Walter Jupiter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jupiter
Hvězdicový devítiválec Walter Jupiter VI
Hvězdicový devítiválec Walter Jupiter VI
Typ hvězdicový letecký motor
Výrobce Walter
Konstruktér licence Gnome-Rhône Jupiter
První rozběh 1927
Vyrobeno kusů 275
Výroba 1927–1932
Varianty Jupiter IV, Jupiter VI, Jupiter VII, Jupiter VIII-R

Walter Jupiter byl v licenci vyráběný, britský 9-válcový hvězdicový motor původně vyráběný firmou Bristol Engine Company (Bristol Jupiter). Vznikl na konci první světové války. Celá řada vylepšení a postupný vývoj z něj udělaly jeden z nejlepších motorů své doby. Ve 20. a 30. letech se montoval do celé řady různých letounů a byly vyrobeny tisíce motorů Jupiter všech verzí, a to jak firmou Bristol, tak i licenčně v zahraničí. Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol. v Praze - Jinonicích pro výrobu jeho dokumentaci nakoupila jako sublicenci francouzského motoru Gnome-Rhône 9A Jupiter, protože původní vlastník práva prodal právě francouzské společnosti.[1]

Walter Jupiter (1927)

Vznik a užití[editovat | editovat zdroj]

Ve druhé polovině dvacátých let 20. století byly na československých vojenských i civilních letadlech poměrně hojně používány výkonné lehké hvězdicové devítiválce Walter Jupiter. Jejich potřebu vyvolalo Ministerstvo národní obrany (MNO) tak, aby byly tyto motory k dispozici pro připravované letouny Aero, Avia a Letov vyšších kategorií. Nejednalo se ovšem o "prostou" licenční výrobu. V objednávce si MNO vymínilo svým zadáním, že sice motory musí být vyráběny přesně podle licenčních výkresů s dodržením tolerancí, ale v maximální míře musí být pro výrobu použity československé materiály a československé subdodávky komponent. To v podstatě znamenalo nový vývoj a zkoušení motoru včetně následné, nezbytné homologace takového motoru.[2]

S výrobou hvězdicových motorů měla sice jinonická továrna řadu zkušeností, neboť od roku 1923 vyráběla motory řady NZ vlastní konstrukce, ovšem s výkonem jen 60-120 k (44-88 kW). Nyní před ní stál úkol zhostit se výroby motoru o výkonu 420 k (309 kW). Současně s tím bylo nezbytné významně změnit výrobní technologie a pracovní postupy. Veškeré druhy ocelí byly nakupovány od Hutě Poldi z Kladna, odlitky pístů byly ze slévárny Škody Plzeň a součásti ze slitin hliníku byly odlity v jinonické slévárně. Mimo jiné byly v zapalování použity československé zapalovací svíčky Jiskra firmy Eisner a spol., Praha.[2]

První Jupiter označený jako Walter Jupiter IV absolvoval 100-hodinovou zkoušku (homologaci) na nové brzdě Heenan-Fround pod dohledem certifikační státní zkušebny v březnu 1927,[2] po něm následovala v srpnu 1929 verze Walter Jupiter VI, která se vyznačovala zlepšeními na ojničním systému, v uložení hřídele, válců a rozvodu. Motor dostal nová magneta Scintilla GN9DA a svíčky Jiskra 240.[3] Po verzi VI následoval Walter Jupiter VII a posléze reduktorová verze Walter Jupiter VIII-R. Motory Walter Jupiter se vyráběly až do roku 1932. Dalším licenčním motorem vyráběným v jinonické továrně, který následoval po Jupiteru, byl od roku 1934 hvězdicový devítiválec Walter Pegas, který vyvinula firma Bristol Engine Company (Bristol Pegasus) a byl uveden na trh v roce 1932.

Podle firemních podkladů Walter bylo vyrobeno 60 motorů Walter Jupiter IV a 215 motorů Walter Jupiter VI.[4] Celkem všech variant Jupiterů IV a VI bylo vyrobeno 275 kusů.[5] Počty vyrobených variant VII a VIII-R nejsou známy.

