Tupolev Tu-95

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tu-95
Tu-95MS Bear H RF-94130 u Skotska, 2014
Tu-95MS Bear H RF-94130 u Skotska, 2014
Určení strategický bombardér, průzkumný letoun
Výrobce Tupolev
Šéfkonstruktér N.I. Bazenkov
První let 12. listopad 1952
Zařazeno 1956
Charakter Ve službě
Uživatel Sovětské letectvo
Sovětské námořnictvo
Ruské letectvo
Výroba 1952–1994
Vyrobeno kusů víc než 500
Varianty Tupolev Tu-114
Tupolev Tu-119
Tupolev Tu-142

Tupolev Tu-95 (v kódu NATO „Bear“) je sovětský strategický čtyřmotorový turbovrtulový bombardér zavedený do služby v 50. letech 20. století, který i na počátku 21. století stále slouží v ruském letectvu jako protiváha k americkým bombardérům B-52 Stratofortress.

Upravená verze tohoto letounu, Tu-95V, shodila dne 30. října 1961 nad sovětskou jadernou střelnicí Nová země největší atomovou bombu všech dob zvanou Car-bomba.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Tu-95 byl vytvořen v konstrukční kanceláři OKB-156 (rusky ОКБ-156) pod vedením A. N. Tupoleva. Poprvé (a naposled) byly pro pohon letounu takové kategorie použity turbovrtulové motory a protiběžné čtyřlisté vrtule o průměru 5,6 m.

V roce 1956 byl přijat do útvarů strategického letectva SSSR.

Od roku 1981 byla vyráběna modifikovaná verze Tu-95MS s novými křídly s rychlejším profilem a s novou radioelektronikou. Tu-95MS byl vybaven 6 střelami s plochou dráhou letu Ch-15 (RKV-15B, rusky РКВ-15Б, v kódu NATO АS-16 „Kickback“) s doletem 2 500 km. Od roku 1984 RKV-15B zaměnili na Ch-55 (RKV-500, rusky РКВ-500, v kódu NATO АS-15 „Kent“). Tu-95 se kromě SSSR nacházely na leteckých základnách v Angole, Guineji, Kubě, SomálskuVietnamu. Námořní verze je značena jako Tu-142.

Stroje jsou známé dlouhými hlídkovými lety nad mořem v oblasti západní Evropy a Středozemního moře. Při nich vzniklo mnoho fotografii, na kterých s nimi v těsné formaci letí letouny NATO.

Služba[editovat | editovat zdroj]

Tu-95 doprovázený stíhačkou Eurofighter Typhoon britského RAF

Od zavedení do útvarů sovětského letectva až do roku 1991 tato letadla prováděla pravidelné strategické dálkové lety a stala se symbolem studené války. Lety bombardérů Tu-95 však byly z důvodu změny geopolitické situace a z finančních důvodů následujících 16 let omezeny na minimum. Dne 17. srpna 2007 oznámil prezident Vladimir Putin obnovení strategických letů ruských bombardérů, včetně Tu-95.

17. listopadu 2015 byly bombardéry Tu-95 bojově nasazeny poprvé v historii. Poté, co se potvrdila podezření, že za pádem ruského civilního letadla s 224 pasažéry na palubě stojí Islámský stát, začalo Rusko masivní bombardování strategickými bombardéry. Šest letadel Tu-95, pět strojů Tu-160 a čtrnáct Tu-22M uskutečnilo nálety na pozice teroristů z ISIL. Bombardéry Tu-95 a Tu-160 zasáhly velitelské základny v Idlibu a Aleppu. Letouny Tu-95 použily rakety Ch-555, což je varianta střely Ch-55SM s vylepšeným naváděním a hlavicí. Celkově bombardéry Tu-95 a Tu-160 vypálily 34 raket a zasáhly 14 cílů.[1].

Nehody[editovat | editovat zdroj]

  • 8. června 2015 skončil jeden ze strojů Tu-95 v důsledku požáru motoru během startovacího manévru mimo dráhu na letišti v Bělogorsku. Nejméně pět příslušníků ruských ozbrojených sil utrpělo při incidentu zranění[2].
  • 14. července 2015 došlo během cvičného letu u Chabarovsku k havárii Tu-95MS, která si vyžádala 2 životy[3].

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Letouny Tu-95MS na letecké základně Engels v Rusku, prosinec 2005

Současní[editovat | editovat zdroj]

Rusko Rusko

Bývalí[editovat | editovat zdroj]

Sovětský svaz Sovětský svaz
Ukrajina Ukrajina

Technické údaje Tu-95MS[editovat | editovat zdroj]

Nákres letounu
  • Posádka letounu: 6–7 mužů (dva piloti, palubní mechanik, radista, navigátor, zadní střelec, někdy 2. navigátor)
  • Rozpětí: 51,10 m
  • Délka: 49,50 m
  • Výška: 12,12 m
  • Nosná plocha: 311,10 m²
  • Hmotnost (prázdný): 90 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 188 000 kg
  • Pohonná jednotka: čtyři turbovrtulové motory Kuzněcov NK-12MV
  • Výkon jednoho motoru: 15 000 koní (11 032,5 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 925 km/h
  • Dostup: 12 000 m
  • Počáteční stoupavost: 10 m/s
  • Dolet: 15 000 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1–2 kanóny Nudelman-Richtěr NR-23 ráže 23 mm v záďovém střelišti
  • maximálně 15 000 kg podvěsné výzbroje, kupř. střel vzduch-země (Kh-20, Kh-22, Kh-26 a Kh-55)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha : Naše vojsko, 1982. 432 s. Kapitola Sovětské bombardovací letouny, s. 184. (česky) 
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 48, 49, 247.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tupolev Tu-95 na slovenské Wikipedii.

  1. Russia launches long-range air sorties into Syria
  2. Bombardér Tu-95 skončil mimo dráhu, keď mu počas štartu vzplanul motor
  3. Pri havárii ruského bombardéra zahynuli piloti
  4. Russian strategic nuclear forces

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]