Motorová vozidla Walter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Walter (automobilka))
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Walter
Logo
Logo
Walterovka-vratnice+budova.jpg
Základní údaje
Datum založení 1911
Datum zániku 1951
Adresa sídla Praha, Česko
Charakteristika firmy
Oblast činnosti automobilový průmysl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Motorová vozidla vyráběla strojírenská společnost Walter v letech 1901–1951. Vyráběla motocykly, motorové tříkolky, osobní i nákladní automobily a autobusy, a sice motocykly a tříkolky v letech 1901–1925, automobily v letech 1912–1951. Společnost založil v Praze Josef Walter, vyučený v zámečnické dílně svého otce.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Waltrovka.

Vznik dílny zámečníka Josefa Waltra na výrobu a opravu jízdních kol, ke kterým nakupoval součástky od britské firmy BSA, na Smíchově ve Smetanově ulici čp.753 (nyní Kořenského 753/12) se datuje rokem 1898. V roce 1901 se stěhuje do větší dílny v Kinského ulici čp.218 (nyní Štefánikova 218/3). Tato dílna měla již 8 obráběcích strojů a byl zde vyroben první motocykl Walter s jednoválcovým motorem 2 k (1903). V roce 1905 se opět stěhuje do nové provozovny v ulici Na Zatlance čp.1120/6, kde bylo vyrobeno 30 motocyklů, v roce 1905 první dvouválcový motor 4 k a v roce 1908 první motorová tříkolka C2. V roce 1911 zakládá společnost J.Walter a spol., která úspěšnou výrobu motocyklů a motorových tříkolek postupně rozšířila na výrobu automobilů Walter. V roce 1919 je tato společnost přejmenována na Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol. a posléze v lednu 1932 se změnil název společnosti na „Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory“. Po II. světové válce se znárodněný podnik jmenoval Letecké závody n.p. a od roku 1949 Motorlet n.p.

Dvojité "W" bylo znakem továrny Walter v letech 1911-1945. V roce 1949, aby potvrdilo proběhlou společenskou změnu, se otočilo o 180° a bylo z něho "M" (jako Motorlet). V roce 1995 opět provedlo obrat o 180° a vrátilo se do původní pozice "W".

Motocykly a tříkolky[editovat | editovat zdroj]

Nejprve se Josef Walter zabýval výrobou jízdních kol, motorových kol a motocyklů. S konstrukcí prvního motorového kola bylo započato v roce 1900, ale dokončeno bylo až v roce 1902 a mělo jednoválcový motor o objemu 299 cm³ a výkon 2 k/1,5 kW. Ten typ získal stříbrnou medaili na pražské průmyslové výstavě v roce 1903. V roce 1905 firmu přestěhoval do nových dílen v ulici Na Zatlance. Byla zde kovárna, lakovna, moderní stroje a také konstrukční kancelář. Od toho roku (1905) začal vyrábět motocykly. Na mezinárodní výstavě aut, motocyklů a kol konané v Praze v Průmyslovém paláci od 23. do 25. dubna 1905 vystavoval Josef Walter 3 stroje jednoválcové, které hned začal prodávat, a 3 stroje dvouválcové,[1] které se dostaly do prodeje v roce 1907.

První byl s jednoválcovým motorem (typ A) s objemem válce 331 cm3 a výkonem 2,5 k/1,8 kW. Typ A z roku 1911 měl objem 427 cm3 a výkon 3 k/2,2 kW. Druhý motocykl (typ B) vyráběl od roku 1907. Byl to silnější dvouválec s vidlicovým uspořádáním, kde nově vyřešil přesnost zapalování použitím excentrických kol rozvodu, o objemu 499 cm³ a měl již výkon 4 k/3 kW. I u tohoto dvouválce motory modernizoval a zvyšoval jejich objem válců a výkon.V roce 1907 byl typ B modernizován - plochý řemen byl nahrazen válečkovým řetězem a přibyla lamelová spojka. Tyto motory pak začal používat pro stavbu motocyklů se "sajdkákárou". Silnější dvouválcové motocykly s větším objemem válců a výkonem byly právě vhodné pro provoz s postranním vozíkem, které začal nabízet od roku 1908.