Walter Jupiter IV, skica, pohled zezadu (1927)

Popis motoru[editovat | editovat zdroj]

Ocelové válce motoru, obrobené z výkovků, byly nasazeny na klikovou skříň válcového tvaru. Chladící žebra byla obráběna z plného materiálu. Obě poloviny skříně byly spojeny 9 svorníky. Ventilový rozvod OHV se 4 ventily v každé hlavě. Pohon rozvodovým bubnem se 2 vačkami, vnější byla pro sací ventily a druhá, vnitřní výfukové ventily. Rozvodový buben měl dlouhý náboj s bronzovou vložkou a byl vložen mezi hlavní válečkové ložisko motoru a výstředný čep distanční vložky. Hlavní ojnice a 8 vedlejších byly obrobeny z chromniklové oceli a leštěny. Vyvrtaný klikový hřídel z chromniklové oceli byl uložen ve válečkových ložiscích. Hlavní ložiska byla vsazena do ocelových pouzder a byla zalisována do stěn komory. [6]

V přední části komory byla vlastní rozvodová skříň. Byla zakryta víkem z hliníkové slitiny. Zadní díl klikové komory měl po vnějším obvodu prstencovou dutinu, do níž ústily otvory přírub pro sací potrubí.  Karburátory byly na tomto motoru 3, každý karburátor zásoboval 3 válce. Zapalování dvěma magnetkami. Mazání se suchou skříní (olej Castrol se z ní odčerpával pumpami). Olej se rozváděl dutinami hřídele ke všem ložiskům. Na obou koncích byl hřídel uzavřen zátkami. Odlehčený vrtulový náboj byl připojen přes kuželové drážkování ke skříni 10 svorníky.[7]

Walter Jupiter IV, skica, podélný řez motorem (1927)

Hliníkový píst měl 3 kroužky, horní 2 byly těsnící, spodní byl stírací. Tenkostěnné pístní čepy byly vyrobeny z oceli a kaleny na vzduchu. Mazání těchto čepů se dělo olejem, odstříknutým z klikové ojniční pánve. Pohon dvojitého olejového čerpadla zajišťoval svislý hřídel od hlavního hřídele motoru s kuželovým soukolím o nestejné velikosti kol. Větší ozubené kolo zabíralo současně do ozubených kol dvou magnetek. Od každé z nich vedlo 9 kabelů ke svíčkám. Kabely (celkem 18) byly ukryty v kovovém pouzdru.[8]

Walter Jupiter VI (1929)

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Motory řady Walter Jupiter byly využívány československými leteckými výrobci Aero, Avia a Letov.

První letoun, na kterém se motor Walter Jupiter IV o výkonu 315-330 kW (420-450 k) objevil, byl dvoumístný stíhací letoun Avia BH-26 vzniklý roku 1926. Byl představen v závěru roku na aerosalonu v Paříži[9] a od roku 1927 do něj byly montovány licenční Jupitery IV z jinonické továrny. V roce 1927 přibyl dopravní dvouplošník Aero A-23 až pro 8 cestujících vč. posádky.[10] Sedm sériových strojů A-23 zařadily ČSA do služby v roce 1928, zpočátku létaly na lince Praha - Brno - Bratislava - Užhorod, později na "lázeňských" linkách v Čechách (do Karlových Varů a do Mariánských Lázní).[11] Kromě dvoučlenné posádky pojal pět až šest cestujících a jejich zavazadla.

Walter Jupiter VIII-R

Již o rok později (1928) byly veřejnosti představeny s motorem Walter Jupiter IV letouny: víceúčelový vojenský dvouplošník Aero A-11J, dopravní dvouplošník Avia BH-25J (podle imatrikulace prototypu L-BABA, dostaly všechny stroje přezdívku Baba, 1927),[12] vojenský bitevní dvouplošník Aero A-32 (vznikl přestavbou letounu Aero Ab 11), dopravní dvouplošník Aero A-38 (1928), což byla zdokonalená verze letounu Aero A-23, a vojenský stíhací dvouplošník Letov Š-20J.[13] Dopravní Avia BH-25J byl první československý letoun, který byl nasazen v mezinárodní přepravě. Všechny z vyrobených 5 letounů BH-25J sloužily u ČLS (L-BABA až BABF resp. OK-ABA až ABF), po čase dva z nich koupil Aeroklub vysokoškolského sportu (1933-4) a jeden letoun odkoupila letecká společnost firmy Baťa (OK-ABC, 1931). Šestý kus A 38 byl zakoupen MNO. Z pěti letounů A-38 sloužily 3 u ČSA (L-BACB až BACD, OK-ACE až ACC) a 2 u společnosti CIDNA (L-BACE, L-BACF). I v tomto případě došlo k odprodejům 2 ze 3 letounů ČSA odkoupila letecká společnost Baťa (OK-ACB, OK-ACC, 1933-4) a oba od CIDNA odletěly do Francie pro novou imatrikulaci F-AJLF a F-AJLG.[1]

