Operace Moked

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Operace Moked (hebrejsky: מבצע מוקד, Mivca Moked, česky: Ohnisko anglicky: Fokus) byl vzdušný úder izraelského vojenského letectva, kterým byla zahájena Šestidenní válka. Operace Moked byla započala 5. června 1967 v ranních hodinách. Izraelská vojenská letadla při ní zničila většinu egyptského a později i syrského a jordánského vojenského letectva při minimálních vlastních ztrátách. Úspěch během Operace Moked vedl k získání letecké převahy nad bojišti Šestidenní války a významně se podílel na konečném vítězství Izraele v této válce.

Zpravodajská příprava operace[editovat | editovat zdroj]

Ze zpravodajského hlediska hrály rozhodující úlohu v plánování oprace Moked vojenská zpravodajská služba Aman a dále potom civilní zpravodajská služba Mosad. Obě zpravodajské služby své znalosti o arabských armádách těžily zejména z nasazování agentů působících přímo v týlu nepřítele. Nejvýznamnějším z nich byl Eli Kohen, který působil v Sýrii a poskytl cenné informace o syrských obranných pozicích na Golanských výšinách. Dalším ze zdrojů informací bylo letecké snímkování zejména egyptských (ale i syrských a jordánských) letišť. Díky tomu dostali izraelští piloti mapy s vyznačenými polohami nejen samotných letišť, ale i protileteckých baterií a děl, rozjezdových ploch i fingovaných cílů. Zpravodajci díky dlouhodobému pozorování leteckých jednotek arabských států znali systém hlídkování, trasy hlídek i jejich složení.

Plánování operace[editovat | editovat zdroj]

Začátek operace byl záměrně určen na 07:45, neboť tou dobou (dle informací Amanu) docházelo ke střídání směn hlídkujících egyptských pilotů. Zatímco noční směna odcházela na snídani, ranní se teprve chystala ke vzletu. Na samotnou operaci bylo vyčleněno prakticky celé izraelské vojenské letectvo (na obranu izraelského vzdušného prostoru bylo vyčleněno pouze 12 stíhaček). Z důvodu plynulého vzletu všech letadel a jejich synchronizovaného útoku proti egyptským cílům dostali izraelští piloti rozkaz v případě potíží při startu (např. prasklá pneumatika) zajet s letadlem do oranice kolem vzletové dráhy, aby nebyla narušena plynulost operace. Při plánování bylo pro první vlnu za cíle určeno sedmnáct egyptských vojenských letišť a radarových stanic. Útočící letouny měly do Egypta letět nízko nad Středozemním mořem, poté obrátit na jih přes Dolní Egypt a dále se stočit na východ, takže k úderu proti egyptským cílům by došlo ze západu. Výběr této trasy byl veden se snahou vyhnout se v maximální míře území pokrytému egyptskými radary.

Arabské přípravy[editovat | editovat zdroj]

30. května proběhla schůzka nejvyšších představitelů Jordánska a Egypta, krále Husajna a Násira v Káhiře. Husajn varoval Násira před možností izraelského útoku proti egyptským vzdušným silám. Násir odpověděl, že útok očekávají a egyptská armáda je na něj připravena.[1].

Průběh bojů[editovat | editovat zdroj]

Operace byla naplánována jako série na sebe navazujících leteckých úderů směřovaných proti egyptským letadlům, letištím a letištnímu zařízení na 19 hlavních egyptských leteckých základnách. Kromě letadel bylo naplánováno ničení rozjezdových ploch, protileteckých prostředků a systémů radarové výstrahy. Samotný harmonogram byl vytvořen tak, aby jednotlivé letecké údery na sebe navazovaly a nedaly šanci egyptským letadlům vzlétnout.

06:45 - 07:45[editovat | editovat zdroj]

Z letišť v Izraeli startovalo 196 bojových letadel izraelského vojenského letectva a ve stanovených formacích mířily k určeným cílů. Byl nařízen přísný radiový klid. Letadla letěla předem stanovenou rychlostí, aby svých cílů dosáhla v 07:45

07:45 - 07:52[editovat | editovat zdroj]

Izraelská letadla zahájila útok na egyptské letecké základny. V první fázi byly ničeny rozjezdové plochy. Následně byla na zemi ostřelována a ničena egyptská letadla, pozice protiletecké obrany a budovy pozemního personálu. Po svržení náloží se izraelská letadla vracela zpět na základny k znovuvyzbrojení, nad egyptskými letišti se objevila izraelská letadla druhé vlny a pokračovala v útocích. Na jejich odlet navazoval přílet třetí vlny izraelských letadel. Po odletu třetí vlny následovalo půlhodinové "okno", po němž se nad egyptská letiště vrátila znovuvyzbrojená izraelská letadla z první vlny.


09:30[editovat | editovat zdroj]

164 izraelských bojových letadel znovu ve třech vlnách zaútočilo proti cílům v Egyptě. Kromě několika sporadických leteckých soubojů byly egyptské letouny ničeny na zemi.