Walter od roku 1910 vyráběl i tříkolky (též byl používán název tricar, cyclecar nebo trimobil), které také úspěšně prodával. První byla dvousedadlová tříkolka Walter C2 s dvouválcovým vzduchem chlazeným motorem o objemu 1020 cm³ a výkonem 7 k/5,1 kW. Později se prodával i dodávkový model CN4 a čtyřsedadlový C4. Tato vozidla měla jedno kolo vpředu a dvě vzadu, dvoustupňovou převodovku a pohon z motoru přenášel řetěz. Druhá tříkolka vyráběná od roku 1912 (typ Walter D) byla vybavena čtyřválcovým motorem o objemu 1,25 l a výkon 12 koní. Tříkolka typu D měla již čtyřstupňovou převodovku navíc se zpáteční rychlostí a pohon z motoru na zadní hnanou nápravu přenášela kardanova hřídel.[2] V období 19101913 bylo vyrobeno a prodáno téměř 900 tříkolek. Walter vyvážel své motocykly a tříkolky do zemí bývalé rakousko-uherské monarchie, na Balkán a do carského Ruska.

Motocykly, motocykly s postranním vozíkem a tříkolky byly úspěšné v soutěžích a závodech. Od roku 1906 do vypuknutí I. světové války pravidelně vítězily v soutěžích Praha - Tábor - Písek - Praha, v závodech do vrchu Zbraslav-Jíloviště, na závodech mezi 19. a 23. km na silnici Praha - Dobříš atd. V roce 1913 zaznamenal Walter se svými tříkolkami řadu úspěchů v Rakousku, mj. ing. Tobek zvítězil 1. června na Riederbergu a dosáhl nejlepšího času mezi cyclecary (2. Hunek), v jízdě kolem Dolních Rakous opět vítězství a řidič Hunek zvítězil v červenci ve třídě cyclecarů v jízdě kolem Semmeringu a získal cenu Vídeňského Nového Města (Wiener Neustadt).[3][4]

Po I.světové válce prodává Walter licenci k výrobě tříkolek včetně rozpracovaných dílů firmě Šibrava (Jaroslav Šibrava, Praha VII, Vltavská 866). Byly vybaveny dvouválcovým motorem o objemu 1248 cm3 a stavěly se ve dvou- i čtyřsedadlovém provedení vč. nákladní verze. Tříkolky pojmenované Trimobil byly vyráběny nejvíce v nákladní verzi v letech 1921-1925.

Po I.světové válce se na krátký čas vrací výroba motocyklů. Nejprve je to vojenský motocykl ing. Zubatého, Walter 706 cm3 (čtyřdobý vzduchem chlazený zážehový dvouválec SV s protiběžnými písty - boxer, vrtání 75 mm, zdvih 80 mm), který byl vyvíjen za první světové války, avšak licence je krátce po válce prodána firmě Automontage Jos. Janatka ze Smíchova, která měla výrobní závod v Radlicích. Motocykl byl vyráběn pod značkou Itar a v několika závodech na něm startoval i Jindřich Knapp (1921-2).

Posledním motocyklem (ing. Josef Plocek) z Jinonic byl typ M 922, vyráběný od roku 1921. Byl to čtyřtaktní dvouválec s hliníkovými písty do V, rozvod OHV, objem válců 750 cm3 (75x85 mm) a výkon 8 k/5,9 kW. Měl v jednom bloku s motorem 3-rychlostní převodovku, která byla oddělena od motoru lamelovou spojkou. Stroj měl 2 brzdy (ruční, nožní) a byl vybaven startérem, dynamo-elektrickým osvětlením a tachometrem. Dosahoval maximální rychlosti 90 km/h.[5] Byl dodáván ve velkých počtech československé armádě. Vyráběl se i s postranním vozíkem. S tímto motocyklem v závodní úpravě (výkon 14,7 kW, max. rychlost 150 km/h) dosáhl mnoha úspěchů v závodech začínající závodník Bohumil Turek (1922-1926).

Automobily[editovat | editovat zdroj]

V roce 1913 vyrobil v nové továrně v Praze Jinonicích první osobní automobil. Jednalo se o automobil Walter W-III, po něm rychle následovaly W-II a W-I. Až do první světové války se jeho vozy také úspěšně účastnily motoristických závodů. Zákazníky vozy přesvědčily svou spolehlivostí, rychlostí a jízdní stabilitou. Vyráběly se i počátkem první světové války (1914-5), ale potom jejich výroba byla zastavena.

