Přeskočit na obsah

Walter Jupiter

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jupiter
Hvězdicový devítiválec Walter Jupiter VI
Hvězdicový devítiválec Walter Jupiter VI
Typhvězdicový letecký motor
VýrobceWalter
Konstruktérlicence Gnome-Rhône Jupiter
První rozběh1927
Vyrobeno kusů276
Výroba1927–1933
VariantyJupiter IV, Jupiter VI, Jupiter VII, Jupiter VIII-R

Walter Jupiter byl v licenci vyráběný, britský 9válcový hvězdicový motor původně vyráběný firmou Bristol Engine Company (Bristol Jupiter). Vznikl na konci první světové války. Celá řada vylepšení a postupný vývoj z něj udělaly jeden z nejlepších motorů své doby. Ve 20. a 30. letech se montoval do celé řady různých letounů a byly vyrobeny tisíce motorů Jupiter všech verzí, a to jak firmou Bristol, tak i licenčně v zahraničí. Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol. v Praze-Jinonicích pro výrobu jeho dokumentaci nakoupila jako sublicenci francouzského motoru Gnome-Rhône 9A Jupiter, protože původní vlastník práva prodal právě francouzské společnosti.[1] Francouzská sublicence byla zakoupena proto, že měla dokumentaci zpracovánu v metrických mírách, zatímco anglická byla v mírách palcových.

Walter Jupiter IV (1927)

Vznik a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Ve druhé polovině dvacátých let 20. století byly na československých vojenských i civilních letadlech poměrně hojně používány výkonné lehké hvězdicové devítiválce Walter Jupiter. Jejich potřebu vyvolalo Ministerstvo národní obrany (MNO) tak, aby byly tyto motory k dispozici pro připravované letouny Aero, Avia a Letov vyšších kategorií. Nejednalo se ovšem o „prostou“ licenční výrobu. V objednávce si MNO vymínilo svým zadáním, že sice motory musí být vyráběny přesně podle licenčních výkresů s dodržením tolerancí, ale v maximální míře musí být pro výrobu použity československé materiály a československé subdodávky komponent. To v podstatě znamenalo nový vývoj a zkoušení motoru včetně následné, nezbytné homologace takového motoru.[2]

S výrobou hvězdicových motorů měla sice jinonická továrna řadu zkušeností, neboť od roku 1923 vyráběla motory řady NZ vlastní konstrukce, ovšem s výkonem jen 60-120 k (44-88 kW). Nyní před ní stál úkol zhostit se výroby motoru o výkonu 420 k (309 kW). Současně s tím bylo nezbytné významně změnit výrobní technologie a pracovní postupy. Veškeré druhy ocelí byly nakupovány od Hutě Poldi z Kladna, odlitky pístů byly ze slévárny Škody Plzeň a součásti ze slitin hliníku byly odlity v jinonické slévárně. Mimo jiné byly v zapalování použity československé zapalovací svíčky Jiskra firmy Eisner a spol., Praha.[2]

První Jupiter označený jako Walter Jupiter IV absolvoval 100hodinovou zkoušku (homologaci) na nové brzdě Heenan-Fround pod dohledem certifikační státní zkušebny 15. března 1927,[2] a poprvé byl vystaven na IV. mezinárodní letecké výstavě v Praze, která se konala v červnu 1927.[3] Po Jupiteru IV následovala v srpnu 1929 verze Walter Jupiter VI, která se vyznačovala zlepšeními na ojničním systému, v uložení hřídele, válců a rozvodu. Motor dostal nová magneta Scintilla GN9DA a svíčky Jiskra 240.[4] Po verzi VI následoval Walter Jupiter VII s kompresorem a posléze reduktorová verze Walter Jupiter VIII-R. Motory Walter Jupiter se vyráběly až do roku 1932. Dalším licenčním motorem vyráběným v jinonické továrně, který následoval po Jupiteru, byl od roku 1934 hvězdicový devítiválec Walter Pegas, který vyvinula firma Bristol Engine Company (Bristol Pegasus) a byl uvedenV Anglii na trh v roce 1931.

Podle firemních podkladů Walter bylo vyrobeno 59 motorů Walter Jupiter IV a 217 motorů Walter Jupiter VI.[5] Celkem všech variant Jupiterů bylo v letech 1927-1933 vyrobeno 276 kusů.[6] Počty vyrobených variant VII a VIII-R nejsou známy.

