Zlín Z-XII

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zlín Z-XII
Zlín Z-XII (OK-MLA)
Zlín Z-XII (OK-MLA)
Určení cvičný a sportovní letoun
Výrobce Zlínská letecká akciová společnost
Šéfkonstruktér Jaroslav Lonek
První let duben 1935
Zařazeno 1936
Uživatel Československo
Alžír, Argentina, Brazílie, Velká Británie, Egypt, Finsko, Japonsko, Jugoslávie, Kamerun, Britská Indie, Jižní Afrika, Mosambik, Rumunsko, Švédsko, Švýcarsko, Tunis
Výroba 1935-1939
Vyrobeno kusů 201
Cena za kus 39 000 Kčs
Další vývoj Zlín Z-212
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zlín Z-XII byl československý jednomotorový sportovní a cvičný dvoumístný celodřevěný dolnoplošník z poloviny 30. let 20. století.[1] Továrna ZLAS jej označovala jako lidové letadlo pro letecký výcvik, sport, leteckou turistiku a obchod.[2]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Zlín Z-XII (výr. č. 102, OK-BTB), motor Walter Mikron.

Do Zlínské letecké akciové společnosti (ZLAS) založené J. A. Baťou nastoupil v únoru 1934 jako šéfkonstruktér Jaroslav Lonek. V koncepci svého posledního, soukromě postaveného letounu Lonek L-8 Ginette zpracoval projekt prvního letounu pro ZLAS, dvousedadlový dolnoplošník Zlín Z-XII.[3] Přestože to byl jeho první projekt, tento letoun se stal komerčně nejúspěšnějším strojem, který Jaroslav Lonek pro ZLAS navrhl.[4]

Zlín Z-XII (výr. č. 112) s motorem Persy 40-50 HP (Letectví, červenec 1936)

První Z-XII (výrobní číslo 101, OK-BTA) vzlétl v dubnu roku 1935 poháněný americkým motorem Continental A-40-2 o výkonu 27 kW/37 k. Pohonná jednotka byla později nahrazena zlínskou kopií tohoto motoru, motorem Persy I o 26 kW/35,5 k. Druhý prototyp Z-XII (výr. č. 102, OK-BTB) byl osazen československým motorem Walter Mikron. Toto provedení se stalo základem pro zdokonalenou verzi Z-212, která v sériovém provedení byla osazena motorem Walter Mikron II o výkonu 45 kW/60 k a byla vyráběna až od roku 1938.[1]

Sériová výroba se rozběhla od října 1936, protože bylo třeba letoun upravit podle výsledků zkušebních letů s prototypy. Především se jednalo o zmírnění sklonu k pádu do vývrtky při přetažení a poměrně nízké motorické síly při vzletu plně zatíženého letounu. Problém s motorickou sílou vyřešilo použití motorů Persy II. První sériové stroje létaly ještě s motory Persy I, brzy je však vystřídala silnější verze Persy II o výkonu 33 kW/47 k. Následně byla do výroby zařazena další výkonnější varianta s pohonnou jednotkou Persy III o výkonu 42 kW. Všechny motory poháněly dvoulistou nestavitelnou dřevěnou vrtuli.[3]

Toto komerčně a sportovně úspěšná letadla byla několikrát představena veřejnosti na leteckých výstavách a aerosalonech, např. v Paříži (XV. mezinárodní letecká výstava 1936), v Bruselu a na III. národní letecké výstavě 1937 v Praze.[5]

Zlín Z-XII (výr. č. 116, OK-BTP) s otevřenou kabinou.

Celkem bylo v letech 1935-1939 vyrobeno 201 letounů Z-XII, z nichž většina byla poháněna čtyřválcovým plochým motorem se vzduchovým chlazením Persy II. V československém leteckém rejstříku bylo imatrikulováno 161 letadel,[6] ostatní byly exportovány do více než 15 zemí.[1] Tento typ Z-XII se stal nejrozšířenějším evropským sportovním letounem.[4]

Zlín Z-XII (výr. č. 183) na Národní letecké výstavě v Praze (Letectví, červenec 1937)

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Z-XII byl dvoumístný jednomotorový samonosný dolnoplošník s pevným záďovým podvozkem s otevřenými nebo uzavřenými prostory osádky. Vyznačoval se štíhlým trupem s celodřevěnou kostrou a překližkovým potahem. Překližkový potah byl rovněž použit na celodřevěných křídlech. Samonosné dřevěné křídlo bylo ze dvou samostatných částí, které byly spojeny v jeden celek uvnitř trupu. Po délce se jeho profil mírně zužoval jak v hloubce, tak v profilu. Konce křídla byly zaoblené.[7] Výškové a směrové kormidlo bylo dřevěné, částečné dýhované a potažené plátnem. Stabilizační plocha byla stavitelná na zemi. Pouze pohyblivé ocasní plochy měly plátěný potah. Motorové krycí plechy byly vyrobeny ze slitiny hliníku.[3] Dělený podvozek s rozchodem kol 2,0 m byl opatřen odpérovanými vzpěrami, jejichž hlavní část tvořily ocelové pružiny a s pryžovými vložkami. Použitá kola podvozku byla obuta pneumatikami Baťa.[7]

