Walter Mikron

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mikron
Walter Mikron III, muzeum Kbely
Walter Mikron III, muzeum Kbely
Typ řadový vzduchem chlazený invertní letecký motor
Výrobce Walter
Konstruktér ing. F. A. Barvitius (1934), ing. Bohumil Šimůnek (1946)
První rozběh 1934
Hlavní použití Mráz-Beneš Be-501,Zlín Z-212, Let L-13 SW Vivat
Vyrobeno kusů 400
Výroba 1934-1940, 1946-1950, 1985-dosud
Varianty Mikron I, II, III

Walter Mikron je vzduchem chlazený čtyřválcový řadový invertní letecký motor s rozvodem OHV. Vznikl ve 30. letech v pražské firmě Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha XVII - Jinonice.[1] Tento motor neměl mezi invertními motory z jinonické továrny předchůdce ani následovníky, nepočítáme-li jeho vlastní modifikace. Použitím mu byl nejblíže plochý dvouválec Walter Atom, krátce vyráběný po roce 1935 (o vrtání 85 a zdvihu 96 mm), potom po válce po krátký čas vyráběný Walter A, invertní dvouválec o vrtání 86 a zdvihu 86 mm,[2] a o mnoho let později vyvinutý dvoutaktní dvouválec Walter M202 o vrtání 82 mm a zdvihu 64 mm.

Vznik a užití[editovat | editovat zdroj]

Mikron I, Mikron 4-II[editovat | editovat zdroj]

Walter Mikron I (1934)
Walter Mikron (detail válce)

V roce 1934 uvedla továrna Walter na trh miniaturní čtyřválcový motor Walter Mikron I. V původní verzi motoru o jmenovitém výkonu 37 kW (50 k) při 2550 ot/min bylo vyrobeno 16 kusů. O 2 roky později (1936) byl inovován na verzi Mikron II, označované v továrních materiálech jako 4-II, s vyšším, jmenovitým výkonem 44 kW (60 k) při 2600 ot/min. Mikronů 4-II bylo vyrobeno 421 kusů.

Walter Mikron I a 4-II byly určeny pro jednomístná a dvojmístná školní a sportovní letadla. Motor se vyznačoval klidným a rovnoměrným chodem, malými rozměry a minimální čelní plochou, jež dovolovala výhodné tvarovaní motorových krytů a tím dosažení minimálního čelního odporu letounu. Další předností byla dobrá přístupnost všech částí motoru a příslušenství, a tím jednoduchá obsluha, udržování a servis. Motorová skříň byla dvoudílná horizontálně dělená, odlitá z elektronu. Spodní díl motorové skříně nesl válce, ložiska klikového a vačkového hřídele a upevňovací patky motoru. Ve skříni byl uložen čtyřikrát zalomený klikový hřídel z chromniklové oceli, který byl uložen v jednom kuličkovém a pěti kluzných ložiscích s bronzovými pánvemi vylitých kompozicí. Tlakové ložisko zachycovalo v obou směrech osové síly od vrtule, proto mohl být motor použit s tlačnou i tažnou vrtulí. Dutiny hřídele sloužily k přívodu mazacího oleje z hlavních ložisek hřídele do čepů ojnic.[3]

Walter Mikron I charakteristiky
Walter Mikron I (1934)
Walter Mikron II (1936)

