Walter Major 4

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Major 4
Walter Major 4
Walter Major 4
Typ vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor
Výrobce A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory
Konstruktér ing. František Adolf Barvitius
První rozběh 1933
Hlavní použití Zlín Z-XIII, Beneš-Mráz Be-250
Vyrobeno kusů 64
Výroba 1934-1940
Vyvinut z motoru Walter Junior 4
Další vývoj Walter Major 6 (1936-1940)

Walter Major 4 byl vzduchem chlazený čtyřválcový invertní letecký motor, určený k pohonu sportovních a turistických letounů, vyráběný československou firmou Walter mezi lety 19341940.[1] Počet vyrobených motorů se v pramenech liší, udává se 64-65 kusů verze Major 4. Motory Walter Major 4 poháněly mj. letouny československé výroby Zlín Z-XIII, Beneš-Mráz Be-52, Be-56, Be-250 a Be-251.

Walter Major 4

Vznik a užití[editovat | editovat zdroj]

Dva roky po motoru Walter Junior 4 přišla Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory s novým typem vzduchem chlazeného invertního čtyřválcového řadového motoru. Motor Walter Major 4 konstruktéra Františka Barvitia vznikl v jinonické továrně v roce 1933 poměrně jednoduchou úpravou vůbec prvního, invertního, řadového čtyřválce firmy – motoru Walter Junior o vzletové výkonnosti 115 k. Při stejném zdvihu 140 mm byly válce převrtány ze 115 mm na 118 mm a tím byl zvýšen objem válců z 5816 na 6124 cm3.[2]

Homologace tohoto motoru byla provedena ve dnech 21.9.-20.10.1933 zkušební komisí Ministerstva veřejných prací.[3]

Popis motoru[editovat | editovat zdroj]

Vzduchem chlazený invertní řadový čtyřválec měl dvoudílnou motorovou skříň odlitu z hliníkové slitiny, která byla vzadu uzavřena víkem, na němž byly instalovány všechny pomocné náhony. Dolní polovina skříně nesla válce a ložiska zalomeného hřídele. Horní polovina skříně byla opatřena chladícími žebry.

Hlavy válců z hliníkové slitiny byly přitaženy k válcům dlouhými šrouby. Mezi válci a hlavou bylo metaloplastické těsnění. Vlastní hlavy válců byly bohatě žebrovány. Zalomený hřídel z oceli Poldi Victrix Special byl uložen v pěti ložiscích za každým ramenem hřídele. Bronzové pánve ložisek byly vylity ložiskovým kovem.[4]

Vačkový hřídel rozvodu OHV byl uložen po levé straně motorové skříně a byl poháněn ozubeným soukolím. Zapalování bylo dvojité, dvěma magnety Scintilla umístěnými na zadním víku napříč k ose motoru se samočinným řízením předstihu. Jedna magnetka byla opatřena odtrhovací spojkou pro usnadnění spouštění motoru, které realizováno mechanickým spouštěčem Walter Mecano 4 s ruční klikou a spouštěcím magnetem.

Tlakové mazání se suchou skříni a filtrem zabezpečovalo ozubené čerpadlo umístěné na zadním víku. Tlak oleje byl řízen regulačním ventilem. Karburátor byl v obrácené poloze (down-draught) a byl upevněn na sacím potrubí, které bylo svařeno z ocelového plechu a předehříváno výfukovými plyny. Vlastní karburátor byl předehříván olejem. Vzduchové chlazení bylo podporováno sběrači vzduchu, přepážkami z hliníkového plechu.[3]

Walter Major 4, homologace (1933)

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Dosti důsledně se o využití invertních motorů zasazoval bývalý konstruktér Avie a Pragy, nyní spolumajitel choceňské továrny Beneš-Mráz ing. Pavel Beneš. Většina aplikací motoru Major 4 byla realizována právě na choceňských letadlech. Major 4 se však příliš nevyvedl. Trpěl nepravidelností chodu, což byla vrozená vada, kterou se v továrně Walter nepodařilo zcela odstranit.[1] Někdy tento motor bývá také označován jako Walter Major 4 I, zřejmě v očekávání dalších typů. Nicméně vzhledem ke zmíněným potížím s vibracemi žádný následník již vyráběn nebyl. Následný šestiválec Walter Major 6 (1936) na tom byl – v tomto ohledu – podstatně lépe.

Walter Major 4, homologace (1933)

V Mezinárodním hvězdicovém letu k Zimním olympijským hrám v Garmisch-Parkenkirchenu (1936) získali 2. a 4. místo polští letci npr. Wlodarkiewicz a kpt. Peterek na letadlech RWD-13 s motory Walter Major 4.[5]Tento úspěch jakoby předznamenal aplikace tohoto motoru v zahraničí, kterých bylo i co se týče počtu vyrobených letadel podstatně více. Mimo polského RWD-13 to byl jeho mladší bratr RWD 6-bis a také prototyp RWD-17W, belgický letoun SABCA S20, švýcarský Farner WF 21/C4 a také anglický, třímotorový Spartan Cruiser. Na letounu Spartan Cruiser, nazvaném podle cíle svého letu „Mys dobré naděje“, byl vykonán dálkový let ZlínKapské město a zpět (32 000 km). Letadlo vlastněné Baťovou leteckou společností, řízené mladým letcem Forejtíkem a se třemi cestujícími z prodejních a nákupních oddělení společnosti Baťa, odstartovalo ze Zlína 1. května 1934.[6]

