Walter NZ-85

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Walter NZ-85
Walter NZ-85 (1926-1930)
Walter NZ-85 (1926-1930)
Typ hvězdicový sedmiválec
Výrobce Waltrovka
Hlavní použití Avia BH-29 a Letov Š-118
Vyrobeno kusů 53
Výroba 1926–1930
Další vývoj Walter Venus (1929-1932)
Varianty Walter NZ-90

Walter NZ-85 byl vzduchem chlazený hvězdicový sedmiválcový letecký motor vyráběný ve společnosti Walter (Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol.), motor původní české konstrukce konstruktérů ing. Nováka a ing. Zeithammera, kteří dali motoru iniciály (NZ).[1]

Motory Walter na výstavě v Paříži. Nový NZ-85 uprostřed (1926)

Vznik a užití[editovat | editovat zdroj]

Walter NZ-85 byl prostředním členem sériově vyráběných motorů typové řady Walter NZ (Walter NZ-60, NZ-85 a NZ-120), kterou firma Walter dodávala na trh mezi lety 1923 až 1931 (nejmenší z nich, tříválec NZ-40 z roku 1929, se do výroby kvůli nadměrným vibracím nedostal). Bylo vyrobeno mezi lety 1926 až 1930 celkem 50 motoru Walter NZ-85 (jiný pramen udává výrobu 53 motorů).[2]

Při konstrukci tohoto motoru šéfkonstruktér ing. František Barvitius vycházel z osvědčených prvků motoru Walter NZ-60. Válce, hlavy, ventily, péra, vahadélka, zvedáky, kliková hřídel, olejová pumpa, vedlejší ojnice, písty a pístní čepy zůstaly stejné jako u motoru NZ-60. Mimo toho, že "přibyly" 2 válce, byly nově konstrukčně vyřešeny vrtulový náboj, motorová skříň, hlavní ojnice, rozvod OHV a náhon magnetek.[3] Těsně před velikonočními svátky 1926 byla ukončena dlouhodobá, stohodinová zkouška tohoto nového motoru Walter. Motor Walter NZ-85 byl schválen k provozu počátkem dubna 1926, když homologační zkouška byla odjeta ve dnech 22.3.-31.3.1926.[4] Nový motor byl světové veřejnosti představen na Aerosalonu v Paříži (X. mezinárodní letecká výstava).[5]

Obdobně jako motor NZ-60 se stal i NZ-85 základem pro další vývoj. Krátce před ukončením výroby by modernizován zvýšením výkonu a byl označen jako Walter NZ-90.

Řada sedmiválcových motorů o vrtání 105 mm měla pokračování v motoru Walter Venus (1929). Tímto typem ovšem historie sedmiválcových, hvězdicových motorů Walter s vrtáním válců 105 mm končí.

Kapitán Hamšík na školním letadle Avia BH-29 vojenské továrny na letadla s motorem Walter 85 HP přiletěl 28. září 1926 do Rigy. Na snímku označeni: 1. kpt. Hamšík, 2. pluk. Raško, velitel lotyšského letectva, 3. čsl. konsul v Rize Košek, 4. mechanik Virt, 5. zástupce „Centrokomise“ p. Brusovanský

Použití[editovat | editovat zdroj]

Motor mj. poháněl v Československu prototyp cvičného letounu Avia BH-29 a cvičný letoun Letov Š-118.

Školní elementární letoun Avia BH-29 byl zalétán a představen veřejnosti na podzim 1927. První komentáře byly velmi pozitivní,[6] ale o letoun neprojevil prvotně nikdo žádný zájem. Avia provedla propagační turné, kde bylo letadlo demonstrováno v osmnácti evropských zemích, ale to nevedlo k žádnému prodeji. Jedním z těchto míst byla i lotyšská Riga, kam kpt. Hamšík přiletěl na předvedení 28. září 1926.[7]

Úspěšnější byl letoun z Letova. Vznikla 13 kusová série s tímto motorem, která dostala typové označení Letov Š-118. Pro základní výcvik vznikl letoun Š-18 s motorem Walter NZ-60 (44 kW/60 k) a montáží výkonnějšího motoru NZ-85 (62 kW/85 k) vznikla verze Š-118 určená pro pokračovací osnovu. S tímto letounem podnikl kpt. Hamšík propagační let Finskem, Pobaltím a Polskem, na jehož základě si Finové několik strojů objednali. Požadavkem však bylo, aby letoun měl silnější motor. Jejich přání bylo vyhověno a tak vznikl typ letounu Letov Š-218, přezdívaný „Velký komár“, ve kterém byl instalován motor Walter NZ-120 o výkonu 120 koní. Celkem továrna dodala do Finska deset strojů a došlo i k odprodeji licenčních práv na výrobu dalších 31 kusů. Finské letouny se vyznačovaly trubkovou konstrukcí trupu s plátěným potahem a byly označovány jako Š-218A. Spolehlivě sloužily ve vojenské letecké škole v Kauhavě až do roku 1945.[8]

