. narozenin prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka za ministra železnic Rudolfa Bechyně podle návrhu Ing. arch. V. Rejchla“.[17] Hlavní průčelí budovy čítalo 41 okenních os, okna byla zdobena obrazy Merkura, okřídlených kol a znakem republiky[20] (později městským znakem). Sedlová střecha vlevo od věže byla osazena ocelovým krovem se skleněnými výplněmi, zajišťující přirozené osvětlení odbavovací haly (mimo jiné už tenkrát byla zřízena posuvná plošina pro údržbu světlíku). V této části střechy vystupovalo sousoší od sochaře Josefa Škody, znázorňující dva světlonoše s okřídleným kolem. Dominantou nádražní budovy byla 46 metrů vysoká věž s hodinami, zakončena helmicí z měděného plechu, na jejímž vrcholu byl umístěn vodojem pro zásobování stanice vodou.[20] Vnitřek věže tvořilo tříramenné schodiště, které přecházelo v kovové točivé.[46] Vnější fasády budovy byly z břízolitu a pískovcových obkladových desek. Jižní křídlo nesla železobetonová konstrukce, severní křídlo bylo zděné, ze železobetonu byly pouze stropy, střecha byla pokryta pálenými střešními taškami. Výstavba přišla na 19 milionů korun.[9] Staniční budova byla 3. května roku 1958 vyhlášena kulturní památkou.[5][20] Severní část budovy ve své době sloužila jako obytná, nacházelo se zde několik nájemních bytů a hotel, jižní část budovy sloužila kancelářím a provozním prostorám (nutno poznamenat, že tato nádražní budova slouží cestujícím dodnes, vesměs neprošla výraznou stavební úpravou).[16] Původní nádraží bylo zbouráno před rokem 1935. V souvislosti s výstavbou nádražní budovy a přestavbou kolejiště bylo ve stanici vybudováno elektromechanické zabezpečovací zařízení.[18] Stavědlo 2, které se nacházelo na severním zhlaví (stojí dodnes[47]) pocházelo z doby druhého nádraží, na jižním zhlaví bylo vybudováno přízemní stavědlo, které však sloužilo pouze do roku 1952 (stojí dodnes[48]). V té době bylo jižní zhlaví vybaveno světelnými návěstidly typu Elektrosignál, severní zhlaví bylo v té době vybaveno mechanickými návěstidly, tato návěstidla byla nahrazena až v roce 1962.[18] Během výstavby třetího hradeckého nádraží byl také vystavěn poštovní a telegrafní úřad č. 2 (1932–1934), který se nacházel v blízkosti jižního křídla přijímací budovy (stojí dodnes).[49] V roce 1935 již jezdily motorové vlaky mezi Hradcem Králové a Kyšperkem.[35] Rok po předání nádražní budovy cestujícím se uskutečnila druhá slavnost a to u příležitosti otevření osobního kolejiště, které se opět zúčastnil prezident Ředitelství drah dr. Nevole. Cestujícím byl předán odjezdový podchod a nástupiště. O několik minut později u druhého nástupiště zastavil osobní vlak č. 608, který byl spřažen s parní lokomotivou řady 354.109 (4. srpna 1958 se naplnil tragický osud této lokomotivy, když se při cestě do Frýdlantu v Čechách zřítila i s posádkou do rozvodněné řeky, která vymlela násep).[17] 26. srpna 1937 projížděl stanicí zvláštní vlak, který byl doprovázen prezidentem republiky dr. Edvardem Benešem při cestě z Moravy. Prezident vyhlížel ze salonního vozu a pozdravil diváky na prvním nástupišti, ovšem samotné pozvání k návštěvě města Hradce Králové odmítl.[17] 6. března 1939 přijel ministr dopravy gen. Alois Eliáš, odjel po pětadvaceti minutách.[9] Druhá světová válka se projevila zastavením provozu motorových vozů a to kvůli úsporám nedostatkového benzínu a nafty. V letech 19391945 byla na území Protektorátu Čechy a Morava zřízena státní železniční společnost Českomoravské dráhy, zkráceně BMB-ČMD. Železnice byla strategicky důležitý prostředek k zásobování vojska. V období Protektorátu jezdily také vlaky říšských drah, zkráceně DR, avšak využívat je mohli pouze cestující při cestách z Říše do Říše, nepodléhali pasové a propustkové prohlídce. Přeprava cestujících těmito vlaky mezi stanicemi Protektorátu byla vyloučena.[50] V roce 1941 se na čelech lokomotiv začal objevovat symbol „V“, který byl odvozen od slova „Victoria“, latinský název pro „vítězství“. Bíle orámované nárazníky také sloužily k lepší orientaci v prostředí nočního zatemnění.[51] Za války vytvořili hradečtí železničáři odbojový oddíl „Vraga“, který byl od roku 1943 ve spojení s partyzánskými oddíly „Vpřed“ a „Konstantin“.[17] Od roku 1944 se železnice stávala cílem mnoha leteckých náletů. Bombardování zasáhlo především významné dopravní uzly, stanice, které sousedily s významnými průmyslovými podniky. Těžce poškozeno bylo pardubické hlavní nádraží, kdy cílem náletu byla rafinerie Fantových závodů.[52] V závěru druhé světové války a to v letech 1944 až 1945 jezdily přes Hradec Králové pouze dva páry rychlíků. Jedním z nich byl R 27[50] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Velký Osek, Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové, Týniště nad Orlicí, Častolovice, Kyšperk, Lichkov do Międzylesie. Pravidelný odjezd vlaku byl v 9.30, mimo jiné tehdy spoj urazil vzdálenost mezi Prahou a Hradcem Králové za 2 hodiny 21 minut, včetně mezilehlých zastávek. V té době byla trať (Praha) – Velký Osek – Hradec Králové – Lichkov v jízdním řádu pro cestující označená č. 502. V opačném směru jezdil spoj jako R 28.[50] Druhý spoj představoval R 25[50] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Velký Osek, Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové, Josefov-Jaroměř, Starkoč, Náchod, Teplice nad Metují do Meziměstí. Pravidelný odjezd vlaku byl ve 21.20. Tratě byly ve své době označeny v jízdním řádu pro cestující následovně. Pardubice – Hradec Králové – Josefov-Jaroměř – Turnov č. 503, Josefov-Jaroměř – Starkoč č. 503 a, Starkoč – Václavice č. 502 b, Choceň – Teplice nad Metují č. 502 a. Mimo jiné po zabrání příhraničí Německem, respektive po rozdělení choceňsko-broumovské dráhy mezi státy Protektorát Čechy a Morava a Německo, byla ve stanici Teplice nad Metují nařízena pasová kontrola. V opačném směru jezdil spoj jako R 26.[50] Tehdy urazil osobní vlak vzdálenost mezi Pardubicemi a Hradcem Králové za 33 minut, mezi stanicemi Hradec Králové a Josefov-Jaroměř za 30 minut.[50]

Dopravní situace před nádražím koncem 60. let 20. století. V té době byla na vrcholu věže umístěna pěticípá rudá hvězda, jakožto symbol komunismu. Od roku 1949 byla na dnešním Riegrově náměstí (dříve Fučíkovo[11]) instalována trolejbusová trolej.

Po druhé světové válce se železnice opět ujaly Československé státní dráhy. V roce 1946 byly zaváděny nové motorové rychlíky z Prahy přes Hradec Králové do Broumova, vlaky byly vedeny soupravami složenými z motorových vozů řady M 274.0.[53] V roce 1947 byl zaveden „Balt-Adria expres“ (137/138), jeho první slavnostní jízda se uskutečnila 4. května, vlak byl spřažen s parní lokomotivou řady 464.0. Ve své době spojoval Prahu Wilsonovo nádraží s Hradcem Králové, Kyšperkem, Lichkovem, Varšavou a Gdyní.[54] V roce 1948 byla z nádražní haly odstraněna busta T. G. Masaryka, včetně bronzové pamětní desky, místo toho bylo prázdné místo osazeno bustou dělnického prezidenta Klementa Gottwalda.[9] 22. února 1949 projížděl stanicí expres č. 137, který byl doprovázen reprezentačním týmem československého národního hokejového mužstva, který ve Stockholmu vybojoval titul mistrů světa. Expres se ve stanici zdržel asi 16 minut.[17] 2. května 1949 byla otevřena první trolejbusová trať ve městě. Ve své době vedla od hlavního nádraží do Nového Hradce Králové. Doprava byla zajišťována čtyřmi trolejbusy typu Vetra-ČKD. V témže roce byly Autodráhy města Hradce Králové začleněny do Sdruženého komunálního podniku. V roce 1950 byl podnik přejmenován na Dopravní podnik města Hradce Králové, tehdy národní podnik.[43] Týž rok byla na vrchol věže umístěna pěticípá rudá hvězda, jakožto symbol komunismu.[55]

Sousoší světlonoši s okřídleným kolem od Josefa Škody na střeše nádražní budovy. (2010)
Den železnice na jižním zhlaví, parní lokomotiva řady 556.0 v čele nákladního vlaku, na konci vlaku motorová lokomotiva řady T 699.0 (2015).
Den železnice (středový obvod), parní lokomotiva řady 434.2 v čele nostalgického vlaku, na konci vlaku parní lokomotiva řady 423.0 (2015).
Den železnice (středový obvod), v čele motorový vůz M 274.0, druhý v pořadí velkoprostorový přípojný vůz Balm, na konci vlaku motorový vůz řady M 262.0 (2015).