Walter Jupiter IV, skica, pohled zezadu (1927)

Letecký motor Walter Jupiter VI je vystaven v expozici leteckého muzea ve Kbelích na letounu AP-32. Další motor tohoto typu ve sbírkách VHÚ je upraveným výukovým řezem. Do Leteckého muzea byl získán na jaře roku 1968 ze Střední průmyslové školy strojní v pražské Preslově ulici. Ten je nyní, po částečné renovaci, prezentován veřejnosti v Jizerskohorském technickém muzeu[7] v Bílém Potoce pod Smrkem v bývalé přádelně Karla Bienerta.[8]

Popis motoru

[editovat | editovat zdroj]

Ocelové válce motoru, obrobené z výkovků, byly nasazeny na klikovou skříň válcového tvaru. Hlavy válců byly z hliníkové slitiny, chladicí žebra byla obráběna z plného materiálu. Hliníkový píst měl 3 kroužky, horní 2 byly těsnicí, spodní byl stírací. Tenkostěnné pístní čepy byly vyrobeny z oceli a kaleny na vzduchu. Mazání těchto čepů se dělo olejem, odstříknutým z klikové ojniční pánve.[9]

Obě poloviny motorové skříně (odlitek z hliníkové slitiny) se dvěma víky byly spojeny 9 svorníky. V přední části komory byla vlastní rozvodová skříň. Byla zakryta víkem z hliníkové slitiny. Zadní díl klikové komory měl po vnějším obvodu prstencovou dutinu, do níž ústily otvory přírub pro sací potrubí. Ventilový rozvod OHV se 4 ventily v každé hlavě. Pohon rozvodovým bubnem (vačkovým kotoučem) se 2 vačkami, vnější byla pro sací ventily a druhá, vnitřní výfukové ventily. Rozvodový buben měl dlouhý náboj s bronzovou vložkou a byl vložen mezi hlavní válečkové ložisko motoru a výstředný čep distanční vložky. Hlavní ojnice a 8 vedlejších průřezu H byly obrobeny z chromniklové oceli Poldi Victrix a leštěny. Vyvrtaný, jednou zalomený klikový hřídel z chromniklové oceli byl uložen ve třech válečkových ložiscích. Hlavní ložiska byla vsazena do ocelových pouzder a byla zalisována do stěn komory.[10]

Walter Jupiter IV, skica, podélný řez motorem (1927)

Mazání se suchou skříní (olej se z ní odčerpával pumpami, sací a tlačná). Olej se rozváděl dutinami hřídele ke všem ložiskům. Výrobce motoru doporučoval použití oleje Caroil (Mobiloil).[9] Pohon olejových čerpadel zajišťoval svislý hřídel od hlavního hřídele motoru s kuželovým soukolím o nestejné velikosti kol. Na obou koncích byl hřídel uzavřen zátkami. Větší ozubené kolo zabíralo současně do ozubených kol dvou magnetek. Od každé z nich vedlo 9 kabelů ke svíčkám. Kabely (celkem 18) byly ukryty v kovovém pouzdru. Zapalování dvěma magnetkami Scintilla. Karburátory Zénith byly na tomto motoru 3, každý karburátor zásoboval 3 válce.[11]

Odlehčený vrtulový náboj byl připojen přes kuželové drážkování ke skříni 10 svorníky. Pohon zpravidla dřevěnou, dvoulistou vrtulí s pevným nastavením listů.[12]

Walter Jupiter VI (1929)

Použití

[editovat | editovat zdroj]

Motory řady Walter Jupiter byly využívány československými leteckými výrobci Aero, Avia a Letov.

Avia

[editovat | editovat zdroj]

První letoun, na kterém se motor Walter Jupiter IV o výkonu 315–330 kW (420–450 k) objevil, byl dvoumístný stíhací letoun Avia BH-26 vzniklý roku 1926. Byl představen v závěru roku na aerosalonu v Paříži[13] a od roku 1927 do něj byly montovány licenční Jupitery IV z jinonické továrny. O rok později začal létat s Jupiterem IV dopravní dvouplošník Avia BH-25J (podle imatrikulace prototypu L-BABA, dostaly všechny stroje přezdívku Baba, 1927).[14] Dopravní Avia BH-25J byl první československý letoun, který byl nasazen v mezinárodní přepravě. Všechny z vyrobených 5 letounů BH-25J sloužily u ČLS (L-BABA až BABF resp. OK-ABA až ABF), po čase dva z nich koupil Aeroklub vysokoškolského sportu (1933–4) a jeden letoun odkoupila letecká společnost firmy Baťa (OK-ABC, 1931). Šestý kus A 38 byl zakoupen MNO. V Avii v roce 1928 rekonstruovali původně 2 holandské letouny Fokker F-VIIa a osadili je motory Jupiter IV. Provozovala je ČLS s imatrikulacemi L-BAAH a L-BAAI (OK-AAH, OK-AAI) až do přelomu let 1934–5.

