Walter Regulus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Walter Regulus
Hvězdicový pětiválec Walter Regulus
Hvězdicový pětiválec Walter Regulus
Typ hvězdicový letecký motor
Výrobce Walter
Konstruktér Ing. F. A. Barvitius
První rozběh 1931
Výroba 1931–1935
Vyvinut z motoru Walter Castor (1928-1935)
Varianty Walter Regulus II (1934), Walter Regulus III (1935)
Walter Regulus (1930)

Walter Regulus, Walter Regulus II a Walter Regulus III byly československé pětiválcové zážehové vzduchem chlazené hvězdicové motory. Walter Regulus byl vyvinut počátkem 30. let 20. století a byl vyráběn Akciovou společností Walter, továrnou na automobily a letecké motory v Praze - Jinonicích.[1] Dočkal se dalších modernizací na verzi Regulus II (1934) a Regulus III (1935). Walter Regulus je vystaven v expozici Leteckého muzea ve Kbelích.

Walter Regulus (1930), zadní pohled

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Konstrukční oddělení továrny Walter v čele s hlavním konstruktérem ing. Františkem Adolfem Barvitiusem představilo novou výkonovou řadu hvězdicových motorů v roce 1928. Prvním motorem byl Walter Castor, sedmiválcový motor z nové řady pístových hvězdicových motorů o vrtání 135 mm. Počátkem roku 1931 byl představen veřejnosti nový motor Regulus odvozený z motoru Castor II. Homologační zkouška však byla odjeta už v září 1930.[2] O mezinárodní představení tohoto motoru se postarala účast továrny Walter v květnu 1931 na letecké výstavě ILIS ve švédském Stockholmu. Stánek firmy Walter s vystavenými motory Vega, Venus, Mars, Regulus, Castor a Atlas si prohlédl i švédský král Gustav V.[3]

V případě Walter Regulus se jednalo o pětiválcový, hvězdicový vzduchem chlazený motor (5H). Hvězdicové pětiválce továrna Walter již vyráběla v letech 1923–1932, jednalo se o Walter NZ-60 a Walter Vega. I Regulus se dočkal jako jeho bratři Castor (7H) a Pollux (9H) pozdějších modernizací. V roce 1934 je představen Walter Regulus II a o rok později Walter Regulus III.[1]

Motory Regulus oproti Castorům a Polluxům měly zkrácený zdvih ze 170 mm na 160 mm. Podle katalogu výrobce byly tyto motory určeny pro sportovní, cestovní, dopravní a poštovní letouny a také pro vojenské cvičné, pozorovací a kurýrní letouny. Motory řady Regulus se u československých letounů neuplatnily, a i proto nemají tyto motory ve výrobní řadě 5H s vrtáním válců 135 mm pokračování.

Počty vyrobených motorů Walter Regulus nejsou v oficiálních pramenech uváděny.[4]

Walter Regulus II (1934)

Použití[editovat | editovat zdroj]

Je známa pouze jedna aplikace tohoto motoru. Dvoumístný dvouplošník Marinens Flyvebaatfabrikk M.F.8 (letoun známý také jako Høver M.F.8, po konstruktéru Johanu E. Høverovi, který jej navrhl) byl vojenský výcvikový hydroplán postavený v Norsku ve dvacátých letech minulého století. V roce 1932 norský výrobce námořních hydroplánů Marinens Flyvebaatfabrikk musel najít náhradu za motory Mercedes (typ s tímto motorem označený jako M.F.8Bs), pro které se velmi obtížně zajišťovaly náhradní díly. Byl zkoušen motor Bristol Lucifer (zapůjčený od norského výrobce vojenských letadel Kjeller Aircraft Factory) a také motor Walter Regulus II. Oba motory byly testovány v Hortenu. Přesto se oba motory ukázaly jako příliš nákladné na financování. Motor Walter Regulus II měl při zkouškách v Hortenu dobrý výkon, proto jich bylo několik zakoupeno. V roce 1937 byla všechna letadla vybavena hvězdicovým motorem Walter Regulus II (185 k). Letadla byla velmi robustní a byla v provozu až do německého útoku na Norsko 9. dubna 1940. Některá z letadel dosáhla více než 1500 letových hodin. Továrna Walter však přestala tyto motory koncem 30.let 20. století vyrábět. Následně byly používány motory Armstrong Siddeley Cheetah IIA. které byly nalezeny v britských nadbytečných zásobách a byly zakoupeny za 500 norských korun za kus.[5] Pravděpodobně od zimy 1940 byl tento motor nahrazován americkým motorem Jacobs L-4M Radial (Jacobs Aircraft Engine Co.)[6]