Během první světové války byly provozy továrny těžce poškozeny, výroba automobilů byla obnovena v roce 1919. Od roku 1919 do roku 1927 byly vyráběny automobily řady Walter WZ ("Z" - konstruktér ing. Zubatý). Od roku 1924 až do roku 1928 byly vyráběny automobily řady Walter P ("P" - konstruktér ing. Plocek).V roce 1928 byla zahájena výroba vozů Walter 4-B a Walter 6-B. ("B" - konstruktér ing. Barvitius). Tyto automobily byly také velmi úspěšné a na jejich základě byly postupně (1930-1932) vyvíjeny typy Walter Standard, Walter Super 6, Walter Regent a luxusní Walter Royal. Posledním automobilem byl sportovní Walter Standard S z roku 1934.

V licenci zde byly později vyráběny (1931-1937) i automobily Fiat, například Fiat 514 (Walter Bijou), Fiat 508 (Walter Junior), Fiat 522C (Walter Princ), Fiat 522L (Walter Lord). Naposledy byly automobily Walter vystaveny na pražském autosalonu v roce 1935 (a to pouze dřívěji představené modely Regent, Bijou, Princ a Lord), v roce 1936 se jinoničtí autosalonu už nezúčastnili. V průběhu roku 1936 byla v podstatě zastavena výroba a v roce 1937 se jen doprodávaly dříve rozpracované automobily.

V letech 1946 až 1951 se podílela továrna Walter ještě na jednom typu osobního automobilu. Vyráběla kompletní podvozek (šasi a motor) automobilu Aero Minor s dvouválcovým dvoutaktním motorem a pohonem předních kol. Finalizace vozu byla prováděna v Letovu Letňany (nyní Latecoere Czech Republic s.r.o.). Tento typ byl velmi úspěšný a účastnil se závodů 24 hodin Le Mans, Rallye Monte Carlo, Raid Polski, Alpská jízda a Bol d'Or. Krátce po zahájení výroby dochází k paradoxní situaci. Britská firma BSA zahájila jednání o nakoupení licence. Když Josef Walter zahajoval podnikání, nakupoval pro výrobu jízdních kol součástky od britské firmy BSA. O 50 let později tatáž firma má zájem nakoupit licenci k automobilu, na kterém se továrna Walter významnou měrou podílí. Přestože byl zájem ve vývoji tohoto vozu pokračovat (Československý projekt 1946-1948, vozítko Minicar 1948 a modernizovaný Minor III 1951), k naplnění tužeb konstruktéru nedošlo. Od roku 1951 byly v Jinonicích vyráběny už jen letecké motory.

Automobily Walter[editovat | editovat zdroj]

Typ Rok Počet válců/Rozvod Objem cm³ Výkon Rozvor mm Rozchod mm
W-III 1912 4R SV 2613 30 k 2670 1200
W-II 1913 4R SV 1847 24 k 2560 1100
W-I 1913 4R SV 1244 15 k 2560 1100
WZ 1919 4R SV 1544 18 k 2760 1200
WIZ 1920 4R OHV 1544 20 k 2760 1200
WIZI 1920 4R SV 2120 25 k 2830 1250
WIZI 1923 4R OHV 2120 30 k 2830 1250
0 1924 4R OHC 1945 80 k 2760 1400
P-I 1924 4R OHV 1544 30 k 3000 1350
P-II 1925 4R OHV 1945 30 k 3000 1365
P-III 1926 4R OHV 1945 30 k 3100 1400
P-IV 1927 4R OHV 2368 36 k 3100 1400
4 B 1928 4R OHV 1908 35 k 3300 1380
6 B 1928 6R OHV 2863 60 k 3300 1400
Standard 6 1930 6R OHV 2863 60 k 2800 1370
Super 6 1930 6R OHV 3257 70 k 3300 1400
Regent 1932 6R OHV 3257 80 k 3300 1450
Royal 1932 12V OHV 5874 120 k 3700 1430
Standard S 1934 6R OHV 3257 80 k 2800 1370

Automobily Walter v licenci Fiat[editovat | editovat zdroj]

