Walter W-V

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Walter W-VII)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Walter W-V
Walter W-V (1929), licence Fiat A.20
Walter W-V (1929), licence Fiat A.20
Typ vodou chlazený pístový dvanáctiválcový letecký motor
Výrobce Walter Jinonice
Vyrobeno kusů jednotky
Výroba 1929–1931
Vyvinut z motoru licence Fiat A.20
Varianty Walter W-VI, Walter W-VII, Walter W-VIII

Walter W-V byl dvanáctiválcový vidlicový motor vyráběný společností Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol., která v roce 1929 zakoupila licenci na vodou chlazené dvanáctiválcové vidlicové letecké motory značky FIAT (FIAT Aviazione) s různými variantami zdvihových objemů a výkonů, které produkovala pod označeními W-V až W-VIII. Většina členů této řady existovala i v reduktorové verzi označené za názvem typu písmenem R a existovaly také překomprimované výškové verze označené písmenem A.[1]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1929 byly připraveny k výrobě licenční italské motory Fiat z typové řady Fiat A (A.20/W-V, A.22/W-VI, A.24/W-VII, A.25/W-VIII). Italské motory navržené konstruktérem Tranquillem Zerbim a vyráběné po celá 20. léta 20. století byly úspěšně nasazeny např. na letounech CANT, Caproni, Fiat, Macchi, Piaggio, SIAI a Savoia-Marchetti (Savoia-Marchetti S.55A, Savoia-Marchetti S.64, Savoia-Marchetti S.66). Byly to osvědčené motory a konstrukce byla zčásti unifikovaná, takže mnohé součásti jednotlivých typů byly společné a navzájem zaměnitelné.[2] Modifikované verze W-V A a W-VI A pro vysokou nadmořskou výšku měly zvýšený kompresní poměr a kalibrované karburátory. Jako palivo se u těchto komprimovaných motorů používala směs složená z 55% leteckého benzínu, 23% ethanolu a 22% benzenu.[3]

Všechny motory Walter byly homologovány na 100 hodin. Přestože se jednalo o licenci směla továrna Walter exportovat tyto motory do "celého" světa.[4]

Popis motorů[editovat | editovat zdroj]

Motorová skříň byla podélně dělená ve vertikální rovině a byla odlita z hliníkové slitiny s výjimkou typu W-VII A, kde byl použit elektron. V horní části skříně byl zalomený klikový hřídel, uložený v sedmi ložiscích, a na něm byly upevněny válce. Spodek skříně měl funkci pouze jako sběrač oleje. Ložiska zalomeného hřídele měla ocelové pánve, lisované v zápustkách.

Tepelně zpracované písty byly z hliníkové slitiny odlévané do kokil. Každý píst měl 2 (popř. 3) těsnící pístní kroužky a 2 stírací. Ojnice průřezu H byly výlisky. Typy W-V až W-VII měly hlavní ojnici s okem pro vedlejší ojnici, u typu W-VIII byly obě klikové hlavy rozvidlené.

Hlavy válců byly rovněž odlity z hliníkové slitiny. Ve hlavách byly uloženy vačkové hřídele rozvodu OHV. Rozvod byl řízen dvěma vačkovými hřídeli pro každou řadu válců, jedním pro ventily sací, druhým pro ventily výfukové. Válce byly výkovky z oceli a byly uspořádány po šesti na každé straně pod úhlem 60°.

Dvojité karburátory původní konstrukce Fiat využívaly předehřátou (vodou ohřívanou) palivovou směs a byly umístěny v ose motoru uprostřed mezi řadami válců. Zapalovací magneta Scintilla byla vybavena automatickou změnou předstihu až o 45°. Typy W-V až W-VII měly 2 magneta, W-VIII čtyři. Všechny náhony a příslušenství (magneto, vodní čerpadlo, olejová pumpa) byly umístěny na zadním víku motoru.

Vodní chlazení motoru uvádělo do činnosti vodní čerpadlo, které bylo umístěno vzadu pod motorem. Olejová pumpa s náhony pro mazání motoru tlakovým olejem byla uložena na zadním víku skříně. Jedno čerpadlo bylo tlakové a dvě čisticí v jedné jednotce.[4]

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Motory existovaly pouze ve vzorcích dovezených z Itálie. Měly se v jinonické továrně vyrábět pouze v případě projeveného zájmu některou z československých leteckých továren. Ten se však neobjevil, protože československé vojenské letectvo se zaměřilo na licenční motory francouzské firmy Hispano Suiza, které vyráběla ve 30. letech 20. století letňanská továrna Avia (Avia V-36, Avia Vr-36 a Avia HS 12Ydrs). Neopakovala se tak historie s úspěšnou licenční výrobou motorů W-III (1923), W-IV (1923–8), Jupiter (1927–32) a Merkur (1931–4).

