Tupolev Tu-22M

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tu-22M
Tu-22M3M ruského letectva
Tu-22M3M ruského letectva
Určenístrategický bombardér a námořní letoun
VýrobceTupolev
První let30. srpna 1969
Zařazeno1972
CharakterVe službě
UživatelSovětské letectvo (dříve)
Ruské letectvo
Ukrajinské letectvo
Výroba1967–1997[1]
Vyrobeno kusů497
Vyvinuto z typuTupolev Tu-22
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tupolev Tu-22M (V kódu NATO „Backfire“) je nadzvukový, strategický a námořní bombardér s měnitelnou geometrií křídel dlouhého doletu z konce 60. let 20. století, který byl průběžně modernizován. Na západě byl tento letoun označován i jako Tu-26. Během studené války byl Tu-22M ve službě u sovětského letectva jako nosič střel určený ke strategickému bombardování v rámci Evropy a u sovětského námořního letectva jako nosič střel primárně určený k útokům na seskupení amerických letadlových lodí. Značné počty těchto letounů zůstávají u ruského letectva v provozu. V roce 2014 bylo ve službě více než 100 ks Tu-22M.[2]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Obraz nakládání raket Raduga Ch-15 na rotační odpalovací zařízení Tu-22M. Zobrazený bombardér je raný Tu-22M2 s výrazným vstupním ústrojím.
Pumový zaměřovač OBP-15T na Tupolevu Tu-22M(0)[3]
Starší kokpit bombardéru Tupolev Tu-22M3, panel navigátora a obsluhy zbraňových systémů
Tupolev Tu-22M3 startující z Rjazaně Djagilevo

Letoun vznikl dle požadavku na vysoce nadzvukový letoun, který by byl nosičem jaderných střel. Na počátku vývoje byl tzv. „Projekt 145,“ kterým se Tupolevova konstrukční kancelář zabývala od roku 1965. Letoun sice vycházel z typu Tupolev Tu-22, ovšem postupně se z něj stával zcela jiný stroj. Jednalo se o typ s měnitelnou geometrií křídel, která umožňovala operovat i z nezpevněných ploch. Letoun měl být schopen útočit z přízemního letu, což v podmínkách silné protivzdušné obrany bylo velkou výhodou. Postupně docházelo k dalším úpravám, zejména v umístění motorů.

První prototyp letounu Tu-22M0 vzlétl 30. srpna 1969. Vzhledem k ne zcela uspokojivým výsledkům však byl v témže roce zahájen program modernizace letounu. Tento typ, nazvaný Tu-22M1, měl sníženou hmotnost, zlepšenou aerodynamiku, zvětšené rozpětí křídel a další změny. Ovšem ani tato verze zcela nevyhovovala, a tak vznikl další typ – Tu-22M2. Prototyp tohoto stroje s motorem NK-22 vzlétl 7. května 1973. Přestože mělo letadlo řadu konstrukčních nedostatků, bylo nakonec zařazeno do výzbroje a celkově se vyrobilo přes 200 kusů. K největším problémům patřila malá životnost motorů, trhliny v konstrukci a systémy elektronického boje, které rušily palubní radiolokátor. Letové zkoušky probíhaly až do roku 1975 s uspokojivými výsledky. Stroj se sériově vyráběl až do roku 1983 a bylo celkem vyrobeno 211 kusů. Slabinou tohoto letadla však byly stále nízké výkony motoru, což bylo v rozporu s původním zadáním.

Proto pokračovala další modernizace a letoun dostal nový motor NK-25, který byl vybaven elektronikou a který byl schopen pracovat v různých provozních režimech. Současně s dalšími změnami tak vznikl typ Tu-22M3, na jehož vývoji se začalo 24. června 1974. Letadlo prošlo výraznou modernizací, která se týkala draku stroje, nové avioniky a vylepšených zbraňových systémů. Změny konstrukce, které se podepsaly na lepších letových vlastnostech, snížení celkové hmotnosti a zvýšení životnosti, měly však za následek zvýšení radarové odrazné plochy o 20 %. Letoun poprvé vzlétl 20. června 1977 a od roku 1978 se souběžně vyráběl s typem Tu-22M2. Oficiálně byl bombardér zařazen do výzbroje v roce 1983. Následující roky byl podroben sérii testů, jejichž cílem bylo integrovat modernější rakety typu vzduch-země Ch-15. První letadla vyzbrojené střelami Ch-15 dosáhla operačních schopností v roce 1983. Do roku 1993 bylo celkem vyrobeno 286 kusů typu Tu-22M3. Dále byly postaveny i Tupolevy ve verzích průzkumných či jako létající laboratoř.

