Walter Pegas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pegas
Hvězdicový devítiválec Walter Pegas II-M2
Hvězdicový devítiválec Walter Pegas II-M2
Typ hvězdicový letecký motor
Výrobce Walter
Konstruktér licence Bristol Pegasus
První rozběh 1934
Hlavní použití Letov Š-328, Avia F-IX,
Savoia-Marchetti S.73,
Vyrobeno kusů 617
Výroba 1934–1939
Varianty Pegas II, Pegas III, Pegas X, Pegas XI, Pegas XIX, Pegas XX

Walter Pegas byl licencí britského 9-válcového hvězdicového motoru Bristol Pegasus, který vyráběla firmou Bristol Engine Company. Během 30. a 40. let poháněl civilní i vojenské letouny. Vyvinut byl z dřívějších modelů Bristol Mercury a Jupiter. Motor byl licenčně vyráběný v Itálii (Alfa Romeo 126 R.C. 10/R.C.34), v Polsku (PZL Pegaz) a ve Švédsku (NOHAB Pegasus) a v Československu (Walter Pegas), společností A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory v Praze XVII. Jinonicích.[1] Walter Pegas byl nejvíce prodávaným motorem továrny Walter mezi světovými válkami (přes 600 motorů).

Walter Pegas II-M2 (1934)

Vznik a užití[editovat | editovat zdroj]

Hvězdicový devítiválec Walter Pegas si zachoval základní charakteristiky a rozměry se svými předchůdci Jupiter a Merkur (vrtání 146 mm, zdvih 190 mm a objem válců 28 628 cm3). Společnost Walter tento motor vyráběla v letech 1934-1939 v několika variantách. Prvním motorem byl motor Walter Pegas II-M2 (II-M-R) z roku 1934 o jmenovitém, nominálním výkonu o 382 kW.[2] Krátce na to následovala varianta Pegas III-M2 (MR2V, MR2) s výkonem 480 kW.[3] Od roku 1935 byly ve výrobě modely Pegas X-MR a XI-MR o výkonu 581 kW a Pegas XIX-MR, XX-MR o výkonu 537 kW, které se mimo výkonu lišily jiným převodem na vrtuli.

Walter Pegas III-M2 (1934)

Bezpečně nejrozšířenější aplikací v Československu byla instalace na průzkumném, pozorovacím a lehkém bombardovacím letounu Letov Š-328, který se stal ve střední kategorii nejrozšířenějším typem v československém vojenském letectvu. Byly na něm varianty motorů Pegas II-M2 (274 letounů 1.-4. série) a od 5. série Pegas III-M2 (134 letounů 5.-7. série), celkem 408 ks.[1] Druhou aplikací byl licenční dopravní letoun a vojenský bombardovací Avia F-IX. Byl vyráběn se dvěma druhy motorů. Bombardovací verze F-IX měla motory Walter Jupiter VI a s motory Walter Pegas byla vyráběna civilní verze označená jako Avia F-IXD. Těchto letounů v Československu bylo postaveno celkem 12, z toho 9 bombardovacích. Jeden armádní F-IX byl později přestavěn na F-IXD (OK-AFH).[1] Poslední aplikací, která se uplatnila v Československu, byl dopravní, třímotorový letoun Savoia-Marchetti S.73, který využívaly ČSA s motory Walter Pegas II-M2 a Walter Pegas III-M2.

Walter Pegas III-M2, zadní pohled (1934)

První dvě varianty Pegas II a Pegas III byly komerčně nejúspěšnější. Pegasů II se vyrobilo 372 ks a Pegasů III potom 235 ks, celkem 607 motorů.[4] O pozdějších variantách Pegas X, XI, XIX a XX přesné údaje o počtu vyrobených motorů nejsou známy, uvádí se pouze 10 motorů verze XIX.[5] Motor Walter Pegas II-M2 je součástí expozice leteckého muzea ve Kbelích.

Walter Pegas (1935)

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Letov Š-328 byl dvoumístný, jednomotorový, vzpěrový dvouplošník. Kostra trupu byla kovová, potažená plátnem a částečně duralovými plechy. Podvozek pevný, záďový s ostruhou. Vznikl v roce 1932. Průzkumná a pozorovací verze měla dolet 700 až 1280 km a dostup 6 300 až 7 200 metrů. Bombardovací verze letounu měla ve výzbroji čtyři kulomety 7,92 mm, unesla až 500 kg bomb a její dolet činil 340 až 1250 kilometrů. Rozpětí 13,71 a délka 10,36 m, prázdná hmotnost 1680 kg. Max. rychlost 380 km v hodině. Stoupavost do 5000 m za 17 minut.[6] V roce 1935 probíhala tzv. Národní letecká sbírka na podporu akce 1000 nových pilotů. V rámci této akce bylo ze získaných prostředků například pořízeno 14 letounů Š-328 s 20 motory Pegas II-M2 o výkonu 520/550 k.[7]

Walter Pegas X, XI (1935)