Syrská, jordánská a irácká bojová letadla útočí proti cílům v Izraeli: jordánské stíhačky napadly izraelské letiště Kfar Sirkim a dům izraelského ministra obrany Moše Dajana. Syrské letouny napadly letiště Meggido, rafinerii v Haifě a několik dalších civilních cílů.

12:15[editovat | editovat zdroj]

V třetí části útoku tři izraelské vlny letadel útočily zejména egyptské radarové stanice a systémy protiletadlové ochrany. Část třetí vlny izraelských bojových letadel původně mířící do Egypta byla odkloněna a zaútočila na cíle v Sýrii a Jordánsku (v Jordánsku izraelské letouny vybombardovaly letecké základny King Abdullah Princ Hassan. V odpoledních hodinách byla bombardována nejzápadnější irácká letecká základna H-3 jako odveta za útok iráckých letadel na cíle v Izraeli a několik dalších útoků je vedeno proti letištím v Egyptě.

Ztráty[editovat | editovat zdroj]

Informace o ztrátách jednotlivých účastníků se u různých zdrojů liší

Izrael[editovat | editovat zdroj]

  • 10 pilotů zahynulo
  • 19 letadel zničeno (z celkového počtu 208)

Egypt[editovat | editovat zdroj]

  • zahynul neznámý počet pilotů
  • 304 - 338 letadel zničeno (z celkového počtu 419)[2]
  • 8 radarových stanic zničeno

Sýrie[editovat | editovat zdroj]

  • zahynul neznámý počet pilotů
  • 53 - 61 letadel zničeno (z celkového počtu 112)[2]

Jordánsko[editovat | editovat zdroj]

  • zahynul neznámý počet pilotů
  • 28 - 29 letadel zničeno[2]

Irák[editovat | editovat zdroj]

  • zahynul neznámý počet pilotů
  • 23 letadel zničeno

Libanon[editovat | editovat zdroj]

  • 1 letadlo zničeno

Bezprostřední následky[editovat | editovat zdroj]

Zničení syrského a jordánského letectva bylo důsledkem klamných informací ze strany egyptského prezidenta Násira. Násir totiž informoval své spojence, že útok úspěšně odrazil a že izraelské letectvo utrpělo těžké ztráty. Oba státy se okamžitě rozhodly zapojit do konfliktu a zahájily nálety na Izrael. Ty však byly buď s těžkými ztrátami odraženy, popřípadě mířily na civilní cíle a měly jen minimální význam. Poté následoval zdrcující útok na syrská a jordánská letiště a zničení prakticky všech arabských letadel.

Celkem bylo zničeno 70% - 80% všech arabských vzdušných sil v oblasti, zároveň byla vyřazena většina letišť, kterými arabští spojenci disponovali. Izraelské vojenské letectvo získalo naprostou vzdušnou převahu nad bojišti a v následujících dnech Šestidenní války se věnovalo vzdušné podpoře pozemních operací.

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Egyptská oficiální místa později přišla s tvrzením, že nepozorované proniknutí izraelských bojových letounů až k egyptským základnám bylo možné jen proto, že americké válečné lodě ve Středozemním moři účinně rušily egyptské radary. Egypt dále obvinil USA a Velkou Británii z přímé účasti na bombardování egyptských letišť; Egypťané totiž nepředpokládali, že by izraelské letouny mohly přiletět ze severu a západu.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Útočící izraelští piloti těžili z jedné nečekané výhody; 5. června podnikli egyptský ministr obrany Abdel Hákim Amer a velitel vojenského letectva generál Mohammed Sidki inspekční let po Sinaji a egyptské protivzdušné obraně bylo zakázáno střílet na letadla.[3] Podle tvrzení jednoho z izraelských pilotů měl letadlo s egyptskými generály na dostřel při bombardování vojenského letiště Fajid. Sestřelu zabránilo selhání palubního zbraňového systému izraelského letounu.[4].
  • Kromě vojenských objektů zaútočily izraelské bombardéry na mezinárodní letiště v Káhiře; podle tvrzení izraelské armády Egypt porušil tzv. gentlemanskou dohodu, podle níž na civilních letištích nebudou shromažďována vojenská letadla. Egypt na káhirském letišti ukládal starší provozuschopné vojenské letouny ze zrušených základen, tím se toto letiště stalo regulérním cílem pro letecký útok.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad, izraelské tajné války. Praha : Jota, 2001. ISBN 80-7217-392-8. S. 241.   [Dále jen: Mossad, izraelské tajné války.]
  2. a b c Mossad, izraelské tajné války. S. 240
  3. Mossad, izraelské tajné války. S. 242-243
  4. HALPERIN, Merav; LAPIDOT, Aharon. Letci s Davidovou hvězdou. Praha : Naše vojsko, 1991. ISBN 80-206-0151-1. S. 27.   [Dále jen: Letci s Davidovou hvězdou.]
  5. Letci s Davidovou hvězdou. S. 30

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VYHLÍDKA, Vratislav. Pouštní Pearl Harbor. [revue]. listopad 2009, s. 52. ISSN 804-0772.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]