V roce 1984 vznikla modifikace Tu-22M3 s označením Tu-22M3R nebo Tu-22MR. Šlo o průzkumný letoun, který měl integrovaný radiolokátor s bočním vyzařováním, systémy elektronického průzkumu, jakož i fotografické zařízení a videokamery. Po úspěšném absolvování vojenských zkoušek byla tento varianta v roce 1989 přijata do výzbroje námořního letectva.

V roce 1986 byl dokončen prototyp Tu-22MP, který představoval upravenou verzi Tu-22M3, určenou k vedení elektronického boje. Do konce roku 1992 byly vyrobeny ještě dvě další letadla typu Tu-22MP.

V roce 2008, hned po válce v Gruzii, kde došlo k sestřelení jednoho ruského Tu-22M, začaly práce na další modernizaci. Letadlo, označované jako Tu-22M3M, bylo vybaveno modernější avionikou, včetně nových navigačních a komunikačních systémů. Dalším výrazným vylepšením by měla být integrace nové výzbroje, využívající satelitní navádění GLONASS. První stroje Tu-22M3M byly zařazeny do výzbroje začátkem února 2012 a do roku 2020 plánuje ruské letectvo modernizovat na tento standard 30 letadel.[4]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Drak[editovat | editovat zdroj]

Vzlet Tu-22M3 s přídavným spalováním v roce 2021.

Trup je poloskořepinové konstrukce, která je tvořena převážně hliníkovými slitinami. Rozdílné požadavky na aerodynamiku v nízkých rychlostech a vysokých nadzvukových rychlostech vyřešili konstruktéři křídlem s měnitelnou geometrií. Tu lze nastavit do tří poloh:

  • 20° pro vzlet,
  • 65° pro „ekonomický“ nadzvukový let,
  • 72° pro nadzvukový let v malých výškách.

Na odtokové straně každého z křídel se nacházejí tři dvoudílné vztlakové klapky. Hlavní palivové nádrže se nacházejí v trupu letadla, další jsou umístěny v křídlech a kýlu.

Přední podvozková noha má dvě kola a zatahuje se směrem dozadu. Hlavní podvozky se skládají ze tří párů kol a zatahují se do šachet, umístěných zčásti v trupu a zčásti v křídle letadla. Do zadní části trupu jsou integrovány dva brzdicí padáky, každý s plochou 52 m².

Kokpit[editovat | editovat zdroj]

Kokpit Tu-22M3

Kabina čtyřčlenné posádky je klimatizovaná a je zasklená elektricky vyhřívaným krytem. V přední části sedí dva piloti, v zadní radista a navigátor. Celá posádka sedí na vystřelovacích sedadlech, které umožňují bezpečné katapultace od výšky 60 m a rychlosti 130 km/h.

Avionika[editovat | editovat zdroj]

Bombardér Tu-22M3 je vybaven dopplerovským radiolokátorem PNA-D, který slouží k vyhledávání a zaměřování cílů, a také k navádění řízených střel. Radar je součástí antikolizního systému, nelze však využít k nízkým letům s kopírováním terénu. V zadní části letadla pod svislou ocasní plochou je ještě radar PRS-4km Krypton. Ten spolu s televizní kamerou slouží k zaměření cílů pro dvouhlavňový kanon GŠ-23. Kromě kanonu se o vlastní ochranu letadla stará i systém Ural. Ten se skládá z výstražného radiolokačního přijímače Sirena-3, výstražného infračerveného protiraketového systému, aktivního radarového rušiče a výmetnice klamných infračervených a radiolokačních cílů.

V přední části trupu je umístěn fotografický přístroj AFA-15, který je určen k plnění průzkumných úkolů. Komunikační systém se skládá ze dvou radiostanic UHF, jedné HF a palubního interkomu.