Motor mohl být vybaven dvojitým zapalováním Scintilla Vertex NV 4-D s automatickou změnou předstihu. Pokud byl motor vybaven jednoduchým zapalováním, mohlo být namontováno místo druhého magneta dynamo pro osvětlování. Spádový karburátor Stromberg EX 22 byl opatřen spouštěcí klapkou, pumpičkou přechodů a obohacovací tryskou. Dále byl motor opatřen pohonem a přírubou pro benzínové čerpadlo. Na tuto přírubu bylo možné připojit lehký mechanický spouštěč Walter Mechano 4 popř. Eclipse 4H 4 s ruční klikou. U verze 4-II bylo možné instalovat elektrický startér Eclipse Y150 (6V). Motor měl suché mazání klikové skříně a byl schopen výkonů pro akrobacii.[4][5] Motor verze Mikron I měl vrtání 85 a zdvih 96 mm. U verze Mikron II byly válce převrtány na průměr 88 mm, čímž se zvýšil objem válců z původních 2179 cm3 na 2336 cm3. Další úpravou u verze označované 4-II bylo zvýšení kompresního poměru z 5,2:1 na 6:1 a logicky došlo ke zvýšení výkonu. Válce byly kovány z oceli, s nitridovanými pracovními plochami a oddělenými hlavami válců vyrobenými z hliníkové slitiny. I písty byly odlity z hliníkové slitiny. Ojnice byly vykovány ze slitiny hliníku. Klikový hřídel byl výkovek z chrom-vanadiové oceli s nitridovanými čepy. Hřídel byl uložen v jednom tlakovém, axiálním kuličkovém ložisku a v pěti kluzných ložiskách z olovnatého bronzu, uložených v příčných stěnách dvoudílné, lité klikové skříně z hořčíkové slitiny (elektronu). Funkce ventilů byla řízena vačkovým hřídelem v klikové skříni přes zdvihátka, tyčky a vahadla. Každý válec měl sací a výfukový ventil s nitridovanými povrchu. Přípravu palivové směsi obstarával karburátor, ke kterému bylo palivo přiváděno 1-2 membránovým čerpadly AC-B-PE 389 nebo Amal 150/011. V sacím potrubí bylo palivo předehříváno odcházejícími spalinami. Mazání motoru bylo oběžné tlakové se suchou skříní. Oběh oleje byl obstaráván jedním výtlačným a jedním sacím zubovým čerpadlem, která byla poháněna ozubeným kolem z konce klikové hřídele.[5] Patřil mezi nejslabší motory z jinonické líhně, ale byl zároveň jedním z nejlehčích a nejspolehlivějších motorů pro malá sportovní letadla. Nedlouho po svém zrodu se objevil na choceňských letounech Beneš-Mráz Be-60 Bestilola (1935) a v roce 1936 na "bibinách" Beneš-Mráz Be-501 Bibi a Be-550 Bibi.[6] Později byl využit na letounech Zlín Z-XII a Zlín Z-212. Ve velkých počtech byl vyvážen a použití se dočkal např. v Anglii, Francii, Japonsku, Lotyšsku, Polsku, Belgii, Brazílii, Německu, Švédsku, Itálii, Jugoslávii, nizozemské Jávě a Maroku. Koncem roku 1936 byla v průběhu pařížského aerosalonu podepsána licenční smlouva[7] na jeho výrobu ve francouzském Angers jako odezva na vítězství letounu Beneš-Mráz Be-501 Bibi v závodě "12 heures d´Angers" v rychlosti a spolehlivosti, který uspořádal západofrancouzský aeroklub počátkem července 1936 a kde v kategorii do 2 litrů s upraveným motorem (snížený objem válců) zvítězil pplk. Karel Mareš, když uletěl 1001,968 v průměrné rychlosti 166,968 km/h.[8] S tímto motorem a letounem Beneš-Mráz Be-501 Bibi byly 6.5.1937 vytvořeny 2 světové rekordy v rychlosti. Na 100 km škpt. ing. J. Štěpán dodáhl rychlosti 179,229 km/h a na 1000 km npr. J. Červinka rychlosti 170,809 km/h.[9]

Během druhé světové války byla výroba zastavena a byla obnovena až po válce.

Mikron III a další modifikace[editovat | editovat zdroj]

Walter Mikron II, pohled zepředu (1936)
Walter Mikron II, pohled zezadu (1936)
Walter Mikron II charakteristiky
Walter Mikron III (1946)
Walter Mikron III (1946)

