Aero A-35

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
A-35
Aero A-35
Aero A-35
Výrobce Aero
Šéfkonstruktér Ing. Antonín Husník
První let 1928
Zařazeno 1930
Vyřazeno 1938
Charakter dopravní letoun
Uživatel ČSA
Baťova letecká společnost
Vyrobeno kusů 12
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aero A-35 byl československý jednomotorový dopravní letoun smíšené konstrukce pro pět cestujících, řešený jako vzpěrový hornoplošník s pevným klasickým podvozkem.[1]

Prototyp Aera A-35 s motorem Wright Whirlwind J-4 v roce 1928

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Letoun vznikl na základě myšlenky dvou vojenských pilotů, kapitána Františka Malkovského a poručíka Ludvíka Pavlovského, kteří se chtěli na oslavu desátého výročí vzniku Československa pokusit o přelet Atlantského oceánu na trase Evropa-USA, inspirováni legendárním přeletem Charlesem Lindberghem.[2] Oba letci konali přednášky a propagační akce, ve prospěch jejich zamýšleného letu se také konala celostátní sbírka s přispěním krajanů z USA. Aeroklub Republiky československé i Masarykova letecká liga (MLL) se od akce distancovaly z obavy z neúspěchu a tím poškození dobrého jména československého letectví. Celý projekt rekordního přeletu tak skončil nezdarem.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Společnost Aero však bez ohledu na dění konstruovala dálkový letoun s označením A-35, který měl nést název „Zlatá Praha“. Prototyp,který byl dokončen v listopadu 1928, byl poháněn motorem Wright Whirlwind J-4 o výkonu 162 kW (220 k).[3] V zasklené kabině před křídlem byl prostor pro dva piloty, interiér trupu byl prázdný, avšak počítalo se zde s instalací velké válcové nádrže pohonných hmot. Tento prostor také nebyl vybaven okny, protože se s umístěním cestujících nepočítalo.

Továrna Aero se tímto typem značně odchýlila od svých tradic, když sestrojila po dlouhé řadě dvojplošníků svůj první jednoplošník. Letoun byl smíšené konstrukce. Křídlo bylo dřevěné, obdélníkového půdorysu. V přední části trupu, těsně před náběžnou hranou křídla byl kokpit pro pilota a mechanika (navigátora). Místo mechanika bylo později využíváno pro 5. cestujícího, neboť na vnitrostátních linkách nebyl požadavek na dvoučlennou posádku. Ve vlastní kabině pro cestující byla 4 sedadla. Trup obdélníkového průřezu byl z ocelových trubek. Nosná plocha křídla byla na obou stranách podepřena 2 vzpěrami, které se sbíhaly nad kolem podvozku. Další vzpěry z tohoto uzlu směrovaly k horní a dolní části trupu. Letadlo bylo zalétáno továrním šéfpilotem Josefem Novákem.[4]

Aero A-35 s motorem Walter Castor I (OK-AUB)

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Aero A-35 s motorem Walter Castor II (OK-ATK), Baťa Aerodrome, 1938

Vzhledem k neuskutečnění transatlantického přeletu nabídla letecká firma Aero prototyp A-35 ministerstvu veřejných prací (MVP) jako dopravní s vybavením pro pět cestujících a jednoho pilota.

První stroj původně zanesený do leteckého rejstříku jako L-BAJA v lednu 1930, velmi záhy byl 8. února 1930 přeimatrikulován na L-BAUA (a ještě později na OK-AUA).[5] MVP jej převzalo a předalo jej resortně podřízené letecké společnosti Československé státní aerolinie. Zde byl A-35 již během roku 1929 testován a následně objednán s československými motory Walter Castor o jmenovitém výkonu 176 kW (240 k) v počtu šest sériových kusů, které byly dodány v období 1930-1931. V období let 1930-1938 tyto letouny (OK-AUB až OK-AUG, výr. č. 2-7) létaly především na trasách do Rumunska přes Brno, Bratislavu, Košice a Užhorod. Celkem absolvovaly 798 028 km během 5679 letových hodin a poslední z nich OK-AUE byl vymazán z leteckého rejstříku 20. března 1938.

Krátce před Mezinárodní soutěží turistických letadel 1934 (Challenge International de Tourisme) byl s tímto letounem a piloty, kteří na tuto soutěž byli přihlášeni (štkpt. Ján Ambruš, šéfpilot Aera Jan Anderle, štkpt. Pavel Pochop a kpt. Vojtěch Žáček), vykonán cvičný, informační (spíše marketingový) let. Provozní, sériový letoun A-35 (OK-AUE) k tomu účelu zapůjčily ČSA. Ve dnech 21.-27.7.1934 byly navštíveny destinace: Berlín, Kolín nad Rýnem, Paříž, Lyon, Marseille, Barcelona, Madrid, Sevilla, Casablanca, Bordeaux a Štrasburk. Za 7 dnů uletěli 6590 km v průměrné rychlost 170 km/h.[6]

