Walter Mikron
Mikron | |
![]() Walter Mikron III, muzeum Kbely | |
Typ | řadový vzduchem chlazený invertní letecký motor |
---|---|
Výrobce | Walter |
Konstruktér | ing. F. A. Barvitius (1934), ing. Bohumil Šimůnek (1946) |
První rozběh | 1934 |
Hlavní použití | Mráz-Beneš Be-501,Zlín Z-212, Let L-13 SW Vivat |
Vyrobeno kusů | 400 |
Výroba | 1934-1940, 1946-1950, 1985-dosud |
Varianty | Mikron I, II, III |
Walter Mikron je vzduchem chlazený čtyřválcový řadový invertní letecký motor s rozvodem OHV. Vznikl ve 30. letech v pražské firmě Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha XVII - Jinonice.[1] Tento motor neměl mezi invertními motory z jinonické továrny předchůdce ani následovníky, nepočítáme-li jeho vlastní modifikace. Použitím mu byl nejblíže plochý dvouválec Walter Atom, krátce vyráběný po roce 1935 (o vrtání 85 a zdvihu 96 mm), potom po válce po krátký čas vyráběný Walter A, invertní dvouválec o vrtání 86 a zdvihu 86 mm,[2] a o mnoho let později vyvinutý dvoutaktní dvouválec Walter M202 o vrtání 82 mm a zdvihu 64 mm.
Obsah
Vznik a užití[editovat | editovat zdroj]
Mikron I, Mikron 4-II[editovat | editovat zdroj]
V roce 1934 uvedla továrna Walter na trh miniaturní čtyřválcový motor Walter Mikron I. V původní verzi motoru o jmenovitém výkonu 37 kW (50 k) při 2550 ot/min bylo vyrobeno 16 kusů. O 2 roky později (1936) byl inovován na verzi Mikron II, označované v továrních materiálech jako 4-II, s vyšším, jmenovitým výkonem 44 kW (60 k) při 2600 ot/min. Mikronů 4-II bylo vyrobeno 421 kusů.
Walter Mikron I a 4-II byly určeny pro jednomístná a dvojmístná školní a sportovní letadla. Motor se vyznačoval klidným a rovnoměrným chodem, malými rozměry a minimální čelní plochou, jež dovolovala výhodné tvarovaní motorových krytů a tím dosažení minimálního čelního odporu letounu. Další předností byla dobrá přístupnost všech částí motoru a příslušenství, a tím jednoduchá obsluha, udržování a servis. Motorová skříň byla dvoudílná horizontálně dělená, odlitá z elektronu. Spodní díl motorové skříně nesl válce, ložiska klikového a vačkového hřídele a upevňovací patky motoru. Ve skříni byl uložen čtyřikrát zalomený klikový hřídel z chromniklové oceli, který byl uložen v jednom kuličkovém a pěti kluzných ložiscích s bronzovými pánvemi vylitých kompozicí. Tlakové ložisko zachycovalo v obou směrech osové síly od vrtule, proto mohl být motor použit s tlačnou i tažnou vrtulí. Dutiny hřídele sloužily k přívodu mazacího oleje z hlavních ložisek hřídele do čepů ojnic.[3]
Motor mohl být vybaven dvojitým zapalováním Scintilla Vertex NV 4-D s automatickou změnou předstihu. Pokud byl motor vybaven jednoduchým zapalováním, mohlo být namontováno místo druhého magneta dynamo pro osvětlování. Spádový karburátor Stromberg EX 22 byl opatřen spouštěcí klapkou, pumpičkou přechodů a obohacovací tryskou. Dále byl motor opatřen pohonem a přírubou pro benzínové čerpadlo. Na tuto přírubu bylo možné připojit lehký mechanický spouštěč Walter Mechano 4 popř. Eclipse 4H 4 s ruční klikou. U verze 4-II bylo možné instalovat elektrický startér Eclipse Y150 (6V). Motor měl suché mazání klikové skříně a byl schopen výkonů pro akrobacii.[4][5] Motor verze Mikron I měl vrtání 85 a zdvih 96 mm. U verze Mikron II byly válce převrtány na průměr 88 mm, čímž se zvýšil objem válců z původních 2179 cm3 na 2336 cm3. Další úpravou u verze označované 4-II bylo zvýšení kompresního poměru z 5,2:1 na 6:1 a logicky došlo ke zvýšení výkonu. Válce byly kovány z oceli, s nitridovanými pracovními plochami a oddělenými hlavami válců vyrobenými z hliníkové slitiny. I písty byly odlity z hliníkové slitiny. Ojnice byly vykovány ze slitiny hliníku. Klikový hřídel byl výkovek z chrom-vanadiové oceli s nitridovanými čepy. Hřídel byl uložen v jednom tlakovém, axiálním