Sportovní celodřevěný jednomístný dolnoplošník Zlín Z-XIII byl vyroben pouze v jednom prototypu. Imatrikulace OK-TBZ udělená v srpnu 1937 "odkazovala" svými písmeny na Tomáš Baťa Zlín. Letoun konstruktéra Jaroslava Lonka překvapoval vysokými výkony i svým moderním vzhledem. Dosahoval rychlosti až 350 km/h, což dávalo dobré předpoklady pro úspěch při nasazení v leteckých závodech, a proto jej Zlínská letecká společnost přihlásila do soutěže Circuit de l´Est, která se konala v srpnu 1937. Pro technické potíže a povětrnostní překážky však přiletěl pilot Ján Ambruš na místo určení, letiště Vittel u Épitalu, po stanovené době a do vlastního závodu nebyl připuštěn.[7] Vývoj tohoto velice slibného letounu nebyl dokončen a po odchodu Jaroslava Lonka ze Zlínské letecké společnosti v roce 1938 skončil prototyp v letištním hangáru Baťa Aerodrome v Baťově (Otrokovice).

Walter Major 4, charakteristiky (1933)

Úspěšná byla účast hornokřídlých jednoplošníků RWD-13 s motory Walter Major 4 na I. ročníku závodu turistických letadel Kolem Malé dohody, která se uskutečnila na přelomu srpna a září 1938. Posádky z Království Jugoslávie Milan Bjelnovič-Vičko Krejla a Kazimir Grohovac-Miloš Gagična na v polských letounech RWD-13 (vyráběných licenčně v Jugoslávii s československými motory) obsadily v kategorii IB prvá 2 místa.[8] Celkem se této soutěže zúčastnilo 21 typů letounů a na 9 z nich bylo osazeno 5 typy motorů Walter (NZR 120, Junior, Mikron II, Minor 4 a Major 4).[9]

Od roku 1935 byl tento motor československý čtyřválcový motor Walter Major 4 vyráběn v licenci v Państwowych Zakładach Inżynierii v Ursusu (Polsko) a také ve WSK Rzeszów pod jménem PZInż. Major 4. Do roku 1939 bylo vyrobeno přibližně 100 motorů v licenci Walter a byly přednostně využity po polské letouny RWD-13, RWD-17 a PWS-35 Ogar.[10]

Walter Major 4 (detail válce)

Technická data[editovat | editovat zdroj]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený invertní řadový čtyřválec, s přímým náhonem vrtule[1][11][4]
  • Vrtání válce: 118 mm
  • Zdvih pístu: 140 mm
  • Celková plocha pístů: 437 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 6124 cm³
  • Délka se startérem: 1182 mm
  • Šířka: 508 mm
  • Výška: 767 mm
  • Hmotnost suchého motoru (tj. bez provozních náplní): 140 kg

Součásti[editovat | editovat zdroj]

  • Rozvod: OHV, jeden sací a jeden výfukový ventil na válec
  • Zapalování: 2 magnety Scintilla
  • Příprava palivové směsi: karburátore Stromberg NAR 60-I
  • Požadavek na paliva: min. 75-oktanový letecký benzín
  • Spotřeba paliva: 235-250 g.h-1.k-1 / 320-340 g.h-1.kW-1
  • Mazání: tlakové, oběžné s filtrem
  • Spotřeba oleje: 10-15 g.h-1.k-1 / 13,6-20,4 g.h-1.kW-1
  • Chlazení: vzduchové

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Nominální, jmenovitý výkon: 120 k (88,3 kW) při 2100 ot/min
  • Maximální (vzletový) výkon: 130 k (95,6 kW) při 2350 ot/min
  • Kompresní poměr: 5,2:1
  • Poměr výkon/objem: 21,2 k/l (15,6 kW/l)
  • Specifická hmostnost: 1,12 kg/k (0,65 kg/kW)

Použití[editovat | editovat zdroj]

Motory Walter Major 4 poháněly mj. letouny čsl. výroby[12]

a také zahraniční letouny[12]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 386 s. Kapitola Řadové vzduchem chlazené motory a Příloha 2: Technická data československých letadlových motorů, s. 220-222, 272-273. 
  2. MARJÁNEK, Pavel ing. Beneš-Mráz, Be 250 Beta Major. AeroHobby. 15. 11. 2017, roč. 2017, čís. 6. Dostupné online. 
  3. a b Letecký motor Walter - Junior - Major (příloha osvědčení o homologaci). Zkušební komise MVP. Ministerstvo veřejných prací, 20.10.1933, roč. 1933, s. 1-3. 
  4. a b Walter Major 4. Bulletin Walter. 15.6.1934, roč. 1934, čís. 6, s. 12. 
  5. Význačné úspěchy v posledních letech. Bulletin Walter. 15.6.1937, roč. 1937, čís. 3, s. 40. 
  6. Nový dálkový let Zlín - Kapské město.. Světozor. 3.5.1934, roč. 34. (1934), čís. 18, s. 16. Dostupné online. 
  7. AMBRUŠ, Ján. Circuit de l´Est. Letectví. Září 1937, roč. XVII. (1937), čís. 9, s. 397-8. Dostupné online. 
  8. BERVIDA, J. ing. Závod turistických letadel Kolem Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 336-339, 342-343. Dostupné online. 
  9. RŮZHA, Zd. ing. Letadla v soutěži stály Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 345-348. Dostupné online. 
  10. HETMAN, Karol Placha. Silniki lotnicze - Silniki rzędowe w Polsce do 1939r [online]. Krakow: Polskie Lotnictwo Wojskowe (https://www.polot.net/pl), 7.6.2016 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  11. FLIEGER, Jan. Walter Major 4-I [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-02-04]. Dostupné online. 
  12. a b Řadové a hvězdicové motory a letadla 1936. Bulletin Walter. 15.1.1937, roč. 1937, čís. 1, s. 92. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]