Dále se Jupitery uplatnily na vojenských stíhacích dvouplošnících Avia BH-26 (1926) a BH-33 (1928). V roce 1928 v závodě okružní let Okolo Malé dohody a Polska (II. ročník pořádaný Aeroklubem RČs.) štkp. Miloš Zelený na letounu Avia BH-26 s motorem Jupiter VI obsadil 9. místo.[15] V roce 1929 3 letouny Avia BH-33 obsadily na tomto závodě 2.–4. místo. Druhý byl škpt. Karel Mareš (BH-33, Walter Jupiter VII), na třetím a čtvrtém místě byli jugoslávští piloti Bajdak a Cintič (oba s Avia BE-33E).[16] Walter Jupiter VII byl „výškový“ motor s kompresorem, který si zachovával výkon 510 k až do výše 4000 m.[17] Téhož závodu Okolo Malé dohody a Polska v roce 1929 se měl zúčastnit i štkp. František Malkovský na stíhacím letounu Avia B-133 s motorem Jupiter VI, ale samotném závodě nestartoval, protože stroj se nepodařilo před soutěží dokončit včas. S letouny Avia BH-33E (1929), kde se postupně uplatnily motory verzí IV, VI a VII, byly zaznamenány mnohé sportovní (Walter Jupiter VII) i exportní úspěchy vč. varianty BH-33E. Pro export BH-33E do Jugoslávie, Řecka atd. nebyly letouny dle licenčního ujednání vybaveny československými motory. Poslední aplikací s motorem Jupiter IV byl vojenský, třímotorový bombardovací hornoplošník Avia F-IX (1932), kterých bylo vyrobeno v letech 1932–1933 celkem 12 kusů.[18]

Aero

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1927 k aplikacím Jupiteru IV přibyl dopravní dvouplošník Aero A-23 až pro 8 cestujících vč. posádky.[19] Sedm sériových strojů A-23 zařadily ČSA do služby v roce 1928, zpočátku létaly na lince Praha – Brno – Bratislava – Užhorod, později na „lázeňských“ linkách v Čechách (do Karlových Varů a do Mariánských Lázní).[20] Kromě dvoučlenné posádky pojal pět až šest cestujících a jejich zavazadla.

Walter Jupiter VIII-R

Již o rok později (1928) byly veřejnosti představeny s motorem Walter Jupiter IV letouny: přestavěný Ab-11.17 na prototyp víceúčelového vojenského dvouplošníku Aero A-11J, vojenský bitevní dvouplošník Aero A-32 (vznikl z prototypu Aero Ab 11J), dopravní dvouplošník Aero A-38 (1928), což byla zdokonalená verze letounu Aero A-23. Z pěti letounů A-38 sloužily 3 u ČSA (L-BACB až BACD, OK-ACE až ACC) a 2 u společnosti CIDNA (L-BACE, L-BACF). I v tomto případě došlo k odprodejům 2 ze 3 letounů ČSA odkoupila letecká společnost Baťa (OK-ACB, OK-ACC, 1933–4) a oba od CIDNA odletěly do Francie pro novou imatrikulaci F-AJLF a F-AJLG.[1]

Následně homologovaný Walter Jupiter VI o výkonu 330–399 kW (450–543 k) se od roku 1929 uplatnil na nových letounech, ale také na již provozovaných, kde nahrazoval i verzi Jupiter IV: bitevní letoun Aero A-32 (1927), vč. variant Aero AP-32 a APb-32. V letech 1927–31 bylo vyrobeno 31 strojů A-32, dalších 16 bylo v roce 1929 exportováno do Finska (finské letouny byly vybaveny motorem Issota Frascini Asso Caccia a originálními Gnome-Rhône Jupiter, export motorů Walter Jupiter licence nepovolovala).[21] V letech 1929–1931 následovala série 76 letounů AP-32 (Jupiter IV) a již se silnějším motorem Jupiter VI dalších 35 letounů verze APb-32 (1930–1932). Následně na standard AP-32 byly přestavěny i dosud vyrobené letouny A-32. Dodávky pro československé letectvo byly zahájeny v roce 1930 a letouny zůstaly ve výzbroji jako bitevní a později jako cvičné resp. jako pozorovací u Četnických leteckých hlídek až do roku 1939.[22] Celkem ve verzi AP-32 a APb-32 bylo vyrobeno 114 letounů.[21]