Jeden v licenci vyrobený dopravní letoun Farman F.62 Goliath v Letově (L-BAGH, OK-AGH) měl nainstalován pohonnou jednotku Jupiter IV a změnil se tak na standardní typ Farman F.63 BN.4. Od roku 1932 jej po ČSA provozovalo MNO. V Avii naopak v roce 1928 rekonstruovali původně 2 holandské letouny Fokker F-VIIa a osadili je motory Jupiter IV. Provozovala je ČLS s imatrikulacemi L-BAAH a L-BAAI (OK-AAH, OK-AAI) až do přelomu let 1934-5.

Následně homologovaný Walter Jupiter VI o výkonu 330-399 kW (450-543 k) se od roku 1929 uplatnil na nových letounech, ale také na již provozovaných, kde nahrazoval i verzi Jupiter IV: bitevní letoun Aero A-32 (1927), vč. variant Aero Ap-32 (1930) a Apb-32. V letech 1927-31 bylo vyrobeno 31 strojů A-32, dalších 16 bylo v roce 1929 exportováno do Finska. V roce 1930 následovala série Ap-32 již se silnějším motorem Jupiter VI a dalších 35 letounů verze Apb-32. Následně na standard Ap-32 byly přestavěny i dosud vyrobené letouny A-32. Dodávky pro československé letectvo byly zahájeny v roce 1930 a letouny zůstaly ve výzbroji až do roku 1939.[14]

Vojenské stíhací dvouplošníky Avia BH-26 (1926) a BH-33 (1928). S letouny Avia BH-33E (1929), kde se postupně uplatnily motory verzí IV až VII, byly zaznamenány mnohé sportovní i exportní úspěchy vč. varianty BH-33E (Walter Jupiter VII o výkonu 353 kW/480 k). Dále s Jupitery VI létaly: vojenský bombardovací a pozorovací dvouplošník Letov Š-128 (1930), vojenský stíhací dvouplošník Letov Š-31 (1929), ve kterém byly zúročeny zkušenosti získané při letových zkouškách s letounem Letov Š-20J. V letech 1931-1932 bylo postaveno 32 sériových letounů Š-31. Poslední aplikací s motorem Jupiter IV byl vojenský, třímotorový bombardovací hornoplošník Avia F-IX (1932), kterých bylo vyrobeno v letech 1932-1933 celkem 12 kusů.[15]

V roce 1927 při zkouškách letounu Letov Š-20J s motorem Jupiter VI vystoupal pilot Kovanda do výšky 8700 m, což byl na tu dobu skvělý výkon. V roce 1928 v závodě okružní let Okolo Malé dohody a Polska (II. ročník pořádaný Aeroklubem RČs.) zvítězil štkp. Josef Kalla na letounu Letov Š-216.1 s motorem Walter Jupiter VIII-R a štkp. Miloš Zelený na letounu Avia BH-26 s motorem Jupiter VI obsadil 9. místo.[16] Na trati dlouhé 3112 km s nákladem 1000 kg dosáhl průměrné rychlosti 201,2 km/h a do výšky 3000 m vystoupal za 28,9 min.[1]

V roce 1929 3 letouny Avia BH-33 obsadily na tomto závodě 2.-4. místo . Druhý byl škpt. Karel Mareš (Walter Jupiter VII), na třetím a čtvrtém místě byli jugoslávští piloti Bajdak a Šinčič (oba s Walter Jupiter IV).[17] Walter Jupiter VII byl "výškový" motor s kompresorem, který si zachovával výkon 510 k až do výše 4000 m.[18] Téhož závodu v roce 1929 se měl zúčastnit štkp. František Malkovský na stíhacím letounu Avia B-133 s motorem Jupiter VI, ale samotném závodě nestartoval, protože stroj se nepodařilo před soutěží dokončit včas.

