Utva C-3 Trojka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Utva C-3 Trojka
Utva C-3 Trojka
Utva C-3 Trojka
Určení lehký sportovní a cvičný letoun
Výrobce Utva
Šéfkonstruktér Boris Cijan, Dragoslav Petkovič
První let 1946
Zařazeno 1947
Uživatel Jugoslávie
Výroba 1948–1952
Vyrobeno kusů ca. 80
Další vývoj Utva Aero 3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Utva BC-3 Trojka (srbsky Утва БЦ-3 Тројка) byl lehký cvičný letoun postavený v Jugoslávii krátce po druhé světové válce. Tento projekt se zúčastnil soutěže vyhlášené velením letectva o vývoj nových domácích letadel pro potřeby aeroklubů. Tento jednomotorový letoun navrhli Boris Cijan a Dragoslav Petkovič. Prototyp byl označen jako Ikarus 251 (resp. Ikarus BC-3 Trojka) a sériová letadla byla vyráběna jako Utva C-3 Trojka.[1]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Společnost Utva byla založena v Zemunu v roce 1937 jako družstvo pro výrobu kluzáků. V letech 1939/1940 se už jako letecká továrna Utva přemístila na letiště v Pančevu nedaleko Bělehradu, kde začala servisovat výcviková letadla Bücker. Po válce začala továrna nejprve opravovat letadla a vyrábět vybavení. Od roku 1948 začala vyrábět lehká sportovní a cvičná letadla.[2] Vítězný návrh ze státní soutěže realizovala stavbou prototypu společnost Ikarus jako Ikarus 251. Sériová výroba letadel pod označením C-3 Trojka byla svěřena továrně Utva v Pančevu, která do konce roku 1949 vyrobila 80 těchto letadel, která se díky dobrým letovým vlastnostem a nízké spotřebě brzy stala mezi piloty Federální pilotní školy v Rumě a aeroklubů po celé zemi velmi oblíbenými.[3] Letoun Utva C-3 byl určen pro základní výcvik pilotů vzdušných sil a v aeroklubech. Byl to dvoumístný dolnoplošník s pevným podvozkem. Instruktor a student seděli vedle sebe v uzavřené kabině se střešním oknem. Model byl vyráběn do poloviny 50. let. Zprvu byl osazen čtyřválcovým invertním motorem Walter Mikron III, později silnějším motorem Walter Minor 4-III.[4]

V roce 1956 byl tento letoun nahrazen typem Utva Aero 3.

Walter Mikron III (1946)

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Nosná konstrukce letounu byla ze dřeva, průřez trupu byl oválný. Trup byl potažen impregnovaným plátnem. Uvnitř trupu byla prostorná kabina, ve které seděl instruktor a pilot-žák vedle sebe. Letadlo mělo zdvojené řízení. Kabina byla zakryta střešním oknem z plexiskla, které se otevíralo tahem dozadu.

Křídla byla dřevěná, konzolová a samonosná lichoběžníkového tvaru s mírně zaoblenými konci. Byla potažena impregnovaným plátnem. Ocasní plochy letounu byly rovněž vyrobeny ze dřeva a potaženy byly impregnovaným plátnem. Pevný podvozek měl kola s nízkotlakými pneumatikami.

Letoun byl vybaven vzduchem chlazeným čtyřválcovým invertním motorem Walter Mikron III nebo Walter Minor 4-III. Motor nezakrýval výhled pilota ani žáka. Výfukové potrubí z motoru bylo vedeno skrz kapotu motoru na spodek letadla, takže hluk z výfuku nerušil posádku v kabině. Motorové lože byla ocelová konstrukce. Motor a lože byly potaženy krytem z hliníkového plechu.

Walter Minor 4-III (1946)

Dochované exempláře[editovat | editovat zdroj]

Jeden dochovaný exemplář tohoto letounu s imatrikulací YU-CGT je v Technickém muzeu v Záhřebu, kde je vystaven jako muzeální vzorek. Několik dalších je umístěno v aeroklubech, ať už jsou rekonstruovány, nebo jednoduše drženy ze sentimentálních důvodů.

Utva C-3 Trojka v Technickém muzeu v Záhřebu

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1][5]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2 (instruktor, žák)
  • Rozpětí: 10,49 m
  • Délka: 8,84 m
  • Výška: 2,08 m
  • Nosná plocha: 15,5 m2
  • Hmotnost prázdného letadla: 374 kg
  • Vzletová hmotnost: 602 kg
  • Pohonná jednotka:
  • Vrtule: pevná dřevěná vrtule

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 130 km/h
  • Max. rychlost: 166 km/hod
  • Praktický dostup: 3 900 m
  • Dolet: 605 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Utva Trojka na anglické Wikipedii.

  1. a b BOSKOVIČ, Dušan. Утва 251 Тројка [online]. Bělehrad: Svaz srbských leteckých tradic, 9.3.2016 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  2. JOVANOVIČ, Milan. Yugoslavia - The Aviation Industry [online]. aeroflight.co.uk, 11.2.2003 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  3. Jugoslovenska vazduhoplovna industrija posle WWII [online]. www.mycity-military.com, 30.9.2007 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  4. Utva C-3 Trojka [online]. www.modelarstvo.si (Modelarstvo 2RFLY), 8.4.2007 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  5. Ikarus 251 (UTVA BC-3) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2015 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Taylor, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. str. 430–31.
  • Simpson, R. W. (1995). Airlife's General Aviation. Shrewsbury: Airlife Publishing. str. 396.
  • "Utva BC-3 Trojka". Insignia: 144. Summer 1999.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]