Praga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Praga
Logo
Logo
Základní údaje
Právní forma Společnost s ručením omezeným
Datum založení 1907
Datum zániku 1953
Sídlo Praha
Adresa sídla Praha, Česko
Charakteristika firmy
Oblast činnosti Automobilový
Produkty Automobily, motokáry, letadla
Mateřská společnost PRAGA-Export s.r.o.
Slogan Winning Instinct
Identifikátory
Oficiální web pragaglobal.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Další významy jsou uvedeny na stránce Praga (rozcestník).

Praga byla český výrobce automobilů s historií od roku 1907. Automobilka vyráběla osobní a nákladní auta, motocykly, letadla, technické díly do aut, zavedla desítky patentů do světa automobilismu.

Nynější firma Praga-Export s.r.o., která vlastní značku Praga, obnovila výrobu automobilů, motokár, silničních supersportů a zabývá se automobilovým závoděním.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

1907 - První republika[editovat | editovat zdroj]

Roku 1907 byla založena Pražská továrna na automobily jako společný projekt První česko-moravské továrny na stroje v Praze (od roku 1927 sloučené jako mateřská společnost Pragovky v koncernu Českomoravská Kolben Daněk) a Ringhofferových závodů, vyrobila několik vozů v licenci italské firmy Isotta Fraschini, o rok později v licenci francouzských značek Charon a Renault. Koncem roku 1909 vznikla značka Praga (z latinského výrazu města Prahy, aby byl název mezinárodní). Poptávka po automobilech však byla velmi malá, vozy drahé, výroba neefektivní, továrna vyráběla 9 modelů, za dva roky existence se však prodalo pouhých 15 kusů automobilů. Od roku 1910 byla zahájena sériová výroba s modely Praga 01 a Praga 02, ale ani to automobilku nenastartovalo.

Až rok 1911 znamenal úspěch, který je spojen s příchodem českého konstruktéra Františka Kece na pozici vrchního konstruktéra. Navrhl vojenský nákladní vůz typu Praga V 1911, který proslul pod názvem „autovlak“, svou kvalitou a spolehlivostí se osvědčil a Pragovka s ním získala veřejnou zakázku rakousko-uherské armády a císařství jeho prodej subvencovalo. Již před první světovou válkou byla zahájena výroba osobních automobilů vlastní konstrukce, jejichž autorem byl František Kec. Vozy byly spolehlivé, kvalitní, konkurovaly zahraničním značkám. Jednalo se o modely Praga Mignon 1911 (vůz střední velikosti), Praga Grand 1912 (velký vůz, zvítězil 1912 v Alpské jízdě, jezdil v něm na frontě poslední rakousko-uherský císař Karel I., ve 20. letech v něm jezdil T. G. Masaryk), Praga Alfa 1913 (malý lidový vůz za nízkou cenu, dostupný širšímu okruhu lidí, jako první české auto dosahovala rychlosti až 100 km/h). Roku 1919 stanul v čele automobilky František Kec jako generální ředitel, továrna byla inovátorskou firmou a zavedla řadu novinek. Kromě prodejních úspěchů zaznamenala Praga řadu ocenění v mezinárodních sportovních a konkurzních soutěžích. Po první světové válce za první republiky Kec zkonstruoval Praga Piccolo 1924 (menší rodinný vůz, který na výstavě v Ženevě získal titul nejhezčí vůz výstavy). František Kec Pragovku opouští po neshodách ohledně strategie automobilky v roce 1933.

Brzy po vzpamatování z hospodářské krize výroba pokračovala modely Praga Super Piccolo 1934, Praga Baby 1934 a Praga Golden 1934, Praga Lady 1935.

Období po 2. světové válce a komunismus[editovat | editovat zdroj]

25. 3. 1945 zničil téměř celou automobilku nálet za druhé světové války[2]. Po válce v rekonstruovaných budovách automobilky zahájila výrobu ČKD Sokolovo (později ČKD Lokomotivka a ČKD Kompresory), automobilka Praga se přesunula dál do Vysočan do bývalé továrny Junkers. V roce 1945 byla znárodněna, 1946 zařazena jako oddělení výroby pod ČKD, vyráběla již jen nákladní a vojenské vozy (známou a dlouho používanou Praga V3S, tzv. vejtřasku), byla přejmenována na Automobilové závody Klementa Gottwalda, od roku 1964 vyráběla jen převodovky pro nákladní auta a autobusy (sedmistupňové převodovky, které kdysi navrhl František Kec).

V polovině 80. let vznikly prototypy univerzálních nosičů UV 100 a UV 120, které měly být domácí alternativou k dováženým vozům Unimog. Vůz měl vyrábět podnik Praga. Postupným vývojem vznikl produkční typ Praga UV 80, jehož výroba začala v roce 1992.