Po 2. světové válce se v roce 1946 Mikron II dočkal další modernizace, konstrukčně připravené již před válkou. Válce byly opět převrtány z 88 mm na 90 mm, čímž vzrostl objem válců na 2443 cm3. Drobné změny nastaly u příslušenství, magneta Scintilla Vertex byla typově označena jako NVK-4 a AVK-4, na přání byla montována palivová pumpa Walter 2M50, ruční spouštěč byl typu Walter R15. Mazání bylo upraveno pro akrobatický let.[10] Pod označením Mikron III (typové označení M-130) s výkonem 48 kW (65k) jej vyrobili v továrně Walter a uplatnil se především v modernizovaných poválečných letounech Praga E-114 M „Air Baby“. Tato první větší série motorů Mikron III byla vyrobena z materiálu, který si „schoval“ před nacisty tehdejší ředitel a spoluvlastník Waltrovky Ing. Antonín Kumpera. Ještě později, v polovině 50. let, byly v továrně Motorlet (tento název byl používán od roku 1949) za falešnou stěnou nalezeny další desítky předválečných Mikronů II. Pravděpodobně je tam dal ukrýt právě Ing. A. Kumpera. Poslední Mikrony z těchto sérií slouží v některých ultralehkých letounech ještě v 21. století.[11] V roce 1950 byla výroba tohoto pístového motoru v jinonickém Motorletu ukončena, protože neměl další využití. Byl jedním z mála předválečných motorů, které se po II. světové válce a po nezbytné modernizaci začaly stavět znovu a velmi se osvědčily. V expozici Leteckého muzea VHÚ lze spatřit původní letoun Praga E-114 M „Air Baby“, osazený motorem Walter Mikron III.[12] Mikronů verze III bylo vyrobeno přes 100 kusů. Všech verzi Mikronů bylo v Jinonicích vyrobeno téměř 1 000 kusů a řadí to tento motor mezi nejúspěšnější v dlouhé řadě jinonických motorů. Vyráběl se i licenčně, v Polsku.

Téměř po 30 letech tento motor znovu aplikačně ožil. V Aerotechniku Kunovice jej v roce 1978 použili pro pohon celokovového kluzáku Let L-13 Blaník v motorizované verzi označené jako L-13 SW "Vivat", ve kterých létají tyto zdařilé pohonné jednotky do současnosti. Zpočátku byly využívány původní motory Walter Mikron III, na kterých prováděla firma Aerotechnik ve svém závodě v Moravské Třebové generální revize. Později (po 35 letech od ukončení výroby v Motorletu), od prosince 1985 zde byla zahájena výroba nových motorů Mikron IIIS a IIIA, na které Aerotechnik získal typové osvědčení letové způsobilosti dle národního předpisu L 8/0.

V roce 1999 byl od společnosti Aerotechnik (později EVEKTOR) odkoupen program výroby a údržby motorů Mikron, který se stal náplní činnosti firmy PARMA-TECHNIK s.r.o. se sídlem v Luhačovicích. Výroba, opravy a vývoj motorů zůstaly v původních prostorech v Moravské Třebové. Přímou návazností personálního obsazení, technického a technologického zajištění a odkoupením rozpracované výroby vytvořila firma PARMA-TECHNIK podmínky pro další existenci motorů Mikron III. V dalších letech byl motor dále modernizován. Verze Mikron IIIAE dostala elektrický spouštěč a alternátor, Mikron IIIB měl navíc zvýšený výkon na 55 kW (75k). Varianty byly certifikovány dle předpisu JAR 22. V roce 2007 byl uveden na trh modernizovaný motor v kategorii UL s označením Mikron IIIC UL s výkonem 60kW (81k). V dubnu 2009 byla výroba přemístěna do nových prostor v areálu civilního letiště Staré Město u Moravské Třebové (Aeroklub Moravská Třebová, LKMK) a v červenci 2015 se odstěhoval PARMA-TECHNIK do prozatímních prostor v Luhačovicích. V roce 2017 byly dokončeny stavební práce na nové provozovně fy PARMA-TECHNIK s.r.o. na letišti v Luhačovicích (LKLUHA), uvedeném do provozu v témže roce Aeroklubem Holešov.[13]

U poslední verze Mikron IIIC plnění zajišťuje spádový karburátor a přívod paliva dvojité membránové čerpadlo 2M-50. Zapalovací soustavu tvoří dvě nezávislá zapalovací magneta LUN 2225 se dvěma řadami zapalovacích svíček. Mazání motoru je tlakové oběžné se suchou motorovou skříní a samostatnou olejovou nádrží mimo motor. Elektrická výzbroj motoru sestává z alternátoru PAL 14V/15A (200 W) s odděleným regulátorem a startéru PAL 12V/1kW. Kliková skříň a některé další díly jsou odlity z hořčíkové slitiny AZ91, vyznačující se nízkou měrnou hmotností a výbornou pevností. Hlavy válců jsou odlévány metodou vytavitelného modelu z hliníkové slitiny "DAKAR" (RR350), vyvinuté firmou Ricardo pro vzduchem chlazené přeplňované motory Tatra. Písty jsou obráběny z výkovků, které vyrábí Strojmetal Kamenice. Klikové hřídele jsou od výrobce Strojírny Poldi. V období od roku 1985 bylo vyrobeno více než 160 motorů Mikron III.[14]