Motor[editovat | editovat zdroj]

Pohon letadel zajišťují dva motory Kuzněcov NK-25, každý o maximálním tahu 245,15 kN. Motory jsou umístěny vedle sebe v zadní části trupu pod svislou ocasní plochou.[5]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Тu-22М3 se zavěšenými střelami Ch-22 a pumami FAB-250
Pumy FAB-500 pod trupem

Tu-22M3 může nést celou škálu volně padajících pum od FAB-100 o hmotnosti 100 kg až po FAB-3000 o hmotnosti 3 tuny. Bombardér může být vybaven palubním zaměřovacím systémem SVP-24 (Gefest). Jde o specializovaný výpočetní subsystém, který umožňuje přesné navedení „hloupé“ munice na cíl. Základní myšlenka je podobná jako u amerických pum JDAM, které jsou vybaveny družicovým systémem a z nekontrolovaných pum se tak stává řízená munice. Nicméně přístup je zcela odlišný, protože zařízení není namontována na každou pumu zvlášť, ale nachází se na palubě letadla. SVP-24 přepočítává polohu letadla a cíle na základě systému GLONASS, rychlost a směr letu letadla, trajektorii letu pumy a hydrometeorologické podmínky. Souřadnice mohou být trochu zkreslené při ostrých manévrech letadla v cílové oblasti nebo při nedostatku informací o hydrometeorologických podmínkách a stavu ovzduší. Pravděpodobnost zničení malých dobře chráněných podzemních zařízení je 30 až 40%. Účinnost při ničení špatně chráněných nadzemních cílů může dosáhnout až 60%.[6]

K ničení strategických stacionárních pozemních objektů slouží pumy Ch-15 s doletem 300 km.[7] Tu-22M3 dokáže unést 6 kusů v pumovnici a další 4 pumy mohou být umístěny na závěsníky pod křídly. Protilodní výzbroj představuje puma Ch-22 s aktivním radarovým naváděním a s doletem 600 km.[8]

Bombardéry Tu-22M3 by měly být do roku 2018 vyzbrojeny novými řízenými střelami Ch-32 s doletem 1000 km.[9] Střela po vypuštění vystoupá do výšky 40 km, následně letí rychlostí 4000–5000 km/h a nakonec zaútočí střemhlav na cíl. Ch-32 je určena hlavně k ničení nepřátelských lodí, radiolokačních stanic, mostů, vojenských základen a elektráren. Střela může být naváděná pomocí družicového systému GLONASS nebo GPS. V prostředí silného rušení využije zpočátku inerciální navigační systém a v konečné fázi letu bude řízena pomocí aktivního radarového navádění.[10] Dále může tato verze nést až 4 hypersonické střely Ch-47M2 Kinžal, určené pro likvidaci válečných lodí a objektů protiraketové obrany USA a NATO.

Služba[editovat | editovat zdroj]

Sovětský Tu-22M Backfire-B v doprovodu letounu F-14A Tomcat.
Tupolev Tu-22M3 na základně Rjazaň Ďagilevo

Letoun je uzpůsoben k nesení konvenční i atomové výzbroje. Může nést rakety na ničení námořních i pozemních cílů, pumová výzbroj činí až 24 000 kg munice. Během studené války vykonávaly Tu-22M pravidelné hlídkové lety a v několika případech při střetu s americkým námořnictvem simulovaly útoky na seskupení letadlových lodí.

Tu-22M byly „naostro“ vojensky užity ve válce v Afghánistánu v letech 1987–1989. Od roku 1987 působilo v Afghánistánu 18 bombardérů Tu-22M2, které bombardovaly přístupové komunikace, základny a sklady mudžahedínů. V roce 1988 je nahradilo 16 modernějších Tu 22M3, které sehrály důležitou roli hlavně při ústupu sovětských vojsk. K likvidaci pozemních cílů v Afghánistánu se používaly pumy FAB-500, FAB- 1500 a FAB-3000. Další bojové nasazení si odbyly bombardéry Tu-22M v roce 1995 v Čečensku, když podnikaly nálety na pozemní cíle v blízkosti města Groznyj. V roce 2008 během bojů v Jižní Osetii ztratilo ruské letectvo jeden bombardér Tu-22M, který právě plnil průzkumné úkoly.[11] Gruzínské protivzdušné obraně se podařilo sestřelit ruské letadlo pravděpodobně za použití raketového systému Buk-M1.

