Tupolev SB-2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tupolev SB-2
Bombardovací letadlo SB-2
Bombardovací letadlo SB-2
Určení bombardovací letoun
Šéfkonstruktér Tupolev
První let 1934
Zařazeno 1934
Vyřazeno 1950 (Španělsko)
Uživatel SSSR
Španělsko
Československo
Čína
Finsko
Bulharsko
Výroba 1936-1941
Vyrobeno kusů 6656 ks
Finské SB-2

Tupolev SB-2 byl sovětský dvoumotorový celokovový lehký bombardovací letoun vyvinutý ve třicátých letech 20. století konstrukční kanceláří Tupolev.

Prototyp vzlétl pod označením ANT-40 poprvé roku 1934. Do výzbroje letectva Rudé armády se dostal v roce 1936. Svou rychlostí a svými schopnosti zaujal i československé vojenské experty, kteří projevili zájem o nákup a licenci. Letoun se účastnil španělské občanské války na straně Republikánů, kde v rychlosti překonával i většinu tehdejších stíhacích letadel Frankistů. Po ukončení bojů se SB-2 dostal do výzbroje španělské armády, další kusy získala Čína. Od roku 1938 se vyráběl vylepšený typ SB-2bis. Letouny se účastnily bojů v Zimní válce, přičemž finské vojsko několik strojů ukořistilo. Výroba SB-2 skončila v roce 1942.

SB-2 v Československu[editovat | editovat zdroj]

Československo zakoupilo mezi lety 1937 a 1938 celkem 61 kusů stroje,[1] označeného zde jako B-71,[p 1] které byly pro potřeby Českolovenského letectva mírně upraveny, zejména přezbrojením kulomety vz. 30 a vybavením radiostanicemi vz. 35, pumovým zaměřovačem vz. 37 a dalšími palubními přístroji kompatibilními s ostatní jím užívanou technikou. Na letouny byly také instalovány motory Avia-Hispano Suiza 12 Ydrs B československé výroby, nikoliv původní sovětské M-100,[p 2] a československé vrtule typu Letov Hd-43.

Firmou Avia byla v roce 1937 získána i práva k licenční výrobě, částečnou výměnou za dodávku letounů Avia Ba-122 a postoupení licence na výrobu dělostřelecké techniky Škodových závodů[1][p 3] Sovětskému svazu. Produkce typu, konstrukčně upraveného podle československých norem, byla připravována od roku 1938, ale do německé okupace českých zemí se nepodařilo ani jeden stroj zkompletovat, a až mezi červencem 1939 a dubnem 1941 jich bylo v závodech Avia a Aero[p 4] vyrobeno celkem 111 kusů, ve dvou mírně odlišných variantách B-71A a B-71B, obou určených primárně k vlekání vzdušných terčů pro Luftwaffe.[2]

Již v září 1939 bylo 24 z původních strojů československého letectva prodáno Německem Bulharsku, které je, pod označením Žerav (jeřáb), zařadilo do stavu 5. orljak (leteckého pluku).[2] Později údajně došlo k prodeji i dalších osmnácti kusů.

Jeden stroj B-71 byl jako kurýrní užíván Slovenskými vzdušnými zbraněmi. Původně náležel 74. letce 6. leteckého pluku, a po poškození při přistání na letišti ve Spišské Nové Vsi v listopadu 1938 zůstal ve zdejších dílnách a opraven byl až poté co Slovensko získalo nezávislost. V dubnu 1943 jej pětice slovenských letců pod vedením Antona Vanka použila k úletu do Turecka.[3]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

ANT-40

Charakteristika: lehký bombardovací letoun

  • Motor: 2 kusy VK-100, později M-100A s výkonem 840 k. SB-2bis měly motory M-103 s výkonem 1100 k.
  • Rozpětí: 20,34 m
  • Délka: 12,29 m
  • Výška: 3,28 m
  • Max.rychlost: 410 km/h, SB-2bis: 450 km/h
  • Výzbroj: 6 kulometů ŠKAS a jedna 500kg puma nebo šest 100kg pum
  • Plocha křídel: 56 m²
  • Rozpětí: 20,33 m
  • Délka: 12,57 m
  • Hmotnost prázdná: 4768 kg
  • Hmotnost vzletová: 7880 kg
  • Cestovní rychlost: 375 km/h
  • Max. rychlost: 450 km/h
  • Dostup: 7800 m
  • Dolet: 1000–2300 km

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Neoficiálně přezdíván „Ant“ či „Antka“.
  2. Které byly sovětskou licenční variantou téhož původem francouzského motoru Hispano-Suiza 12Y.
  3. Společnost Avia byla od r. 1929 součástí koncernu Škoda.
  4. Plánovaná výroba i v Letovu byla okupanty zrušena.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÁCLAVÍK, Josef. Lehký bombardovací a zvědný letoun AVIA B-71. Historie a plastikové modelářství. září 2000, roč. X., čís. 09, s. 2-9. ISSN 1210-1427.  
  2. a b VÁCLAVÍK, Josef. Lehký bombardovací a zvědný letoun AVIA B-71 (2. část). Historie a plastikové modelářství. říjen 2000, roč. X., čís. 10, s. 2-8. ISSN 1210-1427.  
  3. VÁCLAVÍK, Josef. Lehký bombardovací a zvědný letoun AVIA B-71 (3. část). Historie a plastikové modelářství. listopad 2000, roč. X., čís. 11, s. 2-9. ISSN 1210-1427.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUFFY, Paul, KANDALOV, Andrej. Tupolev, muž a jeho letadla. Překlad PhDr. Jiří Chodil. 1. vyd. Praha : Jan Vašut, 1999. ISBN 80-7236-051-5. S. 232. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]