Letov

[editovat | editovat zdroj]

První aplikací byla instalace motoru Jupiter VIII-R na prototyp vojenského stíhacího dvouplošníku Letov Š-20J.[23] V roce 1927 při zkouškách letounu Letov Š-20J s motorem Jupiter VIII-R (o výkonu 480 k) vystoupal tovární pilot Letova Bohumil Kovanda do výšky 8700 m, což byl na tu dobu skvělý výkon a získal tak cenu pplk. Viplera za nejlepší výkon na výšku.[24] Letov Š-20J se do sériové výroby nedostal, ale zkušenosti byly využity v následném stíhacím dvouplošníku Letov Š-31, který byl osazen motorem Jupiter VI (1929).[25] V letech 1931–1932 bylo postaveno 32 sériových letounů Š-31.

V roce 1928 v závodě okružní let Okolo Malé dohody a Polska (II. ročník pořádaný Aeroklubem RČs.) zvítězil štkp. Josef Kalla na letounu Letov Š-216.1 s motorem Walter Jupiter VIII-R.[15] Na trati dlouhé 3112 km s nákladem 1000 kg dosáhl Kalla průměrné rychlosti 201,2 km/h a do výšky 3000 m vystoupal za 28,9 min. Dále s Jupiterem VI létal vojenský bombardovací a pozorovací dvouplošník Letov Š-128 (1930), kterých bylo československému letectvu dodáno 16 v roce 1931 z celkem 19 vyrobených.[1]

Jeden v licenci Letovem vyrobený (červen 1929) dopravní letoun Farman F.62 Goliath (L-BAGH, OK-AGH) měl nainstalován pohonnou jednotku Jupiter IV a změnil se tak na standardní typ Letov/Farman F-63 "Goliáš". Od 6. června 1929 jej provozovaly ČSA a po nich od roku 1932 Ministerstvo národní obrany. Datum výmazu z leteckého rejstříku je uváděn ve 2 variantách: 24. 12. 1932.[26] resp. 29.12.1932[1]

Použití v letadlech

[editovat | editovat zdroj]

Technická data

[editovat | editovat zdroj]

Data dle[1][9]

Výroba dílů motoru Jupiter v továrně Walter Jinonice (1927)

Hlavní technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Typ: devítiválcový, vzduchem chlazený hvězdicový motor
  • Vrtání válce: 146 mm
  • Zdvih pístu: 190 mm
  • Celková plocha pístů: 1 507 cm2
  • Objem válců: 28 630 cm3
  • Délka: 1 350 mm (IV), 1 054 mm (VI), 1 297 mm (VIII-R)
  • Průměr: 1 384 mm (IV), 1 400 mm (VI), 1 416 mm (VIII-R)
  • Hmotnost motoru s nábojem vrtule a příslušenstvím: 354 kg (IV), 379 kg (VI), 410 kg (VII), 395 kg (VIII-R)

Součásti

[editovat | editovat zdroj]
  • Rozvodový systém: OHV, 2 sací a 2 výfukové ventily na válec
  • Karburátor: Zénith 55 TJ
  • Palivo: 73–77oktanový benzín nebo směs benzín-benzol
  • Zapalování: 2× magneta Scintilla GN9 DA
  • Startér: Viet, na stlačený vzduch
  • Chladicí soustava: chlazení vzduchem
  • Mazání: 2 x čerpadlo, pod tlakem se suchou skříní
  • Reduktor: 1:2 (VIII-R)
  • Spotřeba paliva: 230–250 g·h−1·k−1 / 313–340 g·h−1·kW−1
  • Spotřeba oleje: 15–20 g·h−1·k−1 / 20–27 g·h−1·kW−1