Poté, co se 17. listopadu 2015 potvrdila podezření, že za zřícením ruského civilního letadla s 224 pasažéry na palubě stojí Islámský stát, začalo Rusko masivní bombardování strategickými bombardéry. Čtrnáct strojů Tu-22M, pět letadel Tu-160 a šest Tu-95 uskutečnilo nálety na pozice teroristické skupiny ISIL. Bombardér Tu-22M byl vyzbrojen železnými pumami bez navádění FAB-250, které shodil na cíle ve městě Rakka.[12]

Na strojích probíhají další modernizace včetně výzbroje a jsou v současné době ve výzbroji Ruska. Letouny Tu-22M nebyly nikdy vyváženy, nicméně po rozpadu SSSR se některé stroje nacházely na území nových republik. Bělorusko mělo 52 letounů, které byly předány do Ruska. Ukrajina měla 29 strojů, ale ukrajinská vláda se jaderných zbraní vzdala, a tak byla tato letadla vyřazena, poslední v roce 2004.

Tupolev se od roku 1992 snažil získat potenciální zákazníky pro letouny jako např. Írán, Indii a ČLR, ale žádný kontrakt zatím uzavřen nebyl. Během roku 2001 si Indie pronajala 4 stroje.[13].

Dne 15. dubna 2022 ukrajinské ministerstvo obrany uvedlo, že Rusko použilo bombardéry Tu-22M3 k úderu na cíle v Mariupolu poprvé od zahájení invaze na Ukrajinu.[14] Dříve bylo také hlášeno, že v Rusku byly reaktivovány hloupé pumy FAB-3000M-46 k použití u bombardérů Tu-22M3 k úderům na cíle v železárnách a ocelárnách Azovstal, které se staly posledním místem ukrajinských jednotek v obleženém městě Mariupol.[15]