Dvoumístná kabina se sedadly v tandemovém uspořádání byla vybavena zpravidla zdvojeným řízením, avšak u prvních vyráběných letounů se přístrojová deska montovala pouze do zadního prostoru. Kabina byla kryta odsouvatelnými průhlednými kryty. V pozdějších sérií byly naopak některé letouny vyráběny s otevřenými kokpity.[4] Za zadní sedadlem byl prostor pro zavazadla. V průběhu výroby byl Z-XII nadále zdokonalován, například zvětšením vzepětí křídla, úpravou sklonu čelního štítku kabiny, nebo přidáním statického vyvážení kormidel.[8]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Z-XII sloužily jednak k výcviku v pilotních školách, druhak k udržování pilotů ve výcviku, v Aeroklubu RČs. a jeho pobočkách a v Masarykově letecké lize (MLL). A také v československém letectvu, kde typ dostal označení Z.12.[3] Jeden z letoun si koupil vydavatel deníku Národní politika a časopisu Ozvěny. Létal s ním pilot-novinář H. J. Slípka.[9] Piloti s nimi byli spokojeni, především byla oceňována jeho snadná pilotáž. Zlíny Z-XII dosáhly řady sportovních úspěchů a rekordů. Byly rovněž s úspěchem exportovány do Francie, Itálie, Jugoslávie, Rumunska, Japonska, Egypta, států Jižní Ameriky atd.Jeden z italských strojů byl v letuschopném stavu ještě v roce 1965.[1]

Dne 25.dubna 1937 v 11:25 se uprostřed Nového Jičína se zřítil letoun Zlin Z-XII imatrikulační značky OK-BTF, který pilotoval Bohumír Janisch z Baťovy letecké školy v Otrokovicích.Těžce zraněný letec zakrátko skonal ve všeobecné veřejné nemocnici v Novém Jičíně, aniž by nabyl vědomí.[10]

V době zářijové všeobecné mobilizace v roce 1938 byly tyto letouny zařazeny v kurýrních letkách. Podle soupisu letecké techniky MNO k 5. listopadu 1938 evidovalo československé letectvo 16 strojů Z.12, vždy po jednom u Leteckých pluků 1-3 a ostatní byly uskladněny. Do března 1939 se jejich počet zvýšil díky převodům od civilních uživatelů (především od MLL) na 32 letounů. Po rozpadu Česko-Slovenska zůstalo na Slovensku několik Z-XII, dalších 20 letounů bylo darováno nacistickým Německem, organizací NSFK slovenskému leteckému sboru (SLeS).[11] Celkem tam bylo za války v provozu 23 letounů Z-XII.[12] Některé z nich byly Němci prodány jejich válečnému spojenci, do Maďarského království.

Němci na československých letištích a ve vojenských skladech zabrali kolem 30 letounů Z.12. Další stroje Z-XII zabavili v aeroklubech a MLL. Luftwaffe v květnu 1940 měla ve stavu 76 letounů Z-XII. Byly využívány jako kurýrní stroje a pro kondiční, cvičné létání především u německé letecké organizace NSFK (Národně-socialistický letecký sbor, Nationalsocialistische Fliegerkorps).[3]

Celá řada Zlínů Z-XII přežila druhou světovou válku v natolik dobrém stavu, že i po válce bylo několik strojů s označením K-75 zařazeno jako kurýrní letouny do československého letectva.[4] Jediným civilním letounem Z-XII létajícím po II. světové válce na území ČSR byl stroj s imatrikulací OK-ZJD/ex OK-AZV z letiště Nitra. Tento letoun výr. č. 140 byl poprvé zapsán do rejstříku 16. června 1937 (OK-AZV). Po válce k 30. dubnu 1947 byl tento letoun znovu imatrikulován s registrací OK-ZJD. Létal až do 6. října 1951.[13] V zahraničí nadále létaly Z-XII v Itálii, Francii, nebo Palestině.[8]

V leteckém muzeu v Praze - Kbelích je vystaven letoun výr. č. 170 s imatrikulací OK-TBX, která mu byla udělena 17. dubna 1937. Repliky těchto úspěšných strojů jsou stavěny i v současné době, např. ultralight Z-XII UL s imatrikulací OK-KUD 07 postavený v roce 2005. Tento bleděmodrý Z-XII je označen původní imatrikulací OK-BTB, jakou měl letoun výr. č. 102 s motorem Walter Mikron. V roce 2020 se očekává dokončení stavby letounu, nové repliky Z-XII s imatrikulací OK-HFC, která probíhá v Leteckém muzeu Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi.[14]

