Tupolev Tu-22M

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tu-22M
Ruský Tu-22M3
Ruský Tu-22M3
Určení strategický bombardér a námořní letoun
Výrobce Tupolev
První let 30. srpna 1969
Zařazeno 1972
Charakter Ve službě
Uživatel Sovětské letectvo (dříve)
Ruské letectvo
Ukrajinské letectvo
Výroba 1967–1997[1]
Vyrobeno kusů 497
Vyvinuto z typu Tupolev Tu-22

Tupolev Tu-22M (V kódu NATO "Backfire") je nadzvukový, strategický bombardér s měnitelnou geometrií křídel z konce 60. let 20. století, který byl průběžně modernizován. Na západě byl tento letoun označován i jako Tu-26. Letadla Tu-22M byla primárně určena na útoky na seskupení amerických letadlových lodí a na pozemní cíle v rámci Evropy.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Тu-22М1
Tu-22M1 v Rize

Letoun vznikl dle požadavku na vysoce nadzvukový letoun, který by byl nosičem jaderných střel. Na počátku vývoje byl tzv. „Projekt 145,“ kterým se Tupolevova konstrukční kancelář zabývala od roku 1965. Letoun sice vycházel z typu Tupolev Tu-22, ovšem postupně se z něj stával zcela jiný stroj. Jednalo se o typ s měnitelnou geometrií křídel, která umožňovala operovat i z nezpevněných ploch. Letoun měl být schopen útočit z přízemního letu, což v podmínkách silné protivzdušné obrany bylo velkou výhodou. Postupně docházelo k dalším úpravám zejména v umístění motorů.

První prototyp letounu Tu-22M0 vzlétl 30. srpna 1969. Vzhledem k ne zcela uspokojivým výsledkům však byl v témže roce zahájen program modernizace letounu. Tento typ, nazvaný Tu-22M1 měl sníženou hmotnost, zlepšenou aerodynamiku, zvětšené rozpětí křídel a další změny. Ovšem ani tato verze zcela nevyhovovala, a tak vznikl další typ - Tu-22M2. Prototyp tohoto stroje s motorem NK-22 vzlétl 7. května 1973. Přestože mělo letadlo řadu konstrukčních nedostatků, bylo nakonec zařazeno do výzbroje a celkově se vyrobilo přes 200 kusů. K největším problémům patřila malá životnost motorů, trhliny v konstrukci a systémy elektronického boje, které rušili palubní radiolokátor. Letové zkoušky probíhaly až do roku 1975 s uspokojivými výsledky. Stroj se sériově vyráběl až do roku 1983 a bylo celkem vyrobeno 211 kusů. Slabinou tohoto letadla však byly stále nízké výkony motoru, což bylo v rozporu s původním zadáním.

Proto pokračovala další modernizace a letoun dostal nový motor NK-25, který byl vybaven elektronikou a který byl schopen pracovat v různých provozních režimech. Současně s dalšími změnami tak vznikl typ Tu-22M3, na jehož vývoji se začalo 24. června 1974. Letadlo prošlo výraznou modernizací, která se týkala draku stroje, nové avioniky a vylepšených zbraňových systémů. Změny konstrukce, které se podepsaly na lepších letových vlastnostech, snížení celkové hmotnosti a zvýšení životnosti, měly však za následek zvýšení radarové odrazné plochy o 20%. Letoun poprvé vzlétl 20. června 1977 a od roku 1978 se souběžně vyráběl s typem Tu-22M2. Oficiálně byl bombardér zařazen do výzbroje v roce 1983. Následující roky byl podroben sérii testů, jejichž cílem bylo integrovat modernější rakety typu vzduch-země Ch-15. První letadla vyzbrojené střelami Ch-15 dosáhla operačních schopností v roce 1983. Do roku 1993 bylo celkem vyrobeno 286 kusů typu Tu-22M3. Dále byly postaveny i Tupolevy ve verzích průzkumných či jako létající laboratoř.

V roce 1984 vznikla modifikace Tu-22M3 s označením Tu-22M3R nebo Tu-22MR. Šlo o průzkumný letoun, který měl integrovaný radiolokátor s bočním vyzařováním, systémy elektronického průzkumu, jakož i fotografické zařízení a videokamery. Po úspěšném absolvování vojenských zkoušek byla tento varianta v roce 1989 přijata do výzbroje námořního letectva.

