Ikarus 232

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ikarus 232
Ikarus 232 Pionir
Ikarus 232 Pionir
Určeníexperimentální letoun
VýrobceIkarus, Državno privredno preduzeće, Zemun
ŠéfkonstruktérDragoljub Bešlin
První let2. říjen 1947
Zařazeno1947
Vyřazeno1953
UživatelJugoslávie
Vyrobeno kusů2 prototypy
Vyvinuto z typuIkarus B-5
Další vývojIkarus 451
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ikarus 232 Pionir bylo jugoslávské experimentální lehké, dvoumotorové, dolnokřídlé letadlo převážně dřevěné konstrukce s uzavřenou kabinou, ve které byl pilot v poloze na břiše. Letoun navrhl konstruktér, mjr. Dragoljub Bešlin (Konstruktorska grupa br. 9 GDVI) na základě svého předchozího projektu, předválečného bombardéru Ikarus B-5. Letoun Ikarus 232 byl vyroben státním podnikem Ikarus v Zemunu (nyní součást Bělehradu) a sloužil v jugoslávském letectvu od roku 1947 do roku 1953.[1]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Ikarus 232 Pionir (skica)

Společnost Ikarus – prva srpska industrija aeroplana, automobila i strojeva Kovačević i drugovi (první srbský letecký, automobilový a strojírenský průmysl Kovacevic a kol.) byla založena v roce 1923. V roce 1946 byla znárodněna jako kolaborantská (představitelé Konjović, Lukač a Ćurčin), sloučena s dalšími leteckými výrobci Rogožarski a Zmaj. Tak vznikl v roce 1946 v Jugoslávii nový státní letecký výrobce, státní podnik Ikarus (državno privredno preduzeće).[2]

Po skončení druhé světové války se konstruktér Dragoljub Bešlin rozhodl vrátit ke zkoumání vlivu přetížení na pilota, kdy je vystaven velkému g-zatížení. Konstrukce nového letadla byla svěřena konstrukčnímu týmu č. 9 z GDVI (Generální ředitelství průmyslového a leteckého průmyslu) vedené majorem Dragoljubom Bešlinem. Bešlin se již v minulosti zabýval problémy navrhování letadel s vysokými g-násobky a měl pověst velmi vynalézavého designéra.[3]

Pilot v tomto letounu ležel v kabině na břiše, protože se věřilo, že lze takto snížit účinky přetížení g-sil, které vznikají při ostrých manévrech a při prudkém stoupání/klesání v leteckých bojových, útočných misích. První prototyp Ikarus 232 Pionýr byl vyroben na jaře 1947, poprvé vzlétl 2. října 1947 a byl zalétán zkušebním pilotem Simićem. Testování dvou prototypů těchto letadel potom vedlo k vývoji, stavbě a testům dalšího podobného prototypu Ikarus 451.[4]

Ikarus 232 Pionir (skica)

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Letoun Ikarus 232 „Pionir“ byl dvoumotorový, jednomístný dolnoplošník dřevěné konstrukce (křídlo, trup, svislé a vodorovné ocasní plochy) s pevným podvozkem a byl určen ke zkoumání vlivu g-násobků na pilota v poloze na břiše.[5]

Nosná konstrukce trupu Ikarusu 252 byla dřevěná, potažená dřevěnou lepenkou. Průřez trupu byl kulatý ve tvaru doutníku, malého průměru, protože pilot v kokpitu ležel. V horní části trupu byl odklápěcí kryt, který umožňoval pilotovi vstoupit do kabiny. Sférická příď letounu byla z plexiskla, což pilotovi poskytlo dobrou viditelnost vpřed. Pilot v kokpitu položil bradu na speciální podložku a pravou rukou držel knipl.[6]

Konzolová, samonosná křídla byla dřevěná, se dvěma postranními částmi lichoběžníkového tvaru s mírně zaoblenými konci, lemovanými impregnovaným plátnem. Osa křídla byla v podstatě kolmá na osu letounu. Pohyblivé části křídel (křidélka) byly vyrobeny ze dřeva a byla potažena impregnovaným plátnem. Na křídlech byly zavěšeny motorové gondoly. Držáky motoru byly vyrobeny ze svařovaných ocelových trubek. Kapota motoru a držáky byly pokryty hliníkovým plechem, v přední části kapoty motoru byl nasávací otvor chladicího vzduchu pro chlazení motoru a ohřátý vzduch z motorového prostoru vycházel skrz žebra umístěná po stranách kapoty. Výfukové potrubí z motoru bylo vyvedeno skrz kapotu motoru na spodní části pod motorem letadla tak, aby výfuk a hluk nerušily pilota v kabině.[1]

Konstrukce horizontálních ocasních křídel a vertikálního stabilizátoru, jakož i kormidla a výškovek byla vyrobena ze dřeva a potažena plátnem. Horizontální stabilizátory byly pevně připevněny k trupu letadla. Podvozek tohoto letounu byl klasický, pevný s koly o rozchodu 1950 mm opatřenými nízkotlakými pneumatikami a s aerodynamickými, kapkovitými kryty. Pérování pomocí pružin, které byly umístěny v podvozkových nohách. Přední nohy podvozku byly připevněny k motorovým gondolám. Vzadu na ocasu letadla byla klasická ostruha.[7]

Letadlo bylo vybaveno dvěma vzduchem chlazenými čtyřválcovými invertními motory Walter Mikron 4-II o jmenovitém výkonu 44 kW (60 k) s dvoulistými dřevěnými vrtulemi, s pevným nastavením listů.[8] Jiný zdroj uvádí, že na letounu byly namontovány již poválečné verze motorů Mikron, Walter Mikron III o výkonu 2× 48 kW (65 k).[9] Oba typy motorů byly v roce 1946 vyráběny továrnou Walter, Mikron 4-II z uschovaného materiálu Antonínem Kumperou před nacisty a Mikron III vyvinutý za války Bohuslavem Šimůnkem.