kuličkovém ložisku a v pěti kluzných ložiskách z olovnatého bronzu, uložených v příčných stěnách dvoudílné, lité klikové skříně z hořčíkové slitiny (elektronu). Funkce ventilů byla řízena vačkovým hřídelem v klikové skříni přes zdvihátka, tyčky a vahadla. Každý válec měl sací a výfukový ventil s nitridovanými povrchu. Přípravu palivové směsi obstarával karburátor, ke kterému bylo palivo přiváděno 1-2 membránovým čerpadly AC-B-PE 389 nebo Amal 150/011. V sacím potrubí bylo palivo předehříváno odcházejícími spalinami. Mazání motoru bylo oběžné tlakové se suchou skříní. Oběh oleje byl obstaráván jedním výtlačným a jedním sacím zubovým čerpadlem, která byla poháněna ozubeným kolem z konce klikové hřídele.[5] Patřil mezi nejslabší motory z jinonické líhně, ale byl zároveň jedním z nejlehčích a nejspolehlivějších motorů pro malá sportovní letadla. Nedlouho po svém zrodu se objevil na choceňských letounech Beneš-Mráz Be-60 Bestilola (1935) a v roce 1936 na "bibinách" Beneš-Mráz Be-501 Bibi a Be-550 Bibi.[6] Později byl využit na letounech Zlín Z-XII a Zlín Z-212. Ve velkých počtech byl vyvážen a použití se dočkal např. v Anglii, Francii, Japonsku, Lotyšsku, Polsku, Belgii, Brazílii, Německu, Švédsku, Itálii, Jugoslávii, nizozemské Jávě a Maroku. Koncem roku 1936 byla v průběhu pařížského aerosalonu podepsána licenční smlouva[7] na jeho výrobu ve francouzském Angers jako odezva na vítězství letounu Beneš-Mráz Be-501 Bibi v závodě "12 heures d´Angers" v rychlosti a spolehlivosti, který uspořádal západofrancouzský aeroklub počátkem července 1936 a kde v kategorii do 2 litrů s upraveným motorem (snížený objem válců) zvítězil pplk. Karel Mareš, když uletěl 1001,968 v průměrné rychlosti 166,968 km/h.[8] S tímto motorem a letounem Beneš-Mráz Be-501 Bibi byly 6.5.1937 vytvořeny 2 světové rekordy v rychlosti. Na 100 km škpt. ing. J. Štěpán dodáhl rychlosti 179,229 km/h a na 1000 km npr. J. Červinka rychlosti 170,809 km/h.[9]
Během druhé světové války byla výroba zastavena a byla obnovena až po válce.
Mikron III a další modifikace[editovat | editovat zdroj]
Po 2. světové válce se v roce 1946 Mikron II dočkal další modernizace, konstrukčně připravené již před válkou. Válce byly opět převrtány z 88 mm na 90 mm, čímž vzrostl objem válců na 2443 cm3. Drobné změny nastaly u příslušenství, magneta Scintilla Vertex byla typově označena jako NVK-4 a AVK-4, na přání byla montována palivová pumpa Walter 2M50, ruční spouštěč byl typu Walter R15. Mazání bylo upraveno pro akrobatický let.[10] Pod označením Mikron III (typové označení M-130) s výkonem 48 kW (65k) jej vyrobili v továrně Walter a uplatnil se především v modernizovaných poválečných letounech Praga E-114 M „Air Baby“. Tato první větší série motorů Mikron III byla vyrobena z materiálu, který si „schoval“ před nacisty tehdejší ředitel a spoluvlastník Waltrovky Ing. Antonín Kumpera. Ještě později, v polovině 50. let, byly v továrně Motorlet (tento název byl používán od roku 1949) za falešnou stěnou nalezeny další desítky předválečných Mikronů II. Pravděpodobně je tam dal ukrýt právě Ing. A. Kumpera. Poslední Mikrony z těchto sérií slouží v některých ultralehkých letounech ještě v 21. století.[11] V roce 1950 byla výroba tohoto pístového motoru v jinonickém Motorletu ukončena, protože neměl další využití. Byl jedním z mála předválečných motorů, které se po II. světové válce a po nezbytné modernizaci začaly stavět znovu a velmi se osvědčily. V expozici Leteckého muzea VHÚ lze spatřit původní letoun Praga E-114 M „Air Baby“, osazený motorem Walter Mikron III.[12] Mikronů verze III bylo vyrobeno přes 100 kusů. Všech verzi Mikronů bylo v Jinonicích vyrobeno téměř 1 000 kusů a řadí to tento motor mezi nejúspěšnější v dlouhé řadě jinonických motorů. Vyráběl se i licenčně, v Polsku.