Zlín Z-XII a kpt. letec Seidl (1937)

Sportovní úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Již první dva prototypy Z-XII byly vyslány k Národnímu letu Republiky Československé ročník 1935. OK-BTA s osádkou J. Šťastný a Šebesta skončila na 29. místě, OK-BTB s osádkou Jaroslav Lonek a Roček na 50. místě.[15]

V říjnu 1936 v soutěži První letecký okruh Moravou zvítězil letoun Z-XII s osádkou Brtník-Úředníček, druhé místo patřilo osádce Šťastný-Ladislav Šváb rovněž na „dvanáctce“ a ženská osádka Anna Železníková-Veletová obsadila se Z-XII místo deváté. V roce 1936 uspořádal Slovenský aeroklub II. ročník Štefánikova memoriálu, kterého účastnily i tři Z-XII ze zlínského aeroklubu. První cenu si odnesl pilot Vítek se strojem Z-XII, další se umístily na šestém a dvanáctém místě.[8]

Zlin XII (výr. č. 170, OK-TBX), Letecké muzeum Kbely

V únoru 1937 pořádal Egyptský královský aeroklub III. letecký Závod nad oázami, který aeroklub RČS obeslal také dvojicí Z-XII. Zlíny byly dopraveny po železnici do Itálie, odkud pokračovaly vzdušnou cestou přes Středozemní moře, Tunis a Tripolis do Káhiry. V samotném závodu konaném ve dnech 23.-26. února obsadil Z-XII s osádkou mjr. let. Ján Ambruš-ing. Š. Šmela sedmé místo mezi 42 konkurenty s motory i několikanásobně silnějšími.[16] Zpáteční cestu absolvovali piloti na Z-XII vzduchem přes Palestinu, Sýrii, Turecko, Bulharsko a Rumunsko.[17] V dubnu 1937 obsadil Z-XII (OK-TBI, MUC. Miroslav Fajkoš-ing. Ant. Veselý) devátou pozici v Přeboru čs. pilotů vysokoškoláků,[18] 16. května se tovární tým 7 letounů Z-XII zúčastnil Hallerova západočeského okruhu v Plzni, kde sl. Anna Železníková (OK-BTV) byla ohodnocena jako nejlepší pilotka a uniformovaný tým získal mnoho pozornosti svým sportovním vystupováním,[19] a 30. května na Letu pravidelnosti Moravou zvítězil tovární Z-XII s osádkou Hula-Miloslav Hill. Let se skládal ze dvou soutěží: přílet ve zvoleném čase do Zlína a soutěže pravidelnosti na trase Zlín-Velehrad-Buchlov-Střílky-Račice-Slavkov-Mohyla míru-Brno. Další tovární stroje obsadily 5.-7. a 9. místo (Beneš-Uhřík, Hruška-Kelíšek, Pelíšek-Baroš a Bačovský-Parák).[20] V následujícím cílovém závodu v Olomouci vyhrál Z-XII.[8]

Kpt. Mir. Seidl s cestujícím Karlem Radou překonali 29. června 1937 s letounem Z-XII s motorem Persy I (OK-BTU) na trati dlouhé 1200 km dva mezinárodní rekordy ve třídě lehkých letadel 4. kategorie (obsah válců do 2 l, vícesedadlová). Trať 100 km proletěl M. Seidl průměrnou rychlostí 113,845 km/h a trať 1000 km průměrnou rychlostí 109,433 km/h. Mezinárodní leteckou federacím (FAI) v Paříži byly oba výkony uznány jako světové rekordy v kategorii lehkých letadel třídy »C«.[21] V dalším ročníku Národního letu Republiky československé 1937 (24.-28. září) získala stříbro posádka Anna Železníková-Jan Beneš letící na Z-XII (OK-BTX). Další tovární Z-XII obsadily 8. (OK-BTT, Josef Baroš-Voj. Kelíšek), 11. (OK-TBC, Kurt Schulz-Štěpán Heřman), 12. (OK-TBN, Miloslav Hill-Karel Rada), 13. (OK-TBR, Vratislav Navrátil-Josef Pejšovec) a 14. místo (OK-PIB, Jan Vlk-Tibor Nátšin).[22] Na I. přeboru čs. pilotů v Klatovech obsadil v celkové klasifikaci druhé místo s Z-XII otrokovický pilot Hruška.