Typ Rok Uspořádání válců Objem cm³ Výkon Rozvor mm Rozchod mm Model Fiat
Bijou 1931 4 SV 1438 32 k 2555 1220 Fiat 514
Junior 1932 4 SV 995 22 k 2250 1200 Fiat 508 Ballila
Junior S 1933 4 SV 995 30 k 2250 1220 Fiat 508 Ballila S
Junior SS 1934 4 OHV 1089 35 k 2250 1220 Fiat 508C
Princ 1932 6 SV 2492 50 k 2775 1410 Fiat 522C
Lord 1932 6 SV 2492 55 k 3250 1410 Fiat 522L

Automobily užitkové (nákladní vozy, dodávky, nástavby a autobusy)[editovat | editovat zdroj]

K výrobě osobních automobilů se záhy připojuje i výroba užitkových automobilů. Z počátku to byly pouze dodávkové a sanitní verze osobních automobilů jako např. WZ, Bijou a Junior v provedení se skříňovou karoserií či jako otevřený valník. Od roku 1924 jsou vyráběny samostatné nákladní vozy, autobusy a další typy užitkových vozidel. Byly vyráběny buď s původními motory z osobních automobilů (Comercial/4B, PN (I-VI serie)/WIZI a P, Universal/Super 6, D-bus a hasičský V-12/Royal) a nebo s originálními motory a podvozky (PN/VII-XVI serie, FN/FNA, Diesel 3t a 5t, Ideal). Samostatnou kapitolu tvoří licenční (Junkers) nákladní automobily s dieselovými motory Walter Diesel 3t a 5t. Po II. světové válce se krátce vyráběly benzínové motory pro nákladní automobily Praga RN (továrna Praga byla v podstatě zlikvidována americkým náletem 6 týdnů před koncem války) a poslední verze úspěšných nákladních vozů vlastní konstrukce PN (XV. a XVI. serie). Užitková vozidla se v Jinonicích vyráběla v letech 1920-1950.

Typ Rok Počet válců/Rozvod Objem cm³ Výkon Rozvor mm Rozchod mm Max. rychlost km/h Nosnost    kg
PN I - III 1924-25 4 OHV 2120 26 k 3600 1350 45 2000
PN IV - VI 1926-31 4 OHV 2368 36 k 3600 1450 50 2000
FN/FNA 1930-35 4 SV 5195 60 k 4800 1780/1685 60 3500-6500
Comercial 1930-35 4 OHV 1908 35-40 k 3200 1400 55 1500
D-BUS/V12-B 1931-32 12 V OHV 7354 140-160 k 5900 1800/1690 120 4500
Universal 1931-36 6 OHV 3257 60-70 k 4200 1400 70-80 2500-3000
Diesel SA-12 1931-36 D3V 4087 80 k 4800 1685/1746 80-85 4500-5000
PN VII-XVI 1931-46 4 SV 2837 40-45 k 3600 1450 60 2000-2500
W 1500 1934-35 4 OHV 2368 36 k 1500
Diesel SA-9 1934-36 D2V 2723 55 k 3600 1450 65 3000
Ideal 1934-36 6 OHV 5792 75 k 4800 1685/1746 65-75 5000

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walter (Automobile) na německé Wikipedii.

  1. Mezinárodní výstava aut, motocyklů a kol (1905). Automobil-revue. Duben 1935, roč. 3. (1935), čís. 4, s. 8. Dostupné online. 
  2. KRÁSA, Jiří dr. Pražská výstava automobilová 1913 (Walter a spol.). Auto. Květen 1913, roč. 1. (1913), čís. 2, s. 47-48. Dostupné online. 
  3. V závodu na Riederberg rozmnožila společnost Waltrova své úspěchy. Národní listy. 4.6.1913, roč. 53. (1913), čís. 151, s. 4. Dostupné online. 
  4. Čestná cena Vídeňského Nového Města. Národní listy. 20.7.1913, roč. 53. (1913), čís. 197, s. 10. Dostupné online. 
  5. HEINZ, Vilém. Walter bude zase stavět motorky. Národní listy. 27.3.1921, roč. 61. (1921), čís. 85, s. 13. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Automobily vlastní konstrukce

