Jan Anderle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Anderle
zkušební pilot a konstruktér
Narození 1900
Vyškov,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. prosince 1982
Mylhúzy, Alsasko
FrancieFrancie Francie
Národnost česká
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Anderle (1900, Vyškov13. prosince 1982, Mylhúzy, Alsasko, Francie) byl český zkušební pilot a konstruktér, tvůrce kabinového motocyklu, takzvaného dálníku.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V roce 1914 se v Brně začal učit strojním zámečníkem. Poté absolvoval kurs pro strojvedoucí a stal se železničním zaměstnancem, strojvůdcem lokomotiv. V roce 1918 bojoval v řadách rakousko-uherské armády na Piavě v Itálii. Roku 1921 nastoupil v Olomouci službu v Československé armádě. V jejím rámci absolvoval pilotní školu v Chebu a po jejím úspěšném zakončení nastoupil jako instruktor létání v Prostějově. V roce 1929 opět změnil působiště a stal se v Praze na 3 roky zkušebním pilotem továrny Letov. Jeho úkolem bylo zalétávat tovární malá a střední letadla. Potom působil 1 rok jako šéfpilot u leteckého oddělení firmy Baťa ve Zlíně a další rok jako šéfpilot u továrny Walter v Praze - Jinonicích. V roce 1935 se vrátil jako zkušební pilot zpět do továrny Letov.[1]

Od roku 1926 se začal zúčastňovat leteckých závodů. Hned v roce 1926 vyhrál na stíhacím letounu Letov Š-20 závod kolem republiky. V letech 1932 a 1934 se zúčastnil mezinárodních leteckých soutěží Challenge. V létě 1932 na starším letounu Breda Ba.15S (tovární letoun firmy Walter) s upraveným motorem Walter Junior (výkon zvýšen na 88 kW (120 k) - tento motor byl později použit pro variantu Walter Junior-Major) se zúčastnil Mezinárodního závodu turistických letadel Evropou (Challenge 1932). Mezi letci z Československa byl druhý, ale v celkovém pořadí obsadil až 19. místo, což nelze považovat za úspěch.[2] Letoun RWD-9 byl speciálně navržen pro IV. ročník mezinárodní soutěže Challenge de Tourisme International, která se uskutečnila ve Varšavě na přelomu srpna a září 1934. V samotné soutěži Challenge 1934, která se konala ve dnech 28. srpna - 16. září 1934, Jan Anderle na polském letoun RWD-9W s československou imatrikulací OK-AMD a motorem Walter Bora obsadil 8. místo.[3]

Jan Andrle, vytvořil 29.5.1935 nový čs. výškový rekord 10 651 m

V květnu 1935 opět už jako tovární pilot Letova vytvořil na letounu Letov Š-331 s licenčním motorem Walter Mistral K 14 vybaveným kompresorem (Gnome-Rhône 14K) československý výškový rekord 10 651 m. Mimo to tento letoun patřil k nejrychlejším jednomístným stíhacím letounům, byla mu oficiálně naměřena rychlost 407 km/h.[4] Letoun Letov Š-331 konstruktéra ing. Aloise Šmolíka byl v podstatě totožným strojem se stíhacím letounem Letov Š-231. Jan Anderle tak překonal 11 let starý rekord Josefa Nováka s hodnotou 9 140 m, kterého dosáhl na letounu Aero A-18 s motorem Walter IV.[1]

V červnu 1935 byl Jan Anderle s letounem Letov Š-331 na předváděcích akcích v Království Jugoslávie a v carském Bulharsku. V Bělehradu a v Novém Sadu byl 10. června předvádět letoun a jeho schopnosti vojenské letecké komisi a armádní generalitě. Poté přeletěl do Sofie, kde jeho produkci na letišti Božurište sledovali důstojníci bulharského letectva a generálního štábu vč. cara Borise III. a carevny Joanny.[5]

Jan Andrle a Letov Š-331

Ve svém volném čase Anderle navrhoval a vyráběl různá šlapací vozítka a později i jednostopá motorová vozidla.[6] To byli předchůdci jednostopého dálníku s benzinovým pohonem.[6] První takový stroj vznikl v letech 19381941, kdy jeho tvůrce nemohl jako pilot létat.

Za okupace byl Jan Anderle na udání zatčen Gestapem a vyslýchán.[pozn. 1]

Po válce se stal šéfpilotem a konstruktérem českého výrobce letadel Aero.[7] K jeho úkolům patřilo letadla nejen zalétávat, ale také předvádět jejich schopnosti na mezinárodních veletrzích.[6] Po únoru 1948 se Anderle při jedné ze služebních cest do Anglie rozhodl v cizině zůstat.[8] Po 3 měsících se však na naléhání manželky vrátil. Byl okamžitě zatčen, obviněn ze špionáže, zrady a diverze a odsouzen k trestu smrti.[8] Později mu byl trest zmírněn na 15 let. Pět z nich strávil v jáchymovských uranových dolech, dva roky v nemocnici. Po podmínečném propuštění v roce 1957 strávil nuceně šest let na stavbě lipenské přehrady.[8][6]

Přes veškerou nepřízeň osudu a životní zvraty však Jan Anderle neztratil chuť dál vylepšovat svůj dálník. Tak spatřily v letech 1961 a 1967 světlo světa verze Frontcar.[6]

V roce 1967 se Anderle rozhodl opustit Československo a emigroval do Německa a pak do Mylhúz ve Francii, kde se živil jako soustružník v dílnách na letišti Habsheim[6] a přitom se dál věnoval vývoji dálníku. Ve spolupráci se Švýcarem Arnoldem Wagnerem a českým emigrantem Vladimírem Pohořelým navrhl v roce 1982 i „převratný“ dálník Peraves-W18 se samonosnou laminátovou karoserií.[8][6] Jeho dokončení se však již nedočkal.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle údajů v německé Wikipedii však jej od dalšího stíhání ochránila jeho kvalifikace zkušebního letce.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Anderle na německé Wikipedii.

  1. a b -S. Nový československý výškový rekord. Letectví. Červen 1935, roč. 15. (1935), čís. 6, s. 202-204. Dostupné online. 
  2. BENEŠ, Pavel ing. Některé zkušenosti z letošní Challenge. Letectví. Září 1932, roč. 12. (1932), čís. 9, s. 226-232. Dostupné online. 
  3. HOF, Emanuel dr. Challenge 1934 ve světle čísel. Letectví. Září 1934, roč. 14. (1934), čís. 9, s. 316-322. Dostupné online. 
  4. Nový československý výškový rekord. Bulletin Walter. Červen 1935, roč. 1935, čís. VI-1935, s. 12. 
  5. Pilot Jan Anderle s letounem Š 331 v Jugoslávii a Bulharsku. Letectví. Červenec 1935, roč. 15. (1935), čís. 7, s. 247-249. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g Kočkopes jménem dálník
  7. www.theo.cz
  8. a b c d www.vvautomotive.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]