Walter Pegas

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pegas
Hvězdicový devítiválec Walter Pegas II-M2
Hvězdicový devítiválec Walter Pegas II-M2
Typhvězdicový letecký motor
VýrobceWalter
Konstruktérlicence Bristol Pegasus
První rozběh1934
Hlavní použitíLetov Š-328, Avia F-IX,
Savoia-Marchetti S.73,
Vyrobeno kusů617
Výroba1934–1939
VariantyPegas II, Pegas III, Pegas X, Pegas XI, Pegas XIX, Pegas XX

Walter Pegas byl licencí britského 9válcového hvězdicového motoru Bristol Pegasus, který vyráběla firmou Bristol Engine Company. Během 30. a 40. let poháněl civilní i vojenské letouny. Vyvinut byl z dřívějších modelů Bristol Mercury a Jupiter. Motor byl licenčně vyráběný v Itálii (Alfa Romeo 126 R.C.10/R.C.34), v Polsku (PZL Pegaz) a ve Švédsku (NOHAB Pegasus) a v Československu (Walter Pegas), společností A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory v Praze XVII – Jinonicích.[1] Walter Pegas byl nejvíce prodávaným motorem továrny Walter mezi světovými válkami (přes 600 motorů).

Walter Pegas II-M2 (1934)

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Hvězdicový devítiválec Walter Pegas si zachoval základní charakteristiky a rozměry se svými předchůdci Jupiter a Merkur (vrtání 146 mm, zdvih 190 mm a objem válců 28 628 cm³). Společnost Walter tento motor vyráběla v letech 1934–1939 v několika variantách. Prvním motorem byl motor Walter Pegas II-M2 (II-M-R) z roku 1934 o jmenovitém, nominálním výkonu o 382 kW.[2] Krátce na to následovala varianta Pegas III-M2 (MR2V, MR2) s výkonem 480 kW.[3] Od roku 1935 byly ve výrobě modely Pegas X-MR a XI-MR o výkonu 581 kW a Pegas XIX-MR, XX-MR o výkonu 537 kW, které se mimo výkonu lišily jiným převodem na vrtuli.

Dne 18. října 2017 večer byly na Waltrově náměstí ve rezidenci Waltrovka odhaleny tři sochy výtvarníka Davida Černého s názvem "Pegasové". Sochy jsou napůl koňmi a napůl motory. Přední části trupů koní (včetně hlav) jsou nahrazeny leteckými motory s třílistými vrtulemi. Dílo evokuje historickou skutečnost, že v bývalé továrně - Waltrovce byly v minulosti vyráběny letecké motory Walter Pegas. Všechny sochy jsou vybaveny motorem pro pohon vrtulí.[4]

Walter Pegas III-M2 (1934)

Použití[editovat | editovat zdroj]

První dvě varianty Pegas II a Pegas III byly komerčně nejúspěšnější. Pegasů II se vyrobilo 372 ks a Pegasů III potom 235 ks, celkem 607 motorů.[5] O pozdějších variantách Pegas X, XI, XIX a XX přesné údaje o počtu vyrobených motorů nejsou známy, uvádí se pouze 10 motorů verze XIX.[6] Motor Walter Pegas II-M2 je součástí expozice leteckého muzea ve Kbelích.

Bezpečně nejrozšířenější aplikací v Československu byla instalace na průzkumném, pozorovacím a lehkém bombardovacím letounu Letov Š-328, který se stal ve střední kategorii nejrozšířenějším typem v československém vojenském letectvu. Byly na něm varianty motorů Pegas II-M2 (274 letounů 1.–4. série) a od 5. série Pegas III-M2 (134 letounů 5.–7. série), celkem 408 ks.[1] Druhou aplikací byl licenční dopravní letoun a vojenský bombardovací Avia F-IX. Byl vyráběn se dvěma druhy motorů. Bombardovací verze F-IX měla motory Walter Jupiter VI a s motory Walter Pegas byla vyráběna civilní verze označená jako Avia F-IXD. Těchto letounů v Československu bylo postaveno celkem 12, z toho 9 bombardovacích. Jeden armádní F-IX byl později přestavěn na F-IXD (OK-AFH).[1] Poslední aplikací, která se uplatnila v Československu, byl dopravní, třímotorový letoun Savoia-Marchetti S.73, který využívaly ČSA s motory Walter Pegas II-M2 a Walter Pegas III-M2.