V roce 1986 byl dokončen prototyp Tu-22MP, který představoval upravenou verzi Tu-22M3, určenou k vedení elektronického boje. Do konce roku 1992 byly vyrobeny ještě dvě další letadla typu Tu-22MP.

V roce 2008 hned po válce v Gruzii, kde došlo k sestřelení jednoho ruského Tu-22M, začaly práce na další modernizaci. Letadlo, označované jako Tu-22M3M, bylo vybaveno modernější avionikou, včetně nových navigačních a komunikačních systémů. Dalším výrazným vylepšením by měla být integrace nové výzbroje, využívající satelitní navádění GLONASS. První stroje Tu-22M3M byly zařazeny do výzbroje začátkem února 2012 a do roku 2020 plánuje ruské letectvo modernizovat na tento standard 30 letadel.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Drak[editovat | editovat zdroj]

Trup je poloskořepinové konstrukce, která je tvořena převážně hliníkovými slitinami. Rozdílné požadavky na aerodynamiku v nízkých rychlostech a vysokých nadzvukových rychlostech vyřešili konstruktéři křídlem s měnitelnou geometrií. Tu lze nastavit do tří poloh:

  • 20° pro vzlet,
  • 65° pro "ekonomický" nadzvukový let,
  • 72° pro nadzvukový let v malých výškách.

Na odtokové straně každého z křídel se nacházejí tři dvoudílné vztlakové klapky. Hlavní palivové nádrže se nacházejí v trupu letadla, další jsou umístěny v křídlech a kýlu.

Přední podvozková noha má dvě kola a zatahuje se směrem dozadu. Hlavní podvozky se skládájí ze tří párů kol a zatahují se do šachet, umístěných z části v trupu az části v křídle letadla. Do zadní části trupu jsou integrovány dva brzdicí padáky, každý s plochou 52m2.

Kokpit[editovat | editovat zdroj]

Kokpit Tu-22M3

Kabina čtyřčlenné posádky je klimatizovaná a je zasklená elektricky vyhřívaným krytem. V přední části sedí dva piloti, v zadní radista a navigátor. Celá posádka sedí na vystřelovacích sedadlech, které umožňují bezpečné katapultace se od výšky 60 m a rychlosti 130/h.

Avionika[editovat | editovat zdroj]

Bombardér Tu-22M3 je vybaven dopplerovským radiolokátorem PNA-D, který slouží k vyhledávání a zaměřování cílů a také k navádění řízených střel. Radar je součástí antikolizní systému, nelze však využít k nízkým letům s kopírováním terénu. V zadní části letadla pod svislou ocasní plochou je ještě radar PRS-4km Krypton. Ten spolu s televizní kamerou slouží k zaměření cílů pro dvouhlavňový kanon GŠ-23. Kromě kanonuu se o vlastní ochranu letadla stará i systém Ural. Ten se skládá z výstražného radiolokačního přijímače Sirena-3, výstražného infračerveného protiraketového systému, aktivního radarového rušiče a výmetnice klamných infračervených a radiolokačních cílů.

V přední části trupu je umístěn fotografický přístroj AFA-15, který je určen k plnění průzkumných úkolů. Komunikační systém se skládá ze dvou radiostanic UHF, jedné HF a palubního interkomu.

Motor[editovat | editovat zdroj]

Pohon letadel zajišťují dva motory Kuzněcov NK-25, každý o maximálním tahu 245,15 kN. Motory jsou umístěny vedle sebe v zadní části trupu pod svislou ocasní plochou.[3]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Tupolev Tu-22M3 na základně Rjazaň Djagilevo

Letoun je uzpůsoben k nesení konvenční i atomové výzbroje. Může nést rakety na ničení námořních i pozemních cílů, pumová výzbroj činí až 24 000 kg munice. Během studené války vykonávaly Tu-22M pravidelné hlídkování lety a v několika případech při střetu s americkým námořnictvem simulovaly útoky na seskupení letadlových lodí.

