Walter Junior (motor)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Junior
Walter Junior 4
Walter Junior 4
Typ vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor
Výrobce A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory
Konstruktér ing. František Adolf Barvitius
První rozběh 1932
Hlavní použití Aero A-34J, A-34W
Beneš-Mráz Be-150
Praga BH-111
Vyrobeno kusů 79 + ca. 600 licence
Výroba 1932-1936
Další vývoj Walter Mikron 1934, Walter Minor 1934, Walter Major 1934
Varianty P.Z. Inż. Junior (licence),
Walter Junior-Major (1933)

Walter Junior byl československý vzduchem chlazený čtyřválcový řadový letecký motor zkonstruovaný začátkem 30. let 20. století.[1] Byl to první invertní motor vyvinutý Akciovou společností Walter, továrnou na automobily a letecké motory. Jeho licenční výroba probíhala také v polském státním podniku Państwowe Zakłady Inżynierii (nyní filiálka firmy Ursus - výrobce traktorů) v Czechowicích (nyní součást Varšavy).

Walter Junior 4 (1932-6)

Vznik a užití[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 30. let 20. století se zájem konstruktérů sportovních a cvičných letadel soustřeďoval na invertní řadové vzduchem chlazené motory nižších výkonových kategorií. Proti hvězdicovým motorům odpovídajícího výkonu měly invertní motory nespornou výhodu v aerodynamicky výhodnější kapotáži do draku letounu. Továrna Walter se koncem 20. let pustila do konstrukce a stavby takových pohonných jednotek. Prvním z nich byl v roce 1932 Walter Junior 4.[2] Objevil se sice u několika typů sportovních a cvičných letounů, ale výrazněji se nerozšířil. Mimo jisté technické nedokonalosti přišel ještě v době nevyhraněných názorů většiny konstruktérů na potřebu takového typu motoru. Stal se však základním typem dlouhé řady invertních čtyřválců Walter - Mikron, Minor a Major, z nichž vyšly i motory M132 a M332, které se vyrábí i v 21. století v Leteckých opravnách Malešice (LOM PRAHA s. p.).[3] Dalším výrobcem je PARMA-TECHNIK, s.r.o. se sídlem v Luhačovicích, který vyrábí Walter Mikron ve verzi Mikron III.[4]

Walter Junior 4, čelní pohled (1932-6)

Bohatě žebrované hlavy válců byly vyrobeny z hliníkové slitiny a k válcům byly připevněny dlouhými, houževnatými šrouby až do motorové skříně. Dosedací plochy byly chráněny metaloplastickým těsněním. Pouzdra svíček, ventilová sedla i vedení ventilových stopek byla vyrobena z bronzu. Písty z hliníkové slitiny se dvěma těsnícími a jedním stíracím kroužkem měly volné čepy jak v ojnici, tak v pístu. Ojnice profilu H byly z duralových výkovků. Hlavní, 4x zalomený hřídel motoru z oceli Poldi-Victrix-Special byl uložen u každého zalomení na pánvích vylitých ložiskovým kovem.[2]

Dvoudílná motorová skříň byla odlita ze slitiny hliníku. Spodek skříně nesl válce a uložení zalomeného hřídele. Vačkový hřídel z chromniklové oceli s cementovanými a kalenými vačkami byl poháněn ozubenými koly s čelním ozubením. Náhon zapalovacích magnetů Scintilla nebo Bosch obstarávalo šroubové soukolí na zádi motoru, kde byly umístěny i pomocné náhony. Jeden z magnetů měl odtrhovací spojku, čímž se usnadnilo startování motoru. Spouštění motoru se mohlo realizovat buď ručním roztáčením klikou "Eclipse hand-tourning" a spouštěcím magnetem[5].

Walter Junior 4, zadní pohled (1932-6)

Přívod palivové směsi k válcům byl řešen trubkou, která na straně horizontálního karburátoru Zénith (nebo Claudel) byla přichycena přírubou a směs uvnitř trubky byla nahřívána výfukovými plyny. Motor byl chlazen vzduchem, který byl rozváděn od sběrače přes plechové přepážky k jednotlivým válcům. Mazání motoru bylo cirkulační, tlakové se suchou skříní.[5]

V závěru roku 1933 byla představena varianta Walter Junior-Major. Oproti základní verzi Juniora měla zvýšený výkon na 120 k, což bylo umožněno zvětšeným vývrtem ze 115 na 118 mm (a tím zvětšeným objemem válců na 6 124 cm3), mírně zvýšenou kompresí z 5,2 na 5,4:1 a lehce zvýšenými, nominálními otáčkami z 2000 na 2100 ot/min.[6]

Walter Junior 4 byl licenčně vyráběn v Polsku jako PZInż. Junior.[7] Celkem bylo v Polsku v letech 1934-1939 vyrobeno přes 600 motorů tohoto typu.[8]

Walter Junior 4-I, charakteristiky (1932)

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

V československých letounech byl motor Walter Junior uplatněn na letounech Praga BH-111, na letounu firmy vzniklé na počátku 30.let v Chocni (Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior) a na již několikáté modifikaci staršího sportovního letounu Aero A-34 Kos (A-34J, A-34W). Ze zahraničních aplikací je nutné zmínit španělský cvičný letoun Gonzáles Gil-Pazó GP-1, již několikátou modifikaci italského sportovního letounu Breda Ba.15 a rakouský kurýrní Hopfner HS-10/33. Anglický letoun De Havilland DH-80A Puss Moth provozovala s motorem Junior zlínská společnost Baťa (OK-ATG). Samostatnou kapitolu tvoří polské letouny RWD-5, RWD-8 a RWD-10. Na nich byl ve valné většině použit licenční motor z továrny Walter, který se v Polsku vyráběl pod označením PZInż. Junior.