Téměř po 30 letech tento motor znovu aplikačně ožil. V Aerotechniku Kunovice jej v roce 1978 použili pro pohon celokovového kluzáku Let L-13 Blaník v motorizované verzi označené jako L-13 SW "Vivat", ve kterých létají tyto zdařilé pohonné jednotky do současnosti. Zpočátku byly využívány původní motory Walter Mikron III, na kterých prováděla firma Aerotechnik ve svém závodě v Moravské Třebové generální revize. Později (po 35 letech od ukončení výroby v Motorletu), od prosince 1985 zde byla zahájena výroba nových motorů Mikron IIIS a IIIA, na které Aerotechnik získal typové osvědčení letové způsobilosti dle národního předpisu L 8/0.
V roce 1999 byl od společnosti Aerotechnik (později EVEKTOR) odkoupen program výroby a údržby motorů Mikron, který se stal náplní činnosti firmy PARMA-TECHNIK s.r.o. se sídlem v Luhačovicích. Výroba, opravy a vývoj motorů zůstaly v původních prostorech v Moravské Třebové. Přímou návazností personálního obsazení, technického a technologického zajištění a odkoupením rozpracované výroby vytvořila firma PARMA-TECHNIK podmínky pro další existenci motorů Mikron III. V dalších letech byl motor dále modernizován. Verze Mikron IIIAE dostala elektrický spouštěč a alternátor, Mikron IIIB měl navíc zvýšený výkon na 55 kW (75k). Varianty byly certifikovány dle předpisu JAR 22. V roce 2007 byl uveden na trh modernizovaný motor v kategorii UL s označením Mikron IIIC UL s výkonem 60kW (81k). V dubnu 2009 byla výroba přemístěna do nových prostor v areálu civilního letiště Staré Město u Moravské Třebové (Aeroklub Moravská Třebová, LKMK) a v červenci 2015 se odstěhoval PARMA-TECHNIK do prozatímních prostor v Luhačovicích. V roce 2017 byly dokončeny stavební práce na nové provozovně fy PARMA-TECHNIK s.r.o. na letišti v Luhačovicích (LKLUHA), uvedeném do provozu v témže roce Aeroklubem Holešov.[13]
U poslední verze Mikron IIIC plnění zajišťuje spádový karburátor a přívod paliva dvojité membránové čerpadlo 2M-50. Zapalovací soustavu tvoří dvě nezávislá zapalovací magneta LUN 2225 se dvěma řadami zapalovacích svíček. Mazání motoru je tlakové oběžné se suchou motorovou skříní a samostatnou olejovou nádrží mimo motor. Elektrická výzbroj motoru sestává z alternátoru PAL 14V/15A (200 W) s odděleným regulátorem a startéru PAL 12V/1kW. Kliková skříň a některé další díly jsou odlity z hořčíkové slitiny AZ91, vyznačující se nízkou měrnou hmotností a výbornou pevností. Hlavy válců jsou odlévány metodou vytavitelného modelu z hliníkové slitiny "DAKAR" (RR350), vyvinuté firmou Ricardo pro vzduchem chlazené přeplňované motory Tatra. Písty jsou obráběny z výkovků, které vyrábí Strojmetal Kamenice. Klikové hřídele jsou od výrobce Strojírny Poldi. V období od roku 1985 bylo vyrobeno více než 160 motorů Mikron III.[14]
Motoru Mikronu III přibývají v průběhu času další a další aplikace. Peter Funk, který je znám výrobou ultralightů řady FK, koupil ochrannou známku Bücker, a pod značkou Bücker & Funk nyní vyrábí ultralehké repliky např. Bückeru 131A Jungmann jako Bücker & Funk FK 131 Jungmann. A 24. října 2012 vzlétl na letišti v Hranicích další zajímavý staronový letoun, replika Bücker 131, poháněný slavným českým motorem Walter Mikron IIIC o výkonu 59 kW/80k a byla postavena českou firmou Podešva Air. Německá firma Bückner&Funk si zajistila, že draky jejích replik jsou německým leteckým úřadem LBA plně certifikovány pro základní akrobacii v souladu s předpisem CS23.