Walter Pegas III-M2, zadní pohled (1934)

Letov Š-328 byl dvoumístný, jednomotorový, vzpěrový dvouplošník. Kostra trupu byla kovová, potažená plátnem a částečně duralovými plechy. Podvozek pevný, záďový s ostruhou. Vznikl v roce 1932. Průzkumná a pozorovací verze měla dolet 700 až 1280 km a dostup 6 300 až 7 200 metrů. Bombardovací verze letounu měla ve výzbroji čtyři kulomety 7,92 mm, unesla až 500 kg bomb a její dolet činil 340 až 1250 kilometrů. Rozpětí 13,71 a délka 10,36 m, prázdná hmotnost 1680 kg. Max. rychlost 380 km v hodině. Stoupavost do 5000 m za 17 minut.[7] V roce 1935 probíhala tzv. Národní letecká sbírka na podporu akce 1000 nových pilotů. V rámci této akce bylo ze získaných prostředků například pořízeno 14 letounů Š-328 s 20 motory Pegas II-M2 o výkonu 520/550 k.[8]

Walter Pegas X, XI (1935)

Vyráběla se i cvičná varianta, varianta pro vlek leteckých terčů, a dokonce vznikly i čtyři kusy vodní plovákové verze určené k náhradě tehdy již letitých Aero A-29. Stroje sloužily od roku 1935 vždy v létě k vlekání terčů pro protiletadlové dělostřelce v Boce Kotorské v Jugoslávii. Letov pro ně použil pro urychlení práce plováky firmy Short. Po okupaci v březnu 1939 soupis hlavního štábu z 18. března 1939 vykazoval 293 Letovů Š-328 ukořistěných Němci. Část strojů se dostala do výzbroje Slovenského státu (64 ks), část Němci prodali spojeneckému Bulharsku (62 ks, za 40 % původní ceny), zbytek do zabaveného počtu sami použili k výcviku u leteckých škol, k vlekání vzdušných terčů a kluzáků a později pro výzbroj nočních lehkých bombardovacích letek.[9] Ze strojů ve vlastnictví Slovenských vzdušných zbraní se několik strojů účastnilo bojů během SNP za obnovení Československa. Jeden ze sedmi Š-328 Kombinované letky startující z letiště Tri Duby u Zvolena sestřelil v září 1944 za Slovenského národního povstání německý Focke-Wulf Fw 189.[10] Žádný stroj Letov Š-328 se do současnosti bohužel nedochoval a nebyla ani projevena snaha zjistit, co je pravdy na zachování několika strojů z výzbroje slovenského státu v SSSR, kam přelétly, a odkud prý přišla nabídka na jejich vrácení za finanční úhradu.[11]

Walter Pegas XIX, XX (1935)

Obchodní politika nizozemského výrobce Fokker (Antony Fokker) byla postavena i na možnosti zástavby do jeho dopravních letounů prakticky jakéhokoli motoru o výkonu 145–300 kW, což zvyšovalo možnosti exportu. Takto vznikla i verze Fokker F-VIIb-3m, které byly licenčně postaveny v Avii s motory Walter Castor jako Avia F-VIIb-3m. Zvětšením této konstrukce vznikl letoun Fokker F-IX.[12] Tato letadla F-VIIb-3m a F-IX resp. F-IXD obsluhovala většinu evropských linek obou československých dopravců (ČSA, ČLS) i Baťovy letecké společnosti. Letadla Avia F-IX byla vyrobena ve dvou variantách, v dopravní verzi označené F-IXD s motory Walter Pegas a ve vojenské verzi jako F-IX (Avia F-39) s motory Walter Jupiter. Dopravní verzi s motory Walter Pegas II-M2 vyrobila Avia ve 3 exemplářích.[13] Stroje ČSA obdržely poznávací značky OK-AFF a OK-AFG. U ČSA nalétaly F-IXD v krémové barvě celkem 686 249 km a 4 085 hodin. Třetí stroj v luxusní úpravě kabiny sloužil jako osobní stroj velitele československého letectva generála Jaroslava Fajfra.[14] Vojenské letectvo s 12 vyrobenými těžkými, bombardovacími letouny F-IX (s motory Jupiter VI), které tvořily po dlouhou dobu základní výzbroj československého letectva v této kategorii, počítalo i pro transport výsadkářů. Tomu však zabránila nacistická okupace, ukořistěné československé stroje využívalo nacistické letectvo.[10]

