Tupolev ANT-20

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tupolev ANT-20
První Tupolev ANT-20 z roku 1935
První Tupolev ANT-20 z roku 1935
Určení dopravní letoun
Výrobce Tupolev
Šéfkonstruktér Andrej Nikolajevič Tupolev
První let 17. června 1934 (ANT-20)
15. května 1939 (ANT-20bis)
Zařazeno 1934
Uživatel SSSR
Vyrobeno kusů 2

Tupolev ANT-20 Maxim Gorkij byl sovětský obří dopravní letoun, "div techniky", postavený z výtěžku celonárodní sbírky, který měl reprezentovat úspěchy Sovětského svazu. Prototyp byl pojmenován po světoznámém rusko-sovětském literátovi, Maximu Gorkém, v té době velmi oslavovanému, snad i proto, že se po letech života na Západě vrátil zpět do SSSR.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prototyp[editovat | editovat zdroj]

První prototypová osmimotorová verze, vycházející ze stroje Tupolev ANT-4, vzlétla 17. června 1934. Za řídící pákou seděl osvědčený Tupolevův zalétávač M. M. Gromov. Stroj sloužil zejména k propagandistickým účelům, proto byla na palubě stroje, který létal nad celým Sovětským svazem, jídelna, filmová laboratoř, lékárna, tiskařský lis, reproduktorová soustava i prádelna.

Sériový ANT-20bis Aeroflotu

Po necelém roce provozu, 18. května 1935 však byl tento letoun zničen při jednom z agitačních letů, na kterém byl doprovázen dvěma tréninkovými stíhacími letouny Polikarpov I-4. Pilot jednoho z nich, šlechtický potomek N. P. Bladin, hrubě porušil letovou kázeň, když se pokusil se svým strojem předvést na výšce 700 m salto kolem křídla Maxima Gorkého. Po nárazu do křídla došlo k porušení konstrukce ANT-20 a letoun dopadl nedaleko moskevského letiště. Zahynula jedenáctičlenná posádka včetně pilota I. S. Žurova a druhého pilota I. V. Michejeva i 36 vybraných pracovníků a úderníků z aerodynamického institutu CAGI, včetně několika rodinných příslušníků. [1]

Sériový stroj[editovat | editovat zdroj]

Po této havárii byl postaven první "sériový", tentokráte šestimotorový stroj typu ANT-20bis, který poprvé vzlétl 15. května 1939 opět s pilotem Gromovem. Nesl označení PS-124 (пассажирский самолет завода №124) a po vykonání zkoušek byl přidělen k Aeroflotu s imatrikulací CCCP L-760, kde do konce roku 1940 létal na trase Moskva - Miněralnyje Vody. Pro tento účel byl interiér upraven pro 64 cestujících, z nichž někteří seděli v křídlových kabinách. Následuící rok se stroj stal součástí letky zvláštního určení moskevského letiště a po přestavbě zajišťoval v roce 1942 přepravu osob i nákladů pro uzbecký GVF na tratích ve Střední Asii. Letoun byl zničen po nalétání 272 hodin při nehodě, která se odehrála 14. prosince 1942 asi 90 km od Taškentu. Příčinnou byla chyba pilota.[2]

Protože v té době už v SSSR existovaly modernější stroje, k další výrobě plánovaných ANT-20 už nedošlo, stejně jako na stavbu ještě větších ANT-26 a ANT-28.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Počet cestujících: 75
  • Rozpětí: 63,00 m
  • Délka: 35,46 m
  • Výška: 10,25 m
  • Nosná plocha: 486 m²
  • Vzletová hmotnost: 44 000 kg
  • Maximální rychlost: 275 km/h
  • Pohon:
    • 8× kapalinou chlazené dvanáctiválce do V Mikulin M-34FRN o výkonu 900 k (1. stroj)
    • 6× Mikulin M-34FRNV o výkonu 1000 k (2. stroj), při přestavbě vyměněny za AM-35 o výkonu 882 kW
  • Cestovní rychlost: 225 km/h
  • Dostup: 4 500 metrů
  • Dolet: 900 km

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Tupolev ANT-20 ve Wikimedia Commons

  1. (rusky) Katastrofa letounu ANT-20
  2. (rusky) ANT-20 na stránkách Tupolevovy kanceláře

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUFFY, Paul, KANDALOV, Andrej. Tupolev, muž a jeho letadla. Překlad PhDr. Jiří Chodil. 1. vyd. Praha : Jan Vašut, 1999. ISBN 80-7236-051-5. S. 232. (česky) 
  • LOWE, Malcolm. Encyklopedie letectví (1848-1939). Dobřejovice : Rebo Production CZ, 2005. 303 s. ISBN 80-7234-407-2.  
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1. 1. vyd. Praha : NADAS, 1981.