Praga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Praga
Logo
Logo
Základní údaje
Právní forma Společnost s ručením omezeným
Datum založení 1907
Sídlo Praha
Adresa sídla Praha, Česko (Pragovka)
Charakteristika firmy
Oblast činnosti Automobilový
Produkty Automobily, motokáry, letadla
Mateřská společnost PRAGA-Export s.r.o.
Identifikátory
Oficiální web pragaglobal.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Další významy jsou uvedeny na stránce Praga (rozcestník).

Praga je český výrobce automobilů s historií od roku 1907. Automobilka vyráběla osobní a nákladní auta, motocykly, letadla, technické díly do aut, zavedla desítky patentů do světa automobilismu.

Nynější firma Praga-Export s.r.o., která vlastní značku Praga, obnovila výrobu automobilů, motokár, silničních supersportů a zabývá se automobilovým závoděním.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Praga Alfa (1913)

1907 – První republika[editovat | editovat zdroj]

Roku 1907 byla založena Pražská továrna na automobily jako společný projekt První česko-moravské továrny na stroje v Praze (od roku 1927 sloučené jako mateřská společnost Pragovky v koncernu Českomoravská Kolben Daněk) a Ringhofferových závodů, vyrobila několik vozů v licenci italské firmy Isotta Fraschini, o rok později v licenci francouzských značek Charon a Renault. Roku 1908 se vyrobilo jen 6 kusů a tak Ringhoffer odstoupil od smlouvy. Koncem roku 1909 vznikla značka Praga (z latinského výrazu města Prahy, aby byl název mezinárodní). Poptávka po automobilech však byla velmi malá, vozy drahé, výroba neefektivní, továrna vyráběla 9 modelů, za dva roky existence se však prodalo pouhých 15 kusů automobilů. Od roku 1910 byla zahájena sériová výroba s modely Praga 01 a Praga 02, ale ani to automobilku nenastartovalo.

Až rok 1911 znamenal úspěch, který je spojen s příchodem českého konstruktéra Františka Kece na pozici vrchního konstruktéra. Navrhl vojenský nákladní vůz typu Praga V 1911, který proslul pod názvem „autovlak“, svou kvalitou a spolehlivostí se osvědčil a Pragovka s ním získala veřejnou zakázku rakousko-uherské armády a císařství jeho prodej subvencovalo. Již před první světovou válkou byla zahájena výroba osobních automobilů vlastní konstrukce, jejichž autorem byl František Kec. Vozy byly spolehlivé, kvalitní, konkurovaly zahraničním značkám. Jednalo se o modely Praga Mignon 1911 (vůz střední velikosti), Praga Grand 1912 (velký vůz, zvítězil 1912 v Alpské jízdě, jezdil v něm na frontě poslední rakousko-uherský císař Karel I., ve 20. letech v něm jezdil T. G. Masaryk), Praga Alfa 1913 (malý lidový vůz za nízkou cenu, dostupný širšímu okruhu lidí, jako první české auto dosahovala rychlosti až 100 km/h). Roku 1919 stanul v čele automobilky František Kec jako generální ředitel, továrna byla inovátorskou firmou a zavedla řadu novinek. Kromě prodejních úspěchů zaznamenala Praga řadu ocenění v mezinárodních sportovních a konkurzních soutěžích. Po první světové válce za první republiky Kec zkonstruoval Praga Piccolo 1924 (menší rodinný vůz, který na výstavě v Ženevě získal titul nejhezčí vůz výstavy). František Kec Pragovku opouští po neshodách ohledně strategie automobilky v roce 1933.

Brzy po vzpamatování z hospodářské krize výroba pokračovala modely Praga Super Piccolo 1934, Praga Baby 1934 a Praga Golden 1934, Praga Lady 1935.

Období po 2. světové válce[editovat | editovat zdroj]

25. 3. 1945 zničil téměř celou automobilku nálet za druhé světové války[2]. Po válce v rekonstruovaných budovách automobilky zahájila výrobu ČKD Sokolovo (později ČKD Lokomotivka a ČKD Kompresory), automobilka Praga se přesunula dál do Vysočan do bývalé továrny Junkers. V roce 1945 byla znárodněna, 1946 zařazena jako oddělení výroby pod ČKD, vyráběla již jen nákladní a vojenské vozy (známou a dlouho používanou Praga V3S, tzv. vejtřasku), byla přejmenována na Automobilové závody Klementa Gottwalda, od roku 1964 vyráběla jen převodovky pro nákladní auta a autobusy (sedmistupňové převodovky, které kdysi navrhl František Kec).

V polovině 80. let vznikly prototypy univerzálních nosičů UV 100 a UV 120, které měly být domácí alternativou k dováženým vozidlům Unimog. Postupným vývojem vznikl produkční typ Praga UV 80, který Praga začala vyrábět v roce 1992.

