Tupolev Tu-160

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tu-160
Určení dálkový strategický bombardér
Výrobce Tupolev
První let 18. prosince 1981
Zařazeno 1987/2005 (oficiálně)
Charakter Ve službě
Uživatel Ruské letectvo
ukrajinské letectvo
Výroba 1984–1992, 2 000, 2008
Vyrobeno kusů 36 ks

Tupolev Tu-160 (V kódu NATO „Blackjack“) je sovětský, resp. ruský, dálkový strategický bombardérměnitelnou geometrií křídel z počátku 80. let 20. století. Jedná se o nejtěžší bombardovací letoun na světě.[1] Piloti říkají Tu-160 „bílá labuť” – kvůli bílému povrchovému nátěru.[1][2]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Tupolev Tu-160 a sovětští důstojníci, září 1989

Počátky vývoje Tu-160 spadají do roku 1973, kdy sovětské ministerstvo obrany vyhlásilo požadavek na nadzvukový bombardér, který by byl schopen doletem pokrýt území USA. Na projektu začalo pracovat několik kanceláří, ovšem vítězem se stala OKB Tupoleva.

První dva prototypy letounu byly zhotovené v roce 1980. Dne 18. prosince 1981 vzlétl první prototyp a tím byla zahájena série zkoušek, při níž se jeden prototyp v roce 1987 zřítil. Zkoušky pokračovaly až do roku 1984, přičemž byly průběžně odstraňovány nedostatky. V roce 1984 pak byla zahájena sériová výroba, letouny byly do služby zařazeny až v květnu 1987 k 184. hlídkové TPAB (Ťažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk) v Priluki v počtu 19 kusů. Původně mělo být vyrobeno 100 kusů těchto letounů, ovšem v době Gorbačova se tento počet zredukoval na 35 kusů jako gesto míru.

Letoun je také opticky nápadně podobný americkému B-1 Lancer, který se mu ovšem nevyrovná, zatímco TU-160 je skutečně mezikontinentální bombardér, B-1 Lancer má teoretický dolet jen jako prázdný – bez zbraní. TU-160 je dislokován na základně Engels u Saratova u 121. hlídkové skupiny HBAR v počtu 15 ks. Ostatní stojí na letištích okolo Moskvy. Spolu s TU-95MS6 / 16 tvoří páteř ruské jaderné triády spolu se střelami s plochou dráhou letu.

Mezinárodní společnost pro provoz orbitálních stanic chtěla získat tři bývalé ukrajinské odzbrojené Tu-160, které měly být přestavěny na verzi Tu-160SK jako nosiče kosmické techniky.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Drak[editovat | editovat zdroj]

Tupolev Tu-160 nad Moskvou v roce 2013

Letoun Tu-160 je charakteristický nízce položenými křídly s měnitelnou geometrií. Na odtokové hraně každého z křídel se nachází trojice dvoudrážkových vztlakových klapek. Koncept měnitelné geometrie křídel umožňuje nastavení ve třech polohách:

  • 20° pro vzlety a přistání,
  • 35° nejčastěji využívána šípovitost a je určena pro lety vysokou rychlostí,
  • 65° pro let maximální rychlostí.[3]

Vodorovné ocasní plochy jsou pohyblivé a nacházejí se asi v polovině svislé ocasní plochy. Horní polovina svislé ocasní plochy je také pohyblivá. U Tu-160 byl poprvé použit systém elektronického řízení, tzv. fly-by-wire. 13 palivových nádrží, integrovaných v trupu a křídlech letadla, umožňuje Tu-160 letět 12 300 km s výzbrojí šesti raket Ch-55SM, které jsou v polovině trasy vystřeleny na pozemní cíle. Dolet je možné prodloužit díky nástavci pro tankování paliva za letu, který je zabudován ve střední části trupu. Na přední podvozkové noze jsou osazena dvě kola a každá z hlavních podvozkových noh je vybavena až šesti koly. Brzdnou dráhu stroje zkracuje trojice zabudovaných padáků, z nichž každý má plochu 35 m². I když nebyl Tu-160 navržen jako stealth bombardér, díky své konstrukci má nižší radarový odraz a tepelnou stopu. Kvůli snížení radarové odrazové plochy byly vstupy motorů nastříkány grafitovým materiálem, pohlcujícím radarové vlny. Zasklení kokpitu bylo vybaveno jemnou síťkou, která eliminuje odraz radarového záření.