Walter Pegas X, XI, XIX, XX (1935)

Savoia-Marchetti SM.73 (1934) byl třímotorový dopravní dolnoplošník, kterému 3 motory propůjčovaly maximální rychlost 328 km/h (1700 m) a cestovní rychlost 280 km/h ve výšce 2000 m. Letoun měl zdvojené řízení, radiostanici pro navigátora, palubní bufet, toaletu, 17 míst pro cestující s jejich zavazadly a nákladní prostor na zboží do 3500 kg. Byl používán leteckými společnostmi SABENA, Ala Littoria, Avio Linee Italiane a ČSA. V Československu byl tento letoun osazen motory Walter Pegas II-M2, později Walter Pegas III-M2.[15] Šest letadel u ČSA bylo nasazováno na pravidelné linky vnitrostátní i mezinárodní, z Prahy do Bukurešti a z Prahy do Benátek (OK-BAB až OK-BAG).[14] Provoz a trati Praha–Benátky byl oficiálně zahájen 20. května 1937. Linku na trase Bratislava – Celovec (Klagenfurt) – Terst společně provozovaly ČSA a Ala Littoria.[16] Jeden z československých letounů (OK-BAG) havaroval v srpnu 1938 v Českém lese a byl zcela zničen.[17] Celkem SM.73 u ČSA nalétaly 5 371 hod a 1 233 302 km.[1]

Podle výrobce Walter byly motory Walter Pegas použity ještě na dalších, více než 15 typech letounů, zřejmě se však jednalo o jednotlivé instalace a nebo ve svých materiálech výrobce použil dokumentaci s motory Bristol Pegasus, popřípadě s jinými licencemi tohoto motoru.[18]

Walter Pegas X a XI (charakteristiky)

Použití v letadlech[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[1][18][editovat | editovat zdroj]

  • Typ: čtyřdobý zážehový hvězdicový devítiválcový letecký motor
  • Vrtání válce: 146 mm
  • Zdvih pístu: 190 mm
  • Celková plocha pístů: 1507 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 28 628 cm³
  • Průměr motoru: 1405 mm
  • Délka motoru: 1549 mm
  • Hmotnost suchého motoru: 460–485 kg (dle typu)

Součásti[editovat | editovat zdroj]

  • Rozvod: OHV, 2 sací a 2 výfukové ventily na válec
  • Palivový systém: karburátor Claudel-Hobson
  • Předepsané palivo: směs benzinu, benzolu a lihu v poměru 6:2:2, 77–87 oktanů (dle typu)
  • Spotřeba paliva: 250–275 g·h−1·k−1 / 340–374 g·h−1·kW−1 (dle typu)
  • Zapalování:
  • Kompresní poměr: 5,5:1 (II), 6,0:1 (III), 6,5:1 (X, XI, XIX, XX)
  • Kompresor: odstředivý kompresor
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Pohon: dřevěná dvoulistá nebo kovová třílistá vrtule
  • Převod na vrtuli: Farman – 3 : 2, 2 : 1 (X, XX), 7 : 4 (XI, XIX)
  • Chladicí systém: chlazení vzduchem

Výkony[editovat | editovat zdroj]