Ovšem rok 1950 přinesl pro odbavovací halu hradeckého nádraží také hezkou výzdobu v podobě bývalých reklamních pásů, na které akademická malíř Břetislav Jüngling přenesl tzv. „výjevy“ z některých děl spisovatele Aloise Jiráska.[9] O rok později byl na jižní část střechy umístěn znak pětiletky, směrem do náměstí pak nápis „S prezidentem Gottwaldem k socialismu“.[9] 24. listopadu 1951 došlo na nádraží k nehodě. Osobní vlak č. 836 vjel na kusou kolej č. 10 a narazil do zarážedla, které rozbil, lokomotiva zastavila až na prvním nástupišti. Při incidentu bylo zraněno 45 cestujících, z toho 3 těžce. Odpovědnost za způsobenou havárii nesl strojvedoucí, který se domníval, že jede na jinou kolej.[9] 5. května 1960 přijel na hradecké nádraží zvláštní vlak z Francie, který byl doprovázen členy Alexandrova souboru písní a tanců.[9] 21. června 1960 byla otevřena nová traťová spojka o délce čtyř kilometrů mezi Plačicemi a Opatovicemi nad Labem. Spojka začala sloužit zejména uhelným vlakům z Mostecka, které jezdí do opatovické elektrárny. Do té doby jezdily všechny tyto vlaky na hradecké nádraží a odtud pokračovaly do Opatovic, což mělo neblahé následky na plynulost dopravy.[9] V roce 1962 bylo ve středovém obvodu stanice vybudováno reléové zabezpečovací zařízení.[18] Vzhledem k tomu, že obslužný panel se od té doby nacházel v dopravní kanceláři, bylo výhybkářské stanoviště na „středu“ (č. 4) úplně zrušeno. V té době byla stará mechanická návěstidla nahrazena světelnými návěstidly sovětské výroby, v 80. letech pak novými návěstidly typu AŽD 70.[18] Původně mělo být reléové zabezpečovací zařízení instalováno v celém obvodu stanice, ovšem po půlstoletí v roce 2014 sloužilo jen ve středovém obvodu.[18] Do konce 50. let sloužila ve stanici také dvě výhybkářská stanoviště, stanoviště č. 3 se nacházelo u jižního zhlaví, stanoviště č. 5 se nacházelo u zhlaví severního, mezi rozběhem tratí na jaroměřské a týnišťské straně se také nacházelo závorářské stanoviště č. 7. Mimochodem v dřívějších dobách sloužil na stanici také stavědlový přístroj, který byl umístěn v plechové skříni na jižním křídle přijímací budovy. Umožňoval uvolnění místně stavěných výměn kolejové spojky mezi kolejemi č. 8 a 10 a. Průjezd vlaků ze severního zhlaví kolem 1. nástupiště na nástupiště 1 A nebyl možný, kolejová spojka tehdy sloužila výhradně posunu. Uvolnění klíčů ze stavědlového přístroje zajišťovalo stavědlo 1 na jižním zhlaví, přestavování výměn prováděl vedoucí posunu.[18] V letech 19621963 byly na motorové rychlíky z Prahy do Broumova nasazovány motorové vozy řady M 262.0.[56] 14. července 1964 přijela na královéhradecké nádraží Gusta Fučíková, a to u příležitosti besedy členů brigády socialistické práce Julia Fučíka.[9] V témže roce byly mezi Hradcem Králové a Kyšperkem nasazovány nové motorové vozy řady M 240.0, byť do Velkého Oseka zvládaly vozbu osobních vlaků stále parní lokomotivy řady 354.7.[35] V rámci předelektrizačních úprav byl ve dnech 30. srpna až 1. září roku 1965 nahrazen původní ocelový silniční most spojující město s Plotištěm novým betonovým nadjezdem.[17] 17. prosince 1965 byl na železniční trati mezi Pardubicemi a Hradcem Králové zahájen provoz v elektrické trakci (v té době byla trať označena číslem 3).[37] V prosinci téhož roku byl zahájen provoz v elektrické trakci na železniční trati z Velkého Oseka mezi Chlumcem nad Cidlinou a Týništěm nad Orlicí (v té době byla trať označena číslem 2). Elektrický provoz na těchto tratích zahojovala lokomotiva řady E 669.1.[17][28] Po zavedení nového vlakového jízdního řádu 1967/1968 byly na nově elektrizované tratě a to mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, Nymburkem a Hradcem Králové nasazovány elektrické jednotky řady EM 475.1.[57] V roce 1968 na protest proti okupaci železničáři rozřezali pěticípou rudou hvězdu o rozpětí tří metrů a váze 90 kg, která se v té době vyjímala na vrcholu nádražní věže, poté už se tam nikdy nevrátila.[9] Po zavedení vlakového jízdního řádu 1970/1971 byly na motorové rychlíky z Prahy do Broumova a Letohradu nasazovány motorové vozy řady M 296.2.[56][58] Do poloviny 70. let 20. století byly na hlavním nádraží k vidění elegantní parní lokomotivy řady 475.1, zejména v čele rychlíků Liberec – Brno. Tyto lokomotivy byly posléze nahrazeny novými motorovými lokomotivami, v té době částečně převzaly vozbu osobních vlaků v relaci Pardubice – Hradec Králové – Stará Paka – Liberec, Hradec Králové – Jičín – Turnov, ve druhé polovině 70. let v regionu zcela dosloužily.[58] 31. května 1975 byla definitivně zrušena vlaková pošta, která do té doby jezdila v obou směrech mezi Prahou, Hradcem Králové, Letohradem a to ve vlacích č. 5201/2217.[35] Od 30. května 1976 byl zaveden nový významný spoj EEx/Ex 6/7 „Praga“, který směřoval z Prahy přes Hradec Králové do Moskvy. Mezi Prahou a Hradcem Králové byl veden lokomotivou řady E 499.1, mezi Hradcem Králové a Międzylesie pak lokomotivou řady T 478.3.[35] V letech 1978 a 1983 byl vystavěn objekt sloužící administrativě a zázemí depa.[16] Roku 1980 byl oficiálně ukončen provoz parní trakce.[59] 7. dubna 1993 byl zahájen provoz v elektrické trakci na zbývajícím úseku trati č. 031 z Hradce Králové do Jaroměře.[37] V témže roce vznikla státní organizace České dráhy rozdělením Československých státních drah s. o. (ČSD) na České dráhy s. o. a Železnice Slovenskej republiky. V roce 2000, u příležitosti prezentace integrovaného dopravního systému (IDS) Hradec Králové – Pardubice, byly mezi Pardubicemi a Jaroměří nasazovány elektrické jednotky řady 471.[60]

Uspořádání kolejiště v roce 2014.

Současná akciová společnost České dráhy, a.s. vznikla 1. ledna roku 2003, kdy byla státní organizace České dráhy rozdělena na stejnojmennou akciovou společnost a státní organizaci Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). V roce 2003 byla založena společnost OREDO s.r.o. (Organizátor REgionální DOpravy) v rámci zajištění základní dopravní obslužnosti Královéhradeckého kraje. Po mnohaletém úsilí, které vyvrcholilo v témže roce, se stanice dočkala částečné rekonstrukce nádražní budovy (rekonstrukci nádražní haly provedla v roce 2001 Orlická Stavební, a.s.), kdy kupříkladu vzniklo ČD centrum a čekárna pro matky s dětmi, také došlo na opravu věžních hodin. Rekonstrukcí prošla i všechna nástupiště[61], na kterých byly vybudovány prosklené výtahy, které zajišťují bezbariérový přístup na nástupiště. V prostorách stanice se nachází několik obchodů s potravinami, tabákem, tiskovinami, ale i lékárna. Od 4. září 2006 (JŘ 2005/2006) byly na železniční trati č. 041 mezi Hradcem Králové, Jičínem a Turnovem nasazovány motorové jednotky řady 814.[62] V letech 2006/2007 byly na rychlíkových spojích mezi Pardubicemi a Libercem a to v rámci zkvalitnění dopravy, rozšíření přepravní nabídky nasazovány motorové vozy řady 843 s přípojnými vozy ř. 043.[63]Do roku 2008 sloužila autobusové dopravě plocha před nádražím, autobusové stanoviště Hradec Králové, žel. st. a Hradec Králové, aut. st. Koruna vzdálené asi 200 m jižně od nádražní budovy. Město Hradec Králové bylo jedno z největších českých měst, které nemělo vlastní autobusové nádraží. Jednalo se o stání se šikmým řazením, nastupovalo se z úrovně vozovky. Po dokončení přestavby Riegrova náměstí se autobusová doprava přesunula do nově vybudovaného Terminálu hromadné dopravy, který je vzdálen cca 300 metrů od hlavního nádraží. V prostorách před nádražím dnes zastavují pouze linky městské hromadné dopravy. Od 1. října 2012 (JŘ 2011/2012) byly na železniční trati č. 031 mezi Pardubicemi, Hradcem Králové a Jaroměří nasazovány nízkopodlažní elektrické jednotky řady 440 RegioPanter.[64]. V roce 2013 byl do haly nádražní budovy umístěn klavír, na kterém si může kdokoliv z cestujících zahrát. Smyslem projektu Ondřeje Kobzy bylo šířit dobrou náladu, mimo jiné projekt Piána na ulici se ve své době rozšířil i do dalších českých měst.[65] V roce 2014 byly mezi Pardubicemi a Hradcem Králové nasazovány motorové jednotky řady 844, ovšem pouze na méně vytížených spojích, zejména ve večerních hodinách.[66]

Popis stanice[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice leží v jednokolejné trati Choceň – Velký Osek, jednokolejné trati Pardubice – Jaroměř, je odbočnou pro trať Hradec Králové – Turnov. Železniční trať Velký Osek – Choceň (020) zaúsťuje do zhlaví severního a jižního, železniční trať Pardubice – Jaroměř – Liberec (031) zaúsťuje do zhlaví severního a jižního, železniční trať Hradec Králové – Turnov (041) zaúsťuje do zhlaví severního. Je stanicí smíšenou, seřaďovací, vlakotvornou. Výkonnost spádoviště v roce 2013 – počet relačních kolejí 11, denní výkonnost v rozposunovaných vozech (počet rozposunovaných vozů / den) 639.[4]