Stroj výr. č. 3 (OK-AUC) zakoupilo v roce 1936 od ČSA československé vojenské letectvo. Dva letouny A-35 (OK-AUB a OK-AUF, výr. č. 2 a 6) pak přešly v roce 1936, resp. v 1935 z ČSA do stavu MLL v Užhorodě a v Praze pro vyhlídkové lety. Tyto přeprodané letouny byly provozovány o něco déle než u ČSA, a to až do 1.4.1938, resp. do 30.4.1939. Stroj v.č. 1 (OK-AUA) byl předán od ČSA v roce 1938 Západočeskému aeroklubu[1] Jeden z letounů A-35 byl ještě v srpnu 1939 opravován Leteckým skladem v Nitře.[7]

Firma Baťa ze Zlína objednala pro svou Baťovu leteckou společnost další A-35 se zvětšenými nádržemi v křídle. Od února 1933, kdy začal ve společnosti pracovat František Klepš a společnost již vedl Jan Antonín Baťa, společnost začala nakupovat tyto šestimístné (1+5) dopravní letouny s československými hvězdicovými motory Walter Castor II (o výkonu 191 kW/260 k), kterých postupně bylo pořízeno do dubna 1934 pět. Létaly s imatrikulacemi OK-ATD, -ATK, -ATN, -ATX, -ATZ a tři z nich byly provozovány až do zastavení letového provozu po okupaci v roce 1939.[8] Letoun původní imatrikulace OK-ATD byl v roce 1935 prodán do Jugoslávie. Letouny za dobu svého provozu u společnosti nalétaly tisíce hodin, přepravily mnoho cestujících i nákladu a stejně jako u ČSA patřily v té době k „páteři“ podnikové letecké dopravy. Z domovského letiště Otrokovice (tehdy Aerodrome Baťov) se nejčastěji létalo do Prahy-Kbel, ale také do Bratislavy, do Vukovaru přes Záhřeb, do Berlína i do Španělska.[9] Poslední tři letouny byly v roce 1939 po okupaci zabaveny Německem a přelétnuty na leteckou základnu Fliegerhorst Sagan-Küpper (nyní polský Żagań-Tomaszowo, česky Zaháň).[10]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Civilní[editovat | editovat zdroj]

Vojenští[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (s motorem Walter Castor II)[editovat | editovat zdroj]

Řez Aerem A-35

Údaje dle[1]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Kapacita: 5
  • Rozpětí: 14,52 m
  • Délka: 9,75 m
  • Nosná plocha: 28,70 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1120 kg
  • Vzletová hmotnost: 1900 kg
  • Pohon: sedmiválcový zážehový vzduchem chlazený hvězdicový motor Walter Castor II
  • Jmenovitý výkon motoru: 191 kW (260 k)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 197 km/h
  • Cestovní rychlost: 165 km/h
  • Výstup na 3000 m: 21,25´ min
  • Dostup: 4800 m
  • Dolet: 660 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 91-93, 252-253, 293-294. 
  2. Monografie – Aero A-35 [online]. Praha: RC Modely, 9.11.2017 [cit. 2019-05-01]. Dostupné online. 
  3. NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla I. I. vyd. Praha: NADAS, 1981. 392 s. S. 191, 202. 
  4. Dopravní jednoplošník továrny Aero A-35. Letectví. Listopad 1928, roč. 8. (1928), čís. 11, s. 358. Dostupné online. 
  5. RUSEK, Tomáš. A-35 - L-BAUA [online]. Praha: Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-05-01]. Dostupné online. 
  6. Před Challenge Internationale de Tourisme. Letectví. Srpen 1934, roč. 14. (1934), čís. 8, s. 266, 299. Dostupné online. 
  7. SABO, Ivan. Oprava dopravného lietadla Aero A-35 / 1939 [online]. Bratislava: www.gonzoaviation.com, 7.2.2018 [cit. 2019-05-01]. Dostupné online. 
  8. NĚMEČEK Václav, Jednomotorová dopravní letadla, Aero A-35, 1990, str. 15
  9. OBENDRAUF, Lubor. Aero A-35 ve službách společnosti Baťa [online]. Praha: Letecký magazín Pilotinfo, 20.6.2016 [cit. 2019-05-01]. Dostupné online. 
  10. FLIEGER, Jan. Aero A-35 [online]. Nelehozeves: Občanské sdružení valka.cz, 15.1.2014 [cit. 2019-05-01]. Dostupné online. 
  11. Civil Aircraft Register - Yugoslavia [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-05-01]. Dostupné online. 
  12. PIERON, Roman. Aero A-35 [online]. www.geocities.ws [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  13. SABO, Ivan. Stavy aeroplánov na Slovensku 1939 - 1945 [online]. Bratislav: www.gonzoaviation.com, 6.2.2013 [cit. 2019-05-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha: Albatros, 1982. 246 s. 
  • NĚMEČEK, Václav. Jednomotorová dopravní letadla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1990. (Atlas letadel; sv. 8). ISBN 80-7030-106-6. 
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1981. 
  • RAJLICH, Jiří. Vzduch je naše moře. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0221-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]