Walter Major 4

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Major 4
Walter Major 4
Walter Major 4
Typ vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor
Výrobce A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory
Konstruktér ing. František Adolf Barvitius
První rozběh 1934
Hlavní použití Zlín Z-XIII, Beneš-Mráz Be-250
Vyrobeno kusů 64
Výroba 1934-1940
Vyvinut z motoru Walter Junior 4
Další vývoj Walter Major 6 (1936-1940)

Walter Major 4 byl vzduchem chlazený letecký motor, určený k pohonu sportovních a turistických letounů, vyráběný československou firmou Walter mezi lety 19341940.[1] Počet vyrobených motorů se v pramenech liší, udává se 65 kusů verze Major 4. Motory Walter Major poháněly mj. letouny čsl. výroby Zlín Z-XIII, Beneš-Mráz Be-52, Be-56, Be-156, Be-250 a Be-251.

Walter Major 4 I

Vznik a užití[editovat | editovat zdroj]

Dva roky po motoru Walter Junior 4 přišla Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory s novým typem vzduchem chlazeného invertního čtyřválcového řadového motoru. Motor Walter Major vznikl v jinonické továrně v roce 1934 poměrně jednoduchou úpravou vůbec prvního, invertního, řadového čtyřválce firmy - motoru Walter Junior o vzletové výkonnosti 115 k. Při stejném zdvihu 140 mm byly válce převrtány ze 115 mm na 118 mm.[2]

Dosti důsledně se o využití invertních motorů zasazoval bývalý konstruktér Avie a Pragy, nyní spolumajitel choceňské továrny Beneš-Mráz ing. Pavel Beneš. Většina aplikací motoru Major 4 byla realizována právě na choceňských letadlech. Major 4 se však příliš nevyvedl. Trpěl nepravidelností chodu, což byla vrozená vada, kterou se v továrně Walter nepodařilo zcela odstranit.[1] Někdy tento motor bývá také označován jako Walter Major 4 I, zřejmě v očekávání dalších typů. Nicméně vzhledem ke zmíněným potížím s vibracemi žádný následník již vyráběn nebyl. Následný šestiválec Walter Major 6 (1936) na tom byl - v tomto ohledu - podstatně lépe.

V Mezinárodním hvězdicovém letu k Zimním olympijským hrám v Garmisch-Parkenkirchenu (1936) získali 2. a 4. místo polští letci npr. Wlodarkiewicz a kpt. Peterek na letadlech RWD 13 s motory Walter Major 4.[3]Tento úspěch jakoby předznamenal aplikace tohoto motoru v zahraničí, kterých bylo i co se týče počtu vyrobených letadel podstatně více. Mimo polského RWD 13 to byl jeho mladší bratr RWD 6-bis a také prototyp RWD 17W, belgický letoun SABCA S20, švýcarský Farner WF 21/C4 a také anglický, třímotorový Spartan Cruiser. Na letounu Spartan Cruiser, nazvaném podle cíle svého letu „Mys dobré naděje“, byl vykonán dálkový let Zlín - Kapské město a zpět (32 000 km). Letadlo vlastněné Baťovou leteckou společností, řízené mladým letcem Forejtíkem a se třemi cestujícími z prodejních a nákupních oddělení společnosti Baťa, odstartovalo ze Zlína 1. května 1934.[4]

Od roku 1935 byl tento motor československý čtyřválcový motor Walter Major 4 vyráběn v licenci v Państwowych Zakładach Inżynierii v Ursusu (Polsko) a také ve WSK Rzeszów pod jménem PZInż. Major 4. Do roku 1939 bylo vyrobeno přibližně 100 motorů a byly přednostně využity po polské letouny RWD-13, RWD-17 a PWS-35 Ogar.[5]

Technická data[editovat | editovat zdroj]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený invertní řadový čtyřválec, s přímým náhonem vrtule[1][6][7]
  • Vrtání válce: 118 mm
  • Zdvih pístu: 140 mm
  • Celková plocha pístů: 437 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 6124 cm³
  • Délka se startérem: 1182 mm
  • Šířka: 508 mm
  • Výška: 767 mm
  • Hmotnost suchého motoru (tj. bez provozních náplní): 140 kg

Součásti[editovat | editovat zdroj]

  • Rozvod: OHV, jeden sací a jeden výfukový ventil na válec
  • Zapalování: magnety
  • Příprava palivové směsi: karburátorem Stromberg NAR 60-I
  • Požadavek na paliva: min. 75-oktanový letecký benzín
  • Spotřeba paliva: 235-250 g.h-1.k-1 / 320-340 g.h-1.kW-1
  • Mazání: tlakové, oběžné
  • Spotřeba oleje: 10-15 g.h-1.k-1 / 13,6-20,4 g.h-1.kW-1
  • Chlazení: vzduchové

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Nominální, jmenovitý výkon: 120 k (88,3 kW) při 2100 ot/min
  • Maximální (vzletový) výkon: 130 k (95,6 kW) při 2350 ot/min
  • Kompresní poměr: 5,2:1
  • Poměr výkon/objem: 21,2 k/l (15,6 kW/l)
  • Specifická hmostnost: 1,12 kg/k (0,65 kg/kW)

Použití[editovat | editovat zdroj]

Motory Walter Major 4 poháněly mj. letouny čsl. výroby[8]

a také zahraniční letouny[8]

  • FARNER WF 21/C4,
  • RWD 13, RWD 17W a PWS-35 Ogar
  • SABCA S20,
  • SPARTAN Cruiser.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 386 s. Kapitola Řadové vzduchem chlazené motory a Příloha 2: Technická data československých letadlových motorů, s. 220-222, 272-273. 
  2. MARJÁNEK, Pavel ing. Beneš-Mráz, Be 250 Beta Major. AeroHobby. 15. 11. 2017, roč. 2017, čís. 6. Dostupné online. 
  3. Význačné úspěchy v posledních letech. Bulletin Walter. 15.6.1937, roč. 1937, čís. 3, s. 40. 
  4. Nový dálkový let Zlín - Kapské město.. Světozor. 3.5.1934, roč. 34. (1934), čís. 18, s. 16. Dostupné online. 
  5. HETMAN, Karol Placha. Silniki lotnicze - Silniki rzędowe w Polsce do 1939r [online]. Krakow: Polskie Lotnictwo Wojskowe (https://www.polot.net/pl), 7.6.2016 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  6. FLIEGER, Jan. Walter Major 4-I [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-02-04]. Dostupné online. 
  7. Walter Major 4. Bulletin Walter. 15.6.1934, roč. 1934, čís. 6, s. 12. 
  8. a b Řadové a hvězdicové motory a letadla 1936. Bulletin Walter. 15.1.1937, roč. 1937, čís. 1, s. 92. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]