Automobily v licenci FIAT

Automobily užitkové (nákladní, autobusy, sanitky, hasičská vozidla atd.)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Boleslav Hanzelka: "Vozy velkých cen", SNTL/ALFA, Praha, 1974, 257 s.
  • Václav Petřík: Zwölfzylinder aus Prag. In: Automobil und Motorrad Chronik, Heft 4/1975, s. 28 a 29
  • Václav Petřík: Walter: Tradition auf zwei, drei und vier Rädern. In: Auto und Motorrad Chronik, Heft 6/1978, s. 22–23 a 40
  • Zdeněk Čížek: "Grand Prix Brno", NADAS, Praha, 1978, 200 s.
  • Libor Tošnar: "Sportovní a závodní automobily v historii našeho podniku" In: Nový Signál - Motorlet, Praha, 1980, 28 s.
  • Stanislav Minařík: "Automobily 1885/1940", NADAS, Praha, 1980, 175 s.
  • Libor Tošnar, Bohumil Sommer: "Motocykly, tříkolky a automobily 1901-1951" In: Nový Signál - Motorlet, Praha, 1981-2
  • Miloš Kovařík: "Velké závody - Muž pro Alfu Romeo", Novinář, Praha, 1982, 256 s.
  • Libor Tošnar: "Sportovní a závodní automobily Walter a Aero Minor", In: Auto-Moto-Sport, Příloha Motoristické současnosti - Za volantem č. 1/1984, Naše vojsko, Praha, s. 74-81
  • Graham Macbeth, Milan Jozíf: "Velký obrazový atlas automobilů", ARTIA, Praha, 1985, 608 s.
  • Adolf Kuba: "Automobil v srdci Evropy", NADAS, Praha, 1986, 312 s.
  • Adolf Kuba: "Atlas našich automobilů 2 (1914-1928)", NADAS, Praha, 1988, 236 s.
  • Václav Petřík: Walter - AutoAlbum č.9, 735.ZO Svazarmu při UJEP, Brno, 1988, 64 s.
  • Adolf Kuba, Milan Spremo: "Atlas našich automobilů 3 (1929-1936)", NADAS, Praha, 1989, 249 s.
  • Milan Olšanský: "Prvních osm. Masarykův okruh 1930-1949", AGM-Gomola, Brno, 1995, 100 s., ISBN 80-900-594-6-5
  • Zdeněk Zavřel, Alena Doskočilová: "Historie automobilových závodů 1930-2000", Computer Press, Praha, 2001, 150 s., ISBN 80-7226-449-4
  • Miroslav Gomola: "Josef Walter - Akciová továrna na automobily a letecké motory", AGM CZ, s.r.o., Brno, 2002, 232 s., ISBN 80-85991-23-3
  • Pavel Hanák a kol.: "75 let Masarykova okruhu ve fotografiích", Automotodrom Brno, a.s. a AMK Automotodrom Brno, 2005, 176 s.
  • Alois Pavlůsek, Ondřej Pavlůsek: "České sportovní automobily", CP Books, a.s., Brno, 2005, 238 s., ISBN 80-251-0534-2
  • Karel Řepa: "Závod do vrchu Zbraslav - Jíloviště", GT Club - Karel Řepa, Praha, 2008, 240 s., ISBN 978-80-902516-2-5
  • Marián Šuman-Hreblay: "Encyklopedie nákladních automobilů", Computer Press, a.s., Brno, 2008, 222 s., ISBN 978-80-251-1718-7
  • Hubert Procházka, Jan Martof: "Automobily Aero, Jawa, Walter, Wikov, "Z" (1905-1946)", Computer Press, a.s., Brno, 2009, 176 s., ISBN 978-80-251-1940-2
  • Marián Šuman-Hreblay: "Autobusy", Computer Press, a.s., Brno, 2011, 240 s., ISBN 978-80-251-3455-9
  • Petr Kožíšek: "1000 mil československých", NTM ve vydavatelství Karel Mráz - Reprom, Praha, 2013, 50 s., EAN 8594171320033
  • Marián Šuman-Hreblay: "Dvě století českých automobilů", CPres v Albatros Media, Brno, 2015, 160 s., ISBN 978-80-264-0716-4
  • Zdeněk Král: "Motorismus v srdci Evropy", REBO International, Čestlice, 2015, 303 s., ISBN 978-80-255-0987-6
  • Jan Tuček: "Auta první republiky (1918-1938)", Grada Publishing, a.s., Praha, 2017, 356 s., ISBN 978-80-271-0466-6
  • Marián Šuman-Hreblay: "Hasičská vozidla", CPress v Albatros Media, Brno, 2017, 216 s., ISBN 978-80-264-1388-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]