Na stanici se také nachází DKV – provozní jednotka Hradec Králové[67] . Královéhradecké depo v minulosti obstarávalo rozsáhlý provoz parních lokomotiv řad 354.1, 354.7, 475.1 „Šlechtična“, 556.0 „Štokr“, motorových vozů řad M 131.1 „Hurvínek“, M 131.1, M 262.0, M 286.0, M 296.1, motorových lokomotiv řad T 466.0, T 478.3, T 478.4. Součástí depa je i točna s půlkruhovou remízou, na severním zhlaví se nachází dnes nepoužívané skladiště, vlečka do ZVU, na stanici se nachází celkem sedm vleček, také myčka kolejových vozidel a opravna vozů.[68] V blízkosti severního zhlaví při ulici Kydlinovská se také nachází muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky[69]. Stanice je vybavena orientačními hlasovými majáčky pro nevidomé.[70]

Mimo jiné se v Hradci Králové nachází i druhá méně významná železniční stanice Hradec Králové-Slezské Předměstí. Nachází se na železniční trati č. 020 v severovýchodní části města Hradec Králové-Slezské Předměstí. Také se zde nacházejí tři železniční zastávky. První zastávkou je Hradec Králové-Kukleny, nachází se mezi stanicemi Hradec Králové hl.n. a Praskačka, druhou pak Hradec Králové zastávka, nachází se mezi stanicemi Hradec Králové-Slezské Předměstí a Hradec Králové hl.n. Obě zastávky se nacházejí taktéž na železniční trati č. 020. Poslední, třetí železniční zastávkou na území města je Plotiště nad Labem, nachází se na železniční trati č. 041.

Elektrická jednotka řady 440 „RegioPanter“ na osobním vlaku 6241 do Pardubic.

Informační systém[editovat | editovat zdroj]

Stanice je vybavena hlasovým systém HIS od firmy MikroVOX[71], vizuálním informačním systémem VIS od firmy Starmon.[3][72] Hlasový a vizualní informační systém byl původně vyvinut pod souhrnným názvem HaVIS[3]. Jednalo o hlasový informační systém (HIS) od firmy MikroVOX a vizuální informační systém (VIS) od firmy Starmon Choceň. Je určen pro informování cestujících o vlakových spojích a to v podobě vizuální a zvukové. Vizuální informační systém je tvořen panely, které jsou sestaveny z aktivních prvků – LED diod. Hlasový informační systém je tvořen softwarem, který obsahuje rozsáhlou databázi zvukových segmentů. Staniční hlášení pro cestující, které je také namluveno v anglickém (Věra Pockley) a německém (Blanka Trčanová) jazyce namluvil český herec Václav Knop.[73]

Nástupiště[editovat | editovat zdroj]

Stanice má pět zvýšených betonových nástupišť, z toho dvě ostrovní nástupiště s průjezdnými kolejemi, čtyřmi nástupištními hranami. 1. A nástupiště se dvěma hranami se nachází u kusých kolejí, mezi kolejemi 10a, 12a s délkou 200 m. 1. jednostranné nástupiště se nachází u výpravní budovy s délkou 225 m. 2. nástupiště je umístěno mezi kolejemi č. 6 a 2 s délkou 256 m. 3. nástupiště je umístěno mezi kolejemi č. 1 a 5 s délkou 210 m u koleje č. 1.[3] U koleje č. 5, na straně ke koleji č. 5 je také jedno jednostranné zvýšené betonové nástupiště s délkou 70 m. U dopravní koleje č. 7 je také zřízeno provizorní sypané nástupiště v délce 150 m, používá se při mimořádných událostech.[3]

Nástupiště č. 1, 2, a 3 jsou zastřešena, propojena dvěma podchody. Třetí podchod je volně přístupný pouze pomocí výtahů na nástupištích, zajišťují tak bezbariérový přístup na nástupiště, také slouží služebním účelům. V bezprostřední blízkosti pošty a z čela 3. nástupiště na jižním zhlaví vedou schody na lávku, která vede do ZVU a DKV Hradec Králové. Používat lávku je cestujícím zakázáno.[3]

Dopravní koleje[editovat | editovat zdroj]

Ukazatel staničního informačního systému na severním konci 3. nástupiště. Pouze tato tabule ukazuje údaj „Kolej“, tím je uzpůsobena pro rozlišení vlaku přistaveného na průběžnou 5. kolej, na kusou kolej 5b nebo k nouzovému sypanému nástupišti u koleje 6 (ve skutečnosti se tam nachází kolej č. 7, kolej č. 6 se nachází mezi prvním a druhým nástupištěm). (2013)
  • č. 12 a vjezdová a odjezdová kolej pro všechny vlaky směr Pardubice a Velký Osek, délka 259 m, provozovatel SŽDC[3]
  • č. 10 a vjezdová a odjezdová kolej pro všechny vlaky směr Pardubice a Velký Osek, délka 213 m, — „ —
  • č. 8 vjezdová a odjezdová kolej pro všechny vlaky všemi směry, délka 248 m k Sc 8, 344 m k S 8, — „ —
  • č. 6 vjezdová a odjezdová kolej pro všechny vlaky všemi směry, délka 346 m, — „ —
  • č. 6 b vjezdová a odjezdová kolej pro všechny vlaky ze směru Hradec Králové-Slezské Předměstí, délka 332 m, — „ —
  • č. 4 a kusá odjezdová kolej pro lok. vlaky směr Opatovice nad Labem a Praskačka, délka 80 m, provozovatel SŽDC
  • č. 2 vjezdová a odjezdová kol. pro všechny vlaky, délka 315 m, — „ —
  • č. 2 b vjezdová a odjezdová kol. pro všechny vlaky směr Jaroměř a Hradec Králové-Slezské Předměstí, délka 126 m, — „ —
  • č. 1 vjezdová a odjezdová kol. pro všechny vlaky, délka 328 m, provozovatel SŽDC
  • č. 3 a kusá odjezdová kolej pro lok. vlaky směr Opatovice nad Labem a Praskačka, délka 175 m, — „ —
  • č. 3 b kusá odjezdová kolej lok. vlaky směr Všestary, Předměřice nad Labem, Hradec Králové-Slezské Předměstí, délka 60 m, — „ —
  • č. 5 a vjezdová a odjezdová kolej pro všechny vlaky všemi směry (seřaďovací), délka 295 m, provozovatel SŽDC[3]
  • č. 5 — „ — , délka 179 m, provozovatel SŽDC
  • č. 7 vjezdová a odjezdová kolej pro všechny vlaky všemi směry, délka 564 m, provozovatel SŽDC
  • č. 7 a vjezdová a odjezdová kolej pro vlaky bez přepravy cestujících ze všech směrů a všemi směry (seřaďovací), délka 342 m, — „ —
  • č. 7 b — „ — , délka 159 m, provozovatel SŽDC
  • č. 9 vjezdová a odjezdová kolej pro vlaky bez přepravy cestujících ze všech směrů a všemi směry (seřaďovací), délka 636 m, — „ —
  • č. 11 — „ — , délka 614 m, — „ —
  • č. 13 — „ — , délka 642 m, — „ —
  • č. 13 b vjezdová a odjezdová kol. pro všechny vlaky, délka 35 m, provozovatel SŽDC
  • č. 15 vjezdová a odjezdová kolej pro vlaky bez přepravy cestujících ze všech směrů a všemi směry (seřaďovací), délka 764 m, — „ —
  • č. 17 — „ — , délka 696 m, — „ —
  • č. 19 odjezdová kolej pro vlaky bez přepravy cestujících, vjezdová kolej pro vlaky bez přepravy cestujících od Slezského Předměstí, Předměřic nad Labem a Všestar (seřaďovací), délka 489 m, — „ —
  • č. 21 — „ — , délka 409 m, provozovatel SŽDC
  • č. 23 — „ — , délka 384 m, — „ —
  • č. 25 odjezdová kolej pro vlaky bez přepravy cestujících (seřaďovací), délka 475 m,
  • č. 27 — „ — , délka 352 m, — „ —
  • č. 29 — „ — , délka 328 m, — „ —
  • č. 31 — „ — , délka 370 m, — „ —
  • č. 25 kusá kolej, délka 282 m, provozovatel ČDDKV
  • č. 53 — „ — , délka 275 m, — „ —
  • č. 55 — „ — , délka 231 m, — „ —[3]

Manipulační koleje[editovat | editovat zdroj]

Točna s půlkruhovou remízou v obvodu depa, v Hradci Králové nazývaná též „rotunda“. (2011)
  • č. 10 b délka 146 m, provozovatel SŽDC[3]
  • č. 12 b délka 152 m, — „ —
  • č. 14 b kusá kolej pro odstavení osobních souprav, délka 175 m, — „ —
  • č. 16 b bez trakčního vedení, délka 208 m, — „ —
  • č. 18 b délka 189 m, — „ —
  • č. 20 a kusá, pro potřeby SDC, délka 50 m, — „ —
  • č. 20 b kusá, všeobecná nakládací a vykládací kolej, celní bez trakčního vedení, délka 208 m, — „ —
  • č. 22 a kusá, pro potřeby SDC, délka 72 m, — „ —
  • č. 22 b kusá kolej pro posilové osobní vozy bez trakčního vedení, délka 145 m, — „ —
  • č. 24 b kusá, všeobecná nakládací a vykládací kolej, bez trakčního vedení, délka 259 m, — „ —
  • č. 26 b kusá, všeobecná nakládací a vykládací kolej, bez trakčního vedení, délka 244 m, — „ —
  • č. 28 b kusá kolej, délka 244 m, — „ —
  • č. 30 b kusá kolej, bez trakčního vedení, délka 157 m, — „ —
  • č. 38 b kusá, všeobecná nakládací a vykládací kolej bez trakčního vedení, pro kotlové vozy a vozy s výbušninami, délka 140 m, provozovatel SŽDC
  • č. 40 b kusá kolej pro potřeby SNV, bez trakčního vedení, délka 123 m, — „ —
  • č. 14 a kusá kolej pro soupravy os.vozů ,čekací kolej pro lokomotivy, délka 179 m, — „ —
  • č. 16 a čekací kolej pro lokomotivy, délka 179 m, — „ —
  • č. 18 a kusá kolej pro odstavené vozy, čekací kolej pro el. lokomotivy, délka 163 m, — „ —
  • č. 59 kusá odstavná kolej, délka 186 m, — „ —
  • č. 10 c (pardubický výtah) kusá kolej pro odstavování osobních vozů, délka 250 m, — „ —
  • č. 13 c (předměřický výtah) výtažná kusá kolej pro posun, délka 658 m, — „ —
  • č. 19 c (kuklenský výtah) výtažná kusá kolej pro posun, délka 630 m, — „ —
  • plotišťský výtah výtažná kusá kolej pro posun s posunovací lokomotivou v posunovacím obvodu sever, délka 209 m, — „ —
  • třebechovický výtah výtažná kusá kolej pro posun 3. posunovací lokomotivy, délka 400 m, — „ —