V roce 1927 se tento motor začal používat i v Itálii. Italská vláda, aby zpřístupnila letectví nejširším masám, dala podnět italským leteckým výrobcům ke stavbě strojů vybavených motory o malých výkonech. Výsledkem byla stavba lehkých sportovních letadlech Breda Ba.15 a IMAM Ro.5 (Romeo Ro-5) s motory Walter NZ-85.[9] Na letounu Breda Ba.15s s motorem Walter NZ-85 se úspěšně představil v srpnu 1930 italský pilot De Angeli na závodě turistických letadel Il I. Giro Aereo d´Italia (1. Okolo Itálie letecky) a obsadil celkově 7. místo. V samotném závodu zvítězil Paride Sacchi rovněž na letounu Breda Ba.15 s ale s motorem Walter NZ-120.[10] Letouny Breda Ba.15s byly vybaveny širokou paletou motorů a v následujících letech se na nich zkoušely i motory Walter Venus (následník NZ-85) a Mars (následník NZ-120). Největšího uplatnění získal motor Walter Venus.

V roce 1929 se mezinárodní soutěže turistických letadel (Challenge International de Tourisme) zúčastnil belgický letoun Orta St Hubert SG.1 (St.Hubert Aircraft Engineering Works), který byl vybaven motorem Walter NZ-85.[11] Ještě v roce 1934 na I. ročníku Národního letu republiky Československé zvítězil na letounu Letov Š-118 s motorem Walter NZ-85 ing. B. Šimůnek a dr. J. Janatka. Závodu se zúčastnilo 26 posádek, z nichž 18 soutěž úspěšně dokončilo.[12]

Specifikace (Walter NZ-85)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký sedmiválec
  • Vrtání válce: 105 mm
  • Zdvih pístu: 120 mm
  • Celková plocha pístů: 606 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 7273 cm³
  • Hmotnost suchého motoru: 125 kg

Součásti[editovat | editovat zdroj]

  • Rozvod: OHV, dvouventilový
  • Zapalování: 2x magneto Scintilla MN-7D
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Chlazení: vzduchové

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Výkony:
    • vzletový: 100 k (73,5 kW) při 1750 ot/min
    • jmenovitý: 85 k (62,5 kW) při 1400 ot/min
  • Kompresní poměr: 4,48

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 36-37, 217-218, 256-257, 270-271. 
  2. DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-16]. Dostupné online. 
  3. Nový motor Walter 85 k. s.. Letec. 1.5.1926, roč. 2. (1926), čís. 2, s. 2. Dostupné online. 
  4. Nový motor "Walter 85 ks.". Letectví. Duben 1926, roč. 6. (1926), čís. 4, s. 81-82. Dostupné online. 
  5. X. mezinárodní letecká výstava v Paříži. Letectví. Prosinec 1926, roč. 6. (1926), čís. 12, s. 293-300. Dostupné online. 
  6. Školní elementární letadlo Avia B. H. 29 zalétáno. Letectví. Září 1927, roč. 7. (1927), čís. 9, s. 218. Dostupné online. 
  7. Kapitán Hamšík na školním letadle přiletěl 28. září do Rigy. Světozor. 21.10.1926, roč. 1926-1927 (27.), čís. 3, s. 55. Dostupné online. 
  8. Letov Š-218 [online]. Praha: Vojenský historický ústav [cit. 2019-01-08]. Dostupné online. 
  9. JIROUT, Jaroslav ing. O konstruktivním vývoji italských letounů. Letectví. Březen 1929, roč. 9. (1929), čís. 3, s. 70-75. Dostupné online. 
  10. Il I. Giro Aereo d´Italia. Letectví. Září 1930, roč. 10. (1930), čís. 9, s. 328-335. Dostupné online. 
  11. Challenge 1929. Bulletin Walter. 1.7.1930, roč. 1930, čís. 6, s. 10. 
  12. Po Národním letu republiky Českosloslovenské. Letectví. Říjen 1934, čís. 10, s. 361-365. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]