Aero A-29

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aero A-29
Aero a-29.jpg
Určení vlečný hydroplán
Výrobce Aero
Šéfkonstruktér Antonín Husník[1]
První let 5. října 1926
Zařazeno 1927
Vyřazeno 1936
Uživatel Československé letectvo
Vyrobeno kusů 9
Vyvinuto z typu Aero Ab-11
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aero A-29 byl československý dvouplošný vojenský plovákový letoun určený k vlekání vzdušných terčů u detašmánu československých letadel v Kumboru v Boce Kotorské v Království SHS, kde probíhal výcvik československého protiletadlového dělostřelectva v ostré střelbě. Byl vyvinut továrnou Aero podle požadavků ministerstva národní obrany z rozšířeného průzkumného a bombardovacího typu Aero Ab-11, na nějž bylo instalováno vlečné zařízení, plováky, odstraněny kulomety, a v průběhu zkoušek byly mírně zvětšeny rozměry svislé ocasní plochy[2]. Dále byl motor A-29 vybaven pilotem ovládaným startérem Herzmark, protože ruční roztáčení vrtule by bylo na vodní hladině obtížné.

Jednalo se o první hydroplán československé konstrukce, a již v říjnu 1926 dosáhl tovární šéfpilot Josef Novák na prvním vyrobeném kuse národního výškového rekordu v kategorii vodních letounů v hodnotě 4675 metrů (platný i v roce 2014! [3]). Mimo období střeleb v Kumboru byly letouny používány jako pozemní s podvozkem o velkém rozchodu. Po úplném ukončení plovákového provozu dosloužily většinou jako cvičné (s demontovaným vlečným zařízením) v letecké škole v Prostějově[4], nebo jako vlečné na střelnicích v Československu.

Vyrobené letouny[editovat | editovat zdroj]

prototyp[editovat | editovat zdroj]

Aero A-29.1 – první prototyp, upravený v roce 1926 ze stávajícího letounu Aero Ab-11.56 s motorem Breitfeld & Daněk Perun II. Při zkouškách byla zjištěna nedostatečná účinnost směrového kormidla při pojíždění na vodě, takže bylo směrové kormidlo zvětšeno, a jeho odtoková hrana dostala hranatější tvar[5]. Měl starší provedení křidélek s rohovým aerodynamickým odlehčením. V průběhu dalších zkoušek dne 17.11.1926 havaroval při přistání na Vltavě[6]. Po havárii byl A-29.1 sice navržen na zrušení, ale v době od 7.9.1927 do 3.8.1928 byl A-29.1 s motorem Walter W-IV číslo 4081 zkoušen ve VLÚS [7]. Takže byl buďto opraven nebo vyroben nový a označen stejně. Dne 7.8.1928 měl přeletět do Kumboru. V Kumboru tedy létal krátce v roce 1928, v roce 1929 nezjištěno. Mimo působení na střelnici v Kumboru letoun létal s kolovým podvozkem v Československu: v dubnu 1930 byl zalétán s kolovým podvozkem po definitivním ukončení plovákového provozu, někdy v době mezi 21.11.1929 do 13.5.1930 létal u VLU Prostějov[8],a 3.11.1931 havaroval na střelnici v Malackách a byl zrušen[9].Letoun byl dle fotografií zbarven světlou (asi taky hliníkovou) barvou, v době havárie 17.11.1926 měl kryt motoru v barvě kovu, a měl čs. označení praporového typu.

letadla první série[editovat | editovat zdroj]

Tato čtyři letadla první objednané série čtyř kusů A-29, v.č. 2 až 5 (11. výrobní série firmy Aero[10]) byla předána vojenské správě v první polovině roku 1927. Měla být vybavena motorem Breitfeld & Daněk Perun II (proti této informaci však hovoří fakt, že v roce 1928 byly do Kumboru odeslány dva náhradní motory Walter W-IV[11]). Letadla první série byla celá natřena hliníkovou barvou, kryt motoru v barvě kovu, plováky v barvě tmavého dřeva.

Pozn.: v době od 4. do 16. 6.1927 byl jeden letoun A-29 (s nasavačem na levé straně motoru, a tedy asi s motorem Perun II) vystavován na IV. mezinárodní letecké výstavě v Praze. Který to byl?

Aero A-29.2 – v Kumboru létal v letech 1927, 1928, asi i 1929 (nejsou informace). Mimo působení na střelnici v Kumboru letoun létal s kolovým podvozkem v Československu: v roce 1931, 1932, 1933, 1934 ve VLU

Aero A-29.3 – v Kumboru létal v letech 1927, 1928, asi i 1929 (nejsou informace). Mimo působení na střelnici v Kumboru letoun létal s kolovým podvozkem v Československu, pravděpodobně dosloužil ve VLU.