Spojovací koleje[editovat | editovat zdroj]

  • spojka smí být obsazována speciálními a hnacími vozidly, slouží jako variantní vlaková cesta, délka 36 m, provozovatel SŽDC[3]

Trakční a proudová soustava[editovat | editovat zdroj]

Stanice je elektrifikovaná, trakční vedení je rozděleno na čtyři trakční úseky. V trolejové síti je stejnosměrný proud o napětí 3 kV.[7] Výška trolejového vedení ve stanici je 5,6 m, na vykládkových kolejích pak 6 m.[3] Elektrifikované jsou tratě Velký Osek – Choceň, Pardubice – Jaroměř. Severní zhlaví je vybaveno návěstidly pro elektrický provoz s návěstí „Připravte se ke stažení sběrače“, „Stáhněte sběrač“, „Zdvihněte sběrač“ a to pro směr jízdy od a do Předměřic nad Labem.[3]

Zabezpečovací zařízení ve stanici[editovat | editovat zdroj]

V obvodech jižního a severního zhlaví je stanice vybavena elektromechanickým zabezpečovacím zařízením se světelnými návěstidly v závislosti na řídicím přístroji, umístěném v dopravní kanceláři.[3] Ve středovém obvodu je stanice vybavena provizorním zabezpečovacím zařízením MOZAS, které je ovládáno z jednotného obslužného pracoviště, které je umístěného rovněž v dopravní kanceláři, také elektrickým ohřevem výměn (EOV).[3] Jedná se o zabezpečovací zařízení 2. a 3. kategorie. Při výpadku proudu je zabezpečovací zařízení napájeno z náhradního zdroje.

Nerudova, od Všehrdovy k trati, stavědlo 1, z něhož se ovládají výměny výhybek na jižním zhlaví. (2011)

V rámci jedné pracovní směny vykonávají službu současně dva výpravčí a to staniční výpravčí a traťový výpravčí. Vedoucím směny je traťový výpravčí, který je nadřízeným pracovníkem staničnímu výpravčímu, dále pak také vydává souhlasy k odjezdu vlaků ze stanice staničnímu výpravčímu. Staniční výpravčí řídí a organizuje jízdy vlaků v obvodu stanice, dále pak posun vlaků ve svém obvodu, obsluhuje traťové zabezpečovací zařízení, staniční zabezpečovací zařízení, je podřízen traťovému výpravčímu. Na jižním zhlaví stanice je umístěno stavědlo 1, na severním zhlaví stanice pak stavědlo 2, z nichž jsou ovládány výměny výhybek prostřednictvím výhybkářského stavědlového přístroje, který je závislý na řídícím stavědlovém přístroji umístěném v dopravní kanceláři.[3] Na stavědlech jsou signalisté (ve směně je každé stavědlo obsazeno dvěma signalisty, nebo jenom signalistou 2, který přejímá povinnosti signalisty 1), kteří na pokyn staničního výpravčího nebo osoby řídící posun přestavují výhybky, výkolejky, obsluhují seřaďovací a hlavní návěstidla, které jsou umístěny v obvodu příslušného stavědla. Signalisté jsou podřízeni staničnímu výpravčímu. V dopravní kanceláři také vykonává službu operátor železniční dopravy, který obsluhuje kamerový systém, informační a rozhlasové zařízení, ohlašuje změny v dopravě staničním zaměstnancům na příkaz traťového výpravčího. Všechny hovory mezi jednotlivými pracovišti jsou zaznamenávány záznamovým zařízením (PC), které je umístěno mimo dopravní kancelář, kontrolu tohoto zařízení provádí traťový výpravčí.[3]

Zabezpečovací zařízení v přilehlých mezistaničních úsecích[editovat | editovat zdroj]

V přilehlých mezistaničních úsecích, v tratích Hradec Králové hl.n. – Předměřice nad Labem, Hradec Králové hl.n. – Všestary, je provoz zabezpečován reléovým poloautomatickým blokem, zabezpečovacím zařízením 2. kategorie. V přilehlých mezistaničních úsecích, mezi stanicemi Hradec Králové hl.n. – Praskačka, Hradec Králové hl.n. – Opatovice nad Labem, je provoz zabezpečen automatickým hradlem, zabezpečovacím zařízením 3. kategorie. V přilehlém mezistaničním úseku, mezi stanicemi Hradec Králové hl.n. – Hradec Králové-Slezské Předměstí, je provoz zabezpečen telefonickým dorozumíváním, zabezpečovacím zařízením 1. kategorie.[74]

Klub železničních modelářů[editovat | editovat zdroj]

Ve sklepních prostorách výpravní budovy hlavního nádraží sídlí klub železničních modelářů Hradec Králové, který každoročně pořádá tradiční podzimní výstavu. Návštěvníci zde mohou vidět jedno z nejstarších a největších kolejišť v Česku ve velikosti TT (1 : 120). Poprvé bylo vystaveno v roce 1983, mimo jiné i na mezinárodní výstavě v Lipsku.[75]

Parkovací dům pro kola[editovat | editovat zdroj]

V části Riegrova náměstí, několik desítek metrů od nádražní budovy mohou cyklisté využít unikátní parkovací dům pro kola, který byl otevřen[76] 18. února 2013.[77] Tento parkovací dům je plně automatizovaný,[78] cyklisté se už nemusejí obávat krádeží kol, jejich částí, popřípadě vybavení, které musí ze svého kola jinak odstrojovat. Právě Riegrovo náměstí je frekventovaným přestupním uzlem pro mnoho cestujících, kteří využívají autobusovou dopravu z nedalekého terminálu hromadné dopravy. V této lokalitě je mnohdy velice složité nalézt volné parkovací místo pro kolo.

Historie železniční dopravy[editovat | editovat zdroj]

Cestovní časy mezi dvěma stanicemi z pohledu historie[editovat | editovat zdroj]

Během několika desítek let vlaky výrazně zrychlily.

období jízdního řádu číslo tratě a celkový rozsah tratě spojení mezi dvěma stanicemi druh vlaku celkový čas *
relace Praha – Hradec Králové
1902/1903[35] 54 Praha – Mezilesí Praha – Hradec Králové R 2 hodiny 58 minut
1918/1919[39] 54 Praha – Kyšperk Praha – Hradec Králové R 2 hodiny 47 minut
1944/1945[50] 502 Praha – Velký Osek – Lichkov Praha – Hradec Králové R 2 hodiny 21 minut
1988/1989[28] 020 Praha – Velký Osek – Hanušovice Praha – Hradec Králové R 2 hodiny 7 minut
2013/2014[28] 020 Praha – Velký Osek – Choceň Praha – Hradec Králové R 1 hodina 40 minut
relace Velký Osek – Hradec Králové
1918/1919[39] 54 Praha – Kyšperk Velký Osek – Hradec Králové Os 1 hodina 42 minut
1944/1945[50] 502 Praha – Velký Osek – Lichkov Velký Osek – Hradec Králové Os 1 hodina 30 minut
1988/1989[28] 020 Praha – Velký Osek – Hanušovice Velký Osek – Hradec Králové Os 1 hodina 9 minut
2013/2014[28] 020 Praha – Velký Osek – Choceň Velký Osek – Hradec Králové Os 1 hodina 2 minuty
relace Hradec Králové – Třebechovice pod Orebem
1918/1919[39] 54 Praha – Kyšperk Hradec Králové – Třebechovice pod Orebem Os 29 minut
1944/1945[50] 502 Praha – Velký Osek – Lichkov Hradec Králové – Třebechovice pod Orebem Os 22 minut
1988/1989 [28] 020 Praha – Velký Osek – Hanušovice Hradec Králové – Třebechovice pod Orebem Os 19 minut
2013/2014 [28] 020 Praha – Velký Osek – Choceň Hradec Králové – Třebechovice pod Orebem Os 16 minut
relace Hradec Králové – Týniště nad Orlicí
1918/1919[39] 54 Praha – Kyšperk Hradec Králové – Týniště nad Orlicí Os 37 minut
1944/1945[50] 502 Praha – Velký Osek – Lichkov Hradec Králové – Týniště nad Orlicí Os 33 minut
1988/1989[28] 020 Praha – Velký Osek – Hanušovice Hradec Králové – Týniště nad Orlicí Os 24 minut
2013/2014[28] 020 Praha – Velký Osek – Choceň Hradec Králové – Týniště nad Orlicí Os 24 minut
relace Pardubice – Hradec Králové
1918/1919[40] 62 Německý BrodSeidenberg Pardubice – Hradec Králové Os 46 minut
1944/1945[50] 503 Pardubice – Josefov-Jaroměř – Turnov Pardubice – Hradec Králové Os 33 minut
1988/1989[22] 030 Pardubice – Turnov Pardubice – Hradec Králové Os 29 minut
2013/2014[22] 031 Pardubice – Jaroměř Pardubice – Hradec Králové Os 28 minut
relace Hradec Králové – Jaroměř
1918/1919[40] 62 Německý Brod – Seidenberg Hradec Králové – Josefov-Jaroměř Os 46 minut
1944/1945[50] 503 Pardubice – Josefov-Jaroměř – Turnov Hradec Králové – Josefov-Jaroměř Os 30 minut
1988/1989[22] 030 Pardubice – Turnov Hradec Králové – Jaroměř Os 27 minut
2013/2014[22] 031 Pardubice – Jaroměř Hradec Králové – Jaroměř Os 20 minut
relace Hradec Králové – Trutnov
1918/1919[40] 62 Německý Brod – Seidenberg, 63 Josefov-Jaroměř – Libava, 101 a Teplice – Trutnov Hradec Králové – Trutnov Os 2 hodiny 41 minut
1944/1945[50] 503 Pardubice – Josefov-Jaroměř – Trutnov Hradec Králové – Trutnov Os 2 hodiny 22 minut
1988/1989[22] 030 Pardubice – Turnov, 031 Jaroměř – Trutnov Hradec Králové – Trutnov Os 1 hodina 57 minut
2013/2014[22] 031 Pardubice – Jaroměř, 032 Jaroměř – Trutnov Hradec Králové – Trutnov Os 1 hodina 19 minut
relace Hradec Králové – Ostroměř
1918/1919[41] 55 Hradec Králové – Ostroměř Hradec Králové – Ostroměř Os 1 hodina 58 minut
1944/1945[50] 503 f Hradec Králové – Turnov Hradec Králové – Ostroměř Os 1 hodina 15 minut
1988/1989[34] 041 Hradec Králové – Turnov Hradec Králové – Ostroměř Os 1 hodina 7 minut
2013/2014[34] 041 Hradec Králové – Turnov Hradec Králové – Ostroměř Os 49 minut
relace Hradec Králové – Jičín
1918/1919[41] 55 Hradec Králové – Ostroměř, 57 Ostroměř – Jičín Hradec Králové – Jičín Os 2 hodiny 35 minut
1944/1945[50] 503 f Hradec Králové – Turnov Hradec Králové – Jičín Os 1 hodina 48 minut
1988/1989[34] 041 Hradec Králové – Turnov Hradec Králové – Jičín Os 1 hodina 35 minut
2013/2014[34] 041 Hradec Králové – Turnov Hradec Králové – Jičín Os 1 hodina 20 minut
Vysvětlivky: R – rychlík nebo expres, Os – osobní nebo spěšný vlak, * celkový čas je pouze orientační, neboť v daném období se celkový čas u jednotlivých spojů nepatrně lišil z důvodu křižování vlaků, čekání vlaků v přípojných stanicích a podobně, podrobnější údaje lze dohledat ve služebních jízdních řádech

