Praga XE-55

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Praga XE-55
Praga XE-55
Praga XE-55
Určenívíceúčelový letoun
VýrobceLetov
ŠéfkonstruktérJaroslav Šlechta
První let1949
Zařazeno29. 10. 1951
Vyřazeno31. 8. 1957
Charaktervyřazen
UživatelSvazarm
Vyrobeno kusů1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Praga XE-55 (K-64) byl víceúčelový letoun zkonstruovaný Ing. Jaroslavem Šlechtou.[1] Byl vyroben továrnou LET - Letecké závody n.p., závod 4 Letňany.[2]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Podnětem pro vznik tohoto letounu byla konstrukční soutěž Ministerstva národní obrany (MNO) z roku 1947 na lehký víceúčelový, vojenský letoun. Víceúčelovost spočívala v předpokládaném použití pro řízení dělostřelecké palby, frontový průzkum, spojovací úkoly, přepravu raněných a řadu dalších úkolů. Prototyp vojskem označený jako K-64 dokončili a zalétali na podzim 1949 a poté byl předán ke zkráceným prototypovým zkouškám do Leteckého výzkumného ústavu. Ty probíhaly od dubna do června 1950, ale sériová výroba nebyla MNO doporučena.[3] Stroj měl hmotnost draku o 80 kg vyšší, než předpokládal projekt, nesplňoval požadavky na délku vzletu a přistání, ani ve stoupavosti. Na prototypu se ještě nějaký čas pracovalo, ověřovala se možnost používat jej k vleku větroňů, uvažovalo se i o zemědělské verzi označované LC-55H, ale ten ani nebyl postaven.[1]

Letoun bývá označován i jako Praga E-55, ale v tomto případě nesmí dojít k záměně s nerealizovaným projektem stíhacího letounu Praga E-55 z roku 1937.[4][5]

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Jednomotorový vzpěrový hornoplošník byl určen pro tříčlennou posádku. K potahu pevných částí (kostra křídla a pevné ocasní plochy) byl použit dural, na pohyblivé části plátěný potah. Prostorná, trupová gondola byla tvořena duralovou poloskořepinou a trupový nosník skořepinou z duralu. Krycí plechy byly z duralu.[6]

Krátký vzlet a přistání měly zajistit nezatažitelné sloty na náběžné hraně křídla a štěrbinové vztlakové klapky na odtokové hraně. Křidélka byla upravena tak, aby spolupůsobila se vztlakovými klapkami. Stroj byl vybaven pevným příďovým podvozkem s odpérovaným předním kolem.[1]

Dokonalý výhled na všechny strany konstruktér zajistil bohatým prosklením do všech stran. Do kabiny se mohlo nastupovat dveřmi na levé straně trupu a nebo dvoukřídlými dveřmi na zádi gondoly, které měly sloužit k nakládání nosítek nebo vojenského materiálu.[6]

Použití[editovat | editovat zdroj]

První let prototypu letadla (s imatrikulací V-11) se uskutečnil počátkem roku 1949. Od dubna do června letoun absolvoval 106 zkušebních letů v délce trvání 26 hodin. Během testů bylo odhaleno několik nedostatků a letadlo bylo vráceno společnosti k dokončení. Soutěžící letouny Praga XE-55 a Aero Ae-50 dokončily testy s přibližně stejným neúspěchem. MNO o letoun ztratilo zájem a v důsledku toho byla soutěž zrušena. Dalším důvodem byla skutečnost, že předpokládané úkoly v té době začaly právě přebírat na to mnohem vhodnější vrtulníky.[7]

Jediný vyrobený letoun byl předán jako Praga E-55 do působnosti Ministerstva obchodu[6] a 29. října 1951 obdržel civilní imatrikulaci OK-DMA. Následně byl převeden pod Svazarm, který jej od následujícího roku používal v pražském Aeroklubu pro seskoky parašutistů (zadní dveře byly demontovány). Poslední zjistitelný let se uskutečnil 29. června 1953 z letiště Mladá Boleslav, kdy havaroval při přistání v důsledku poruchy podvozku a musel být odepsán. Z leteckého rejstříku byl letoun vymazán až 31. srpna 1957.[8]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1][2]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: víceúčelový jednomotorový vzpěrový hornoplošník
  • Posádka: 3
  • Délka: 8,13 m
  • Rozpětí křídel: 11,50 m
  • Výška: 2,28 m
  • Nosná plocha: 17,62 m2
  • Plošné zatížení: 59,0 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 723 kg
  • Vzletová hmotnost: 1 040 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 1 207 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × invertní vzduchem chlazený řadový šestiválcový motor Walter Minor 6-III
    • cestovní výkon: 88 kW / 120 k při 2300 ot/min
    • maximální, vzletový výkon: 118 kW / 160 k při 2500 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá, dřevěná

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 167 km/h
  • Cestovní rychlost: 150 km/h
  • Dostup: 3 250 m
  • Stoupavost (čas výstupu na výšku): 8,5 min na 1000 m
  • Dolet: 455 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Praga E-55 na německé Wikipedii.

  1. a b c d NĚMEČEK, Václav. Československá letadla II (1945-1984). 3. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 a příloh 56 s. S. 73–75, 200–201, 208–209. 
  2. a b FLIEGER, Jan. Praga XE-55 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2004-02-12 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  3. VYMĚTAL, Ladislav; ŠPELINA, Jožka. VZLÚ - 85 let ve službách letectví [online]. Praha - Letňany: Výzkumný a zkušební letecký ústav, 2007 [cit. 2020-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-17. 
  4. SOUKUP, Pavel. Letecká výroba v ČKD – letadla a motory Praga [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2017-08-08 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  5. PAVLŮSEK, Alois. Československé stíhací letouny. 1. vyd. Praha: CP Press v Albatros Media, 2018. 128 s. ISBN 978-80-264-1809-2. S. 87. 
  6. a b c ŠOREL, Václav. Encyklopedie českého a slovenského letectví I. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 448 s. ISBN 80-251-0733-7. S. 181, 353. 
  7. FOLPRECHT, Radek. Letadla z ČKD ohromovala odbornou i laickou veřejnost. Tedy některá [online]. Praha: iDnes.cz (MAFRA), 2018-01-02 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  8. RUSEK, Tomáš. Imatrikulace E-55 - OK-DMA [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MARJÁNEK, Pavel: Praga E-55, Letectví & kosmonautika, Praha: 1976, č. 22.
  • MAU, Hans-Joachim: Tschechoslowakische Flugzeuge von 1918 bis heute (německy/anglicky), Berlin 1987, Transpress, 192 S., ISBN 9783344001216, s. 126-127

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]