Tupolev Tu-16

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tu-16
Námořní průzkumný Tupolev Tu-16R (Badger E) 1. ledna 1985
Námořní průzkumný Tupolev Tu-16R (Badger E) 1. ledna 1985
Určení dálkový bombardér
Výrobce Tupolev
Šéfkonstruktér Dmitrij Markov
První let 27. dubna 1952
Zařazeno 1954
Vyřazeno 1993 (Rusko)
Charakter Xian H-6 ve službě
Uživatel Sovětské letectvo
Egyptské letectvo
Indonéské letectvo
Irácké letectvo
Vyrobeno kusů 1 509[1]
Varianty Tupolev Tu-104
Xian H-6
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tupolev Tu-16 (V kódu NATO „Badger“) byl sovětský dvoumotorový dálkový bombardér z 1. poloviny 50. let 20. století. Ve službě byl více než 40 let a čínská verze Xian H-6 zůstává nadále ve službě u letectva ČLR.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Průzkumný Tu-16 doprovázený stíhačkou F-4 Phantom II amerického námořnictva nad Tichým oceánem v roce 1963

Na konci čtyřicátých let byl Sovětský svaz pevně odhodlaný soutěžit se Spojenými státy ve schopnostech strategického bombardování, ale jediným sovětským bombardérem byl v té době Tupolev Tu-4 - kopie amerického B-29 Superfortress. Vývoj výkonného proudového motoru Mikulin AM-3 vedl k možnosti velkého, proudového bombardéru.

Konstrukční kancelář Tupolev začala pracovat na prototypu Tu-88 („letoun N“) v roce 1950. Tu-88 poprvé vzlétl 27. dubna 1952. Po vítězství v soutěži s letounem Iljušin Il-46 byla v prosinci 1952 schválena výroba. Na svou dobu se jednalo o poměrně moderní letoun. První sériové bombardéry vstoupily do služby u sovětského letectva v roce 1954 a dostaly servisní označení Tu-16. NATO letouny označilo jako Badger-A.

Dostal nové, velké šípové křídlo a dva výkonné proudové motory Mikulin AM-3 do každého kořenu křídla. Mohl nést jednu velkou konvenční pumu FAB-9000 o hmotnosti 9 000 kg (20 000 lb) (ruský ekvivalent britské pumy Grand Slam) nebo různé jaderné zbraně na vzdálenost přibližně 4 800 km (3 000 mil). Výroba probíhala ve 3 leteckých závodech - v Kazani, Kujbyševu a Voroněži.

Ačkoli Tu-16 začal službu jako výškový bombardér shazující volně padající pumy, byl v polovině padesátých let vybaven nosit rané sovětské řízené střely. Verze Tu-16KS-1 (Badger-B) mohla nést rakety AS-1 v bojovém rádiusu 1 800 km. Tyto velké zbraně byly aerodynamicky podobné stíhačce MiG-15 a vybavené buď jadernou nebo konvenční hlavicí s dosahem asi 140 km (85 mil). Byly určeny k použití hlavně proti letadlovým lodím amerického námořnictva a jiným velkým lodím. Letouny Tu-16 byly dále vyzbrojovány novějšími a pokročilejšími raketami, zatímco jejich označení se několikrát změnilo.

Letoun měl univerzální konstrukci a tak vznikl v mnoha specializovaných variantách pro průzkum, námořní hlídkování, shromažďování elektronických informací (ELINT) a elektronický boj (ECM). V letech 1954–1962 bylo ve třech závodech v SSSR postaveno celkem 1 507 letadel. Civilní adaptace Tupolev Tu-104 sloužila v sovětském Aeroflot. Tu-16 byl také vyvážen do Indonésie, Egypta a Iráku. Do roku 1993 sloužil v sovětském letectvu i námořním letectvu a následně ruských silách.

Letouny vyráběla bezlicenčně i Čína jako Xian H-6. Tu-16 bylo vyrobeno 1 509 kusů a většina z nich je dnes vyřazena. Několik se dochovalo jako muzejní exponáty.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Tu-16K-10-26 letectva severního loďstva s plnou raketovou výzbrojí - dvěma KSR-5 a jednou K-10S, přibližně 1990-91.
  • Tu-16A – základní model – bombardér. V současné době slouží tyto letouny jako vzdušné tankery
  • Tu-16B – nosiče střel s plochou dráhou letu. V současnosti se používají jako konvenční bombardéry
  • Tu-16C – protilodní verze s výkonným radarem, nesoucí střelu s plochou dráhou letu Kipper
  • Tu-16D – námořní elektronický průzkumný letoun.
  • Tu-16E – průzkumná verze s baterií kamer v pumovnici
  • Tu-16F – průzkumná verze
  • Tu-16G – verze pro odpalování střel s plochou dráhou letu
  • Tu-16H – verze pro radioelektronický boj
  • Tu-16J – verze pro radioelektronický boj
  • Tu-16K – elektronická speciální průzkumná verze

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Mapa zahraničních uživatelů
Zadní část Tu-16
Tu-16 Badger G se střelou KSR-5
ArménieArménie Arménie
Ázerbájdžán Ázerbájdžán
Bělorusko Bělorusko
ČínaČína Čína
EgyptEgypt Egypt
GruzieGruzie Gruzie
Indonésie Indonésie
IrákIrák Irák
RuskoRusko Rusko
Sovětský svaz SSSR
UkrajinaUkrajina Ukrajina

Nehody a incidenty[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (Tu-16)[editovat | editovat zdroj]

Nákres

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 6-7
  • Délka: 34,80 m
  • Rozpětí: 32,93 m
  • Výška: 10,8 m
  • Plocha křídel: 165 m²
  • Hmotnost prázdného letadla: 37 000 kg
  • Vzletová hmotnost: 72 000 kg
  • Pohonná jednotka:proudový motor Mikulin AM-3M
    • Tah bez forsáže: 93,16 kN (každý motor)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1 050 km/h
  • Dolet: 7 200 km
  • Dostup: 12 300 m
  • Plošné zatížení: 460 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,24

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanony: 7× kanón AM-23 ráže 23 mm (6 ve třech střeleckých věžích, 1 vpředu)
  • Závěsy: 2 pylony na křídlech pro pumy nebo střely, plus pumovnice (záleží na variantě)
  • Střely:
    • Badger-B 2 × protilodní střela Raduga KS-1 Komet (AS-1 Kennel) pdo křídly
    • Badger-C 1 × protilodní střela Raduga K-10S (AS-2 Kipper) částečně zpuštěná v pumovnici
    • Badger-C/G 2 × protilodní střela Raduga KSR-2 (AS-5 Kelt) nebo Raduga KSR-5 (AS-6 Kingfish) pod křídly
  • Pumy: Badger-A + 9 000 kg (20 000 lb) volně padajících pum

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha: Naše vojsko, 1982. 432 s. Kapitola Sovětské bombardovací letouny, s. 181 až 183. (česky) 
  • JACKSON, Robert. Moderní vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 80-7360-190-7. S. 298 až 301. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 49, 218 a 247. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]