Motoru Mikronu III přibývají v průběhu času další a další aplikace. Peter Funk, který je znám výrobou ultralightů řady FK, koupil ochrannou známku Bücker, a pod značkou Bücker & Funk nyní vyrábí ultralehké repliky např. Bückeru 131A Jungmann jako Bücker & Funk FK 131 Jungmann. A 24. října 2012 vzlétl na letišti v Hranicích další zajímavý staronový letoun, replika Bücker 131, poháněný slavným českým motorem Walter Mikron IIIC o výkonu 59 kW/80k a byla postavena českou firmou Podešva Air. Německá firma Bückner&Funk si zajistila, že draky jejích replik jsou německým leteckým úřadem LBA plně certifikovány pro základní akrobacii v souladu s předpisem CS23.

Verze Mikron III je ještě v dnešní době jako letecký motor schválena a společností Moravia Inc je distribuována v USA.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Walter/ Motorlet: Mikron I, Mikron 4-II, Mikron 4-III

Aerotechnik Moravská Třebová: Mikron IIIS, Mikron IIIA

PARMA-TECHNIK: Mikron IIIB, Mikron M IIISE, AE, BE, Mikron IIIA UL, Mikron IIIB UL, Mikron IIIC UL

Použití[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Šířka: Mikron I-II 342 mm, Mikron III 357 mm
  • Výška: Mikron I-II 635 mm, Mikron III 530 mm

Součásti[editovat | editovat zdroj]

  • Ventilový rozvod: jeden sací a jeden výfukový ventil jeden válec, rozvod OHV
  • Palivová soustava: Karburátor Stromberg EX 22 (Mikron I), Walter Hobson AI 37 DX (Mikron II-III), JIKOV SOP 40L (Mikron IIIS)
  • Zapalování: 1-2 magneta Scintilla Vertex resp. NV 4-D
  • Mazací soustava: Suchá kliková skříň
  • Chladicí soustava: Chlazení vzduchem

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Poměr výkon/hmotnost: 0,7 - 0,8 kW/kg (Mikron I-III)
Označení motoru Walter Mikron I Walter Mikron 4-II Walter Mikron III Mikron IIIA Mikron IIIB Mikron IIIC
Výroba od 1934–1935 1935–1939 1946–1950 1985 1996 2007
Vrtání 85 mm 88 mm 90 mm 95 mm
Zdvih 96 mm
Zdvihový objem motoru 2 179 cm³ 2 336 cm³ 2 443 cm³ 2 722 cm³
Kompresní poměr: 5,2:1 6,0:1 7,2:1 8,1:1
Jmenovitý, nominální výkon 36,8 kW / 50 k při 2550 min-1 44,1 kW / 60 k při 2600 min-1 47,8 kW / 65 k při 2600 min-1 -
Vzletový, maximální výkon 39,7 kW / 54 k při 2800 min-1 45,6 kW / 62 k při 2800 min-1 51,5 kW / 70 k při 2800 min-1 - 55,1 kW / 75 k při 2760 min-1 60,3 kW / 82 k při 2800 min-1
Maximální trvalý výkon - 47,8 kW / 65 k při 2600 min-1 50,7 kW / 69 k při 2600 min-1 55,1 kW / 75 k při 2700 min-1
Hmotnost suchého motoru 60 kg 61 kg 59,3 kg 64-70 kg (dle verze)
Spotřeba paliva: 354 g.h-1.kW-1 / 260 g.h-1.k-1 340 g.h-1.kW-1 / 250 g.h-1.k-1 333 g.h-1.kW-1 / 245 g.h-1.k-1 -
Předepsané palivo: oktanové číslo min. 68 oktanové číslo min. 73 oktanové číslo min. 75 oktanové číslo min. 95


Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Walter Mikron III a Avia Av-36 Bojar (1946)

  • Walter Mikron I a prototyp Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (1935)

  • Walter Mikron II a Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (OK-BEC, 1935)

  • Walter Mikron II a Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (1935), Letecké muzeum M. Vlacha

  • Walter Mikron II a Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (1935), Letecké muzeum M. Vlacha

  • Walter Mikron a Beneš-Mráz Be-501 Bibi (1936)

  • Walter Mikron a Beneš-Mráz Be-550 Bibi (1936)

