Letov Š-16

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Letov Š-16
Letov Š-116
Letov Š-116
Určení bombardovací letoun
Výrobce Letov
Šéfkonstruktér Ing. Alois Šmolík
První let 1926
Zařazeno 1928
Uživatel Československé letectvo
Lotyšské letectvo, Turecké letectvo
Vyrobeno kusů 89 ks

Letov Š-16 byl československý dvoumístný jednomotorový bombardovací a průzkumný letoun a první čs. letoun s celokovovou kostrou.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Jeho vývoj začal roku 1925 a v sobotu 30. října 1926 se na letišti Vojenské továrny na letadla v Letňanech zalétával nový typ letadla. Šlo o první celokovovou konstrukci v Československu. Trup byl vyroben z ocelových trubek a křídla z duralaminu. Motorové lože bylo k trupu upevněno pomocí 4 svorníků. Ocasní plochy byly kovové a jejich osy uloženy v kuličkových ložiscích. Letadlo bylo původně zamýšleno k průzkumu - při plném výkonu vydrželo ve vzduchu 5 a půl hodiny. Letadlo bylo opatřeno motorem Lorraine-Dietrich a neslo označení Š-16. V prosinci téhož roku se prototyp Š-16.1 s motorem Lorraine Dietrich účastnil s úspěchem letecké výstavy v Paříži, kde budil pozornost vojenských představitelů z Lotyšska i jiných zemí.

První z objednaných 21 letounů Š-16L s motory Hispano Suiza se v Lotyšsku objevily na podzim roku 1927. Dne 13. října 1927 ustanovil letoun Š-16L s šéfpilotem A. Ježkem světový rychlostní rekord na uzavřeném okruhu 500 km se zatížením 1000kg výkonem 230,9 km/h. V listopadu téhož roku zadalo čs. ministerstvo národní obrany testy dvou prototypů, které dopadly dobře a tak byl stroj v roce 1928 objednán k potřebám armády.

Následující osmikusová série Š-16R, realizovaná v roce 1930 se vyznačovala nižším trupem, upravenými ocasními plochami a změněným podvozkem. V roce 1938 došlo k jeho vyřazení z první linie, přesto dál sloužil u druhosledových jednotek.

Varianta Letov Š-16T byla určena pro export do Turecka, kam bylo dodáno v rozmezí let 1929-30 12 letounů. Na rozdíl od strojů pro československé letectvo, poháněných licenčními motory Škoda Lorraine Dietrich, byly turecké letouny opatřeny původními francouzskými pohonnými jednotkami Hispano Suiza o výkonu 367 kW.

Plovákový Š-16J s reduktorovým motorem Hispano Suiza postavený v jednom exempláři v roce 1929 pro Jugoslávii však exportní úspěch nepřinesl. Plováky zkonstruované podle německé dokumentace firmy Dornier trpěly netěsností a nadměrnou korozí. Po krátkých zkouškách v námořním učilišti v Divulji u Splitu byl vyřazen z provozu a od dalšího vývoje bylo upuštěno.

Dne 27. července 1929 dosáhl polní pilot rotmistr Vojtěch Matěna s četařem Bromským národního rekordu, když s letounem Š-116.3 (vodou chlazený dvanáctiválcový motor Škoda L 500 ks) absolvoval trať 1 000 km (10× okruh 100 km) s užitečným zatížením 540 kg průměrnou rychlostí 209,74 km/hod.[1] Celková produkce dala tři letouny této varianty.

Diplom Aeroklubu Republiky Československé za rekordní let

V roce 1930 byl u letounu Š-116.3 vyměněn motor za nový Škoda L s reduktorem o výkonu 367 kW. Byl určen jako záložní pro IV. ročník závodu Malou dohodou a Polskem. Označení této verze bylo změněno na Letov Š-716.1.

Jeden kus základního typu s hvězdicovým reduktorovým motorem GR Jupiter VIII o výkonu 353 kW nesl označení Letov Š-216.1. Takto modifikovaný letoun zvítězil ve II. ročníku závodu Malou dohodou a Polskem v roce 1928 s osádkou škpt. Kalla a mech. čet. Taufer. O rok později byl testován ve VLÚS, kde se ukázalo, že stroj trpí neodstranitelnými vibracemi motoru. Ten byl vyměněn za kapalinou chlazený motor Hispano Suiza 12Lb o výkonu 441 kW, stroj byl přeznačen na Letov Š-316.3 a vojenská správa stroj převzala 4. června 1931. V Československé armádě létaly celkem tři Š-316 s těmito originálními francouzskými motory.

Letov Š-316 (L-BAAP) s motorem Hispano Suiza 12Lb

Přestavbou Š-316.2 v roce 1930 na licenční motor firmy Isotta Fraschini, osmnáctiválec chlazený vodou Praga Asso o výkonu 588 kW, vznikl typ Letov Š-516.2. Tuto nejvýkonnější pohonnou jednotku ze všech modifikací Š-16 obdržel také Letov Š-416.1 výměnou za původní motor Breitfeld-Daněk o výkonu 367 kW, který se ukázal jako nevyhovující. Tento letoun nesl označení Letov Š-516.1. Osádka tohoto stroje, mjr. Klepš a npor. Frank, obsadila druhé místo v posledním IV. ročníku závodu Malou dohodou a Polskem v roce 1930.

Dva prototypy varianty Letov Š-616 poháněly francouzské motory Hispano Suiza 12Nbr o výkonu 477 kW, následnou desetikusovou sérii licenční Avia Vr-36 o stejném výkonu.

S označením Letov Š-816 létaly dva stroje s motory Praga ESV, vodou chlazenými dvanáctiválci do V o výkonu 477 kW. Tyto motory však nevynikaly přílišnou spolehlivostí.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Letov Š-16T Tureckého letectva
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Flag of Yugoslavia (1918–1943).svg Království Jugoslávie
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko
TureckoTurecko Turecko

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpětí: 15,30 m
  • Délka: 10,22 m
  • Výška: 3,23 m
  • Nosná plocha: 46,40 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1400 kg
  • Vzletová hmotnost : 2450 kg

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 230 km/h (u země)
  • Cestovní rychlost: 190 km/h
  • Dostup: 6500 m
  • Čas výstupu do 5000 m: 33 min
  • Vytrvalost: 5 hod 30 min
  • Pohonná jednotka: motor Lorraine-Dietrich 12Eb
  • Max. výkon motoru: 490 k (360 kW) při 2050 ot/min

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Letec, 8/1929, str. 405

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s. 
  • KRUMBACH, Jan. Letov Š-16. Letectví a kosmonautika. 1983, roč. LIX., čís. 12, 13 a 14. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]