Vyráběla se i cvičná varianta, varianta pro vlek leteckých terčů, a dokonce vznikly i čtyři kusy vodní plovákové verze určené k náhradě tehdy již letitých Aero A-29. Stroje sloužily od roku 1935 vždy v létě k vlekání terčů pro protiletadlové dělostřelce v Boce Kotorské v Jugoslávii. Letov pro ně použil pro urychlení práce plováky firmy Short. Po okupaci v březnu 1939 soupis hlavního štábu z 18. března 1939 vykazoval 293 Letovů Š-328 ukořistěných Němci. Část strojů se dostala do výzbroje Slovenského státu (64 ks), část Němci prodali spojeneckému Bulharsku (62 ks, za 40 % původní ceny), zbytek do zabaveného počtu sami použili k výcviku u leteckých škol, k vlekání vzdušných terčů a kluzáků a později pro výzbroj nočních lehkých bombardovacích letek.[8] Ze strojů ve vlastnictví Slovenských vzdušných zbraní se několik strojů účastnilo bojů během SNP za obnovení Československa. Jeden ze sedmi Š-328 Kombinované letky startující z letiště Tri Duby u Zvolena sestřelil v září 1944 za Slovenského národního povstání německý Focke-Wulf Fw 189.[9] Žádný stroj Letov Š-328 se do současnosti bohužel nedochoval a nebyla ani projevena snaha zjistit, co je pravdy na zachování několika strojů z výzbroje slovenského státu v SSSR, kam přelétly, a odkud prý přišla nabídka na jejich vrácení za finanční úhradu.[10]

Walter Pegas XIX, XX (1935)

Obchodní politika nizozemského výrobce Fokker (Antony Fokker) byla postavena i na možnosti zástavby do jeho dopravních letounů prakticky jakéhokoli motoru o výkonu 145-300 kW, což zvyšovalo možnosti exportu. Takto vznikla i verze Fokker F-VIIb-3m, které byly licenčně postaveny v Avii s motory Walter Castor jako Avia F-VIIb-3m. Zvětšením této konstrukce vznikl letoun Fokker F-IX,[11] Tato letadla F-VIIb-3m a F-IX resp. F-IXD obsluhovala většinu evropských linek obou československých dopravců (ČSA, ČLS) i Baťovy letecké společnosti. Letadla Avia F-IX byla vyrobena ve dvou variantách, v dopravní verzi označené F-IXD a ve vojenské verzi jako F-IX. Dopravní verzi s motory Walter Pegas II-M2 vyrobila Avia ve 3 exemplářích. Stroje ČSA obdržely poznávací značky OK-AFF a OK-AFG. U ČSA nalétaly F-IXD v krémové barvě celkem 686 249 km a 4 085 hodin. Třetí stroj v luxusní úpravě kabiny sloužil jako osobní stroj velitele československého letectva generála Jaroslava Fajfra.[12] Vojenské letectvo s 12 vyrobenými těžkými, bombardovacími letouny F-IX (s motory Jupiter VI), které tvořily po dlouhou dobu základní výzbroj československého letectva v této kategorii, počítalo i pro transport výsadkářů. Tomu však zabránila nacistická okupace, ukořistěné československé stroje využívalo nacistické letectvo.[9]

Walter Pegas X, XI, XIX, XX (1935)

Savoia-Marchetti SM.73 (1934) byl třímotorový dopravní dolnoplošník, kterému 3 motory propůjčovaly maximální rychlost 328 km/h (1700 m) a cestovní rychlost 280 km/h ve výšce 2000 m. Letoun měl zdvojené řízení, radiostanici pro navigátora, palubní bufet, toaletu, 17 míst pro cestující s jejich zavazadly a nákladní prostor na zboží do 3500 kg. Byl používán leteckými společnostmi SABENA, Ala Littoria, Avio Linee Italiane a ČSA. V Československu byl tento letoun osazen motory Walter Pegas II-M2, později Walter Pegas III-M2.[13] Šest letadel u ČSA bylo nasazováno na pravidelné linky vnitrostátní i mezinárodní, z Prahy do Bukurešti a z Prahy do Benátek (OK-BAB až OK-BAG).[12] Provoz a trati Praha - Benátky byl oficiálně zahájen 20. května 1937. Linku na trase Bratislava - Celovec (Klagenfurt) - Terst společně provozovaly ČSA a Ala Littoria.[14] Jeden z československých letounů (OK-BAG) havaroval v srpnu 1938 v Českém lese a byl zcela zničen.[15] Celkem SM.73 u ČSA nalétaly 5 371 hod a 1 233 302 km.[1]

Podle výrobce Walter byly motory Walter Pegas použity ještě na dalších, více než 15 typech letounů, zřejmě se však jednalo o jednotlivé instalace a nebo ve svých materiálech výrobce použil dokumentaci s motory Bristol Pegasus, popřípadě s jinými licencemi tohoto motoru.[16]

Walter Pegas X a XI (charakteristiky)