Období po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 byl podnik zprivatizován. Roku 1995 získala Praga majoritní podíl v čáslavské firmě OASA (bývalé ČSAO), zkrachovalém výrobci luxusních autobusů. Od roku 1997 se v nové akciové společnosti Praha Čáslav začaly vyrábět všechny vozy Praga.[3] Kromě typu UV 80 podnik nabízel také větší typy STNA (UV 100) a NTS. Roku 2001 prošla výrobní řada modernizací a UV 80 nahradil typ Alfa TN / UN. Také modernizované větší vozy STNA a NTS dostaly staronové názvy Grand a Golden.[4] Hlavním odběratelem vozů byla státní sféra.[5] Podnik se však potýkal s nedostatečným odbytem, během let 2001–2003 vyrobil necelých 120 vozů všech typů. V lednu 2004 se Praga Čáslav dostala do likvidace.[4] Kromě toho se Praga také pokoušela obnovit výrobu motocyklů, ale bez větších úspěchů. V červnu roku 2006 koupila značku britská firma International Truck Alliance s úmyslem od roku 2007 vyrábět nákladní vozy se jménem Praga v polském Lublině. Nynější majitel, Praga Export s.r.o. v čele s Petrem Ptáčkem, má za cíl obnovit výrobu aut značky Praga a znovu se s ní setkávat v silničním provozu. V roce 2011 na závodech Dutch Supercar Challenge GT v Belgii firma představila nový vůz Praga R4[6][7] s osmiválcovým motorem o výkonu 520 koní. V roce 2015 homologovala supersportovní silniční vůz Praga R1R[8], první osobní silniční auto Pragy vyrobené od roku 1947.

Budova Praga[editovat | editovat zdroj]

Původní budovy automobilky Praga s železobetonovou konstrukcí postavil architekt Stanislav Bechyně v letech 1917 - 1918, dvě věže s výtahovými šachtami v rozích budovy byly působivou dominantou pražské Libně a Vysočan. Po skončení výroby pod ČKD chátraly a na podzim roku 2002 podlehly demolici, na pozemcích bývalé největší československé automobilky byla postavena O2 arena, přilehlé administrativní a komerční budovy a bytové domy.

Automuzeum Praga[editovat | editovat zdroj]

V roce 1957 bylo zřízeno soukromé Automuzeum Praga sběratelem Emilem Příhodou, které sídlí ve Zbuzanech u Prahy. Muzeum prezentuje historii této české automobilky, čítá přes 70 kusů automobilů či dopravních prostředků značky Praga, technickou dokumentaci a ostatní materiály s ní související[9].

Produkce[editovat | editovat zdroj]

Osobní automobily[editovat | editovat zdroj]

Praga Alfa (1913)
Praga R1
  • Praga Lady (1935–1947) - rodinný vůz pro vyšší prostorové nároky
  • Praga R4S (2011) - okruhový speciál (firma plánuje homologaci pro běžný provoz)
  • Praga R1 (2012) - okruhový speciál

Výroba osobních automobilů skončila v roce 1947.

Motocykly[editovat | editovat zdroj]

Praga BD 500 DOHC (1929)

Nákladní automobily[editovat | editovat zdroj]

Praga V3S - autojeřáb

Autobusy[editovat | editovat zdroj]

Autobus Praga s kapacitou 30 míst pro vyhlídkové jízdy provozovala v Praze firma Čedok od roku 1927. Byly vyrobeny celkem 2 kusy.
  • Praga NDO - autobus na bázi nákladního vozu ND
  • Praga RN a RND - menší autobusy na bázi nákladních vozů RN a RND
  • Praga A150 - malý autobus na bázi nákladního vozu A150

Trolejbusy[editovat | editovat zdroj]

Tanky[editovat | editovat zdroj]

Tank LTH - Panzerwagen 39

Letadla[editovat | editovat zdroj]

Dělostřelecké tahače[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zbrojovka Praga-Export získala polovinu slovenského výrobce závodních aut
  2. Bombardování 25.3.1945 Městská část Praha 9 [online]. Městská část Praha 9, 2014-03-13 [cit. 2016-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-01. 
  3. ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Encyklopedie nákladních automobilů: České a slovenské užitkové automobily a autobusy. 1. vyd. Brno: Computer Press, a. s., 2008. 222 s. ISBN 978-80-251-1718-7. S. 81. Dále jen: Encyklopedie nákladních automobilů. 
  4. a b Encyklopedie nákladních automobilů. s. 98–99
  5. ČTK. Profit: Legendární česká značka vozů Praga se stěhuje do Polska. https://www.finance.cz [online]. 2006-06-22 [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. 
  6. Hospodářské noviny [online]. Hospodářské noviny, 2011-06-28 [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. (česky) 
  7. Novinky.cz [online]. Novinky.cz [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. (česky) 
  8. Praga Global [online]. Praga Global [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. (česky) 
  9. Automuzeum Praga [online]. www.automuzeumpraga.cz [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]