V létě 1932 se pilot Jan Anderle na starším letounu Breda Ba.15S (tovární letoun firmy Walter) s upraveným motorem Walter Junior (výkon zvýšen na 88 kW (120 k) - tento motor byl od roku 1933 použit pro variantu Walter Junior-Major) zúčastnil Mezinárodního závodu turistických letadel Evropou (Challenge 1932). Mezi letci z Československa byl druhý, ale v celkovém pořadí obsadil až 19. místo, což nelze považovat za úspěch.[9]

V září 1935 se dva starší stroje Praga BH-111 (1932) nově vybavené silnějšími motory Walter Junior-Major zúčastnily I. ročníku závodu turistických letounů Raduno del Littorio v Itálii. Změna motoru (původně de Havilland Gipsy III) byla provedena i proto, že letoun pak lépe vyhovoval propozicím soutěže. Soutěž dokončilo 59 letounů z celkem 77 startujících. Letoun s imatrikulací OK-BEH byl vyslan na tuto soutěž Aeroklubem RČs. a s posádkou mjr. Josef Kalla - nadp. Jaroslav Polma obsadil 5. místo a druhý letoun (OK-BAH) vyslaný moravsko-slezským aeroklubem s posádkou ing. Polák - ing. Jílek obsadil 27. místo.[10]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • Walter Junior 4-I: 77,2 kW (105 k) při 2000 ot/min
  • Walter Junior-Major: 88,2 kW (120 k) při 2100 ot/min
Walter Junior-Major, zastavovací plán (1933)

Použití v letadlech[editovat | editovat zdroj]

  • Aero A-34J a A-34W (sportovní dvouplošník)
  • Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior (školní, sportovní dolnoplošník)
  • Breda Ba.15S (dvoumístný hornoplošník, Società Italiana Ernesto Breda, Itálie)
  • De Havilland DH-80A Puss Moth (třímístný hornoplošník, De Havilland Aircraft Company Limited, Velká Británie)
  • González Gil-Pazó GP-1 (dvoumístný cvičný dolnoplošník, Aeronáutica Industrial S.A., Španělsko)
  • Hopfner HS-10/33 (kurýrní hornoplošník, Hopfner - Hirtenberger Holding GmbH, Rakousko)
  • Praga BH-111 (sportovní dolnoplošník)
  • RWD-5, RWD-8, RWD-10 (dvoumístné cvičné a sportovní hornoplošníky, RWD Polsko)
Walter Junior-Major, charakteristiky (1933)

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje pro Walter Junior 4-I podle[1][11][7]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Součásti[editovat | editovat zdroj]

  • Ventilový rozvod: OHV, jeden sací a jeden výfukový ventil na válec
  • Palivový systém: karburátor Zenith nebo Claudel
  • Palivo: 68-oktanový letecký benzín
  • Spotřeba paliva: 235-250 g.h-1.k-1 / 320-340 g.h-1.kW-1u
  • Spotřeba oleje: 8-12 g.h-1.k-1 / 10,9-16,3 g.h-1.kW-1
  • Chlazení: vzduchové
  • Směr otáčení motoru a vrtule: vlevo
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná nebo kovová

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Nominální výkon: 77,2 kW (105 k) při 2000 ot/min
  • Maximální (vzletový) výkon: 88,2 kW (120 k) při 2200 ot/min
  • Kompresní poměr: 5,2:1
  • Poměr výkon/objem (specifický výkon): 20,7 k/l
  • Specifická hmotnost: 0,65 kg/kW (1,12 kg/k )

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walter Junior na anglické Wikipedii.

  1. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 386 s. Kapitola Řadové vzduchem chlazené motory a Příloha 2: Technická data československých letadlových motorů, s. 220-222, 272-273. 
  2. a b Walter Junior 4. Bulletin Walter. 15.duben 1934, roč. 1934, čís. 4, s. 8. 
  3. Motory řadové čtyřválcové [online]. Praha: LOM Praha s.p. [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. 
  4. PARMA, Eduard. Historie motoru Walter MIKRON [online]. Luhačovice: PARMA - TECHNIK, s.r.o. [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. 
  5. a b SCHMID, J. ing. Řadový invertní motor Walter Junor 4 I. Letectví. Duben 1932, roč. 12. (1932), čís. 4, s. 91-93. Dostupné online. 
  6. SCHMID, J. ing. Letecký motor Walter Junior-Major. Letectví. Listopad 1933, roč. 13. (1933), čís. 11, s. 324-325. Dostupné online. 
  7. a b A.S. WALTER, TOVÁRNA NA AUTOMOBILY A LETECKÉ MOTORY. Walter Junior 4. Bulletin Walter - Letecké motory 1935. 15.12.1934, roč. 1934, s. 16. 
  8. Silnik lotniczy: PZInż. Junior (lic. Walter Junior) [online]. Krakow: Muzeum Lotnictwa Polskiego [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  9. BENEŠ, Pavel ing. Některé zkušenosti z letošní Challenge. Letectví. Září 1932, roč. 12. (1932), čís. 9, s. 226-232. Dostupné online. 
  10. POLMA, Jaroslav. Letíme "Raduno del Littorio". Letectví. Září 1935, roč. 15. (1935), čís. 9, s. 337-339. Dostupné online. 
  11. FORBES, Peter; FORBES, Rita. Engine Data Sheets:Czechoslovakian Aero Engines: Page 117 of 140". [online]. CollectAir.com [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]