Přeskočit na obsah

Jan Anderle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Anderle
zkušební pilot a konstruktér
Narození22. prosince 1900
Vyškov,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. prosince 1982 (ve věku 81 let)
Mylhúzy, Alsasko
FrancieFrancie Francie
Národnostčeská
Povolánívynálezce a pilot
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Anderle (22. prosince 1900 Vyškov[1] – 13. prosince 1982 Mylhúzy) byl český zkušební pilot a konstruktér, tvůrce kabinového motocyklu, takzvaného dálníku.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1914 se v Brně začal učit strojním zámečníkem. Poté absolvoval kurs pro strojvedoucí a stal se železničním zaměstnancem, strojvůdcem lokomotiv. V roce 1918 bojoval v řadách rakousko-uherské armády na Piavě v Itálii. Roku 1921 nastoupil v Olomouci službu v Československé armádě. V jejím rámci absolvoval pilotní školu v Chebu a po jejím úspěšném zakončení nastoupil jako instruktor létání v Prostějově. V roce 1929 opět změnil působiště a stal se v Praze na 3 roky zkušebním pilotem továrny Letov. Jeho úkolem bylo zalétávat tovární malá a střední letadla. Potom působil 1 rok jako šéfpilot u leteckého oddělení firmy Baťa ve Zlíně a další rok jako šéfpilot u továrny Walter v Praze-Jinonicích. V roce 1935 se vrátil jako zkušební pilot zpět do továrny Letov.[2]

Od roku 1926 se začal zúčastňovat leteckých závodů. Hned v roce 1926 vyhrál na stíhacím letounu Letov Š-20 závod kolem republiky. V letech 1932 a 1934 se zúčastnil mezinárodních leteckých soutěží Challenge. V létě 1932 na starším letounu Breda Ba.15S (tovární letoun firmy Walter) s upraveným motorem Walter Junior (výkon zvýšen na 88 kW (120 k) – tento motor byl později použit pro variantu Walter Junior-Major) se zúčastnil Mezinárodního závodu turistických letadel Evropou (Challenge 1932). Mezi letci z Československa byl druhý, ale v celkovém pořadí obsadil až 19. místo, což nelze považovat za úspěch.[3] Letoun RWD-9 byl speciálně navržen pro IV. ročník mezinárodní soutěže Challenge de Tourisme International, která se uskutečnila ve Varšavě na přelomu srpna a září 1934. V samotné soutěži Challenge 1934, která se konala ve dnech 28. srpna – 16. září 1934, Jan Anderle na polském letoun RWD-9W s československou imatrikulací OK-AMD a motorem Walter Bora obsadil 8. místo.[4]

Jan Andrle, vytvořil 29.5.1935 nový čs. výškový rekord 10 651 m

V květnu 1935 opět už jako tovární pilot Letova vytvořil na letounu Letov Š-331 s licenčním motorem Walter Mistral K 14 vybaveným kompresorem (Gnome-Rhône 14K) československý výškový rekord 10 651 m. Mimo to tento letoun patřil k nejrychlejším jednomístným stíhacím letounům, byla mu oficiálně naměřena rychlost 407 km/h.[5] Letoun Letov Š-331 konstruktéra ing. Aloise Šmolíka byl v podstatě totožným strojem se stíhacím letounem Letov Š-231. Jan Anderle tak překonal 11 let starý rekord Josefa Nováka s hodnotou 9 140 m, kterého dosáhl na letounu Aero A-18 s motorem Walter IV.[2]

V červnu 1935 byl Jan Anderle s letounem Letov Š-331 na předváděcích akcích v Království Jugoslávie a v carském Bulharsku. V Bělehradu a v Novém Sadu byl 10. června předvádět letoun a jeho schopnosti vojenské letecké komisi a armádní generalitě. Poté přeletěl do Sofie, kde jeho produkci na letišti Božurište sledovali důstojníci bulharského letectva a generálního štábu vč. cara Borise III. a carevny Joanny.[6]

Jan Andrle a Letov Š-331

Ve svém volném čase Anderle navrhoval a vyráběl různá šlapací vozítka a později i jednostopá motorová vozidla.[7] To byli předchůdci jednostopého dálníku s benzinovým pohonem.[7] První takový stroj vznikl v letech 1938–1941, kdy jeho tvůrce nemohl jako pilot létat.

Za okupace byl Jan Anderle na udání zatčen Gestapem a vyslýchán.[pozn. 1]

Jan Anderle na Aero Ae-45 zvítězil v Norton Griffiths Challenge Trophy (1949)

Po válce se stal šéfpilotem a konstruktérem českého výrobce letadel Aero.[8] K jeho úkolům patřilo letadla nejen zalétávat, ale také předvádět jejich schopnosti na mezinárodních veletrzích.[7] V anglickém závodě „Norton Griffiths Challenge Trophy“, konaném v srpnu 1949 v Birminghamu, zvítězil s Ae-45 (OK-DCL).[9] Anderle provedl i non-stop přelet Sahary, W. B. Riley letěl z Prahy na Cejlon, D. Beard z Prahy do Hongkongu ve třech etapách přes 1600 km dlouhých, R. Ceschina vyhrál soutěž „Championship of Italy“. Letoun Ae-45S přelétl jako první čs. letoun Atlantik z Buenos Aires do Milána s mezipřistáním na ostrově Fernando de Noronha.