Ministerstvo veřejných prací se v roce 1932 rozhodlo podporovat dotacemi výrobu prototypů letadel pro druhou tuzemskou společnost (mimo ČSA), kterou byla Československá letecká společnost. Prvním tímto případem byla podpora 700 tisíc Kč stavby prototypu letounu Avia 51 opatřeného třemi motory Walter Regulus II a stavba prototypu měla probíhat pod státním dozorem.[7] Tato "státní" snaha o instalaci motorů Regulus se však nenaplnila, protože Avia prosadila změnu projektu a instalaci svých motorů Avia Rk-12 (147 kW/200 k). Byly celkem postaveny 3 prototypy, ale stroje zcela zklamaly a do provozu u ČSL nikdy nepřišly.[1]

Použití v letadlech[editovat | editovat zdroj]

Marinens Flyvebaatfabrikk MF8

Walter Regulus na letounu Marinens Flyvebaatfabrikk M.F.8

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje, součásti motoru, výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký pětiválec[8][9]
  • Počet válců: 5
  • Celková plocha pístů: 715,7 cm²
  • Rozvod: OHV, dvouventilový
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Pohon: dvoulistá dřevěná vrtule
  • Chlazení: vzduchové
  • Karburátor: Stromberg NAR 62
Označení motoru Walter Regulus Walter Regulus II Walter Regulus III
Výroba od 1931 1934 1935
Vrtání 135 mm
Zdvih 160 mm
Vnější průměr motoru 1 215 mm
Zdvihový objem motoru 11 451 cm³
Kompresní poměr: 5,7:1 5,8:1
Jmenovitý výkon 136,067 kW / 185 k při 1800 ot/min 154,455 kW / 210 k při 2100 ot/min
Vzletový výkon 169,165 kW / 230 k při 1900 ot/min 169,165 kW / 230 k při 1950 ot/min 198,585 kW / 270 k při 2300 ot/min
Nominální výkon v nominální výšce H 143,422 kW / 195 k při 2070 ot/min 164,752 kW / 224 k při 2100 ot/min
Maximální výkon v nominální výšce H 150,042 kW / 204 k při 2250 ot/min 150,042 kW / 204 k při 2300 ot/min 176,520 kW / 240 k při 2250 ot/min
Nominální výška H 1 000 m
Hmotnost suchého motoru 210 kg
Poměr jmenovitého výkonu k hmotnosti 0,65 kW/kg 0,75 kW/kg
Poměr jmenovitého výkonu k objemu 14,78 kW.l-1 / 20,1 k.l-1 17,36 kW.l-1 / 23,6 k.l-1
Spotřeba paliva: 320 g.h-1.kW-1 / 235 g.h-1.k-1 313-340 g.h-1.kW-1 / 230-250 g.h-1.k-1 327-354 g.h-1.kW-1 / 240-260 g.h-1.k-1
Spotřeba oleje: 16,3-27,2 g.kW-1.h-1 / 12-20 g.k-1.h-1
Předepsané palivo: oktanové číslo min. 75 oktanové číslo min. 80

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 143, 218-219, 272-273. 
  2. Protokol o homologaci motoru Walter Regulus (6.-29.9.1930). I. vyd. Praha: Ministerstvo veřejných prací, 1930. 4 s. S. 1-4. 
  3. SLAVÍK, K. "ILIS" letecká mezinárodní výstava ve Stockholmu 1931. Letectví. Červen 1931, roč. 11. (1931), čís. 6, s. 206-9. Dostupné online. 
  4. DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-28]. Dostupné online. 
  5. HAFSTEN, Bjørn; Tom Arheim (2003). Marinens Flygevåpen 1912–1944 (norsky). Oslo: TankeStreken AS. pp. 45, 49, 101–102, 225–226. ISBN 82-993535-1-3.
  6. GLENNE, Roar. M.F.8/8B/8C - 1924 -1940 (norsky) [online]. Oslo: Forsvarets museer [cit. 2019-01-28]. Dostupné online. 
  7. Civilní letectví, Letecké zprávy ministerstva veřejných prací, Zpráva č. 25. Letec. Listopad 1932, roč. 8. (1932), čís. 11, s. 342-346. Dostupné online. 
  8. FLIEGER, Jan. Walter Regulus [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-01-28]. Dostupné online. 
  9. Letecké vzduchem chlazené motory Walter (katalog). I. vyd. Praha XVII - Jinonice: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1938. 64 s. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]