  • Walter Mikron II a Bücker Bü 180 Student (D-ETFS, 1937)

  • Walter Mikron II a Bücker Bü 180 Student (1937)

  • Walter Mikron II a Empresa Aeronáutica Ypiranga LTDA 201-C (PP-TAW)

  • Walter Mikron II a Chrislea L.C.1 Airguard (1938)

  • Walter Mikron II a vírník KD-67 Ideal (1977), Letecké muzeum Kbely)

  • Walter Mikron a Koolhoven F.K.53 Junior (1936)

  • Walter Mikron III a Praga E-114M Air Baby (HB-UAF, 2013)

  • Mikron III a Praga E-114M Air Baby (1947), Letecké muzeum Kbely)

  • Walter Mikron a Rogažarski SIM-VI (YU-PDX, 1937)

  • Walter Mikron a RWD 16 (1936)

  • Walter Mikron II a Siebel Si 202 Hummel (D-EKDQ, 1938)

  • Walter Mikron a Zlín Z-XII (OK-BTL, 1935)

  • Walter Mikron a Zlín Z-XII (1935)

  • Walter Mikron II a Zlín-212 (1938)

  • Motorizovaný kluzák Aerotechnik L-13 SW Vivat

  • Motorizovaný kluzák L-13 B Bačostroj (Slovácký aeroklub Kunovice, OK-8902)

  • Walter Mikron II a Tipsy B (OO-EOT)

  • Walter Mikron II a Tipsy Belfair (G-APIE)

  • Walter Mikron II a Tipsy Junior (G-AMVP, 1953)

  • Bücker&Funk FK131 Jungmann (D-MTEO)

  • Utva C-3 Trojka (YU-CGT, 1946)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945, Walter Mikron. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 221, 272-273. 
  2. ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1945-1984), Walter Atom a Walter Mikron III. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 s. S. 160-161, 208-209. 
  3. ↑ Nový motor Walter Mikron 50-55 k.s.. Letectví. Říjen 1935, roč. XV. (15.), čís. 10, s. 382-384. Dostupné online. 
  4. ↑ Bulletin Walter, Mikron I. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1934, No. 10-11 (November). 12 s. 
  5. ↑ a b Bulletin Walter, Mikron 4-II. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1935, No. 8 (August). 160 s. 
  6. ↑ Bulletin Walter, Motory a letadla 1937. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1937, No. 1 (January). 92 s. 
  7. ↑ Akciová společnost Walter v roce 1936. Hospodářský archiv. 22.5.1937, roč. 16. (1937), čís. 21, s. 324-325. Dostupné online. 
  8. ↑ BENEŠ, Pavel. K závodu v Angers. Letectví. Červenec 1936, roč. XVI. (1936), čís. 7, s. 250-252. Dostupné online. 
  9. ↑ SEKANINA, Fr. ing. Naše sportovní letectví. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5-6, s. 227-233. Dostupné online. 
  10. ↑ FABINGER, F. dr. ing. a kol. OK - Československo. I. vyd. Praha: ČS. ZÁVODY KOVODĚLNÉ A STROJÍRENSKÉ, národní podnik, PRAHA XVII – JINONICE, 1946. 120 s. 
  11. ↑ SEZEMSKÝ, Marcel. Znovuzrození Pragy E-114 Air Baby v ELSA. Pilot. Červenec, roč. 2014, čís. 7, s. 24-29. Dostupné online. 
  12. ↑ Letecký motor Walter Mikron III [online]. Praha: Vojenský historický ústav [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  13. ↑ Nové letiště začalo fungovat u Luhačovic [online]. Deníky Moravia, Zlínský deník, 15.6.2017 [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b PARMA - TECHNIK, s.r.o. [online]. Luhačovice: PARMA - TECHNIK, s.r.o. [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Letecké motory Walter
Hvězdicové motory s vrtáním 105 mm
Hvězdicové motory s vrtáním 135 mm
Hvězdicové motory s vrtáním 165 mm
Čtyřválcové řadové motory
Šestiválcové řadové motory
Dvanáctiválcové vidlicové motory
Ploché motory
Proudové motory
Turbovrtulové motory
Licenční hvězdicové motory
Licenční dvouhvězdicové motory
Licenční řadové motory
Licenční vidlicové motory
Licenční proudové motory
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Walter_Mikron&oldid=17669842“