Použití v letadlech[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[1][16][editovat | editovat zdroj]

  • Typ: čtyřdobý zážehový hvězdicový devítiválcový letecký motor
  • Vrtání válce: 146 mm
  • Zdvih pístu: 190 mm (165 mm u verze III-M2)[5]
  • Celková plocha pístů: 1507 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 28 628 cm³ (24 900 cm3 u verze III-M2)
  • Průměr motoru: 1405 mm
  • Délka motoru: 1549 mm
  • Hmotnost suchého motoru: 460 - 485 kg (dle typu)

Součásti[editovat | editovat zdroj]

  • Rozvod: OHV, 2 sací a 2 výfukové ventily na válec
  • Palivový systém: karburátor Claudel-Hobson
  • Předepsané palivo: směs benzinu, benzolu a lihu v poměru 6:2:2, 77-87 oktanů (dle typu)
  • Spotřeba paliva: 250-275 g.h−1.k−1 / 340-374 g.h−1.kW−1 (dle typu)
  • Zapalování:
  • Kompresní poměr: 5,5:1 (II), 6,0:1 (III), 6,5:1 (X, XI, XIX, XX)
  • Kompresor: odstředivý kompresor
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Pohon: dřevěná dvoulistá nebo kovová třílistá vrtule
  • Převod na vrtuli: Farman - 3:2, 2:1 (X, XX), 7:4 (XI, XIX)
  • Chladící systém: chlazení vzduchem

Výkony[editovat | editovat zdroj]

Typ motoru Pegas II-M2 Pegas III-M2V Pegas III-M2 Pegas X-MR, XI-MR Pegas XIX-MR, XX-MR
nominální výkon 520 k (382 kW)/2000 ot/min 520 k (382 kW)/2000 ot/min 650 k (480 kW)/2200 ot/min 790 k (581 kW)/2250 ot/min 730 k (537 kW)/2250 ot/min
startovací výkon 580 k (427 kW)/2300 ot/min 580 k (427 kW)/2300 ot/min 740 k (545 kW)/2420 ot/min 950 k (699 kW)/2600 ot/min 790 k (581 kW)/2500 ot/min
nominální výška 1300 m 2200 m 1500 m 1150 m 2600 m
výkon v nom. výšce 550 k (404 kW) 570 k (419 kW) 690 k (507 kW) 825 k (607 kW) 800 k (588 kW)
výška pro max. výkon 1900 m 2550 m 1750 m 1800 m 2700 m
max. výkon ve výšce 610 k (449 kW) 630 k (/463 kW) 730 (537 kW) 895 k (658 kW) 900 k (662 kW)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e NĚMEČEK, Václav. Československá letadla I (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 53-56, 152-154, 220, 246-247, 258-259, 274-275. 
  2. FLIEGER, Jan. Walter Pegas II M2 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 26.11.2005 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  3. PALIGA, Janko. Walter Pegas III-M2 [online]. Nelahozeves: 12.10.2017 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  4. DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha: Walter Jinonice, 2009 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  5. a b Počet vyrobených motorů v závodě Jinonice dle typů do r. 1948. I. vyd. Praha - Jinonice: Technická kancelář, Letecké závody n.p., 23.3.1948. 4 s. S. 4. 
  6. HAVELKA, Radek. Letov Š-328 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 23.8.2003 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  7. Co bylo doposud pořízeno z Národní letecké sbírky?. Jihočech. 14.11.1935, roč. 38, čís. 47, s. 3. Dostupné online. 
  8. ŠNAJDR, Miroslav. Československé letouny u Luftwaffe: Ve službách nepřítele. 100+1 [online]. Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907, 1.10.2017 [cit. 13.5.2019]. Dostupné online. 
  9. a b POVOLNÝ, Boleslav. Letov Š 328, Avia F-IX [online]. Plumlov: Svaz letců České republiky [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  10. VINAŘ, Luboš. Letov Š-328 [online]. Nalžovice: Luboš Vinař, Chlum 20, 262 93 Nalžovice [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  11. VINAŘ, Luboš. Avia F-IX [online]. Nalžovice: Luboš Vinař, Chlum 20, 262 93 Nalžovice [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  12. a b NĚMEČEK, Václav; TÝC, Pavel. Třímotorová dopravní letadla. I. vyd. Praha: NADAS, 1979. 176 s. S. 52-55, 80-81. 
  13. OBENDRAUF, Lubor. Savoia-Marchetti SM.73 [online]. Pilotinfo.cz, 11. září 2012 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. 
  14. a b ČTK. Záhájení letecké linky Benátky - Praha. Národní listy. 20.5.1937, roč. 77. (1937), čís. 137, s. 3. Dostupné online. 
  15. KREJČÍ, Pavel. Savoia-Marchetti SM-73 [online]. Letecká badatelna, duben 2014 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. 
  16. a b Letecké vzduchem chlazené motory Walter. Bulletin Walter. 1938, roč. 1938, čís. Katalog, s. 60. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]