Typ motoru Pegas II-M2 Pegas III-M2V Pegas III-M2 Pegas X-MR, XI-MR Pegas XIX-MR, XX-MR
nominální výkon 520 k (382 kW)/2000 ot/min 520 k (382 kW)/2000 ot/min 650 k (480 kW)/2200 ot/min 790 k (581 kW)/2250 ot/min 730 k (537 kW)/2250 ot/min
startovací výkon 580 k (427 kW)/2300 ot/min 580 k (427 kW)/2300 ot/min 740 k (545 kW)/2420 ot/min 950 k (699 kW)/2600 ot/min 790 k (581 kW)/2500 ot/min
nominální výška 1300 m 2200 m 1500 m 1150 m 2600 m
výkon v nom. výšce 550 k (404 kW) 570 k (419 kW) 690 k (507 kW) 825 k (607 kW) 800 k (588 kW)
výška pro max. výkon 1900 m 2550 m 1750 m 1800 m 2700 m
max. výkon ve výšce 610 k (449 kW) 630 k (/463 kW) 730 (537 kW) 895 k (658 kW) 900 k (662 kW)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e NĚMEČEK, Václav. Československá letadla I (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 53–56, 152–154, 220, 246–247, 258–259, 274–275. 
  2. ↑ FLIEGER, Jan. Walter Pegas II M2 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2005-11-26 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ PALIGA, Janko. Walter Pegas III-M2 [online]. Nelahozeves: 2017-10-12 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ CETKOVSKÝ, Tomáš. David Černý odhalil sousoší v nové čtvrti okolo Waltrovky, jeho Pegasové jsou napůl koňmi a napůl motory [online]. Praha: Hospodářské noviny (Economia), 2017-10-20 [cit. 2022-12-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha: Walter Jinonice, 2009 [cit. 2019-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-27. 
  6. ↑ Počet vyrobených motorů v závodě Jinonice dle typů do r. 1948. I. vyd. Praha - Jinonice: Technická kancelář, Letecké závody n.p., 1948-03-23. 4 s. S. 4. 
  7. ↑ HAVELKA, Radek. Letov Š-328 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2003-08-23 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ Co bylo doposud pořízeno z Národní letecké sbírky?. Jihočech. 1935-11-14, roč. 38, čís. 47, s. 3. Dostupné online. 
  9. ↑ ŠNAJDR, Miroslav. Československé letouny u Luftwaffe: Ve službách nepřítele. 100+1 [online]. Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907, 2017-10-01 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b POVOLNÝ, Boleslav. Letov Š 328, Avia F-IX [online]. Plumlov: Svaz letců České republiky [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ VINAŘ, Luboš. Letov Š-328 [online]. Nalžovice: Luboš Vinař, Chlum 20, 262 93 Nalžovice [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  12. ↑ VINAŘ, Luboš. Avia F-IX [online]. Nalžovice: Luboš Vinař, Chlum 20, 262 93 Nalžovice [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  13. ↑ Bombardér Avia F-39 [online]. Praha: VHÚ [cit. 2022-12-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b NĚMEČEK, Václav; TÝC, Pavel. Třímotorová dopravní letadla. I. vyd. Praha: NADAS, 1979. 176 s. Dostupné online. S. 52-55, 80–81. 
  15. ↑ OBENDRAUF, Lubor. Savoia-Marchetti SM.73 [online]. Pilotinfo.cz, 2012-09-11 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. 
  16. ↑ ČTK. Záhájení letecké linky Benátky - Praha. Národní listy. 1937-05-20, roč. 77. (1937), čís. 137, s. 3. Dostupné online. 
  17. ↑ KREJČÍ, Pavel. Savoia-Marchetti SM-73 [online]. Letecká badatelna, 2014-04 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b Letecké vzduchem chlazené motory Walter. Bulletin Walter. 1938, roč. 1938, čís. Katalog, s. 60. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Letecké motory Walter
Hvězdicové motory s vrtáním 105 mm
Hvězdicové motory s vrtáním 135 mm
Hvězdicové motory s vrtáním 165 mm
Čtyřválcové řadové motory
Šestiválcové řadové motory
Dvanáctiválcové vidlicové motory
Ploché a ostatní motory
Proudové motory
Turbovrtulové motory
Licenční hvězdicové motory
Licenční dvouhvězdicové motory
Licenční řadové motory
Licenční vidlicové motory
Licenční proudové motory
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Walter_Pegas&oldid=22222671“