Poslední předválečný úspěch s tímto letounem byl zaznamenám v mezinárodním letecké soutěži Státy Malé dohody, který se konal na přelomu srpna a září 1938. Slečna Anna Železníková s Josefem Bejšovcem (OK-TBN) zvítězila na Z-XII v dámském poháru této soutěže a v celkovém pořadí kategorie IIA obsadili 10. místo.[23]

Zlin Z-XII (OK-TBX)

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje platí pro Z-XII s motorem Percy II[8][24]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpětí: 10,00 m
  • Délka: 7,80 m
  • Výška: 1,80 m
  • Nosná plocha: 12,00 m2
  • Plošné zatížení: 43,30 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letadla: 290 kg
  • Vzletová hmotnost: 520 kg
  • Pohonná jednotka: čtyřválcový plochý motor se vzduchovým chlazením Persy II
    • vzletový, maximální výkon: 34 kW/47 k při 2600 ot/min
    • nominální, jmenovitý výkon: 33 kW/45 k při 2500 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá, dřevěná s pevným nastavením

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 155 km/h
  • Cestovní rychlost: 130 km/h
  • Přistávací rychlost: 70 km/h
  • Výstup na 1000 m: 16 min
  • Praktický dostup: 3800 m
  • Dolet: 500 km
  • Délka doběhu při přistání: 185 m

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 187-189, 272-273, 276-277, 298, 303-305, 307-315. 
  2. Zlín XII. Letectví. Prosinec 1937, roč. XVII. (1937), čís. 12, s. 575. Dostupné online. 
  3. a b c d e ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe - Československá vojenská letadla v roce 1938. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 2015. 255 s. ISBN 978-80-206-1576-3. S. 212-215, 224, 229. 
  4. a b c d PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 58-60. 
  5. BERVIDA, J. ing. Letadla vystavovaná na Národní letecké výstavě r. 1937. Letectví. Červenec 1937, roč. XVII. (1937), čís. 7, s. 286-291. Dostupné online. 
  6. RUSEK, Tomáš. Imatrikulace letadel Z-XII [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-03-26 [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  7. a b ŠTÝDL, František ing. Cestovní jednoplošník Zlín XII. Letectví. Červenec 1936, roč. XVI. (1936), čís. 7, s. 265-266. Dostupné online. 
  8. a b c d e Jan Brskovský, Letectví a kosmonautika, Zlín Z-XII/Z-212, 1984, č. 19, str. 31
  9. SLÍPKA, H.J. První novinářské letadlo již půl roku v provozu. Letectví. Únor 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 2, s. 69. Dostupné online. 
  10. KREJČÍ, Pavel. Havárie Zlin Z-XII (OK-BTF) [online]. leteckabadatelna.cz, duben 2018 [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  11. SABO, Ivan. 20 x Z-XII - krásny dar NS Fliegerkorpsu SleSu [online]. Bratislav-Vajnory: gonzoaviation.com, 2012-07-04 [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  12. SABO, Ivan. Stavy aeroplánov na Slovensku 1939 - 1945 [online]. Bratislava-Vajnory: gonzoaviation.com, 2013-02-06 [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  13. RUSEK, Tomáš. Imatrikulace Z-XII - OK-ZJD [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-03-26 [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  14. HANDLÍK, Vladimír. Stavba nové repliky historického letadla Z-XII jde do konečné montáže [online]. Mladá Boleslav: Letecké muzeum Metoděje Vlacha, listopad 2019 [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  15. Národní let Republiky Československé 1935. Letectví. Září 1935, roč. XV. (1935), čís. 9, s. 352b-352c. Dostupné online. 
  16. SABO, Ivan. Letecký závod nad oázami v Egypte a cesta späť [online]. Bratislava-Vajnory: gonzoaviation.com, 2013-03-27 [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  17. AMBRUŠ, Ján mjr.-letec. Letecký závod nad oasami v Egyptě. Letectví. Březen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 3, s. 92-95. Dostupné online. 
  18. -, ík. Přebor československých pilotů vysokoškoláků. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5-6, s. 263-266. Dostupné online. 
  19. SALZMAN, F. Hallerův západočeský okruh 1937. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5-6, s. 266-267. Dostupné online. 
  20. Letecký den v Brně, Let pravidelnosti Moravou. Letectví. Červenec 1937, roč. XVII. (1937), čís. 7, s. 312-313. Dostupné online. 
  21. Kapitán letec Seidl a letadlo »Zlín XII«. Pestrý týden. 21.8.1937, roč. 12. (1937), čís. 34, s. 16. Dostupné online. 
  22. Národní let RČS 1937. Letectví. Říjen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 10, s. 434-438. Dostupné online. 
  23. BERVIDA, J. ing. Závod turistických letadel Kolem Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 336-345. Dostupné online. 
  24. RŮZHA, Zd. ing. Letadla v soutěži státy Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 345-348. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. 1. vyd. Praha: Albatros, 1979. 
  • BRSKOVSKÝ, Jan. Zlín Z-XII. Letectví a kosmonautika. Srpen, září 1984, roč. LX., čís. 18 a 19, s. 30-32 a 29-32. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]