Kokpit[editovat | editovat zdroj]

Kokpit Tu-160

Posádka Tu-160 se skládá ze čtyř osob (pilot, kopilot, důstojník zbraňových systémů a operátor obranných systémů), které sedí na vystřelovacích sedačkách K-36LM.[4] Kvůli poměrně vysoké hlučnosti v kokpitu může posádka mezi sebou komunikovat pouze prostřednictvím interkomu. Za pracovním prostorem posádky se nachází malá kuchyňka a záchod, které jsou velmi užitečné při dlouhých a únavných letech.

Avionika[editovat | editovat zdroj]

V mírně prohnutém nose se nachází radiolokátor Obzor-K, který umožňuje sledování pozemních i vzdušných cílů. Automatický let v malé výšce zajišťuje terén sledující radiolokátor Sopka. Ve vypouklém pouzdru pod kokpitem se nachází elektrooptický bombardovací zaměřovač.[5] Systém vlastní ochrany Bajkal se skládá z antén umístěných na koncích křídel, v přední a zadní části trupu, čímž je zajištěno pokrytí 360°. Systém je napojen na rušiče radarem naváděných střel a výmetnice klamných cílů. Navigaci zabezpečuje inerciální navigační systém, satelitní systém GLONASS a radionavigační systém dálkových letů RSDN s korekčním mechanismem, využívajícím polohu slunce a hvězd.

Motor[editovat | editovat zdroj]

Tupolev Tu-160 nad Ruskem v květnu 2014

O pohon letadla se stará čtveřice dvouproudých motorů NK-32, které jsou nejvýkonnějšími motory jaké kdy byly v bojovém letadle použity. Motor NK-32 je 7,453 m dlouhý, o průměru 1,7 m a hmotnosti 3 650 kg. Díky motorům s maximálním tahem 245,2 kN dokáže Tu-160 překročit rychlost Mach 2.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj je nesena ve dvou vnitřních šachtách, z nichž má každá nosnost 20 tun. Další střely typu vzduch-země mohou být umístěny na vnější závěsníky. Hlavní výzbroj bombardéru představuje střela Ch-55SM s konvenční nebo jadernou hlavicí, která má maximální dolet 3000 km. Na dvou interních rotačních závěsníkách může být upevněno celkem 12 těchto raket. Alternativní výzbroj představuje 24 jaderných raket krátkého dosahu Ch-15, s maximálním doletem 300 km. Jelikož Tu-160 nemá integrovaný kulomet a nenese žádné rakety typu vzduch-vzduch, jde o první sovětský bombardér od 2. světové války bez výzbroje pro vlastní ochranu.

Nehody[editovat | editovat zdroj]

  • 18. září 2003 došlo v důsledku požáru na jednom z motorů k explozi letadla, při které zahynula celá posádka[6].

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Tu-160 doprovázený v březnu 2010 strojem Tornado F3 Royal Air Force

Od svého zařazení do sovětského letectva až do roku 1991 prováděly tato letadla pravidelné strategické dálkové lety. Lety bombardérů Tu-160 však z důvodu změny geopolické situace a z finančních důvodů byly následujících 16 let omezeny na minimum a konaly se spíše ve formě menších vojenských cvičení. Dne 17. srpna 2007 oznámil prezident Vladimir Putin obnovení strategických letů Tu-160. Necelý měsíc po tomto sdělení bylo na jednom ze strojů Tu-160 otestováno shození dosud největší termobarické (vakuové) pumy, přezdívané "Otec všech bomb".