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
Označení motoru Walter Jupiter IV Walter Jupiter VI Walter Jupiter VII Walter Jupiter VIII-R
Jmenovitý výkon při zemi: 308 kW / 420 k při 1750 ot/min 330 kW / 450 k při 1750 ot/min 338 kW / 460 k 353 kW / 480 k při 2000 ot/min
Maximální, vzletový výkon: 330 kW / 450 k při 1850 ot/min 353 kW / 480 k při 2000 ot/min 375 kW / 510 k ve výšce 4000 m 441 kW / 600 k
Kompresní poměr 5:1 6,5:1 5,3:1 5,3:1
Specifický výkon 10,8 kW/l (14,7 k/l) 11,5 kW/l (15,7 k/l) 11,8 kW/l (16,1 k/l) 12,3 kW/l (16,7 k/l)
Specifická hmotnost 1,15 kg/kW (0,84 kg/k) 1,17 kg/kW (0,86 kg/k) 1,21 kg/kW (0,89 kg/k) 1,11 kg/kW (0,82 kg/k)

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Aero A-23 (L-BAAC) a Walter Jupiter IV
    Aero A-23 (L-BAAC) a Walter Jupiter IV
  • Aero A-23 s motorem Walter Jupiter IV (1928)
    Aero A-23 s motorem Walter Jupiter IV (1928)
  • Aero AP-32, doprovodný stíhací nebo bitevní letoun (1929)
    Aero AP-32, doprovodný stíhací nebo bitevní letoun (1929)
  • Aero Aero AP-32 s motorem Walter Jupiter VI (1930)
    Aero Aero AP-32 s motorem Walter Jupiter VI (1930)
  • Aero A-38.1 (L-BACB) s motorem Walter Jupiter IV (1928)
    Aero A-38.1 (L-BACB) s motorem Walter Jupiter IV (1928)
  • Aero A-38.1 (L-BACB) s motorem Walter Jupiter IV
    Aero A-38.1 (L-BACB) s motorem Walter Jupiter IV
  • Avia BH-21J s motorem Jupiter IV (1926)
    Avia BH-21J s motorem Jupiter IV (1926)
  • Avia BH-25J Československé letecké společnosti
    Avia BH-25J Československé letecké společnosti
  • Avia BH-25J (L-BABC, OK-ABC) s motorem Jupiter IV (1928)
    Avia BH-25J (L-BABC, OK-ABC) s motorem Jupiter IV (1928)
  • Avia BH-25J s motorem Walter Jupiter IV nad Rotterdamem (L-BABF, 1929)
    Avia BH-25J s motorem Walter Jupiter IV nad Rotterdamem (L-BABF, 1929)
  • Avia BH-26, stíhací letoun (1927)
    Avia BH-26, stíhací letoun (1927)
  • Avia BH-26 s motorem Walter Jupiter IV (1927)
    Avia BH-26 s motorem Walter Jupiter IV (1927)
  • Avia BH-33 s motorem Walter Jupiter IV (1927)
    Avia BH-33 s motorem Walter Jupiter IV (1927)
  • Avia BH-33E s motorem Walter Jupiter VII, se kterým škpt. K. Mareš obsadil 2. místo v závodu Okolo Malé dohody a Polska (1929)
    Avia BH-33E s motorem Walter Jupiter VII, se kterým škpt. K. Mareš obsadil 2. místo v závodu Okolo Malé dohody a Polska (1929)
  • Avia-Fokker F-VIIa (L-BAAI) a Walter Jupiter VI (1930)
    Avia-Fokker F-VIIa (L-BAAI) a Walter Jupiter VI (1930)
  • Avia F-IX a Walter Jupiter VI (1932)
    Avia F-IX a Walter Jupiter VI (1932)
  • Tovární pilot Bohumil Kovanda před letounem Letov Š-20J s motorem Walter Jupiter VIII-R (1927)
    Tovární pilot Bohumil Kovanda před letounem Letov Š-20J s motorem Walter Jupiter VIII-R (1927)
  • Sériový Letov Š-31 s motorem Walter Jupiter VI (1929)
    Sériový Letov Š-31 s motorem Walter Jupiter VI (1929)
  • Letov Š-31 s motorem Jupiter VI
    Letov Š-31 s motorem Jupiter VI
  • Letov Š-216 a pilot Josef Kalla s motorem Walter Jupiter VIII-R (1928)
    Letov Š-216 a pilot Josef Kalla s motorem Walter Jupiter VIII-R (1928)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 40–45, 52, 149–150, 219–220, 274–275, 284–285. 
  2. ↑ a b c Motor Walter-Jupiter. Letectví. 1927-04, roč. 7. (1927), čís. 4, s. 83–84. Dostupné online. 
  3. ↑ HOF, Em. dr. Po IV. mezinárodní výstavě v Praze. Letectví. 1927-07, roč. VII. (1927), čís. 7, s. 156–159. Dostupné online. 
  4. ↑ Homologace motoru "Walter Jupiter VI". Letectví. 1929-09, roč. 9. (1929), čís. 9, s. 319. Dostupné online. 
  5. ↑ Počet vyrobených motorů v závodě Jinonice dle typů do r. 1948, 1948-03-23, Technická kancelář, Letecké závody, n.p.