Verze Mikron III je ještě v dnešní době jako letecký motor schválena a společností Moravia Inc je distribuována v USA.
Varianty[editovat | editovat zdroj]
Walter/ Motorlet: Mikron I, Mikron 4-II, Mikron 4-III
Aerotechnik Moravská Třebová: Mikron IIIS, Mikron IIIA
PARMA-TECHNIK: Mikron IIIB, Mikron M IIISE, AE, BE, Mikron IIIA UL, Mikron IIIB UL, Mikron IIIC UL
Použití[editovat | editovat zdroj]
- Aerolab LoCamp
- Avia BH-1 (replika)
- Avia Av-36 Bojar
- Alaparma 65 Baldo
- Avions Fairey Junior
- Bücker&Funk FK131 Jungmann
- Bücker Bü 180 Student
- Beneš-Mráz Be-60 Bestiola
- Beneš-Mráz Be-501 Bibi
- Beneš-Mráz Be-550 Bibi
- Chrislea Airguard
- Currie Wot
- Empresa Aeronáutica Ypiranga LTDA 201-C
- GM&T International Pretty Flight
- Gribovsky G-10
- Gribovsky G-22
- Isaacs Fury
- Jodel D11
- Johansen CAJO 59
- KD-67 Ideal
- Koolhoven F.K.53 Junior
- L-13 SW (SE) Vivat
- L-13 B Bačostroj
- Lemberger LD20b
- Luton Major
- LWD Żak
- Mičík MiMi-2-SŠ
- M-17 Universal
- Praga E-114M Air Baby
- Podesva Trener
- RWD 16
- RWD 21
- RWD 23
- Rogožarski SIM-VI
- Rogožarski SIM-VIa
- Siebel Hummel
- Skandinaviska Aero BHT-1 Beauty
- Tipsy B
- Tipsy Belfair
- Tipsy Junior
- Utva C-3 Trojka
- Zlín Z-XII
- Zlín Z-212
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Typ: vzduchem chlazený pístový invertní čtyřválcový řadový letecký motor[1][2][14]
- Délka: Mikron I-II 804 mm, Mikron III 828 mm
- Šířka: Mikron I-II 342 mm, Mikron III 357 mm
- Výška: Mikron I-II 635 mm, Mikron III 530 mm
Součásti[editovat | editovat zdroj]
- Ventilový rozvod: jeden sací a jeden výfukový ventil jeden válec, rozvod OHV
- Palivová soustava: Karburátor Stromberg EX 22 (Mikron I), Walter Hobson AI 37 DX (Mikron II-III), JIKOV SOP 40L (Mikron IIIS)
- Zapalování: 1-2 magneta Scintilla Vertex resp. NV 4-D
- Mazací soustava: Suchá kliková skříň
- Chladicí soustava: Chlazení vzduchem
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Poměr výkon/hmotnost: 0,7 - 0,8 kW/kg (Mikron I-III)
Označení motoru | Walter Mikron I | Walter Mikron 4-II | Walter Mikron III | Mikron IIIA | Mikron IIIB | Mikron IIIC |
---|---|---|---|---|---|---|
Výroba od | 1934–1935 | 1935–1939 | 1946–1950 | 1985 | 1996 | 2007 |
Vrtání | 85 mm | 88 mm | 90 mm | 95 mm | ||
Zdvih | 96 mm | |||||
Zdvihový objem motoru | 2 179 cm³ | 2 336 cm³ | 2 443 cm³ | 2 722 cm³ | ||
Kompresní poměr: | 5,2:1 | 6,0:1 | 7,2:1 | 8,1:1 | ||
Jmenovitý, nominální výkon | 36,8 kW / 50 k při 2550 min-1 | 44,1 kW / 60 k při 2600 min-1 | 47,8 kW / 65 k při 2600 min-1 | - | ||
Vzletový, maximální výkon | 39,7 kW / 54 k při 2800 min-1 | 45,6 kW / 62 k při 2800 min-1 | 51,5 kW / 70 k při 2800 min-1 | - | 55,1 kW / 75 k při 2760 min-1 | 60,3 kW / 82 k při 2800 min-1 |