Dne 17. listopadu 2015 zažily bombardéry Tu-160 svůj bojový debut. Poté co se potvrdila podezření, že za zřícením ruského civilního letadla s 224 pasažéry na palubě stojí Islámský stát, začalo Rusko masivní bombardování strategickými bombardéry. Pět letadel Tu-160, čtrnáct strojů Tu-22M a šest Tu-95 uskutečnilo nálety na pozice teroristické skupiny ISIL. Bombardéry Tu-160 a Tu-95 zasáhly velitelské základny v Idlibu a Aleppu. Letadla Tu-160 použila rakety Ch-101, což je stealth varianta střely s plochou dráhou letu Ch-55SM. Šlo o historicky první bojové požití této střely typu vzduch-země. Celkově bombardéry Tu-160 a Tu-95 vypálily 34 raket a zasáhly 14 cílů.[7]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Tu-160 (06, „Ilja Muromec“), základna Engels
RuskoRusko Rusko
  • Ruské letectvo – 16 bylo k dubnu 2008 (12 bojových a 4 pro výcvik)ve službě,[8] u 121. gardového regimentu těžkých bombardérů na základně Engels/Saratov.[9] V roce 2015 bylo 11 Tu-160 připraveno do boje.[10][11]

Bývalí[editovat | editovat zdroj]

UkrajinaUkrajina Ukrajina
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
184. gardový regiment těžkých bombardérů (TBAP), Pryluky, Ukrajinská SSR

Specifikace (Tu-160)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Tu-160 3-view graphic.svg
  • Posádka: 4
  • Rozpětí:
    • Rozložené: 55,7 m
    • Složené: 35,6 m,
  • Délka: 54,1 m
  • Výška: 13,1 m
  • Nosná plocha:
    • Rozložené: 360 m²
    • Složené: 232 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 110 t
  • Max. vzletová hmotnost: 275 t
  • Pohonné jednotky: 4× Samara/Trud NK-321 TRDDF225 kN
  • Tah pohonné jednotky: 137,3 kN
  • Tah s přídavným spalováním: 245 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: Mach 2,05 (2220 km/h) ve 12 200 m
  • Cestovní rychlost: Mach 0,9 (960 km/h)
  • Dolet: 12 300 km bez tankování za letu při rychlosti Mach 0,77 se 6 × Kh-55SM shozenými v půli trasy, 5% rezerva paliva[16]
  • Bojový rádius: 7 300 km[17], 2 000 km (1,080 nmi, 1,240 mi) při rychlosti Mach 1,5
  • Dostup: 15 006 m
  • Stoupavost: 70 m/s
  • Plošné zatížení: 742 kg/m² (složená křídla)
  • Klouzavost: 18,5–19
  • Poměr tah/hmotnost: 0,37

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 12× Ch-55 (As-15 Kent) ALCM, 24× Ch-15P (As-16 Kickback) SRAM, klasické bomby (FAB, BetAB), laserem naváděné střely (RBK)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 162.  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 219.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tupolev Tu-160 na slovenské Wikipedii.

  1. a b článok The White Swan of Russia’s Air Force Tupolev TU-160 Blackjack(anglicky)
  2. rian.ru: Tu-160 White Swan
  3. Tupolev Tu-160 Blackjack a jeho verze
  4. Tupolev Tu-160 'Blackjack'
  5. Russian Aircraft : TU-160 Blackjack
  6. Pád ruského bombardéra zavinila technická porucha
  7. Russia launches long-range air sorties into Syria
  8. "Ъ-Власть – Куда летит российская авиация", kommersant.ru, 25 August 2008. Ověřeno k 17 November 2012.Russian 
  9. "Russian Air Force receives new Tu-160 strategic bomber." RIA Novosti. 29 April 2008. Retrieved 3 August 2009.
  10. Strategic aviation – Russian strategic nuclear forces [online]. Russian Nuclear Forces Project, 8 January 2015, [cit. 2015-03-03]. [1]. (anglicky) 
  11. Karnozov, Vladimir. "In focus: Russian's next-generation bomber takes shape." Flight International, 15 October 2012.
  12. Ukraine Bomber Decommissioning and Transfer Chronology [online]. Nuclear Threat Initiative, April 2005, [cit. 2015-03-03]. [2]. (anglicky) 
  13. How Americans destroyed Ukraines best Military devices, the Tu 160 Bomber [online]. 24 April 2014, [cit. 2015-11-20]. [3]. (anglicky) 
  14. Long Range Aviation Museum [online]. Cooperative project of Fox Web Workshop and city executive committee Dept. of Culture and Tourism. [4]. (anglicky) 
  15. Музей дальней авиации, Полтава [online]. [cit. 2012-11-17]. [5]. (Russian) 
  16. Taylor 1996, p. 103.
  17. "Tu-160 Blackjack (Tupolev)." globalsecurity.org. Retrieved 3 August 2009.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]