  6. ↑ BLATNÝ, Jiří. Walter - historie a současnost. Letectví & kosmonautika. 1996, roč. 72, čís. 21, s. 24–27 (1352–1355). 
  7. ↑ Jizerskohorské technické muzeum [online]. Bílý Potok pod Smrkem 295: Motorářská strojírna Šercl [cit. 2022-12-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ Letecký motor Walter Jupiter VI [online]. Praha: VHÚ Praha [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech, Publisher: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Vol. 1933, 140 p., p. A13-14
  10. ↑ ČERMÁK, E. prof. ing. Letecký motor Bristol Jupiter (1. část). Vynálezy a pokroky. 1927, roč. XVI. (1926-7), čís. 10, s. 151–156. Dostupné online. 
  11. ↑ ČERMÁK, E. prof. ing. Letecký motor Bristol Jupiter (3. část). Vynálezy a pokroky. 1927, roč. XVI. (1926-7), čís. 20, s. 1–5. Dostupné online. 
  12. ↑ ČERMÁK, E. prof. ing. Letecký motor Bristol Jupiter (2. část). Vynálezy a pokroky. 1927, roč. XVI. (1926-7), čís. 12, s. 181–185. Dostupné online. 
  13. ↑ HOF, Em. dr. Účast Československa na letošní výstavě letecké v Paříži. Letectví. 1926-11, roč. 6, čís. 11, s. 272–276. Dostupné online. 
  14. ↑ FOLPRECHT, Radek. Československá letecká společnost měla zahraniční linky dříve než ČSA [online]. Praha: MAFRA, a. s. (Technet), 22.1.2017 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Několik poznámek k letu Okolo Malé dohody a Polska. Letectví. 1928-08, roč. 8. (1928), čís. 8, s. 241, 242a. Dostupné online. 
  16. ↑ HARTMAN, Antonín Robert. Třetí závod Kolem Malé dohody a Polska. Letec. 1929-09-15, roč. 5. (1929), čís. 9, s. 460–462. Dostupné online. 
  17. ↑ HÁJEK, Jan ing. Letecké motory na pařížském aerosalonu 1930. Letectví. 1931-01, roč. 11. (1931), čís. 1, s. 10–20. Dostupné online. 
  18. ↑ FLIEGER, Jan. Walter Jupiter VI [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2005-11-26 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ Nový typ dopravního letounu. Letec. 1927-11-15, roč. 3. (1927), čís. 6, s. 42. Dostupné online. 
  20. ↑ PUNČOCHÁŘ, J. Jednomotorový dopravní dvojplošník A-23 s hvězdicovým motorem [online]. Brno: J. Punčochář, 7/2010 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe - Československá vojenská letadla v roce 1938. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 2015. 255 s. ISBN 978-80-206-1576-3. S. 46–56, 75–81, 94–97, 129–135, 154–156, 163–166, 223. 
  22. ↑ Popis letounu Aero Ap-32. I. vyd. Praha - Kbely: Vojenský historický ústav, Letecké muzeum Kbely 1 s. S. 1. 
  23. ↑ FLIEGER, Jan. Walter Jupiter IV [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2008-03-26 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. 
  24. ↑ XV. výroční valná hromada Aeroklubu RČs.. Letectví. 1928-02, roč. VIII. (1928), čís. 2, s. 57–59. Dostupné online. 
  25. ↑ Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech, Publisher: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Vol. 1933, 140 p., p. L49
  26. ↑ RUSEK, Tomáš. Imatrikulace Letov F-63 Goliath (OK-AGH) [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2020-06-18]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Letecké motory Walter
Hvězdicové motory s vrtáním 105 mm
Hvězdicové motory s vrtáním 135 mm
Hvězdicové motory s vrtáním 165 mm
Čtyřválcové řadové motory
Šestiválcové řadové motory
Dvanáctiválcové vidlicové motory
Ploché a ostatní motory
Proudové motory
Turbovrtulové motory
Licenční hvězdicové motory
Licenční dvouhvězdicové motory
Licenční řadové motory
Licenční vidlicové motory
Licenční proudové motory
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Walter_Jupiter&oldid=24157689“