Aero A-29.4 – v Kumboru létal v letech 1927, 1928, asi i 1929 (nejsou informace). Mimo působení na střelnici v Kumboru letoun létal s kolovým podvozkem v Československu: v roce 1931 ve VLU, v roce 1932 ve VLU s motorem Walter IV[12], v roce 1933, 1934 ve VLU

Aero A-29.5 – v Kumboru létal v letech 1927, 1928, asi i 1929 (nejsou informace). Mimo působení na střelnici v Kumboru letoun létal s kolovým podvozkem v Československu: 1932 ve VLU

letadla druhé série[editovat | editovat zdroj]

Tato čtyři letadla druhé objednané serie A-29 v.č. 6 až 9 (24. výrobní série firmy Aero[10]), byla předána vojenské správě v dubnu 1930. Byla vybavena motorem Walter W-IV a měla novější provedení křidélek bez rohového aerodynamického odlehčení, s odlehčovacími ploškami nad křídlem. Nátěr byl na horních a bočních plochách khaki barvou, zespodu hliníkovou barvou, plováky v barvě khaki. Na boku trupu bílý obdélník (místo na plukovní znak, prázdný byl označení letadel VLU). Později byl na trupu letadla vedle plukovního znaku i kód letky a číslo letadla (např. M5, M19), nebo trojúhelníková čs. vlaječka.

Aero A-29.6 –– v Kumboru létal v letech 1930, 1931, 1932. Dne 13.6.1932 havaroval v Kumboru, pilot Karel Slezáček zahynul, letoun byl zrušen[13]. Na trupu měl českého lva v bílém poli – plukovní znak LP4 nebo LP6 (lišily se barvou, která není na černobílé fotografii poznat).

Aero A-29.7 – v Kumboru létal v letech 1930, 1931, 1932, z let 1933-4 informace nejsou, pravděpodobně dosloužil ve VLU.

Aero A-29.8 – v Kumboru létal v letech 1930, 1931, 1932, z let 1933-4 informace nejsou, v letech 1937 – 9 u Západočeského aeroklubu jako OK – AZT[14].

Aero A-29.9 – v Kumboru létal v letech 1930, 1931, 1932, z let 1933-4 informace nejsou, pravděpodobně dosloužil ve VLU.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje platí pro variantu s motorem Perun II[15]

Technické parametry[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2 (pilot a pozorovatel)
  • Rozpětí: 12,80 m
  • Délka: 9,00 m
  • Nosná plocha: 36,50 m²
  • Prázdná hmotnost: 1298 kg
  • Vzletová hmotnost: 1677 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený šestiválcový řadový motor Breitfeld & Daněk Perun II
  • Výkon pohonné jednotky: 176 kW (240 k)
  • Výzbroj: bez výzbroje

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 196 km/h
  • Cestovní rychlost: 150 km/h
  • Dostup: 6700 m
  • Stoupavost: výstup do výše 5000 m za 47,8 minuty
  • Vytrvalost: 4 hodiny letu

Dle[13] jsou technické údaje pro letadlo A-29 s motorem Walter IV totožné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aero A.29 na anglické Wikipedii.

  1. ADAM, Tomáš. Letecký konstruktér Antonín Husník [online]. fronta.cz, 2006-04-06 [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  2. RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918-1939. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 106 s. ISBN 80-206-0221-6. Kapitola Zlaté časy (1924-1928), s. 58. 
  3. KAREŠ, Marcel. Československé a české hydroplány. [s.l.]: KAREŠ PUBLICATIONS, 2014. S. 33. 
  4. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Letadla továrny Aero, s. 75-76. 
  5. KAREŠ, Marcel. Československé a české hydroplány. [s.l.]: KAREŠ PUBLICATIONS, 2014. S. 33, 34. 
  6. KAREŠ, Marcel. Československé a české hydroplány. [s.l.]: KAREŠ PUBLICATIONS, 2014. S. 34 - 38. 
  7. PLAVEC A KOL., Michal. Než podmaníme vzduch. [s.l.]: NÁRODNÍ TECHNICKÉ MUZEUM, 2012. S. 64. 
  8. KAREŠ, Marcel. Československé a české hydroplány. [s.l.]: KAREŠ PUBLICATIONS, 2014. S. 48, 50. 
  9. KAREŠ, Marcel. Československé a české hydroplány. [s.l.]: KAREŠ PUBLICATIONS, 2014. S. 62,65. 
  10. a b KUČERA, Pavel. Aero 1919 – 1999 obrazová historie leteckého výrobce. [s.l.]: GT CLUB - MOTORMEDIA, 1999. S. 137 a dál. 
  11. KAREŠ, Marcel. Československé a české hydroplány. [s.l.]: KAREŠ PUBLICATIONS, 2014. S. 47. 
  12. KAREŠ, Marcel. Československé a české hydroplány. [s.l.]: KAREŠ PUBLICATIONS, 2014. S. 72. 
  13. a b KAREŠ, Marcel. Československé a české hydroplány. [s.l.]: KAREŠ PUBLICATIONS, 2014. S. 66 - 72. 
  14. KAREŠ, Marcel. Československé a české hydroplány. [s.l.]: KAREŠ PUBLICATIONS, 2014. S. 77. 
  15. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Příloha 1: Technická data československých letadel, s. 250-251. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]