Dne 11. května 2022 se na internetu objevilo video ukazující bombardér Tu-22M3 ruského letectva vypouštějící dvojici střel Ch-22 na cíle kdesi na Ukrajině.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Тu-22М v muzeu v Moninu
Тu-22М0 v muzeu na Ukrajině
Тu-22М2
Ruský Tu-22M3
Tu-22M(0)
Nejstarší předprodukční varianta, bylo vyrobeno 9 kusů.
Tu-22M1
Pilotní stroje, 9 ks bylo vyrobeno v letech 1971 a 1972. Jeho označení v NATO bylo Backfire-A.
Tu-22M2
První hlavní sériová verze, která se začala vyrábět v roce 1972, šlo o Tu-22M2 (V kódu NATO: Backfire-B), s delšími křídly a značně přepracovaným trupem dle pravidla ploch (zvýšení počtu členů posádky na čtyři), s dvěma motory NK-22 (každý o tahu 215 kN) a vstupním ústrojím ve stylu F-4 Phantom II a novým podvozkem, kdy je hlavní podvozek uložen v křídlech než ve velkých gondolách. Od roku 1972 do roku 1983 bylo vyrobeno 211 strojů Tu-22M2.[16] Tu-22M2 měl maximální rychlost 1,65 Machu a byl vyzbrojen nejčastěji střelami s plochou dráhou letu/protilodními střelami, typicky jednou nebo dvěma protilodními Ch-22.[16] Některé Tu-22M2 byly později vybaveny výkonnějšími motory NK-23 a přeznačeny na Tu-22M2Ye.
Tu-22M3
Pozdější Tu-22M3 (NATO: Backfire-C), který poprvé vzlétl v roce 1977, uveden do provozu v roce 1983[16] a oficiálně vstoupil do služby v roce 1989, měl nové motory NK-25 s podstatně vyšším výkonem, sací ústrojí podobné MiGu-25, křídla s větší maximální šípovitostí a překonstruovanou přídí s novým navigačním/útočným radarem Almaz PNA (Planeta Nositel, izdělije 030A) (NATO 'Down Beat')[17] a navigačním/útočný systémem NK-45, který poskytuje mnohem vylepšený let v malých výškách. Aerodynamické změny zvýšily jeho maximální rychlost na Mach 2,05 a dolet o třetinu ve srovnání s Tu-22M2.[16] Ocasní věž je přestavěna a disponuje jedním kanónem, zatímco v pumovnici je rotační odpalovací zařízení pro střelu Raduga Ch-15, podobné americké AGM-69 SRAM. V ruských službách se jí přezdívá Trojka.Do roku 1993 bylo postaveno 268 letounů.[18][19][16]
Tu-22M měl v horní části přídě výsuvnou sondu pro tankování paliva za letu. Sonda byla údajně odstraněna v důsledku jednání SALT, protože s doplňováním paliva byl považován za strategický bombardér mezikontinentálního doletu.[20] Sonda může být v případě potřeby obnovena.
Tu-22M3S používané k útoku na cíle v Sýrii podstoupily modernizaci, během nichž na ně byly instalovány specializované výpočetní subsystémy SVP-24-22, což výrazně zvýšilo přesnost bombardování.[21]
Tu-22M4
Vývoj "Izdělije 4510" začal v roce 1983. Modernizace s instalací nových motorů NK-32 (z Tu-160) a se změnou sání vzduchu do motoru. Modernizace avioniky instalací nového PNK, radar "Přehled" (z Tu-160), komplex EW. Rozšíření sortimentu zbraní: 3 Ch-32 nebo 10 Vh-15 (umístěných na 6 vnitřních a 4 externích bodech zavěšení) nebo s televizním naváděcím systémem UPAB-1500. V roce 1990 byl v kazaňské letecké továrně postaven prototyp. Práce v tomto směru byly ukončeny v listopadu 1991. Prototyp letounu č. 4504 je v muzejní expozici AB Djagilevo.[22]
Tu-22MR
Několik Tu-22M3, možná 12, bylo přeměněno na standard Tu-22M3(R) nebo Tu-22MR s bočním palubním radarem Šompol a dalším vybavením ELINT.
Tu-22DP
Tu-22DP (Dalněgo Perechvata, dálkový odposlech)/ DP-1 je projekt stíhače dlouhého dosahu založený na Tu-22M2 (později na základě Tu-22M3). Výzkum a vývoj provedla konstrukční kancelář Tupolev s GosNIIAS. Předpokládalo se, že DP může nést i úderné zbraně.[22]
Tu-344
Zrušený nadzvukový dopravní letoun založený na Tu-22M3, určené k přepravě 10–12 cestujících. Vyvinutý v kanceláři Tupolev v rámci konverzního programu v druhé polovině 90. let.[23] Vývoj letadla začal v 90. letech 20. století kdy vznikl zájem a poptávka po nadzvukových business jetech (SBJ). Protože vznik letadla od nuly vyžaduje velké investice, Tupolev se rozhodl vytvořit letadlo třídy SBJ založené na Tu-22M3. Projekt se však v té době ukázal jako neperspektivní, protože letoun měl být používán mezinárodně, ale nesplňoval tehdejší mezinárodní ekologické normy.[24][25]
Tu-22M3 s SVP-24-22
Modernizovaný Tu-22M3 ruského letectva osazený novým zaměřovacím a výpočetním systémem SVP-24-22 Gefest namísto komplexu NK-45 Vachta-2. SVP-24-22 obsahuje nový a výkonnější palubní počítač SV-24, vstupně-výstupní zařízení UVV-MP-22, jednotku generování letových informací – BFI, letecký kolimátorový indikátor KAI-24, radionavigační systém SRNS-24 se satelitním přijímačem A737 a polovodičovým zařízením pro ukládání informací TBN-K-2 k ukládání dat navigačně-zaměřovacího komplexu SVP-24-22 a letového zapisovače. 5 modernizovaných letadel vstoupilo do provozu v roce 2015,[26][27][28] 2 roku 2017,[29][30] 1 v roce 2018,[31] a 2 v roce 2019.[32][33]
Tu-22M3M
Tu-22M3 pro ruské letectvo s motory z Tu-160M2 (NK-32-02), kdy je 80 procent avioniky vyměněno nebo upgradováno,[34] včetně pumových zaměřovačů SVP-24-22, radaru NV-45 s fázovým polem, navigačního systému GLONASS, moderního digitálního skleněného kokpitu a ovládáním motoru, protiopatření elektronického boje,[34][35] a schopnost používat přesné zbraně vzduch-země. Ruské ministerstvo obrany hodlá modernizovat až 30 letadel z přibližně 60 aktuálně používaných Tu-22M3 na pokročilou variantu Tu-22M3M.[36][37] Může nést 3 střely Ch-32[38] nebo 4 Ch-47M2 Kinžal. Životnost by se měla prodloužit na 40–45 let.[39] 16. srpna 2018 bylo představeno první modernizované letadlo během slavnostního uvedení do provozu v továrně v Kazani.[40] Svůj první let provedl 28. prosince 2018.[41] 20. března 2020 měl svůj první let druhý modernizovaný letoun Tu-22M3M.[42][43]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Rozebírání ukrajinských Tu-22M v roce 2002