Během jedné ze služebních cest do Anglie se Anderle rozhodl v cizině zůstat – jeho dcera v Londýně studovala.[10] Po 3 měsících se však na naléhání manželky vrátil. Byl okamžitě zatčen, obviněn ze špionáže, zrady a diverze a odsouzen k trestu smrti.[10] Později mu byl trest zmírněn na 15 let. Pět z nich strávil v jáchymovských uranových dolech, dva roky v nemocnici. Po podmínečném propuštění v roce 1957 strávil nuceně šest let na stavbě lipenské přehrady.[10][7]

Přes veškerou nepřízeň osudu a životní zvraty však Jan Anderle neztratil chuť dál vylepšovat svůj dálník. Tak spatřily v letech 1961 a 1967 světlo světa verze Frontcar.[7]

V roce 1967 se Anderle rozhodl opustit Československo a emigroval do Německa a pak do Mylhúz ve Francii, kde se živil jako soustružník v dílnách na letišti Habsheim[7] a přitom se dál věnoval vývoji dálníku. Mezitím (od listopadu 1980) jej Státní bezpečnost zařadila do Evidence zájmových osob (EZO). Byl evidován dokumenty SEO VOS FMV č. V-33389 a V-2653. Ze samotného záznamu v EZO nelze ve většině případů dohledat konkrétní důvod, proč dotyčnou osobu StB evidovala.[11]

Ve spolupráci se Švýcarem Arnoldem Wagnerem a českým emigrantem Vladimírem Pohořelým navrhl v roce 1982 i „převratný“ dálník Peraves-W18 se samonosnou laminátovou karoserií.[10][7] Jeho dokončení se však již nedočkal. Zemřel 13. prosince 1982.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Letoun Letov Š-20, s nímž pilot Anderle vyhrál závod kolem republiky 1926
    Letoun Letov Š-20, s nímž pilot Anderle vyhrál závod kolem republiky 1926
  • Letoun Breda Ba.15-S, s nímž pilot Anderle absolvoval Challenge 1932
    Letoun Breda Ba.15-S, s nímž pilot Anderle absolvoval Challenge 1932
  • Letoun RWD-9W, s nímž pilot Anderle na Challenge 1934 obsadil 8. místo
    Letoun RWD-9W, s nímž pilot Anderle na Challenge 1934 obsadil 8. místo
  • Letoun Letov Š-331 s motorem Walter K-14 I, s nímž pilot Anderle vytvořil 29.5.1935 výškový rekord
    Letoun Letov Š-331 s motorem Walter K-14 I, s nímž pilot Anderle vytvořil 29.5.1935 výškový rekord
  • Letoun Aero Ae-45 v příletové hale letiště Ruzyně
    Letoun Aero Ae-45 v příletové hale letiště Ruzyně
  • Aero Ae-45 (OK-DCL), s nímž pilot Anderle zvítězil v srpnu 1949 v Norton Griffiths Challenge Trophy
    Aero Ae-45 (OK-DCL), s nímž pilot Anderle zvítězil v srpnu 1949 v Norton Griffiths Challenge Trophy
  • Nákres dálníku zkonstruovaného Janem Anderlem ve 40. letech
    Nákres dálníku zkonstruovaného Janem Anderlem ve 40. letech
  • Prototyp dálníku 250, Jan Anderle (NTM 2023)
    Prototyp dálníku 250, Jan Anderle (NTM 2023)
  • Prototyp dálníku Jana Anderleho (NTM 2023)
    Prototyp dálníku Jana Anderleho (NTM 2023)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Podle údajů v německé Wikipedii však jej od dalšího stíhání ochránila jeho kvalifikace zkušebního letce.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Anderle na německé Wikipedii.

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Vyškov
  2. ↑ a b -S. Nový československý výškový rekord. Letectví. Červen 1935, roč. 15. (1935), čís. 6, s. 202–204. Dostupné online. 
  3. ↑ BENEŠ, Pavel ing. Některé zkušenosti z letošní Challenge. Letectví. Září 1932, roč. 12. (1932), čís. 9, s. 226–232. Dostupné online. 
  4. ↑ HOF, Emanuel dr. Challenge 1934 ve světle čísel. Letectví. Září 1934, roč. 14. (1934), čís. 9, s. 316–322. Dostupné online. 
  5. ↑ Nový československý výškový rekord. Bulletin Walter. Červen 1935, roč. 1935, čís. VI-1935, s. 12. 
  6. ↑ Pilot Jan Anderle s letounem Š 331 v Jugoslávii a Bulharsku. Letectví. Červenec 1935, roč. 15. (1935), čís. 7, s. 247–249. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g Kočkopes jménem dálník
  8. ↑ www.theo.cz. www.theo.cz [online]. [cit. 2017-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-30. 
  9. ↑ Aero 45 s motory Walter Minor 4-III vítězí v Birminghamu. Letectví. 1949-10-03, roč. 25 (1949), čís. 20, s. 480b. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d www.vvautomotive.cz. www.vvautomotive.cz [online]. [cit. 2017-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-23. 
  11. ↑ PENC, Stanislav. Evidence zájmových osob StB (EZO) [online]. [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Anderle&oldid=24161127“