Aero A-200

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aero A-200
Aero A-200
Aero A-200
Určení sportovní letoun
Výrobce Aero
Šéfkonstruktér Antonín Husník
První let 1934
Uživatel Československo
Vyrobeno kusů 2
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Walter Bora a Aero A 200

Aero A-200 byl československý sportovně-turistický letoun z poloviny 30. let 20. století, který si objednalo Ministerstvo veřejných prací. Byl navržen a postaven speciálně k účasti na evropské mezinárodní sportovní soutěži Challenge de Tourisme International 1934, která se konala v Polsku ve Varšavě. Letoun byl vyroben továrnou Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, Praha-Vysočany. Hlavním konstruktérem letounu byl ing. Antonín Husník.[1]

Walter Bora a Aero A 200 přelétává 8 m stěnu na Challenge (1934)

Vývoj a užití[editovat | editovat zdroj]

Soutěž Challenge de Tourisme International v roce 1932 vyhrál polský letoun RWD-6, vzpěrový hornoplošník. Konstruktéři z vysočanské továrny Aero původně chtěli tuto konstrukci napodobnit a na rýsovacích prknech vznikal návrh na čtyřmístný vzpěrový hornoplošník. Přesto konstrukce vedená Antonínem Husníkem zvolila jiné řešení. Propozice soutěže byly před ročníkem 1934 změněny v tom smyslu, že bylo potřebné, aby letoun uměl nejenom rychle létat, ale byly sledovány i startovací a přistávací schopnosti, tedy krátký vzlet a přistání. Tyto parametry byly při soutěži sledovány a měřeny při překonávání 8 m překážky, kterou představovala lanko s praporky natažené mezi stojany. Mimo to se hodnotily i další parametry letounu, jako dílenské zpracování, vybavení kabiny atp. I z těchto důvodů byl navržen dolnoplošník s obdélníkovými křídly sklopnými podél trupu vzad.

Ministerstvo veřejných prací (MVP) pověřilo továrnu Aero pro účast v kategorii turistických čtyřsedadlových letounů konstrukcí a stavbou dvou speciálních, soutěžních strojů.[2]

Walter Bora a Aero A 200 přelétává 8 m stěnu na Challenge 1934

Byl to první letoun vyrobený továrně Aero s uspořádáním nosných ploch jako dolnoplošník. Stavbu letounů financovalo MVP, ale prostředky na stavbu letounu předávalo opožděně, proto byl termín dokončení ohrožen. V posledních týdnech před startem soutěže měla továrna Aero na pilno, ale oba závodní stroje byly k soutěži dohotoveny včas. Dostaly hráškově zelenou barvu a nesly imatrikulační značky OK-AMA (st. č. 51) a OK-AMB (st. č. 52).[3]

Challenge roku 1934 pořádal polský aeroklub, protože Poláci, jak již bylo zmíněno, byli vítězem posledního ročníku v roce 1932. Oba letouny A-200 a jejich posádky se v soutěži snažily uspět co nejlépe, ale na celkové vítězství nedosáhly. V soutěži s 34 účastníky opět zvítězil polský letoun, tentokráte zmodernizovaná RWD-6 startující pod označením RWD-9, která byla vybavena motorem Walter Bora. Se stejným motorem Walter Bora startující dvě A-200 dosáhly na jiné pocty. Stroj Jána Ambruše získal 4. místo a stroj Vojtěcha Žáčka 14. místo. Oba piloti společně pak získali první místo v týmové Ceně národů.[4]

Při technickém vyhodnocení letounů získal tento typ 4. místo. A-200 měl nejlepší startovací schopnosti. A-200 potřeboval jen 74,5-77,6 m, aby vzlétl a přeletěl přes 8 m vysokou „překážku“, a na přistání za touto překážkou potřeboval jen 118 m.

Ročník Challenge 1934 byl posledním leteckým závodem tohoto druhu a v Evropě se již žádné mezinárodní závody takových rozměrů nekonaly. Bylo i v důsledku zhoršující se politické situace v Evropě.

Letoun A-200 byl smíšené konstrukce. Obdélníková křídla měla dřevěnou kostru a plátěný potah. Byla již opatřena sloty na náběžných hranách a vztlakovými klapkami na odtokové hraně. Křídlo bylo vyztuženo profilovými dráty ke trupu a k podvozku. Eliptický trup, který těsně před motorem přecházel na kruhový průřez, měl příhradovou kostru z chrom-molybdenových ocelových trubek, které byly doplněny tvarovanou karosérií z dřevěných latěk, a celek byl potažen obvyklým plátnem.[5] V kryté kabině byla 2+2 sedadla za sebou. Na předních sedadlech měl zdvojené řízení. Podvozek záďového typu byl pevný, kapotovaný a dokonale utlumený, s kluznou patkou na ostruze. Motor Walter Bora byl kapotován krytem typu NACA.[6]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Aero A-200, 3D skica

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: turistický sportovní dolnoplošník[1][6]
  • Osádka: 2+2
  • Rozpětí: 11,1 m
  • Délka: 7,8 m
  • Šířka se sklopenými křídly: 3,24 m
  • Nosná plocha: 16,6 m²
  • Plošné zatížení: 55,1 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 560 kg
  • Pohonná jednotka: vzduchem chlazený devítiválcový hvězdicový motor Walter Bora
  • Jmenovitý výkon motoru: 200 k (147 kW)
  • Vrtule: dvoulistá na zemi stavitelná elektronová vrtule Letov

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Celková hmotnost za letu: 950 kg
  • Maximální rychlost: 255 km/h
  • Cestovní rychlost: 220 km/h
  • Minimální rychlost: 50 km/h
  • Dostup: 4700 m
  • Dolet: 560 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 87-88, 252-253. 
  2. Aero A-102, A-300, A-200, A-204 (tovární prospekt). I. vyd. Praha: Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, 1938. 12 s. S. 12. 
  3. PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Praha: Albatros media, 2016. 128 s. S. 37. 
  4. Aero A-200, Walter Bora. Bulletin Walter. 15.9.1934, roč. 1934, čís. 9. (September), s. 20. 
  5. Turistické letadlo Aero A-200 s motorem Walter-Bora 200 ks. Letectví. Září 1934, roč. 14. (1934), čís. 7, s. 322-327. Dostupné online. 
  6. a b FLIEGER, Jan. Aero A-200 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 15.1.2004 [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha: Nadas, 1984. 176 s. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]