Současní uživatelé[editovat | editovat zdroj]

RuskoRusko Rusko

Dřívější uživatelé[editovat | editovat zdroj]

UkrajinaUkrajina Ukrajina
Sovětský svaz SSSR

Specifikace (Tu-22M3)[editovat | editovat zdroj]

Tupolev Tu-26 BACKFIRE.png

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 4 (pilot, co-pilot, navigátor a obsluha zbraní)
  • Rozpětí:
    • Roztaženo (20°):: 34,28 m
    • Staženo (65°): 23,30 m
  • Délka: 42,4 m
  • Výška: 11,05 m
  • Nosná plocha: 55,2 m²
    • Roztaženo (20°):: 183,6 m²
    • Staženo (65°): 175,8 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 54 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 124 400 kg
  • Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Kuzněcov NK-25, každý o tahu 245,2 kN
  • Zásoba paliva: 11 100 kg

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 2,2M (2 300 km/h)
  • Akční rádius: 2 410 km
  • Dostup: 13 300 m
  • Počáteční stoupavost: 15 m/s
  • Plošné zatížení: 688 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,40

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanóny: 1 × kanón GŠ-23 ráže 23 mm v ocasní věži ovládaný na dálku
  • Závěsy: pylony na trupu a křídlech a vnitřní pumovnice s kapacitou 24 000 kg
    • do tří raket Raduga Ch-22 v pumovnici a na křídlech nebo
    • 6 střel MKU-6-1 v pumovnici, plus čtyři střely na dvou pylonech na křídlech.
    • různé pumy – 69 × FAB-250 nebo 8 × FAB-1500

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tupolev Tu-22M na slovenské Wikipedii.