Významné spoje v letech 1971–2013[editovat | editovat zdroj]

Papežský vlak Jana Pavla II.Totus tuus“ na 1. A nástupišti v roce 2011.

Všechny spoje byly zaváděny do páru pro opačné směry a to beze změn v trasování, pouze byly upraveny časové polohy spojů. Kupříkladu R 253 Bohemia[79] v relaci Praha – Varšava, jezdil také v opačném směru jako R 252 Bohemia.[80] Vzhledem k tomu, že některé spoje opakovaně jezdily v období následujícím beze změny, nejsou zde proto uvedeny.

Hlavní nádraží v minulosti obsluhovalo i dálkové mezinárodní spoje. V letech 1971/1972 byl jedním ze spojů R 22 Bohemia[81] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové, Lichkov, Międzylesie, Wrocław, do Varšavy. V plánovaném řazení tohoto vlaku byly zařazeny přímé vozy, které spojovaly Prahu se Svinoústím, Gdyní a Štětínem. Pravidelný odjezd vlaku byl ve 21.19.

V letech 1977/1978 byl jedním ze spojů R 253 Bohemia na své trase z pražského hlavního nádraží, přes Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové, Lichkov Międzylesie do Varšavy. V plánovaném řazení tohoto vlaku byly zařazeny přímé vozy, které spojovaly Prahu se Svinoústím, Gdyní a Štětínem. Pravidelný odjezd vlaku byl ve 20.27. Týž rok jezdil i Ex 7 Praga na své trase z pražského hlavního nádraží přes Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové, Lichkov, Międzylesie, Varšavu, Brest do Moskvy. Mimo jiné v plánované řazení vlaku byly řazeny přímé vozy, které spojovaly Karlovy Vary s Moskvou a Kyjevem. Ve své době byla vnitrostátní přeprava vyloučena. Pravidelný odjezd vlaku byl v 0.48.[82]

V letech 1978/1979[83], 1979/1980[84], 1980/1981[85], 1981/1982[86] jezdily rovněž mezinárodní rychlíky do Varšavy a Moskvy. Prvním byl R 253 Bohemia, druhým pak Ex 7 Praga.

V letech 1985/1986 byl jedním ze spojů R 253 Bohemia[79] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové, Lichkov, Międzylesie, Wrocław do Varšavy. Mimo jiné v plánovaném řazení tohoto vlaku byly zařazeny přímé vozy, které spojovaly Prahu s Gdyní, Svinoústím a Štětínem. V témže roce jezdil i R 1480[87] na své trase z Margecan přes Hradec Králové, Liberec, Zittau do Lipska. Pravidelný odjezd vlaku byl ve 20.15. Také R 11953 Hořec[88] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Hradec Králové, Trutnov do Svobody nad Úpou. Mimo jiné tento spoj byl určen výhradně rekreantům ROH. Také R 681[89] na své trase z Liberce přes Hradec Králové, Českou Třebovou, Brno do Bratislavy. Pravidelný odjezd vlaku byl v 9.09.

V letech 1988/1989 byl jedním ze spojů také R 480 Kriváň[90] na své trase z Košic přes Žilinu, Hradec Králové, Liberec, Zittau do Drážďan. Pravidelný odjezd vlaku byl ve 4.14. Týž rychlík jezdil i v letech 1985/1986.[91] V témže roce jezdil i R 253 Bohemia[92] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Hradec Králové, Týniště nad Orlicí, Letohrad, Lichkov, Międzylesie, Wrocław do Varšavy. Mimo jiné v plánovaném řazení tohoto vlaku byly zařazeny přímé vozy, které spojovaly Prahu s Gdyní. Také R 681[93] na své trase z Liberce přes Hradec Králové, Českou Třebovou, Brno do Bratislavy. Pravidelný odjezd vlaku byl v 8.58.

V letech 1991/1992 byl jedním ze spojů R 255 Baltic[94] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Hradec Králové, Týniště nad Orlicí, Miedzylesie do stanice Gdynia Główna. V témže roce jezdil i R 685 Liptov[95] na své trase z Liberce přes Hradec Králové, Pardubice, Přerov, Havířov do Košic. Pravidelný odjezd vlaku byl v 0.14.

Rychlík 255 Baltic jezdil i v letech 1993/1994 se změnou v trasování a to[96] z pražského hlavního nádraží přes Hradec Králové, Týniště nad Orlicí, Miedzylesie, Štětín do Svinoústí.

V letech 1998/1999 byl jedním z dalších spojů R 251[97] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové, Týniště nad Orlicí, Náchod, Meziměstí, Wałbrzych do Wrocławi. V současné době slouží přeshraniční úsek železniční trati č. 291 z Meziměstí do Mieroszówa pouze nákladní dopravě. Týž rok jezdil i R 253 Bohemia[98] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Hradec Králové, Týniště nad Orlicí, Miedzylesie, Wrocław do Varšavy.

Parní lokomotiva řady 464.0 v čele zvláštního vlaku do Pardubic na 1. A nástupišti v roce 2011.

V letech 2000/2001 byl jedním ze spojů také R 255[99] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové, Týniště nad Orlicí, Międzylesie do Wrocławi. Mimo jiné v plánovaném řazení tohoto vlaku byl v letním období zařazen přímý lůžkový vůz, který spojoval Prahu s Gdyní, městem, které se nachází na severu Polska v Pomořském vojvodství na břehu Baltského moře. Také Ex 550 Královehradecký expres[100] na své trase z Hradce Králové přes Chlumec nad Cidlinou, Nymburk, Prahu do Plzně. Pravidelný odjezd vlaku byl v 7.42.

V letech 2004/2005 byl jedním ze spojů také R 377 Děvín na své trase z Františkových Lázní přes Prahu, Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové, Týniště nad Orlicí, Choceň do Bratislavy.[101] Pravidelný odjezd vlaku byl v 1.55. V témže roce jezdil i Ex 561 Krakonoš[102] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Hradec Králové, Jaroměř do Trutnova. Pravidelný odjezd vlaku byl v 16.17. Týž expres jezdil i v letech 2005/2006.[103]

Motorový vůz řady M 131.1 pravděpodobně při odjezdu z prvního nástupiště v roce 2010.

V letech 2005/2006 byl jedním ze spojů také R 251[104] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Hradec Králové, Týniště nad Orlicí, Letohrad, Lichkov, Międzylesie, Wrocław do Poznaně. Pravidelný odjezd vlaku byl v 16.02.