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle [5][6][7][8][9][10]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Označení typu W-V W-V A W-VI W-VI R W-VI A W-VII W-VII R W-VIII
typ motoru vodou chlazený, pístový motor s válci do V (60°)
počet válců 12
vrtání (mm) 115 115 135 135 135 140 140 170
zdvih (mm) 150 150 160 160 160 175 175 200
zdvihový objem (cm3) 18 996 18 996 27 920 27 920 27 920 32 840 32 840 54 475
délka (mm) 1 645 1 770
šířka (mm) 645 735
výška (mm) 845 1 065
kompresní poměr 5,7:1 8:1 5,5:1 5,5:1 7,5:1 5,7:1 5,7:1 5,25:1
převod na vrtuli 1:1,545 1:1,545
hmotnost (kg) 331 331 439 516 439 463 522 816
hmotnost s vrt. nábojem (kg) 345 345 455 532 455 481 540 840

Součásti[editovat | editovat zdroj]

Označení typu W-V W-V A W-VI W-VI R W-VI A W-VII W-VII R W-VIII
rozvod OHV, dva ventily na každý válec
palivový systém karburátor
palivo letecký benzín
spotřeba paliva (g.h-1.k-1) 230 230 215–235 215–235 215–235 225 235 230–240
spotřeba paliva (g.h-1.kW-1) 320 320 306 306 306 306 320 320
startér pneumatický, externí Viet nebo vlastní startér na stlačený vzduch náhonem od rozdělovače
zapalování magneta Scintilla
mazání tlakovým olejem 12–14 atm olejovou pumpou
chlazení vodou prostřednictvím čerpadla

Výkon[editovat | editovat zdroj]

Označení typu W-V W-V A W-VI W-VI R W-VI A W-VII W-VII R W-VIII
výkon (k) 430–460 430–540 570–620 560–600 570–740 700–750 700–750 950–1000
výkon (kW) 321–343 321–403 425–462 418–447 425–552 522–559 522–559 708–746
otáčky motoru (ot/min) 2060–2300 2060–2400 1900–2100 1950–2100 1900–2200 2000–2200 2050–2250 1700–1900
výkon (k) ve výšce 5 000 m 250 290 330 325 400 400 400 570
specifický výkon (k/l) 21,5 21,5 20,4 20,0 20,4 21,3 21,3 17,4
měrná hmotnost (kg/k) 0,802 0,802 0,798 0,950 0,798 0,687 0,710 0,884

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fiat A.20 na italské Wikipedii, Fiat A.22 na italské Wikipedii, Fiat A.24 na anglické Wikipedii a Fiat A.25 na italské Wikipedii.

  1. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla I (1918-1945). III.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 222-223, 272-275. 
  2. GUNSTON, Bill. World Encyclopaedia of Aero Engines. II.. vyd. Wellingborough: Patrick Stephens Ltd, 1989. ISBN 1-85260-163-9. S. 57. 
  3. THOMPSON, Jonathan. Italian Civil and Military Aircraft 1930-1945. Fallbrook, California: Aero Publishers, Inc, 1963. 
  4. a b SCHMID, J. ing. Řada nových vodou chlazených motorů Walter. Letectví. Prosinec 1930, roč. 10. (1930), čís. 12, s. 462-466. Dostupné online. 
  5. GREY, C.G. Jane´s All the World´s Aircraft 1938. London: [s.n.], 1972. ISBN 0715 35734 4. S. 69. 
  6. FLIEGER, Jan. Walter W-V [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 26.11.2005 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 
  7. FLIEGER, Jan. Walter W-VI [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 26.11.2005 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 
  8. FLIEGER, Jan. Walter W-VII R [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 26.11.2005 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 
  9. FLIEGER, Jan. Walter W-VIII [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 26.11.2005 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 
  10. Seznam motorů vyráběných v podniku Walter. Předpisy, Výroba leteckých motorů a vrtulí. Praha - Jinonice: 23.3.1948, roč. 1948, s. 1-3. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jotti da Badia Polesine, Fiat serie A, Annuario dell'Aeronautica Italiana 1934, Milano, Libreria Aeronautica Editrice, 1934, p. 192–202 (italsky)
  • Compiuti 50 anni di costruzioni aeronautiche Torino, in Alata, XV, nº 163, 1959, p. 36. (italsky)
  • Aldo Rondina. Sulle ali della gloria; Umberto Maddalena: eroico trasvolatore polesano – dossier. (2004) Promomedia Communications Editore, Padova. (italsky)
  • Leoniero Cei, Amedeo Fiore, Il motorista d'aviazione, terza edizione, Milano, Ulrico Hoepli, 1934. (italsky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]