Letecký motor Walter Jupiter VI je vystaven v expozici leteckého muzea ve Kbelích. Další motor tohoto typu je upraveným výukovým řezem a je prezentován veřejnosti v Jizerskohorském technickém muzeu v Bílém potoce pod Smrkem.[19]

Použití v letadlech[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: devítiválcový, vzduchem chlazený hvězdicový motor
  • Vrtání: 146 mm
  • Zdvih: 190 mm
  • Objem válců: 28 630 cm3
  • Délka: 1 350 mm
  • Průměr: 1 384 mm
  • Suchá hmotnost: 354-451kg (dle verze)
  • Kompresní poměr: 5:1 (Jupiter IV), 5,3:1 (Jupiter VII), 6,5:1 (Jupiter VI, VIII-R),

Součásti[editovat | editovat zdroj]

  • Rozvodový systém: OHV, 2 sací a 2 výfukové ventily na válec
  • Palivo: 73-77-oktanový benzín
  • Chladicí soustava: chlazení vzduchem
  • Spotřeba paliva: 230-250 g.h-1.k-1 / 313-340 g.h-1.kW-1
  • Spotřeba oleje: 15-20 g.h-1.k-1 / 20-27 g.h-1.kW-1

Výkony[editovat | editovat zdroj]

Označení motoru Walter Jupiter IV Walter Jupiter VI Walter Jupiter VII Walter Jupiter VIII-R
Jmenovitý výkon při zemi: 308 kW / 420 k při 1750 ot/min 330 kW / 450 k při 1750 ot/min 279 kW / 380 k 353 kW / 480 k při 2000 ot/min
Maximální, vzletový výkon: 330 kW / 450 k při 1850 ot/min 399 kW / 543 k při 1850 ot/min 375 kW / 510 k ve výšce 4000 m 441 kW / 600 k


Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 40-45, 219-220, 274-275, 284-285. 
  2. a b c Motor Walter-Jupiter. Letectví. Duben 1927, roč. 7. (1927), čís. 4, s. 83-84. Dostupné online. 
  3. Homologace motoru "Walter Jupiter VI". Letectví. Září 1929, roč. 9. (1929), čís. 9, s. 319. Dostupné online. 
  4. Počet vyrobených motorů v závodě Jinonice dle typů do r. 1948, 23.3.1948, Technická kancelář, Letecké závody, n.p.
  5. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter Jinonice [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. 
  6. ČERMÁK, E. prof. ing. Letecký motor Bristol Jupiter (1. část). Vynálezy a pokroky. 1927, roč. XVI. (1926-7), čís. 10, s. 151-156. Dostupné online. 
  7. ČERMÁK, E. prof. ing. Letecký motor Bristol Jupiter (2. část). Vynálezy a pokroky. 1927, roč. XVI. (1926-7), čís. 12, s. 181-185. Dostupné online. 
  8. ČERMÁK, E. prof. ing. Letecký motor Bristol Jupiter (3. část). Vynálezy a pokroky. 1927, roč. XVI. (1926-7), čís. 20, s. 1-5. Dostupné online. 
  9. -, al. X. mezinárodní letecká výstava v Paříži. Letec. 15.1.1927, roč. 2, čís. 22, s. 1-2. Dostupné online. 
  10. Nový typ dopravního letounu. Letec. 15.11.1927, roč. 3. (1927), čís. 6, s. 42. Dostupné online. 
  11. PUNČOCHÁŘ, J. Jednomotorový dopravní dvojplošník A-23 s hvězdicovým motorem [online]. Brno: J. Punčochář, 7/2010 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online. 
  12. FOLPRECHT, Radek. Československá letecká společnost měla zahraniční linky dříve než ČSA [online]. Praha: MAFRA, a. s. (Technet), 22.1.2017 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online. 
  13. FLIEGER, Jan. Walter Jupiter IV [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 26.3.2008 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. 
  14. Popis letounu Aero Ap-32. I. vyd. Praha - Kbely: Vojenský historický ústav, Letecké muzeum Kbely 1 s. S. 1. 
  15. FLIEGER, Jan. Walter Jupiter VI [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 26.11.2005 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. 
  16. Několik poznámek k letu Okolo Malé dohody a Polska. Letectví. Srpen 1928, roč. 8. (1928), čís. 8, s. 241, 242a. Dostupné online. 
  17. HARTMAN, A.R. Třetí závod Kolem Malé dohody a Polska. Letec. 15.9.1929, roč. 5. (1929), čís. 9, s. 460-462. Dostupné online. 
  18. HÁJEK, Jan ing. Letecké motory na pařížském aerosalonu 1930. Letectví. Leden 1931, roč. 11. (1931), čís. 1, s. 10-20. Dostupné online. 
  19. Letecký motor Walter Jupiter VI [online]. Praha: VHÚ Praha [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]