V letech 2008/2009 byl jedním ze spojů také R 251[105] na své trase z pražského hlavního nádraží přes Hradec Králové, Týniště nad Orlicí, Letohrad, Lichkov, Międzylesie do Wrocławi. Pravidelný odjezd vlaku byl v 9.05. Týž rok jezdil po stejné trase i R 253 s pravidelným odjezdem v 17.05.[106]

V roce 2009, s příchodem nového jízdního řádu, se na královéhradeckém hlavním nádraží objevily polské lokomotivy řady EU07 společnosti PKP Intercity, kdy nešlo pouze o změnu ve vedení mezistátních rychlíků mezi Polskem a Českem. Tyto lokomotivy byly nasazovány i do čela spojů vnitrostátních, konkrétně na páru osobních vlaků mezi Pardubicemi, Týništěm nad Orlicí a Jaroměří, což nebylo zcela obvyklé. Šlo především o to, že mezi svými hlavními výkony, kupříkladu vedením mezistátních rychlíků R 408/409 Vltava z Katowic na pražské hlavní nádraží a zpět, nebudou kdesi postávat.[107]

Dne 25. září 2011 přijel na královéhradecké hlavní nádraží Papežský vlak, pojmenovaný latinsky Totus tuus, česky Celý tvůj a to podle pastýřského motta papeže Jana Pavla II. Ve své době se jednalo se o jediný papežem vysvěcený vlak a jednu z nejmodernějších příměstských elektrických jednotek na polských železnicích. Vlak byl vesměs putovní výstavou mapující pontifikát papeže Jana Pavla II.[108]

3. září roku 2013 zde byly k vidění vlaky, které běžně jezdí po I. tranzitním železničním koridoru z Prahy na Moravu a to v důsledku spadlého trolejového vedení mezi Kostěnicemi a Pardubicemi. Vlaky z Prahy objížděly hlavní tah přes Nymburk, Hradec Králové, Týniště nad Orlicí a Choceň. Cestujícím se tak naskytla příležitost spatřit spoje SuperCity vedené elektrickými jednotkami řady 680 (Pendolino), RegioJet, LEO Express vedené elektrickými jednotkami řady 480 (Stadler FLIRT) a jiné významné dálkové spoje vedené kupříkladu elektrickou lokomotivou řady 380, které mohli předtím vidět nejblíž v Pardubicích a není to zde zcela běžné.[109]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti (2014) hlavní nádraží obsluhuje pouze dálkové vnitrostátní, regionální spoje směřující kupříkladu do měst, jakými jsou: Choceň, Letohrad, Týniště nad Orlicí, Nové Město nad Metují, Poděbrady, Nymburk, Lysá nad Labem, Praha, Pardubice, Jaroměř, Dvůr Králové nad Labem, Turnov, Liberec, Česká Skalice, Trutnov, Náchod.

Co se nákladní dopravy týká, tak největší zastoupení zde má přeprava osobních automobilů z výrobního závodu firmy Škoda Auto a.s. pobočka Kvasiny. Objevují se zde zejména elektrické lokomotivy řady 150, 163, 130, 110, také dieselové lokomotivy řady 754, 742, 714, elektrické jednotky řada 440 v minulosti také řada 471, motorové jednotky kupříkladu řada 814, motorové vozy řady 843, 854. Při nostalgických jízdách i parní lokomotivy.[110]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Takový osud ostatně potkal 8. července 1866 nádražní budovu v Josefově, když se ji pokusil zmocnit pruský vojenský oddíl.[14][16]
  2. Pro srovnání, libra hovězího masa tehdy stála 10 krejcarů, jedno vajíčko 1 krejcar, libra másla 24 krejcarů, žejdlík mléka 1 a půl krejcaru, bečka brambor 35 krejcarů.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hradec Králové hlavní nádraží na německé Wikipedii.