  1. Archivovaná kopie. oaokapo.ru [online]. [cit. 02-01-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31-07-2013. 
  2. HOYLE, Craig. Kings of the swingers: Top 13 swing-wing aircraft [online]. 26 September 2014 [cit. 2014-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 September 2014. (anglicky) 
  3. KOPP, Dr Carlo (AFAIAA, SMIEEE, PEng). Туполев Ту-22M3 Бомбардировщик-ракетоносец. Air Power Australia. Ausairpower.net, 5 July 2007, s. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-26. (anglicky) 
  4. Tu-22M3M
  5. Tupolev Tu-22M3
  6. От «возмездия» не уйти
  7. Аэробаллистическая ракета Х-15
  8. Soviet/Russian Cruise Missiles
  9. Russia orders new Kh-32 cruise missiles to arm Tu-22M3 bombers
  10. Ту-22М3 оснастят новейшими сверхзвуковыми ракетами
  11. Tupolev Tu-22M Explained
  12. Russia launches long-range air sorties into Syria
  13. WIRTZ, James. Balance of Power. Stanford: Stanford University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 9780804750172. S. 332. (anglicky) 
  14. Russian Tu-22M3 bombers strike Mariupol [online]. 15 April 2022. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Dumb Bombs for Dumb Things: VKS reactivates 70-Year-Old FAB-3000M-46 bombs not suitable for Fast Jets to arm its Tupolev Tu-22M3 Supersonic Bombers to strike Ukraine [online]. 8 April 2022. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b c d e The Tupolev Tu-22 "Blinder" & Tu-22M "Backfire" [online]. [cit. 2016-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-17. (anglicky) 
  17. Tu-22M3 - Cruise Missile - Missile [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2016. (anglicky) 
  18. CARLO, Kopp. Tupolev Tu-22M3 Backfire C Bomber - Missile Carrier / Туполев Ту-22M3 Бомбардировщик-ракетоносец. Ausairpower.net. 5 July 2007, s. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 August 2018. (anglicky) 
  19. KOPP, Carlo. Tupolev Tu-22M3 Backfire C Bomber – Missile Carrier. Ausairpower.net. August 1, 2009, s. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne August 17, 2016. (anglicky) 
  20. Taylor 1980, p. 212.
  21. Новая система "Гефест" позволяет использовать некорректируемые боеприпасы как высокоточные [online]. [cit. 2018-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 August 2018. (anglicky) 
  22. a b Ту-22М, сверхзвуковой бомбардировщик [online]. [cit. 2019-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 January 2019. (anglicky) 
  23. Under the signs of "ANT" and "TU" // Aviation and Cosmonautics. - 2000. - # 11.
  24. Turkey in an hour? Only 6 places! Archivováno 11. 9. 2010 na Wayback Machine F5, April 17, 2009. - Interview with Alexander Leonidovich Pukhov, chief designer of the Tupolev Design Bureau.
  25. Tu-344 [online]. [cit. 2019-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 January 2019. (anglicky) 
  26. Russia brings into service modernized long-range bomber Tu-22M3. Tass. 4 June 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 July 2014. (anglicky) 
  27. Armstrade.org. 17 April 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 November 2015. (rusky) 
  28. Quality building-up in the Russian Armed Forces [online]. [cit. 2016-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-29. (anglicky) 
  29. Tupolev hands over upgraded Tu-160M, Tu-95MSM strategic bombers [online]. [cit. 2018-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2019. (anglicky) 
  30. ЦАМТО / Новости / Очередной Ту-22М3 передан в эксплуатацию после завершения контрольно-восстановительных работ [online]. [cit. 2018-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 August 2018. (anglicky) 
  31. ЦАМТО / Новости / "Туполев" передал в эксплуатацию очередной Ту-22М3 [online]. [cit. 2018-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 August 2018. (anglicky) 
  32. ЦАМТО / Новости / "Туполев" передал в эксплуатацию очередной Ту-22М3 после завершения работ по его доработке [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-02. (anglicky) 
  33. Russian Defense Ministry gets Tu-22M3 bomber after major overhaul [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. a b ROBLIN, Sebastien. Bombs Away: Russia's 'New' Tu-22M3M Bomber Might Look Familiar (And Still Deadly) [online]. 13 October 2018 [cit. 2018-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 November 2018. (anglicky) 
  35. MAJUMDAR, Dave. Russia's Supersonic Bombers: Now Locked and Loaded with New Supersonic Missiles [online]. 18 November 2017 [cit. 2018-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 July 2018. (anglicky) 
  36. DIPLOMAT, Franz-Stefan Gady, The. Russia Rolls Out First Upgraded Tu-22M3M Long-Range Bomber [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 January 2019. (anglicky) 
  37. VPK. 7 February 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 October 2015. (rusky) 
  38. Дальние ракетоносцы Ту-22М3 приземлятся в Крыму [online]. 18 March 2015 [cit. 2018-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 July 2018. (anglicky) 
  39. Russia's upgraded strategic bomber to feature advanced avionics suite [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 December 2018. (anglicky) 
  40. New bomber Tupolev-22M3M presented in Kazan [online]. 16 August 2018 [cit. 2018-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 August 2018. (anglicky) 
  41. Russia's upgraded Tu-22M3 strategic missile-carrying bomber performs debut flight [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 December 2018. (anglicky) 
  42. Второй модернизированный ракетоносец Ту-22М3М совершил первый полет [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Latest modernised Tu-22 strategic bomber takes flight [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 March 2020. (anglicky) 
  44. a b "Directory: World Air Forces". Flight International, 14–20 December 2010.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUFFY, Paul, KANDALOV, Andrej. Tupolev, muž a jeho letadla. Překlad PhDr. Jiří Chodil. 1. vyd. Praha: Jan Vašut, 1999. ISBN 80-7236-051-5. S. 232. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]