Walter Mikron 4-II (1938)

Použití[editovat | editovat zdroj]

Celkem byly postaveny dva prototypy. S oběma byly úspěšně složeny státní zkoušky a následně byly letouny použity pro zkušební lety. Testování bylo prováděno v Jugoslávském leteckém zkušebním ústavu (Vazduhoplovni tehnički institut) až do roku 1953. První prototyp létal do roku 1953 a druhý do roku 1952 (byl ztracen v důsledku nehody). Celkem bylo s prototypy nalétáno 215 hodin.[8]

Je ale pravdou, že nemohly být provedeny žádné rozsáhlejší testy, bylo dosaženo pouze mírných stoupání do 30 stupňů, při strmějších úhlech se celá konstrukce začala třást a kmitat. Kromě toho byl výkon motorů zjevně příliš slabý, testy byly zastaveny po osmém zkušebním letu.[6]

Hlavním výsledkem zkoušek byl závěr, že tato konstrukce letounu pilotovi může umožnit odolat přetížení 8–9 g i bez kombinézy proti přetížení. Poloha vleže má mnoho výhod při prudkých obratech za vysokých rychlostí, kdy pilot snese mnohem větší zrychlení než v poloze v sedě. V leže mu nedělá potíže zrychlení řádu až 10 g, zatím co v sedě při 4 g se mu zatemňuje zrak a posléze ztrácí vědomí.[10]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Ikarus 232 (výkres)

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Data podle[1][4]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 6,20 m
  • Délka: 5,23 m
  • Výška: 1,88 m
  • Nosná plocha: 6,70 m2
  • Plošné zatížení: 82,4 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 434 kg
  • Vzletová hmotnost: 552 kg
  • Pohonná jednotka: 2× pístový, vzduchem chlazený, čtyřválcový řadový invertní motor Walter Mikron II
    • nominální, jmenovitý výkon: 44,1 kW / 60 k při 2600 ot/min
    • maximální (vzletový) výkon: 45,6 kW / 62 k při 2800 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 251 km/h
  • Cestovní rychlost: 228 km/h
  • Přistávací rychlost: 115 km/h
  • Dostup: 3 900 m
  • Stoupavost: 153 m/min, na 1000 m 4:20 min, na 2000 m 10:19 min a na 3000 m 19:33 min.
  • Dolet: 375 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ikarus 232 na srbské Wikipedii.

  1. ↑ a b c -, Dušan. Икарус 232 "Пионир" (srbsky) [online]. vazduhoplovnetradicijesrbije.rs, 2017-02-16 [cit. 2020-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-25. 
  2. ↑ AUBRECHT, Richard. Ikarus AD [1924-1948] [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2011-04-30 [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ ĐOKIĆ, Nebojša. Ekpserimentalni avion za upravljanje iz ležećeg stava - "232" Pionir [online]. mycity-military.com, 2012-07-24 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Eksperimentalni avion 232 Pionir i 451 [online]. paluba.info [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ GRUJIĆ, Zlatomir. Ikarus AD, Posleratni razvoj [online]. Novi Beograd: aeromagazin.rs (BB-Soft) [cit. 2020-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-30 l. (srbsky) 
  6. ↑ a b KRANZ, Eberhard. Ikarus 451 [online]. fliegerweb.com [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Flight of the Yugoslav Ikarus – Part I [online]. acesflyinghigh.wordpress.com, 2016-09-14 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Ikarus 232 pionir (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2015 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ BRIDGMAN, Leonard (1955). Jane's all the World's Aircraft 1955–56. London: Jane's all the World's Aircraft Publishing Co. Ltd.
  10. ↑ NĚMEČEK, Václav. Jugoslávská letadla. Křídla vlasti. 1956-04-17, roč. 1956, čís. 8, s. 242–244. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (srbsky) DIMITRIJEVIĆ, Bojan B.: Jugoslavensko ratno zrakoplovstvo 1942–1992 (Jugoslávské letectvo 1942–1992). Beograd : Institut za Savremenu Istoriju, 2009, s. 454, ISBN 9788674031636
  • (srbsky) RENDULIC, Zlatko (1996). Avioni domaće konstrukcije posle Drugog svetskog rata (Letadla domácí konstrukce po druhé světové válce). Bělehrad: Lola Institute.
  • (srbsky) ŽUTIĆ, N., BOŠKOVIĆ, L. (1999). Ikarus – Ikarbus: 1923–1998. (Monografie 75 let Ikarus) . Bělehrad: Ikarbus.
  • (srbsky) JANIĆ, Čedomir; PETROVIĆ, Ognjan (2011). Kratka istorija vazduhoplovstva u Srbiji (Stručná historie letectví v Srbsku). Beograd: Aerokomunikacije. ISBN 978-86-913973-1-9.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ikarus_232&oldid=23836858“