  1. ČD Cargo, a.s. Hledání v seznamu žel.stanic – nákladní doprava. SŽDC a O11 GŘ ČD [online]. 15-9-2012, rev. 15-9-2012 [cit. 15-9-2012]. Dostupné online. 
  2. Správa železniční dopravní cesty. Nadmořské výšky železničních stanic a zastávek. www.provoz.szdc.cz [online]. 13-3-2013, rev. 13-3-2013 [cit. 13-3-2013]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s České dráhy, a.s. Staniční řád železniční stanice Hradec Králové hl. n. z roku 2010. www.vlaky.net [online]. 5-12-2012, rev. 5-12-2012 [cit. 5-12-2012]. Dostupné online. 
  4. a b Správa železniční dopravní cesty. Prohlášení o dráze celostátní a regionální pro období platnosti jízdního řádu 2012/2013, z roku 2011, strana 43. www.szdc.cz [online]. 5-11-2013, rev. 5-11-2013 [cit. 5-11-2013]. Dostupné online. 
  5. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-17]. Katalogové číslo 126682 : železniční stanice Hlavní nádraží - výpravní budova. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  6. České dráhy, a.s. Hradec Králové hl.n.. www.cd.cz [online]. 15-9-2012, rev. 15-9-2012 [cit. 15-9-2012]. Dostupné online. 
  7. a b Správa železniční dopravní cesty. Systémy trakčních proudových soustav a označení podle knižního jízdního řádu. www.szdc.cz [online]. 15-4-2013, rev. 15-4-2013 [cit. 15-4-2013]. Dostupné online. 
  8. Nahlížení do katastru nemovitostí, Hradec Králové, část Pražské Předměstí, čp. 914
  9. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u SRP, Zdeněk. Příběh hradeckého nádraží. [s.l.]: Garamon, 2000. ISBN 80-902593-3-2. (česky) 
  10. a b KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží, architektura a stavební vývoj, III. díl, první část.. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury Ing. Luděk Čada, 2009. ISBN 978-80-902706-7-1. S. 79. (česky) 
  11. a b c d e f g h i j k REZKOVÁ, Helena. Historie městské hromadné dopravy v Hradci Králové 1928–2013. [s.l.]: Nakladatelství – Agentura Regiona, 2013. ISBN 978-80-904449-5-9. (česky) 
  12. a b Elektronický archív pohlednic z dob Rakouska-Uherska. www.smirice.eu [online]. Rev. 5-1-2014 [cit. 5-1-2014]. Dostupné online. (česky) 
  13. Povodí Labe, státní podnik. Historie říčních staveb první poloviny 20. století v Hradci Králové. www.pla.cz [online]. 7-1-2014, rev. 7-1-2014 [cit. 7-1-2014]. Dostupné online. 
  14. a b c VLASTIMIL, Mičjan. Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice – historie Jihoseveroněmecké spojovací dráhy. www.dspace.upce.cz [online]. 2-1-2014, rev. 2-1-2014 [cit. 2-1-2014]. Dostupné online. 
  15. a b EDERER, Antonín. První vlak z Pardubic do Liberce. Librec: Krejské nakladatelství Liberec, 1959. 115 s. (česky) 
  16. a b c d e f g NETUŠIL, Tomáš. Registr stavebních děl ČVUT. www.industrialnitopografie.cz [online]. 22-12-2013, rev. 22-12-2013 [cit. 22-12-2013]. Dostupné online. 
  17. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t SRP, Zdeněk. Příběh hradeckého nádraží. [s.l.]: Garamon, 2000. ISBN 80-902593-3-2. (česky) 
  18. a b c d e f g h i RACHOTA, Jan. Železniční Hradecko před půlstoletím. [s.l.]: Vydavatelství dopravní literatury, 2007. ISBN 978-80-86765-06-8. (česky) 
  19. a b NERUDA, Jan. Noviny Prager Zeitung ze dne 6. listopadu 1857. Prager Zeitung [online]. 6-11-1857.  
  20. a b c d e ZLINSKÝ, Zbyněk. Nádraží pod vodárnou. www.vlaky.net [online]. 27-12-2013, rev. 27-12-2013 [cit. 27-12-2013]. Dostupné online. 
  21. Vstoupil v platnost první jízdní řád. Smiřický zpravodaj [online]. 19-7-2013.  
  22. a b c d e f g h Trať 030 Pardubice – Jaroměř – Liberec. www.zelpage.cz [online]. 6-11-2013, rev. 6-11-2013 [cit. 6-11-2013]. Dostupné online. 
  23. PATOČKA, Jan. Železniční tratě Podorlicka. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [online]. Rev. 26-3-2014 [cit. 26-3-2014]. Dostupné online. 
  24. a b Trať 032 Jaroměř – Trutnov. www.zelpage.cz [online]. 6-11-2013, rev. 6-11-2013 [cit. 6-11-2013]. Dostupné online. 
  25. BĚLINA, Pavel; FUČÍK, Josef. Bitva u Hradce Králové 1866. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 80-7185-765-3. (česky) 
  26. Trať 043 Trutnov – Žacléř. www.zelpage.cz [online]. 19-11-2013, rev. 19-11-2013 [cit. 19-11-2013]. Dostupné online. 
  27. JAKL, Jan. Zmizelé Čechy – Hradec Králové. [s.l.]: Paseka, 2005. 124 s. ISBN 80-7185-723-8. (česky) 
  28. a b c d e f g h i j k l m Trať 020 (Praha –) Velký Osek – Hradec Králové – Choceň. www.zelpage.cz [online]. 23-3-2013, rev. 23-3-2013 [cit. 23-3-2013]. Dostupné online. 
  29. Popis trati 231 Praha – Lysá nad Labem – Kolín. www.zelpage.cz [online]. 11-11-2013, rev. 11-11-2013 [cit. 11-11-2013]. Dostupné online. 
  30. Trať 021 Týniště nad Orlicí – Letohrad – Lichkov. www.zelpage.cz [online]. 11-10-2013, rev. 11-10-2013 [cit. 11-10-2013]. Dostupné online. 
  31. a b Trať 026 Týniště nad Orlicí – Otovice zastávka. www.zelpage.cz [online]. 23-3-2013, rev. 23-3-2013 [cit. 23-3-2013]. Dostupné online. 
  32. ŠJů. Nádražní budova v Turnově. commons.wikimedia.org [online]. 16-9-2015, rev. 16-9-2015 [cit. 16-9-2015]. Dostupné online. 
  33. a b PRÝMEK, Lukáš; RUNČÍK, Jaroslav. Trať 041 Hradec Králové – Ostroměř – Jičín – Turnov. www.vlakregion.cz [online]. 14-2-2013, rev. 14-2-2013 [cit. 14-2-2013]. Dostupné online. 
  34. a b c d e f g Trať 041 Hradec Králové – Jičín – Turnov. www.zelpage.cz [online]. 23-3-2013, rev. 23-3-2013 [cit. 23-3-2013]. Dostupné online. 
  35. a b c d e f FILIP, Aleš. 130 let železnice pod Orlickými horami. [s.l.]: K-Report, 2004. ISBN 80-903012-4-X. (česky) 
  36. a b KACETL, Jiří. 140 let Severozápadní dráhy. www.znojmuz.cz [online]. Rev. 21-3-2014 [cit. 21-3-2014]. Dostupné online. 
  37. a b c Trať 031 Souhrnná doprava Pardubice – Hradec Králové – Jaroměř. www.zelpage.cz [online]. 23-3-2013, rev. 23-3-2013 [cit. 23-3-2013]. Dostupné online. 
  38. České dráhy, a.s. Historie v datech. www.ceskedrahy.cz [online]. 26-3-2013, rev. 26-3-2013 [cit. 26-3-2013]. Dostupné online. 
  39. a b c d e Vilímkův jízdní řád republiky československé 1918/1919, trať č. 54. csd1918.wz.cz [online]. 18-12-2013, rev. 18-12-2013 [cit. 18-12-2013]. Dostupné online. 
  40. a b c d Vilímkův jízdní řád republiky československé 1918/1919, trať č. 62. csd1918.wz.cz [online]. 18-12-2013, rev. 18-12-2013 [cit. 18-12-2013]. Dostupné online. 
  41. a b c Vilímkův jízdní řád republiky československé 1918/1919, trať č. 55. csd1918.wz.cz [online]. 18-12-2013, rev. 18-12-2013 [cit. 18-12-2013]. Dostupné online. 
  42. ZLINSKÝ, Zbyněk. Hradec Králové hl.n., skladiště na severním zhlaví. commons.wikimedia.org [online]. 9-10-2011, rev. 17-4-2013 [cit. 17-4-2013]. Dostupné online. (česky) 
  43. a b Dopravní podnik města Hradce Králové. Autodráhy města Hradce Králové – historie. www.dpmhk.cz [online]. 5-4-2013, rev. 5-4-2013 [cit. 5-4-2013]. Dostupné online. 
  44. Magistrát města Hradec Králové. Architekt Václav Rejchl. hradackralové.org [online]. 4-10-2012, rev. 4-10-2012 [cit. 4-10-2012]. Dostupné online. 
  45. Jiráskův kraj, o.p.s. Václav Rejchl (1884–1964). www.hradeckymkrajem.cz [online]. 23-3-2013, rev. 23-3-2013 [cit. 23-3-2013]. Dostupné online. 
  46. NETUŠIL, Tomáš. Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze, budova hlavního nádraží v Hradci Králové. www.vcpd.cvut.cz [online]. [cit. 27-12-2013]. Dostupné online. 
  47. ZLINSKÝ, Zbyněk. Hradec Králové hl.n., stavědlo na severním zhlaví. commons.wikimedia.org [online]. 9-10-2011, rev. 17-4-2014 [cit. 17-4-2014]. Dostupné online. (česky) 
  48. ZLINSKÝ, Zbyněk. Hradec Králové hl.n., staré stavědlo na jižním zhlaví. commons.wikimedia.org [online]. 9-10-2011, rev. 17-4-2014 [cit. 17-4-2014]. Dostupné online. (česky) 
  49. MALINA, Jiří. Bibliografický průvodce po stavebních uměleckých a technických památkách. [s.l.]: Krajské muzeum východních Čech, 1982. (česky) 
  50. a b c d e f g h i j k l m n o Deutsches Kursbuch – Jahresfahrplan 1944/1945, Protektorat Böhmen und Mähren. www.pkjs.de [online]. 10-12-2013, rev. 10-12-2013 [cit. 10-12-2013]. Dostupné online. (německy) 
  51. M., Honza. Akce VICTORIA a její ohlas v Protektorátě. www.fronta.cz [online]. 22-4-2013, rev. 22-4-2013 [cit. 22-4-2013]. Dostupné online. 
  52. Nálet na pardubické nádraží v roce 1944. www.zelpage.cz [online]. 10-4-2013, rev. 10-4-2013 [cit. 10-4-2013]. Dostupné online. 
  53. ZLINSKÝ, Zbyněk. Motorové vozy na našich kolejích: řada M 274.0. www.vlaky.net [online]. 13-12-2013, rev. 13-12-2013 [cit. 13-12-2013]. Dostupné online. 
  54. Zazastudio. Stručná historie železniční stanice Letohrad. www.nadraziletohrad.wz.cz [online]. Rev. 27-3-2014 [cit. 27-3-2014]. Dostupné online. 
  55. Jaroslav Rajzík, archiv DPmHK. Dopravní situace před hlavním nádraží koncem 60. let 20. století.. commons.wikimedia.org [online]. 21-2-2014, rev. 21-2-2014 [cit. 21-2-2014]. Dostupné online. 
  56. a b ČERMÁK, Luboš. Stopy, fakta a svědectví z historie trati Choceň – Broumov v datech a obrazech. [s.l.]: [s.n.], 1997. ISBN 8086056155. (česky) 
  57. ZLINSKÝ, Zbyněk. Elektrické jednotky na našich kolejích: řada 451 (dříve EM 475.1). www.vlaky.net [online]. 12-12-2013, rev. 12-12-2013 [cit. 12-12-2013]. Dostupné online. 
  58. a b HRDLIČKA, Jan. Podkrkonošská parní nostalgie – Čechy. www.vrchlabsko.info [online]. 14-3-2014, rev. 14-3-2014 [cit. 14-3-2014]. Dostupné online. 
  59. IMLAUF, Martin. Konec páry na Náchodsku. Dráha. 1996, roč. 96, čís. 7, s. 5. ISSN 1211-1260. 
  60. ŠTEFEK, Petr. Prezentace IDS Hradec Králové – Pardubice. spz.logout.cz [online]. 4-11-2000, rev. 13-3-2014 [cit. 13-3-2014]. Dostupné online. 
