Tupolev Tu-126
| Tu-126 | |
|---|---|
 | |
| Určení | AWACS |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | Závod č. 18 |
| Konstruktérská skupina | Tupolev |
| První let | 23. února 1962[1] |
| Zařazeno | 1965 |
| Vyřazeno | 1984 (SSSR) |
| Charakter | Vyřazen |
| Uživatel | Sovětské letectvo Vojska protivzdušné obrany[1] |
| Výroba | 1965–1967[1] |
| Vyrobeno kusů | 8 + 1 prototyp[1] |
| Vyvinuto z typu | Tupolev Tu-114 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tupolev Tu-126 (označení NATO "Moss") byl sovětský letoun včasné výstrahy (AWACS) vyvinutý z dopravního letounu Tupolev Tu-114. V letectvu SSSR sloužil mezi lety 1965 až 1984, kdy byl nahrazen stroji Berijev A-50.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]V roce 1958 vedly rostoucí obavy z hrozby amerického jaderného úderu proti SSSR ze severu k požadavku na nový letecký radiolokační systém včasného varování (AEW&C), který by se vyhnul problémům a vysokým nákladům na budování pozemní radarové sítě pokrývající celé obrovské sovětské severní pobřeží. Konstrukční kanceláři Tupolev bylo nařízeno navrhnout letoun AEW&C. Po pokusech umístit plánované radarové vybavení do Tu-95 a Tu-116 padlo rozhodnutí použít Tupolev Tu-114 který měl širší trup. Tím se vyřešily problémy s chlazením a prostorem pro operátory, které se vyskytly u užších konstrukcí Tu-95 a Tu-116. Aby letoun splnil požadavek na dolet, byl vybaven tankovacím nástavcem pro doplňování paliva za letu. Tu-126 měl dvanáctičlennou posádku a nesl radar Liana (kódové označení NATO Flap Jack) v otočném radomu, umístěném nad trupem. Neměl schopnost detekce proti pozadí země (Look-down), takže přechod NATO na nízkoúrovňové průniky učinil jeho schopnosti víceméně bezvýznamnými.[2]
První prototyp Tu-126 vzlétl 23. ledna 1962.[3] Zkoušky, které pokračovaly až do podzimu 1964, ukázaly, že radar je sice účinný nad vodou, ale jeho výkony jsou horší nad pevninou.[3] Zjistilo se rovněž, že velké protiběžné vrtule čtyř motorů výrazně narušují výkon radaru. Tento problém se podařilo jen částečně zmírnit instalací nového radaru s názvem Šmel.[4]
Služba
[editovat | editovat zdroj]Tu-126 vstoupil do služby v roce 1965, ačkoli byl západními zpravodajskými službami identifikován až v roce 1968, poté co se objevil v jednom sovětském dokumentárním filmu.[3] Mezi lety 1965 a 1968 bylo kromě prototypu vyrobeno osm sériových letounů[3][5] a všechny byly formálně dislokovány na letecké základně Šiauliai. Západní zpravodajství odhadovalo, že jeho radarový výkon byl horší než u západních ekvivalentů a že nebyl schopen detekovat řízené střely ani malá letadla v nízkých výškách. Nicméně bylo vyhodnoceno, že Tu-126 měl výkonné rušící zařízení. Tu-126 byl provozován sovětským letectvem, dokud nebyl nahrazen letounem Berijev A-50. Poslední Tu-126 byl vyřazen v roce 1984.[6]
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]
Specifikace (Tu-126)
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 12 (plus rezervní posádka)
- Délka: 56,5 m
- Rozpětí: 51,4 m
- Výška: 16,05 m
- Nosná plocha: 311,1 m²
- Hmotnost (prázdný): 103 000 kg
- Vzletová hmotnost: 171 000 kg
- Kapacita paliva: 60 800 kg
- Pohonná jednotka: 4 × turbovrtulový motor NK-12MV, každý o výkonu 11 033 kW (14 795 hp)
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 790 km/h
- Cestovní rychlost: 520 km/h
- Dolet: 7 000 km
- Dostup: 10 700 m
- Poměr výkon/hmotnost: 0,26 kW/kg
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 Gordon a Komissarov 2005, s. 8.
- ↑ Overscan's guide to Russian Military Avionics [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 7, 2012.
- 1 2 3 4 Duffy and Kandalov 1996, p. 136.
- ↑ "Beriev A-50 Mainstay." Archivováno 10. 7. 2022 na Wayback Machine. Spyflight.co.uk. Retrieved: 27 October 2011.
- ↑ Gunston 1995, p. 434.
- ↑ Pike, John, ed. "Tupolev TU-126 Moss." Archivováno 21. 10. 2020 na Wayback Machine. Globalsecurity.org. Retrieved: 27 October 2011.
- ↑ Al Moqatel - الحرب الإلكترونية [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-31.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DUFFY, Paul, KANDALOV, Andrej. Tupolev, muž a jeho letadla. Překlad PhDr. Jiří Chodil. 1. vyd. Praha: Jan Vašut, 1999. ISBN 80-7236-051-5. S. 232.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 232.
- GORDON, Yefim; KOMISSAROV, Dmitriy, 2005. Soviet/Russian AWACS aircraft: Tu-126, A-50, An-71 and Ka-31. 1. vyd. Hinckley, England: Midland Publishing. 127 s. (Red Star; sv. 23). ISBN 1-85780-215-2. Kapitola Tupolev's Contribution, s. 5–18. (anglicky)
- -VP-. Sovětský letoun včasné výstrahy Tu-126. Letectví a kosmonautika. Leden 1986, roč. LXII., čís. 1, s. 12.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tupolev Tu-126 na Wikimedia Commons - (česky) Tu-126 na valka.cz
- (česky) Tu-126 na valka.cz - pokračování