Maximální trvalý výkon | - | 47,8 kW / 65 k při 2600 min-1 | 50,7 kW / 69 k při 2600 min-1 | 55,1 kW / 75 k při 2700 min-1 | ||
Hmotnost suchého motoru | 60 kg | 61 kg | 59,3 kg | 64-70 kg (dle verze) | ||
Spotřeba paliva: | 354 g.h-1.kW-1 / 260 g.h-1.k-1 | 340 g.h-1.kW-1 / 250 g.h-1.k-1 | 333 g.h-1.kW-1 / 245 g.h-1.k-1 | - | ||
Předepsané palivo: | oktanové číslo min. 68 | oktanové číslo min. 73 | oktanové číslo min. 75 | oktanové číslo min. 95 |
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Walter Mikron II a Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (1935), Letecké muzeum M. Vlacha
Walter Mikron II a Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (1935), Letecké muzeum M. Vlacha
Walter Mikron II a vírník KD-67 Ideal (1977), Letecké muzeum Kbely)
Mikron III a Praga E-114M Air Baby (1947), Letecké muzeum Kbely)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945, Walter Mikron. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 221, 272-273.
- ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1945-1984), Walter Atom a Walter Mikron III. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 s. S. 160-161, 208-209.
- ↑ Nový motor Walter Mikron 50-55 k.s.. Letectví. Říjen 1935, roč. XV. (15.), čís. 10, s. 382-384. Dostupné online.
- ↑ Bulletin Walter, Mikron I. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1934, No. 10-11 (November). 12 s.
- ↑ a b Bulletin Walter, Mikron 4-II. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1935, No. 8 (August). 160 s.
- ↑ Bulletin Walter, Motory a letadla 1937. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1937, No. 1 (January). 92 s.
- ↑ Akciová společnost Walter v roce 1936. Hospodářský archiv. 22.5.1937, roč. 16. (1937), čís. 21, s. 324-325. Dostupné online.
- ↑ BENEŠ, Pavel. K závodu v Angers. Letectví. Červenec 1936, roč. XVI. (1936), čís. 7, s. 250-252. Dostupné online.
- ↑ SEKANINA, Fr. ing. Naše sportovní letectví. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5-6, s. 227-233. Dostupné online.
- ↑ FABINGER, F. dr. ing. a kol. OK - Československo. I. vyd. Praha: ČS. ZÁVODY KOVODĚLNÉ A STROJÍRENSKÉ, národní podnik, PRAHA XVII – JINONICE, 1946. 120 s.
- ↑ SEZEMSKÝ, Marcel. Znovuzrození Pragy E-114 Air Baby v ELSA. Pilot. Červenec, roč. 2014, čís. 7, s. 24-29. Dostupné online.
- ↑ Letecký motor Walter Mikron III [online]. Praha: Vojenský historický ústav [cit. 2019-02-11]. Dostupné online.
- ↑ Nové letiště začalo fungovat u Luhačovic [online]. Deníky Moravia, Zlínský deník, 15.6.2017 [cit. 2019-02-11]. Dostupné online.
- ↑ a b PARMA - TECHNIK, s.r.o. [online]. Luhačovice: PARMA - TECHNIK, s.r.o. [cit. 2019-02-11]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Mikron ve Wikimedia Commons
- Walter Jinonice
- Walter Mikron I
- Walter Mikron II
- Walter Mikron III