Období po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Vozidlo Praga UV80

Po roce 1989 byl podnik zprivatizován. Roku 1995 získala Praga majoritní podíl v čáslavské firmě OASA (bývalé ČSAO), zkrachovalém výrobci luxusních autobusů. Od roku 1997 se v nové akciové společnosti Praha Čáslav začaly vyrábět všechny vozidla Praga.[3] Kromě vozidel typu UV 80 podnik nabízel také větší typy STNA (UV 100) a NTS. Roku 2001 prošla výrobní řada modernizací a UV 80 nahradil typ Alfa TN / UN. Také modernizované větší vozidla STNA a NTS dostaly staronové názvy Grand a Golden.[4] Hlavním odběratelem vozů byla státní sféra.[5] Podnik se však potýkal s nedostatečným odbytem, během let 2001–2003 vyrobil necelých 120 vozidel všech typů. V lednu 2004 se Praga Čáslav dostala do likvidace.[4] Kromě toho se Praga také pokoušela obnovit výrobu motocyklů, ale bez větších úspěchů. V červnu roku 2006 koupila značku britská firma International Truck Alliance s úmyslem od roku 2007 vyrábět nákladní vozy se jménem Praga v polském Lublině.

Nynější majitel, Praga Export s.r.o. v čele s Petrem Ptáčkem, má za cíl obnovit výrobu aut značky Praga a znovu se s ní setkávat v silničním provozu. V roce 2011 na závodech Dutch Supercar Challenge GT v Belgii firma představila závodní vůz Praga R4S,[6][7] s osmiválcovým motorem o výkonu 520 koní. V roce 2012 představila nový závodní speciál Praga R1. V roce 2015 homologovala supersportovní silniční vůz Praga R1R,[8] odvozený od R1, je to první osobní silniční auto Pragy vyrobené po roce 1947.

Budova Praga[editovat | editovat zdroj]

Původní budovy automobilky Praga s železobetonovou konstrukcí postavil architekt Stanislav Bechyně v letech 1917–1918, dvě věže s výtahovými šachtami v rozích budovy byly působivou dominantou pražské Libně a Vysočan. Po skončení výroby pod ČKD chátraly a na podzim roku 2002 podlehly demolici, na pozemcích bývalé největší československé automobilky byla postavena O2 arena, přilehlé administrativní a komerční budovy a bytové domy.

Automuzeum Praga[editovat | editovat zdroj]

V roce 1957 bylo zřízeno soukromé Automuzeum Praga sběratelem Emilem Příhodou, které sídlí ve Zbuzanech u Prahy. Muzeum prezentuje historii této české automobilky, čítá přes 70 kusů automobilů či dopravních prostředků značky Praga, technickou dokumentaci a ostatní materiály s ní související[9].

Produkce[editovat | editovat zdroj]

Praga R1

Osobní automobily[editovat | editovat zdroj]

Výroba osobních automobilů skončila v roce 1947. Znovuobnovení přišlo po roce 2011 se závodními a sportovními vozy.

Motocykly[editovat | editovat zdroj]

Praga BD 500 DOHC (1929)

Nákladní automobily[editovat | editovat zdroj]

Autobusy[editovat | editovat zdroj]

Autobus Praga s kapacitou 30 míst pro vyhlídkové jízdy provozovala v Praze firma Čedok od roku 1927. Byly vyrobeny celkem 2 kusy.
  • Praga NDO – autobus na bázi nákladního vozu ND
  • Praga RN a RND – menší autobusy na bázi nákladních vozů RN a RND
  • Praga A150 – malý autobus na bázi nákladního vozu A150

Trolejbusy[editovat | editovat zdroj]

Tanky[editovat | editovat zdroj]

Tank LTH – Panzerwagen 39

Letadla[editovat | editovat zdroj]

Dělostřelecké tahače[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zbrojovka Praga-Export získala polovinu slovenského výrobce závodních aut
  2. Bombardování 25.3.1945 Městská část Praha 9 [online]. Městská část Praha 9, 2014-03-13 [cit. 2016-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-01. 
  3. ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Encyklopedie nákladních automobilů: České a slovenské užitkové automobily a autobusy. 1. vyd. Brno: Computer Press, a. s., 2008. 222 s. ISBN 978-80-251-1718-7. S. 81. Dále jen: Encyklopedie nákladních automobilů. 
  4. a b Encyklopedie nákladních automobilů. s. 98–99
  5. ČTK. Profit: Legendární česká značka vozů Praga se stěhuje do Polska. https://www.finance.cz [online]. 2006-06-22 [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. 
  6. Hospodářské noviny [online]. Hospodářské noviny, 2011-06-28 [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. (česky) 
  7. Novinky.cz [online]. Novinky.cz [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. (česky) 
  8. Praga Global [online]. Praga Global [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. (česky) 
  9. Automuzeum Praga [online]. www.automuzeumpraga.cz [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]