Tu-22M byly „naostro“ vojensky užity ve válce v Afghánistánu v letech 1987 - 1989. Od roku 1987 působilo v Afghánistánu 18 bombardérů Tu-22M2, které bombardovaly přístupové komunikace, základny a sklady mudžahedínů. V roce 1988 je nahradilo 16 modernějších Tu 22M3, které sehrály důležitou roli hlavně při ústupu sovětských vojsk. K likvidaci pozemních cílů v Afghánistánu se používaly pumy FAB-500, FAB- 1500 a FAB-3000. Další bojové nasazení si odbyly bombardéry Tu-22M v roce 1995 v Čečensku, když podnikaly nálety na pozemní cíle v blízkosti města Groznyj. V roce 2008 během bojů v Jižní Osetii ztratilo ruské letectvo jeden bombardér Tu-22M, který právě plnil průzkumné úkoly.[4] Gruzínské protivzdušné obraně se podařilo sestřelit ruské letadlo pravděpodobně za použití raketového systému Buk-M1.

Poté, co se 17. listopadu 2015 potvrdila podezření, že za zřícením ruského civilního letadla s 224 pasažéry na palubě stojí Islámský stát, začalo Rusko masivní bombardování strategickými bombardéry. Čtrnáct strojů Tu-22M, pět letadel Tu-160 a šest Tu-95 uskutečnilo nálety na pozice teroristické skupiny ISIL. Bombardér Tu-22M byl vyzbrojen železnými pumami bez navádění FAB-250, které shodil na cíle ve městě Rakka.[5]

Na strojích probíhají další modernizace včetně výzbroje a jsou v současné době ve výzbroji Ruska. Letouny Tu-22M nebyly nikdy vyváženy, ale po rozpadu SSSR se některé stroje nacházely na území nových republik. Bělorusko mělo 52 letounů, které byly předány do Ruska. Ukrajina měla 29 strojů, ale ukrajinská vláda se vzdala jaderných zbraní a tak byla tato letadla vyřazena, poslední v roce 2004.

Tupolev se od roku 1992 snažil získat potenciální zákazníky pro letouny jako např. Írán, Indii a ČLR, ale žádný kontrakt zatím uzavřen nebyl. Během roku 2001 si Indie pronajala 4 stroje.[6].

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Rozebírání ukrajinských Tu-22M

Současní uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Rusko Rusko

Dřívější uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Ukrajina Ukrajina
Sovětský svaz SSSR

Specifikace (Tu-22M3)[editovat | editovat zdroj]

Tupolev Tu-26 BACKFIRE.png

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 4 (pilot, co-pilot, navigátor a obsluha zbraní)
  • Rozpětí:
    • Roztaženo (20°):: 34,28 m
    • Staženo (65°): 23,30 m
  • Délka: 42,4 m
  • Výška: 11,05 m
  • Nosná plocha: 55,2 m²
    • Roztaženo (20°):: 183,6 m²
    • Staženo (65°): 175,8 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 54 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 124 400 kg
  • Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Kuzněcov NK-25, každý o tahu 245,2 kN
  • Zásoba paliva: 11 100 kg

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 2,2M (2 300 km/h)
  • Akční rádius: 2 410 km
  • Dostup: 13 300 m
  • Počáteční stoupavost: 15 m/s
  • Plošné zatížení: 688 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,40

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanóny: 1 × kanón GŠ-23 ráže 23 mm v ocasní věži ovládaný na dálku
  • Závěsy: pylony na trupu a křídlech a vnitřní pumovnice s kapacitou 24 000 kg
    • do tří raket Raduga Ch-22 v pumovnici a na křídlech nebo
    • 6 střel MKU-6-1 v pumovnici, plus čtyři střely na dvou pylonech na křídlech.
    • různé pumy - 69 × FAB-250 nebo 8 × FAB-1500

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tupolev Tu-22M na slovenské Wikipedii.

  1. http://oaokapo.ru/about/history/planes/tu-22m.php
  2. Tu-22M3M
  3. Tupolev Tu-22M3
  4. Tupolev Tu-22M Explained
  5. Russia launches long-range air sorties into Syria
  6. Wirtz, James(2004). Balance of Power. Stanford: Stanford University Press, 332. ISBN 9780804750172. 
  7. a b "Directory: World Air Forces". Flight International, 14–20 December 2010.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUFFY, Paul, KANDALOV, Andrej. Tupolev, muž a jeho letadla. Překlad PhDr. Jiří Chodil. 1. vyd. Praha : Jan Vašut, 1999. ISBN 80-7236-051-5. S. 232. (česky)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]