  61. Chládek a Tintěra, Pardubice, a.s.. Oprava 1. nástupiště v žst. Hradec Králové hl. n.. www.cht-pce.cz [online]. 15-9-2012, rev. 15-12-2013 [cit. 15-9-2012]. Dostupné online. 
  62. DIOSZEGI, Imrich. JŘ 2005/2006. Turistům začaly sloužit dva motorové vlaky, které České dráhy v pondělí 4. září 2006 symbolicky předaly Královéhradeckému kraji.. www.kr-kralovehradecky.cz [online]. 16-12-2013, rev. 16-12-2013 [cit. 16-12-2013]. Dostupné online. 
  63. Liberecký kraj. Analýza stavu dopravy na území Libereckého kraje. www.kraj-lbc.cz [online]. Rev. 26-3-2014 [cit. 26-3-2014]. Dostupné online. 
  64. České dráhy, a.s. JŘ 2011/2012. Vozidlo řady 440 RegioPanter na trati 031 Pardubice – Hradec Králové – Jaroměř. www.cd.cz [online]. 13-12-2013, rev. 13-12-2013 [cit. 13-12-2013]. Dostupné online. 
  65. Hradecký deník. Piáno nebylo opuštěné ani chvilku. Postavili ho a nádražím zněly tóny.. hradecky.denik.cz [online]. 14-12-2013, rev. 20-2-2014 [cit. 20-2-2014]. Dostupné online. 
  66. DANIELKA, Matouš. Dodávka RegioSharků Českým drahám je kompletní.. www.zelpage.cz [online]. 14-2-2014, rev. 17-3-2014 [cit. 17-3-2014]. Dostupné online. 
  67. JÖRKA, Jan. Oficiální názvy a členění dep. www.ld-trutnov.ic.cz [online]. 8-4-2013, rev. 8-4-2013 [cit. 8-4-2013]. Dostupné online. 
  68. ZLINSKÝ, Zbyněk. Mycí linkou do Dne železnice. www.vlaky.net [online]. 7-1-2014, rev. 7-1-2014 [cit. 7-1-2014]. Dostupné online. 
  69. Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky. www.tudc.cz [online]. 19-10-2012, rev. 19-10-2012 [cit. 19-10-2012]. Dostupné online. 
  70. MOLÁČEK, Jarmil. Orientační hlasové majáčky pro nevidomé. www.tyflocentrum-hk.cz [online]. 19-4-2013, rev. 19-4-2013 [cit. 19-4-2013]. Dostupné online. 
  71. mikroVOX s.r.o. HIS – hlasový systém HIS. www.mikrovox.cz [online]. 15-12-2013, rev. 15-12-2013 [cit. 15-12-2013]. Dostupné online. 
  72. Starmon s.r.o. VIS – vizuální informační systém. www.starmon.cz [online]. 15-12-2013, rev. 15-12-2013 [cit. 15-12-2013]. Dostupné online. 
  73. KUGLER, Jan. ČVUT – Analýza automatických hlásících informačních systémů v železničních stanicích v České republice. cena-dekana.fd.cvut.cz [online]. 4-12-2013, rev. 4-12-2013 [cit. 4-12-2013]. Dostupné online. 
  74. Správa železniční dopravní cesty. Pomůcky GVD 2012/2013. www.iwan.eu07.pl/ [online]. 22-3-2013, rev. 22-3-2013 [cit. 22-3-2013]. Dostupné online. 
  75. ZLINSKÝ, Zbyněk. Železnice v podzemí – malá, ale šikovná. www.vlaky.net [online]. 6-1-2014, rev. 6-1-2014 [cit. 6-1-2014]. Dostupné online. 
  76. POŠMURA, Ladislav. Nejbližší parkovací cyklodům je na Tchaj-wanu, tvrdí podnikatel z Hradce. www.hradec.idnes.cz [online]. 18-2-2013, rev. 18-2-2013 [cit. 18-2-2013]. Dostupné online. 
  77. Magistrát města Hradec Králové. Parkovací dům pro kola. hradackralové.org [online]. 4-10-2012, rev. 4-10-2012 [cit. 4-10-2012]. Dostupné online. 
  78. Redakce deníku. Parkovací dům pro kola. hradecky.denik.cz [online]. 4-10-2012, rev. 4-10-2012 [cit. 4-10-2012]. Dostupné online. 
  79. a b „ec106“. Rychlík 253 Bohemia (1985/1986). vagonWEB.cz [online]. 7-10-2012, rev. 7-10-2012 [cit. 7-10-2012]. Dostupné online. 
  80. „ec106“. Rychlík 252 Bohemia (1985/1986). vagonWEB.cz [online]. 4-12-2012, rev. 4-12-2012 [cit. 4-12-2012]. Dostupné online. 
  81. Rychlík 22 Bohemia (1971/1972). Jízdní řády ČSD 1971/1972 [online]. Rev. 26-2-2014 [cit. 26-2-2014].  
  82. Rychlík 253 Bohemia, Expres 7 Praga. Jízdní řády ČSD 1977/1978 [online]. Rev. 21-3-2014 [cit. 21-3-2014].  
  83. R 253 Bohemia, Ex 7 Praga. Jízdní řády ČSD 1978/1979 [online]. Rev. 25-3-2014 [cit. 25-3-2014].  
  84. R 253 Bohemia, Ex 7 Praga. Jízdní řády ČSD 1979/1980 [online]. Rev. 25-3-2014 [cit. 25-3-2014].  
  85. R 253 Bohemia, Ex 7 Praga. Jízdní řády ČSD 1980/1981 [online]. Rev. 25-3-2014 [cit. 25-3-2014].  
  86. Ex 7 Praga (1981/1982). www.jizdni-rady.nanadrazi.cz [online]. 1981, rev. 6-8-2013 [cit. 6-8-2013]. Dostupné online. 
  87. „ec106“. Rychlík 1480 (1985/1986). vagonWEB.cz [online]. 5-11-2013, rev. 5-11-2013 [cit. 5-11-2013]. Dostupné online. 
  88. „ec106“. Rychlík 11953 Hořec (1985/1986). vagonWEB.cz [online]. 24-11-2013, rev. 24-11-2013 [cit. 24-11-2013]. Dostupné online. 
  89. „ec106“. Rychlík 681 (1985/1986). vagonWEB.cz [online]. 2-12-2013, rev. 2-12-2013 [cit. 2-12-2013]. Dostupné online. 
  90. ZEDNÍK, Martin. Rychlík 480 Kriváň (1988/1989). vagonWEB.cz [online]. 23-4-2013, rev. 23-4-2013 [cit. 23-4-2013]. Dostupné online. 
  91. „ec106“. Rychlík 480 (1985/1986). vagonWEB.cz [online]. 11-11-2013, rev. 11-1-2013 [cit. 11-11-2013]. Dostupné online. 
  92. ZEDNÍK, Martin. Rychlík 253 Bohemia (1988/1989). vagonWEB.cz [online]. 20-11-2013, rev. 20-1-2013 [cit. 20-11-2013]. Dostupné online. 
  93. ZEDNÍK, Martin. Rychlík 681 (1988/1989). vagonWEB.cz [online]. 24-11-2013, rev. 24-11-2013 [cit. 24-11-2013]. Dostupné online. 
  94. ZEDNÍK, Martin. Rychlík 255 Baltic (1991/1992). vagonWEB.cz [online]. 23-4-2013, rev. 15-10-2013 [cit. 15-10-2013]. Dostupné online. 
  95. ZEDNÍK, Martin. Rychlík 685 Liptov (1991/1992). vagonWEB.cz [online]. 5-11-2013, rev. 5-11-2013 [cit. 5-11-2013]. Dostupné online. 
  96. ZEDNÍK, Martin. Rychlík 255 Baltic (1993/1994). vagonWEB.cz [online]. 23-4-2013, rev. 15-10-2013 [cit. 15-10-2013]. Dostupné online. 
  97. ZEDNÍK, Martin. Rychlík 251 (1998/1999). vagonWEB.cz [online]. 7-10-2012, rev. 7-10-2012 [cit. 7-10-2012]. Dostupné online. 
  98. ZEDNÍK, Martin. Rychlík 253 Bohemia (1998/1999). vagonWEB.cz [online]. 6-11-2013, rev. 6-11-2013 [cit. 6-11-2013]. Dostupné online. 
  99. ZEDNÍK, Martin. Rychlík 255 (2000/2001). vagonWEB.cz [online]. 7-10-2012, rev. 7-10-2012 [cit. 7-10-2012]. Dostupné online. 
  100. ZEDNÍK, Martin. EX 550 Královehradecký expres (2000/2001). vagonWEB.cz [online]. 2-4-2013, rev. 2-4-2013 [cit. 2-4-2013]. Dostupné online. 
  101. R 377 Děvín (2004/2005). www.zelpage.cz [online]. 6-3-2013, rev. 6-3-2013 [cit. 6-3-2013]. Dostupné online. 
  102. Ex 561 Krakonoš (2004/2005). www.zelpage.cz [online]. 27-11-2013, rev. 27-11-2013 [cit. 27-11-2013]. Dostupné online. 
  103. Ex 561 Krakonoš (2005/2006). www.zelpage.cz [online]. 27-11-2013, rev. 27-11-2013 [cit. 27-11-2013]. Dostupné online. 
  104. „no-night“. R 251 (2005/2006). www.vagonweb.cz [online]. 6-11-2013, rev. 6-11-2013 [cit. 6-11-2013]. Dostupné online. 
  105. R 251 (2008/2009). www.zelpage.cz [online]. 13-11-2013, rev. 13-11-2013 [cit. 13-11-2013]. Dostupné online. 
  106. R 253 (2008/2009). www.zelpage.cz [online]. 13-11-2013, rev. 13-11-2013 [cit. 13-11-2013]. Dostupné online. 
  107. ZLINSKÝ, Zbyněk. Polské lokomotivy EU07 společnosti PKP Intercity na královéhradeckém hlavním nádraží ....... www.vlaky.net [online]. 7-12-2012, rev. 7-12-2012 [cit. 7-12-2012]. Dostupné online. 
  108. České dráhy, a.s. Do České republiky přijíždí vlak Jana Pavla II.. www.ceskedrahy.cz [online]. 26-13-2013, rev. 26-13-2013 [cit. 26-13-2013]. Dostupné online. 
  109. ČTK. Železniční koridor z Prahy na Moravu byl uzavřen, na koleje spadlo trolejové vedení. www.denik.cz/ [online]. 3-9-2013, rev. 3-9-2013 [cit. 2-10-2013]. Dostupné online. 
  110. Královéhradecké hlavní nádraží – pozorování. www.zelpage.cz [online]. 28-3-2013, rev. 28-3-2013 [cit. 28-3-2013]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • REZKOVÁ, Helena. Historie městské hromadné dopravy v Hradci Králové 1928-2013. [s.l.]: Nakladatelství - Agentura Regiona, 2013. ISBN 978-80-904449-5-9. (česky) 
  • VURSTA, Pavel. 130 let Pardubicko-liberecké dráhy 1859-1989. Praha: Nadas, 1989. 183 s. 
  • RACHOTA, Jan. Železniční Hradecko před půlstoletím. [s.l.]: Vydavatelství dopravní literatury, 2007. ISBN 978-80-86765-06-8. (česky) 
  • EDERER, Antonín. První vlak z Pardubic do Liberce. [s.l.]: Krajské nakl., 1959. 115 s. (česky) 
  • KACETL, Jiří. 140 let Severozápadní dráhy. [s.l.]: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 2013. ISBN 978-80-86974-11-8. (česky) 
  • FILIP, Aleš. 130 let železnice pod Orlickými horami. [s.l.]: K-Report, 2004. ISBN 80-903012-4-X. (česky) 
  • SRP, Zdeněk. Příběh hradeckého nádraží. [s.l.]: Garamon, 2000. ISBN 80-902593-3-2. (česky) 
  • ČERMÁK, Luboš. Stopy, fakta a svědectví z historie trati Choceň – Broumov v datech a obrazech.. [s.l.]: [s.n.], 1997. ISBN 8086056155. 
  • KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží, architektura a stavební vývoj, III. díl, první část.. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury Ing. Luděk Čada, 2009. ISBN 978-80-902706-7-1. (česky) 
  • JAKL, Jan. Zmizelé Čechy – Hradec Králové. [s.l.]: Paseka, 2005. 124 s. ISBN 80-7185-723-8. (česky) 
  • BĚLINA, Pavel; FUČÍK, Josef. Bitva u Hradce Králové 1866. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 80-7185-765-3. (česky) 
  • DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Hradec Králové (und Umgebung). [s.l.]: Nakladatelství - SOUKUP & DAVID, 1997. ISBN 80-86050-12-2. 
  • JILEMNICKÝ, Alois. Kámen jako událost. [s.l.]: Panorama, 1984. 
  • Hradec Králové a okolí. Městský plán 1:15.000. [s.l.]: SHOCart, 2001. ISBN 80-7224-103-6. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové hlavní nádraží
Trať 020 Velký OsekChoceň (km traťový: 27,959)
vzdálenost: 2 km
Hradec Králové-KuklenyBSicon KHSTaq.svgBSicon STRq.svgBSicon STRq.svg
BSicon lBHF.svg
BSicon STRq.svgBSicon STRq.svgBSicon KBHFeq.svgHradec Králové-Slezské Předměstí
vzdálenost: 4 km
Trať 031 PardubiceJaroměřLiberec (km traťový: 22,432)
vzdálenost: 6 km
Opatovice nad LabemBSicon KBHFaq.svgBSicon STRq.svgBSicon STRq.svg
BSicon lBHF.svg
vzdálenost: 4 km
Trať 041 Hradec Králové – Turnov (km traťový: 0,000)
BSicon lBHF.svg
vzdálenost: 3 km